Asi mi řeknete, že to je barbarství, ale pro mě je nejlepší guláš z kolena, a to i segedín. Sundám kůži, vyndám kost a dám vařit, nejlépe do papiiňáku. Mezitím nakrájím maso, orestuji cibuli na sádle, zkrátka obvyklý gulášový postup a podlévám vývarem z kůže a kosti. Jak je vám jasné, jako všechny omáčky, je i tahle lepší druhý den a s tímhle postupem bude možno ji krájet. Jen z kolena je třeba vařit či dusít trochu déle. Řeším to vařením v troubě. Jo, a nakrájené maso před restováním zapráším solamylem nebo maizenou, nedávám pak mouku.
Já dávám špek (ne anglickou slaninu, bílý špek) na drobné kostičky, trochu opéct, pustí omastek, případně trochu másla, cibulku na drobno, když zpění a zesklovatí, přidám vejce, párkrát prohrnu, vypnu a nechám dojít. Solím a pepřím až při chladnutí. Nevím, jestli je to podle některého ze slavných kuchařů, ale mě to takhle chutná.
Dobrá varianta je předem uvařit vepřovou nožičku a vývarem podlévat. Dělám to do gulášové i dršťkové polévky a do buřtguláše. Získá to plnější chuť a hustotu. Zvlášť dobré je to do dršťkovky, protože vývar z drštěk není nic moc vzhledem k tomu,, že ty se vaří dvakrát a první vývar se vylévá nebo dává pejskovi.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ať si to každý vaří jak chce. Já nejraději vařím guláš, a tedy i segedín, z kolena. Nejdřív sejmu kůži a vyndám kost a dám tyto dva kousky vařit do papinova hrnečku. Než se to uvaří, nakrájím si maso a zasypu je maizenou, solamylem, případně hladkou moukou. Nakrájím cibuli, vyždímu a překrájím zelí, ale šťávu v žádném případě nevylévám. Něco upiju, zbytek pak naliji do omáčky. Cibule objemově zhruba stejně jako masa. Osmahnu ji na sádle (žádný olivový olej), přihodím maso (obalené), zasypu paprikou, trochu pálivé podle chuti. Ke kůži a kosti jsem přidal bobkový list, nové koření, pepř, případně i jalovec. Osmahnutou cibuli a maso pak zasypu zelím a zaliji vývarem z kůže a kosti, který jsem samozřejmě také osolil a přecedil. Protože jsem líný, strčím to do trouby, abych nemusel míchat a nepřipeklo se mi to. Mám-li čas, dám na málo, někdy i do pomalého hrnce a dusím a dusím, občas zkontroluji, případně podlévám. Když je maso měkké, přidám smetanu. Někdy sladkou, někdy zakysanou, jakou zrovna mám. Nechám ještě chviličku dusit, aby se chutě propojily, k tomu ale pořádně dojde až druhý nebo třetí den. Proto nikdy žádnou omáčku nevařím jen na jeden den, třeba svíčkovou i den dopředu. Nikomu tenhle postup nevnucuji, mě se ale osvědčil.