Ono je hlavně nutné říci, že samotná digitalizace nikdy sama o sobě nic nezjednoduší, nezrychlí apod. Digitalizace je pouze technická změna způsobu komunikace mezi úřady a občany/účastníky řízení, nic víc. Pro občana je přitom prvořadé, zda a za jakých podmínek je možné jeho žádosti vyhovět, jaké povinnosti mu stát ukládá, jaké sankce za jejich porušení mu hrozí apod. To, jakou formou podává žádost, je vzhledem k výše uvedenému spíše marginální. Pro někoho je to příjemnější udělat elektronicky, pro někoho papírově, někdo raději osobně navštíví úřad. V každém případě je způsob komunikace občany s úřadem pouze prostředkem, kterým se podmínky vyřízení jeho záležitosti nikterak nemění. Proto vůbec nechápu, proč politici z digitalizace udělali posvátné těle a vydávají jí za něco, čím není a ani být nemůže. Co se týče konkrétně nového stavebního zákona, tak ten pro stavebníky něco zjednodušuje a něco naopak komplikuje, tedy v průměru se z hlediska povolování staveb nic moc nezmění, spíše jsou ty změny podle mě k horšímu. K tomu vymysleli politici povinnou digitalizaci, což byla naprostá hloupost. U většiny ostatních agend je možno podat žádost oběma způsoby, přičemž ten digitální využívá zpravidla mnohem méně lidí. A tady je to o to horší, že stát tu povinně nařízenou digitalizaci totálně spackal.
Několik postřehů:
1/ Voliči, kteří dříve volili levici, přešli vesměs k hnutí ANO.
2/ Dělení politických stran na pravici a levici se začíná zdát jako přežitek. Třeba ANO není čistě levicové, ovšem na druhou stranu současnou vládu také nelze příliš označit za pravici.
3/ Zní to podivně, ale demografický problém podporou mladých lidí nezmizí. V této věci prokazatelně existuje nepřímá úměra. Tedy porodnost klesá se zvyšujícím se bohatstvím společnosti. V chudších zemí než je ČR se rodí více dětí, v bohatších zemích se naopak rodí ještě méně dětí než u nás.
4/ Jinak s autorem souhlasím, že rozdat všem lidem k 21. narozeninám 100 000 Kč je nezodpovědný populismus a čirý nesmysl.
Jak píše pan Hájek přede mnou, stavění dálnic salámovou metodou se dnes již praktikuje mnohem méně. Sice se staví po jednotlivých úsecích, ale navazují na sebe a stavba navazujícího úseku se často zahajuje ještě před dokončením úseku předchozího. Třeba v případě D3 se teď staví v různém stupni rozestavěnosti od Českých Budějovic až k hranicím, D4 se staví najednou a D35 je rozestavěná také v několika úsecích. Ač vytýkám této vládě mnoho chyb a Babiše už vůbec nemusím, tak je třeba objektivně přiznat, že Babišova i Fialova vláda udělali v oblasti výstavby dálnic mnohem více práce než vlády předchozí. Tedy v tomto ohledu si zaslouží více pochvaly než kritiky.
Já bych byl s kritikou Dubčeka opatrný. Musíte se vžít do jeho situace. Republiku obsadila cizí vojska, která jasně ukázala, že se nebrání ani zabíjení civilistů. On byl s dalšími vládními představiteli zatčen a odvezen do Moskvy. Tam jim zajisté vyhrožovali nejen fyzickou likvidací, když protokol nepodepíší, ale tipoval bych i třeba rozstřílením Prahy nebo podobně. Upřímně, nechtěl bych zažít tu volbu, zda podepsat či nikoliv. Něco podobného zažil Emil Hácha u Hitlera v roce 1939 a údajně přitom dostal infarkt. Běžní lidé na Alexandra Dubčeka rádi vzpomínali a za kolaboranta ho nepovažovali. Moji rodiče i prarodiče byli v roce 1989 nadšení, když ho mohli zase spatřit v televizi.
Já mám obavu, že vývoj u nás kopíruje vývoj na Slovensku, pouze s několikaletým zpožděním. Slováci odstavili Roberta Fica od moci po vraždě Jána Kuciaka. V dalších volbách pak vyhrály demokratické strany, které sestavily vládu pod vedením Igora Matoviče. Jenže ta vláda se ukázala jako neschopná a připravila tak půdu pro velkolepý návrat Roberta Fica, který už se nyní ani nesnaží skrývat ambice stát se novodobým diktátorem. To samé se nyní odehrává u nás. Vláda Petra Fialy je sice demokratická, ale bohužel neschopná. Ministr pro místní rozvoj není stavař ale filozof, ministr financí není ekonom ale elektro inženýr, ministr sociálních věcí je zemědělec, ministr dopravy je žurnalista, ministr vnitra je učitel historie atd. Vláda tak přímo dláždí cestu pro návrat Andreje Babiše po příštích volbách. A že jeho diktátorské ambice budou minimálně stejné, jako ty Ficovi, je asi všem jasné. Ukazuje se, že zdaleka ne v každém státě je natolik vyspělá společnost, aby zvládla přechod k demokracii. Například pokusy o zavedení demokracie v zemích blízkého východu či v Rusku vysloveně selhaly. Maďarsko, Slovensko, my a částečně i Polsko na tom nejsme o mnoho lépe.
Nejsem nikterak protizápadní ani protiamerický, ale musím přiznat, že po událostech před 3 roky jsem pochopil, že naše přítomnost v Afghánistánu nebyla bohužel nic jiného než okupace. Kdyby Afgánský lid Tálibán nechtěl, rozhodně by se během pár dní po stažení zásadních vojsk nedostal snadno zpátky k moci. Myslím, že místní obyvatelé vesměs vnímali západem dosazenou vládu i armádu jako kolaboranty, kteří po odchodu západních armád proti Tálibánu neměli ani žádnou motivaci bojovat a raději se výměnou za beztrestnost vzdali. Určitě se návrat Tálibánu ne všem líbil, ale zjevně to byla menšina, ostatní obyvatelé Tálibán evidentně spíše vítali a byli rádi za odchod okupantů. Hodně se mluví o tom, že Afghánci přišli o demokracii a o práva žen, ale otázkou je, zdali byli na přechod k demokracii připraveni. Podle mého názoru nikoliv, jedná se o úplně jinou mentalitu a kulturu. A řada žen možná raději nosí burku když má na druhé straně jistotu, že nemusí kromě péče o děti a domácnost chodit ještě do práce, jelikož manžel má povinnost se o ní postarat.
Naštěstí se mi to stalo pouze jednou a v trochu lehčí formě, ale bylo to přesně jak popisujete v článku. Sešly se blbé věci doma i v práci, několik měsíců jsem žil v permanentním stresu. Jednoho dne se mi udělalo v práci hrozně zle, rychlá mě odvezla do nemocnice, kde vůbec na nic nepřišli, na výsledky krve mě pak už dokonce nechali čekat na chodbě, kde mě po několika hodinách sdělili, že je vše v pořádku a poslali mě domů. Taky jsem se tehdy cítil trochu trapně, jako kdybych si ten kolaps vymyslel, i když se jak záchranáři tak personál v nemocnici ke mě chovali slušně, to zase jo. Po týdnu jsem šel do práce, ale pořád jsem byl hodně slabý a unavený. Po 2 týdnech mě manželka poslala, ať jedu v sobotu na celý den do přírody a vrátím se až večer. Dal jsem si túru asi 25 km, měl jsem spousty puchýřů, ale ostatní potíže jako zázrakem zmizely. Od té doby mi pomáhá to, že jsem si dal za úkol nedělat si starosti s tím, co bude za týden, za měsíc, za rok, a řeším pouze problémy aktuálního dne. Jasně, musím se starat o budoucnost v tom smyslu, že občas se musí něco dopředu dojednat, vyřídit, objednat, zaplatit, ale snažím se nestresovat s tím, co stejně nemohu ovlivnit. Hodně to pomáhá, ale kdo má nějakou těžší formu, tomu to takto jednoduše fungovat nemusí, to je pravda.
V žádném případě nejsem příznivcem hnutí ANO, ale ta nepřipravenost toho systému je tak fatální, že tohle opravdu je na rezignaci ministra Bartoše. Ne, že by se tím něco aktuálně vyřešilo, ale bylo by to alespoň vyvození odpovědnosti. Myslím, že ve státech na západ od nás by v takovémto případě ministr již dávno rezignoval a všem stavebníkům, úředníkům, projektantům atd. by se současně omluvil. Pan Bartoš z nich naopak ještě dělá blbce.
Domluvený ten atentát být nemohl, jelikož Donaldu Trumpovi by stačilo pohnout hlavou o centimetr jinak a byl by to býval koupil. Taky nevěřím tomu, že by byli ochotni obětovat dva lidské životy (toho hasiče a atentátníka) a dva těžce zraněné. Donald Trump mě jinak příjemně překvapil, že atentátu nevyužívá k lacinému obviňování prezidenta Bidena a dalších politických protivníků a snaží se teď společnost spíše uklidnit. Takový Robert Fico by si z něho měl vzít v tomto ohledu příklad.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
"Nebudu kritizovat, že to nedělá nezávislý orgán, i když bych to uvítal". Této větě autora článku nerozumím. Generální inspekce bezpečnostních sborů je nezávislý orgán, který ze zákona šetří trestné činy policistů. Kdo jiný by to měl podle pana Švamberka vyšetřovat?
1 odpověď