Rád budu diskutovat s každým, s kým se diskutovat dá. Jiný názor nevadí. Btw: na urážky a debilní komentáře nereaguji, na to je můj život moc krátký.
Paní Marie, jako vždy krásně napsané s nadhledem a humorem. Jen když už tedy připomínáte tu medvědici, tak by to chtělo dotáhnout k dokonalosti a kabát vyměnit za chlupatý kožich 😄. I ten obsah KPZ (kabelky poslední záchrany) se mi líbí 😄.
Umíte krásně propojit humor, laskavost, nadhled. A udělat si legraci sama ze sebe. Jev téměř nevídaný. Děkuji a přeji krásné Vánoce a nějaký pěkný medvědí dárek!
Ono to není jen o cizích názvech. Ty jsou u cizích jídel, nebo cizích ingrediencí v pořádku. Pizzu, kebab, pesto budete česky pojmenovávat těžko.
Větší problém mám, když kreativní kuchař vymyslí běžným jídlům vlastní názvy, protože, když máte v jídelním lístku napsáno "Rakovnická bašta", tak opravdu nemáte tušení, jestli k tomu patří rýže, chléb, nebo knedlík 😕. V rozumných restauracích pod to napíšou i základní popis (třeba "vepřové nudličky v pikantní omáčce z rajčat a feferonek podlité rakovnickým pivem").
Jinak mi obecně vadí, že se dnes spousta výloh a cedulí popisuje cizojazyčně. Není to tak dávno, co se strhávalo všechno, co bylo německy, teď je zase vše anglicky. Místo prodejny máme showroom, místo rychlého občerstvení fastfood. I ryze české a lokální firmy se pojmenovávají anglicky. Ne, že bych měl s angličtinou problém, zvládnu v ní komunikovat slovem i písmem, ale myslím si, že takto postupně dobrovolně ztrácíme svou národní identitu.
Nemáme spolu děti a nikdy jsme se nevzali, tak je to trochu jiný případ. Ale jen trochu. S mojí bývalou jsme plánovali, že spolu zůstaneme a i o těch dětech jsme přemýšleli. Nakonec si vybrala jinou cestu a zamířila s jiným chlapem do Prahy, zatímco já bydlím na vesnici a přemýšlím o tom, že bych se přesunul na ještě menší vesnici.
Nicméně jsme spolu ještě další dva roky pracovali v jedné firmě, takže jsme se museli naučit spolu fungovat. A vlastně jsme si nikdy nic špatného neudělali. Proto spolu máme dobrý vztah i teď po 20 letech. Byla mi za svědka na svatbě, volají si i s mojí ženou, jezdí k nám na chatu a určitě by nebyl problém, aby byla u nás i na Silvestra, kdyby měla být sama. Zatím stačí Silvestr a letní víkendové grilovačky.
Nezávidím. Já sám nekouřím (vodní dýmka 1x za rok až dva se nepočítá 😄). Spočítal jsem, že "tchánojc" proženou plícemi dohromady skoro dvě krabičky denně. To je dneska řekněme 200,- ať nežeru. 6.000,- za měsíc, 72.000,- za rok. A to nepočítám, že tchán dá denně láhev vodky a 10 lahváčů. Takže řekněme 100.000,- ročně za cigára a chlast. A na mě se babi rozčilovala, když jsem si koupil novou radiostanici za 20.000,- (což dělám tak jednou za 5 let). Že prý zbytečně vyhazuju peníze za blbosti.
Přidám ještě jiný pohled. Neřeším nákupy, i když i o těch by se dalo psát.
Chtěl jsem ale říct něco jiného. Začal Advent, čas rozjímání. Měli bychom se uklidnit a v atmosféře pohody, přátelství a lásky chystat Vánoce. Jenže pudlas. Nejvíc toho mají děti v ZUŠce - jedno vánoční vystoupení za druhým. My dospělí zkoušíme na půlnoční, na adventní koncerty (poslední máme zítra "Rybovku" a pak ještě v pondělí generálku na půlnoční). Nestěžuji si, děti jsme si pořídili dobrovolně a na jejich koncertech jsme rádi. A to, že jsme se přidali do dvou hudebních uskupení a ještě jsme si vytvořili vlastní třetí kapelu je také jen náš boj. Takže 3-4 zkoušky týdně. Doma nic uklizeno, cukroví se bude péct až v sobotu, dárky naštěstí vyřešil internet. Jen by nebylo špatné něco přesunout na leden 🙂.
No a Štědrý večer to bude také tak - večeře, rozbalit dárky a ve čtvrt na deset odjezd na první půlnoční a z ní rovnou na druhou. To si neuvědomují ani věřící, že muzikanti mají Vánoce co Vánoce blbinec. Ale znovu opakuji - nestěžuju si, děláme to dobrovolně a rádi.
Píseň je to pěkná, o to nic. Ale parametry hymny to nemá - hymna by měla být nápěv, který se dobře pamatuje, je snadno identifikovatelný, i když si ho jen někdo někde brouká, nebo hvízdá, má předvídatelnou harmonii (akordy, chcete-li) a dobře zní v různých stylech - jako instrumentální verze, jako verze zahraná dechovým orchestrem, jako acapella (viz Kde domov můj a Marta Kubišová v listopadu 1989). Měla by to být skladba, kterou se zvládnou naučit a kloudně interpretovat děti v hodinách hudební výchovy. Tedy ne postavená na (sice jinak výborně) zahraném klavíru a duetu dvou pěvců. Takové parametry má třeba znělka Křemílka a Vochomůrky, která je jednoznačně rozpoznatelná bez ohledu na to, jestli to hraje trubka, klavír, nebo dítě v ZUŠ na flétnu. A bez ohledu na to, jestli si ji jen někdo hvízdá, nebo hraje celý orchestr. Toť jen můj názor. No a také závidím Praze 2, že si může dovolit takovéto "starosti".
Samostatnost je osobnostní vlastnost. Někdo to v sobě má, někdo ne. Já se snažím být samostatný, co aspoň nějak zvládnu si udělat sám, po nikom nic nechtít. Profesí jsem kancelářská krysa, ale na rekonstrukci bytu, chaty a různě u kamarádů jsem se naučil už lecos od zedničiny, přes natahání elektriky, vody a odpadů, vylití podlahy a položení krytin (včetně plovouček a dlažeb), štuky. Kromě jednoho krátkého období jsem nikdy po státu nechtěl žádné příspěvky, dávky, ani dotace. Je to pro mě otázka osobní cti. Samozřejmě jsem práce schopný a v produktivním věku. Nenarážím tím na hendikepované a seniory. Narážím na to, že nadávají ti práce schopní, místo aby zvedli řiť a šli si třeba zvyšovat kvalifikaci, jít dělat něco odbornějšího a výnosnějšího a podobně. Jsou to takoví ti, co jdou ráno do práce, protože musí, celý den se těší, až bude v půl třetí padla a zbytek dne stráví buď v hospodě, nebo čuměním do bedny.
Jenže ono jaksi nejde sedět jednou řití na dvou židlích - chtít pravicové, nízké daně a levidocé sociální výhody a zabezpečení.
Každá práce ve firmě je důležitá. Včetně uklízečky. Když budeme mít ve firmě špínu a nepořádek, nebudou k nám chodit zákazníci. Když nebudou chodit záklazníci, můžeme to tady zavřít. Tak jednoduché to je.
Kdysi jsem pracoval v německé firmě. Když přijel na náívštěvu německý majitel, vždy když procházel firmou, tak si podal ruku a prohodil pár slov s každým koho potkal. A každého znal jménem. Včetně paní uklízečky. Dodnes je pro mě Pan Podnikatel s velkými P. I když už mu je přes devadesát a firmu dávno prodal.
Copak infotainment,. ale až někdo provalí řídící jednotky... dneska už od pedálu plynu nevede lanko, ale dráty a vše prochází procesorem. Takže stačí "říct" řídící jednotce "dej tam plnej knedlík", případně pak podsunout nějaký podobný nesmyl nějakému z asistentů, co kroutí volantem, nebo šlape na brzdy. To bude teprve veselo.
Rád budu diskutovat s každým, s kým se diskutovat dá. Jiný názor nevadí. Btw: na urážky a debilní komentáře nereaguji, na to je můj život moc krátký.
37
Sledujících
14
Sleduje
Rád budu diskutovat s každým, s kým se diskutovat dá. Jiný názor nevadí. Btw: na urážky a debilní komentáře nereaguji, na to je můj život moc krátký.
37
Sledujících
14
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Podle expertů vychováváme své děti posledních 30 let. Tak proč je najednou tolik článků o nevychovaných fakanech, neschopných rodičích, mezigenerační nesnášenlivosti? Naše děti "zasloužily" a dodnes "zaslouží" málokdy, ale když už, tak prostě odněkud něco přiletí. Nejde o zmlácení, nejde o to je ponížit, nebo ukázat svou fyzickou převahu. Fena i kočka také umravní svá mláďata tlapou, když už to jinak nejde. A neznamená to, že by je neměla ráda. A ta mláďata to ví stejně dobře, jako to ví za lidská. V základu jsme totiž v podstatě stejní. Naštěstí už jsou v pubertě a je s nimi rozumná domluva, takže se naše fyzické rozmíšky přesunuly spíše do roviny hraných pranic a pošťuchování.
11 odpovědí