Co se hygieny týče, je to tam prostě 'jiné'. Ohromný kontrast spatřuji mezi špinavostí prostředí a důrazem na osobní čistotu, mnohými Evropany nepostřehnutý.

U těch šťastných, co mají domov s tekoucí vodou, jsem byl minimálně třikrát denně vyzýván ke sprše a připadal jsem si jako prase, že jsem šel obvykle jen ráno a večer.

Kdo takové štěstí nemá, myje se mnohdy u hydrantu přímo na ulici - oděn jen v nátělníku a dhoti (jakási mužská 'sukně'), zahalen do mýdlové pěny od hlavy ke kotníkům. Ostatně tak jedním vrzem vypere i prádlo, které si o nějaké automatické pračce nejspíše může jen nechat zdát. Vzhledem k tomu, kolik jich je odkázáno na ruční praní a o jak náročnou, na čas i námahu, jde práci, je s podivem jak čistě Indové oblečeni jsou. Ostatně neustále rozvěšená sušená sárí jsou vidět i na ostnatých drátech lemujících zdi bohatých rezidencí, k nimž jsou na straně ulice přilepeny příbytky nejchudších.

Spousty lidí si za pochodu na ulici čistí zuby kartáčkem, což je u nás takřka nevídáno...

Když jsem s vlastní mámou sdílel lahev na pití, vysvětlovali mi, jak je to nehygienické, protože existuje něco jako bakterie 🙂 O tom, že Indové při pití lahev 'neocumlávají' jako my, ale lijí si nápoj do úst 'bezkontaktně' ani nemluvě.

Rád bych poopravil pár drobností v článku uvedených. Za prvé, Češi určitě nejsou v Evropě (potažmo světě) známi výrobou toho nejlepšího piva. Přesnější bude, že Češi vyrábí pivo nejpitelnější. Tedy pivo, jež vyniká takovou harmonií chutí, dodaných zejména kombinací kvalitních chmelů, že vyzývá ke konzumaci dalšího. Proto je největší česká lež "Jdeme na jedno!". V široké paletě pivních stylů je bezpočet takových, kde si prostě dáte jedno, možná dvě, při nichž si vychutnáváte bohaté spektrum chutí. Klasický český ležák mezi takové ale zrovna nepatří.

Ruku v ruce s touto vlastností šla tedy u klasického světlého výčepního piva tradičně i jeho cena, pro níž jsme ve velké části světa popravdě možná i slavnější, než pro kvalitu našich ležáků, jak si sami rádi myslíme.

A co se týče té v článku ostrakizované ne/umírněnosti konzumace, tam sice v zásadě souhlasím, ale to už je holt na libovůli každého jednoho soudruha, kolik a jakých piv si dá. Já se postavím za Bohumila Hrabala, jenž tvrdil, že 'pivo desítka je nápoj filozofů' a určitě se z nich dá na lístku za večer vytvořit i solidní plot, aniž by kvalita hovoru v dobré společnosti nutně utrpěla zásadní újmu. Tak, na zdraví!