Milá autorko, něco o Vás pro Vás: každý trpaslík si myslí, že bude větší, když srazí velikány na kolena. (Z hlavy to nevím, ale tuším, že Jiří Žáček)

Zoe je přesně ten typ, co mám rád. Nemusím ani airbagy, ani traktoroidní pozadí. A když budu potřebovat tubu silikonu, dojdu si pro ni do Obi. Nemusím si kvůli němu ještě pořizovat babu.

No a co by teprve rozhořčená pisatelka řekla na to, že jsem začal jezdit se synem na vandr, když mu bylo dva a půl roku a ještě měl na noc plenu. Nemohli jsme "jen tak" do lesa, protože to by se nejspíš ještě nudil, ale museli jsme mít nějaký "vláčkový" cíl - železniční muzeum, jízda parním vlakem a podobně. Ale pak jsme prostě došli někde v lese na hezké místo a přespali tam. Vzpomíná na to dodnes.

Anička Dajdou II?

Krásné ❤️❤️❤️❤️❤️

Už jsem to napsal mockrát a ještě jednou to zopakuji. Také už nejsem nejmladší, ale pořád ještě nejsem senior. Mladí (školáci) staré lidi stále v drtivé většině pustí sednout sami. Ale opravdu nemají za povinnost koukat, kdo nastupuje. Mají právo na aby si cestou četli (a je jedno, zda knihu, nebo zprávy v mobilu). Mají právo na sluchátka, aby nemuseli řešit hovory ostatních cestujících. A tudíž opravdu ani seniora nezabije, když se slušně připomene. Jestli autorka ve slušné žádosti o uvolnění místa spatřuje něco jako ponižování, dehonestaci, nebo doprošování, tak je mi tedy líto dětí, které učíme, aby uměly říct "prosím" a aby si uměly říct, když něco chtějí. Nebo děti se při vyslovení slova "prosím" nemají cítit poníženě a senior ano?

No a k té úctě, nebo respektu, chcete-li: automaticky starší lidi respektuji a ctím. Nemusí prokazovat certifikátem, že si zaslouží respekt a úctu. Ale to neznamená, že o ten respekt a úctu nemohou díky svému chování (vyjadřování) přijít 10 sekund poté, co nastoupili.

Já mám tedy asi štěstí, protože vesměs (také ne vždy) potkávám v rámci všech věkových kategorií normální, slušné lidi. A když člověk narazí na blbce, tak je jedno, jestli je mladý, nebo starý. Vždy to skončí blbě.

Takže jako u nás - "žába v láhvi by byla lepší", "to je blbost, tady svítí slunce", "já nikam nejdu". No a po opadnutí velké vody kecy typu: "někdo by měl jít k soudu, tady u nás se nic nedělo."

Asi je to všude stejné - všechno má své meze, jen omezenost je neomezená.

Naštěstí mám normální a moudrou ženu, která to neřeší. A já zase nemám zapotřebí chodit domů "na šrot" obden. Vlastně ani ob týden, či ob měsíc. Prostě zalezu do pelechu, otočím se tak, abych na ni nedýchal a chrrrrr.

Zjsitil jsem, že ten kocour ráno mi za to nestojí. Takže je lepší se večer napít, ale ne tak, aby mi ráno bylo blbě.

Naše děti naplno věřily na Ježíška až do nástupu do školy. Teprve pak jsme jim začali nenápadně dávat najevo, že nějaké dárky kupujeme my. Ale tak nějak napůl věřily až do cca 9 let. Dnes je jim 12 a 14 a stejně mu pořád píší a za okno schovávají dopisy a řeší, co jim asi přinese.

My dospělí to děláme také tak a říkáme, že "Ježíšek by mi mohl přinést...". Takže nebyl problém dětem vysvětlit, že je to jen taková hra a že jsme ji hráli a dál budeme hrát i s nimi i mezi sebou, protože to tak máme rádi a je v tom část toho kouzla Vánoc. Navíc jsme věřící rodina, takže pro nás mají Vánoce ještě další rozměr.

Malá vsuvka na závěr: předloni jsme sjížděli v létě Ohři. V jednom kempu, kam jsme dojeli na noc chodili někteří lidé v santovských čepičkách. Když padla tma, rozsvítil se uprostřed jejich ležení nazdobený stromeček a přes kemp se neslo: "Jé, Ježíšku, jak jsi věděl, že zrovna tyhle plavky potřebuju?". My jsme seděli u ohně a békali tradiční Stánky , Panenku a Bednu od whisky. Měli jsme s sebou kytaru a housle. Když tam tak radostně jásali, tak jsme se já s kytarou a kamarádka s houslemi zvedli a šli přes půl kempu k nim, zpívajíce a hrajíce "Nesem vám noviny". Natáčeli si nás všichni, kdo byli v dosahu. Došli jsme, zahráli ještě asi dvě koledy (v srpnu) a zpátky se vrátili s cukrovím, kaprem a salátem. Ráno, když jsme dávali zase lodě na vodu jsme se šli rozloučit. V tábořišti byly jenom ženské, chlapi prý jeli shánět rachejtle, večer měli Silvestr 😄.

Profesionální boxer? Spíš profesionální blbec, ne? Navíc mi někdo řekněte, kdo je ochotný takové individuum platit a být s ním spojován?

Čtyřletý chlapec měl před sebou cca 70 let života. Takže by si ten kréťan měl těch 70 let odsedět. Může si požádat o podmínečné propuštění v roce 2070, ovšem za podmínky, že se bude celou dobu chovat vzorně a bude mít splacené odškodnění.

Svatá prostato! Ale co čekat - jim je jedno se kterými fašisty kolaborují.

Na jedné straně se do řízení firemního byznysu cpou politici, na druhé odboráři. To prostě nemůže dopadnout dobře, i kdyby chtělo. On jim to jednou insolvenční správce vysvětlí.

I kdyby zdravé nebylo, tak je dobré. A i kdybych ho nepil vůbec, tak stejně ten život nepřežiju a nakonec umřu.

Jak pravil Mark Twain: "Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví a dělat, co se ti nechce."

Nebyl jsem na představení, neviděl jsem Vaše dítě a tudíž nebudu chválit, ani hanět. My jsme chodili s dětmi v tomto věku na putovní divadlo, co jezdilo k nám do vsi do hospody. Děti seděly vepředu, my vzadu (s kofolou, nebo pivem). Většina těch pohádek byla interaktivní, herci se dětí ptali, chtěli od nich pomoc. Kolikrát se děti i dohadovaly mezi sebou, co mají herci udělat. Tak nějak to jejich štěbetání k tomu představení patřilo.

Každopádně chápu, že děti se musí naučit chovat i v divadle. A jinak, než tím, že tam budou chodit se to nenaučí. Důležité je s ním i před představením i po skončení mluvit a říci mu, že v divadle se musíme chovat tiše a nerušit ostatní.

Stejně tak v kavárně a restauraci.

No, za mě tím, že tam nebyl, tak hned stoupla důstojnost celé události.

Většinou podobné články komentuji citátem J. Wericha: "To je blbý, to se bude líbit". Nebude tohle už je tak pitomé, že se to snad ani líbit nemůže 😕.

Proč existuje to zakořeněné chápání rozdílu domovník / domovnice? Myslíte si, že kdyby na tom nebyl dost podstatný podíl pravdy, že by to vůbec vzniklo? To je stejné, jako tchán a tchýně.

Jeden čas byla všude Burešová. Teď spíš všude vidím Lucku Vondráčkovou. Stejně jako před "pár lety" byl všude v rádiu a televizi Donutil. A to nemluvím o Agátě a nedávno i Shopaholic Prd.. pardon... Adel.

Jinak Pagáčová se mi moc líbila ještě jako Solaříková v Ranči U Zelené sedmy.

Jako bych to napsal já. Jen jsem o pár let mladší 😕.