Billa v Prostějově ve Zlaté bráně (Prior) je taky naprosto neprofesionální, když nutí lidi jít na samoobslužnou pokladnu, protože mají zavřenou pokladnu s obsluhou. Záleží ovšem na tom, která prodavačka je zrovna u samoobslužných pokladen. Může se stát, že když požádáte prodavačku o namarkování na samoobslužné pokladně, protože je to pro vás obtížné ze zdravotních důvodů. No tak se paní prodavačka může tvářit naštvaně, že jste neschopní a nedokáže pochopit, že kvůli zdravotním důvodům je pro vás velmi obtížné si namarkovat na samoobslužné pokladně. Jsou lidé u kterých je jít k pokladně s obsluhou rychlejší, než dlouho přemýšlet u samoobslužné pokladny. A taky proč bych dělala práci, kterou mají dělat prodavačky? Už několikrát se mi stalo, že u samoobslužné pokladny mi to trvalo mnohem déle kvůli mým zdravotním problémům, než u pokladny s obsluhou.
Děkuju vám za informaci o Báře Tachecí. Po přečtení vašeho článku jsem si pustila rozhovor, který měla Bára Tachecí s Janem Budařem před několika lety😦. Překvapilo mě, že Bára Tachecí má takové divné otázky😕. Jsme v jiné době a ona není vůbec objektivní a chová se a mluví jako by mluvila z cesty🙄. Vůbec nemá připravené profesionální otázky a její arogantní chování mě udivuje.
Děkuji za článek. Výuka na základních školách za komunistů opravdu nebyla ideální. Nechci tím házet všechny učitele do jednoho pytle. Vážím si jednoho učitele z deseti, který pojal výuku jinak, než ostatní učitelé. Jenže na základních školách tehdy nebyla zpětná vazba od žáků a ani se žádná zpětná vazba a diskuse a otázky od žáků směrem k učiteli nepovažovali za důležité. Důležité bylo tenkrát slepě a bezhlavě poslouchat bez přemýšlení. Být jenom tupé stádo bez vlastního názoru. A běda, když někdo z žáků měl svůj vlastní názor a nesouhlasil. Jenže tohle někteří lidé nechtějí slyšet, když se mluví o špatném přístupu k žákům ve vyučování za komunistů.
Psychické problémy, které Anyta má kvůli své matce. Je to především vina matky.
Matka Anyty je velký sobec a kvůli tomu má Anyta psychické problémy a z toho můžou vzniknout i zdravotní problémy jako je cukrovka, nebo nemoc štítné žlázy a nebo i rakovina, která ze začátku vůbec nebolí a může být nenápadně skrytá, tak jako cukrovka. Cukrovka je nemoc slinivky břišní, která nevyrábí dostatek inzulínu pro tělo. A nezkoušejte mi napsat, že cukrovka je hlavně nemoc tlustých lidí. Já mám v rodině příbuzné, kteří jsou celý život chudí a nikdy nebyli tlustí. A taky znám několik dalších lidí, kteří nejsou moji příbuzní a nejsou tlustí a přesto cukrovku mají. A přesto cukrovka u nich vznikla kvůli nemocné slinivce břišní. Někdo může mít absolutně odumřelou slinivku břišní a vůbec o tom nemusí vědět. Cukrovka totiž nebolí a někdy nemusí bolet ani začínající rakovina. Jenže na tyhle nemoci se přijde jenom díky speciálním krevním testům.
Jenže problém je v tom, že Anyta ještě není plnoletá a tak nemůže rozhodovat o svém životě jenom ona sama.
Cukrovka nebolí. Znám to z vlastní zkušenosti. Byla jsem strašně unavená a měla jsem pořád žízeň, ale přičítala jsem to letnímu horku. Až když jsem měla problémy z očima a z bolestmi hlavy, tak jsem zašla na oční. Oční mě poslal na neurologii a neuroložka mě poslala sanitkou na urgent, protože měla podezření na malou mrtvici. A až teprve tam mi z odebrané krve zjistili, že mám cukrovku. Okamžitě mě hospitalizovali v nemocnici. Mám diabetes 2. stupně a aplikuji si 4 krát denně inzulín. Váš přítel je zodpovědný sám za sebe. Má strach, tak jako všichni. Chlap pokud nechce řešit zdravotní situaci, tak ji řešit nebude za žádných okolností. Nemáte šanci jej donutit k návštěvě lékaře, pokud on sám nebude chtít. Chlapa nezměníte, to znám z vlastní zkušenosti. Akorát mu hrozí, že může mít problémy s ledvinami, může postupně oslepnout, může přijít o nohu. To jsou důsledky neléčeného diabetu buď 1. anebo 2. stupně.
Venku je zima. Než dítě obleču do několika vrstev, tak jsem zapocená já i to miminko. Jdu ven. Vlezu do obchodu s navlečeným miminkem v kočárku. Dostanu vynadáno od prodavačky, že tam s kočárkem nesmím. Dítě mi začne řvát v kočárku, protože mu začne být horko z přetopeného obchodu a začneme se potit já i to miminko.
Už mi tečou nervy i pot po celém těle. Hlavně tam, kde bych to očekávala nejméně.
Naštěstí byl mezi sestřičkami jediný anděl a to jsem se vždycky těšila, až bude mít službu. Cítila jsem se skoro jako ve vězení a pouze tahle jediná zdravotní sestřička v sobě měla trpělivost, empatii a pochopení, že mi to kojení fakt nejde a že se to mléko nechce spouštět podle potřeb mého miminka. Moje miminko pořád plakalo u kojení, protože mělo hlad a to blbé prso neplnilo moje očekávání, že nasytím své dítě. Nechápala jsem to. Vlastně jisté pochopení jsem potom v sobě našla až když jsem byla doma v klidu. Hned totiž po tom pádu po porodu se mi zablokoval krk a já jsem měla příšerné bolesti v krční páteři bez možnosti otočit hlavou. Takže jsem chodila se zdravotním límcem a při kojení jsem brečela bolestí, když jsem se snažila dívat na své miminko a neviděla jej kvůli tomu ztuhlému příšerně bolavému krku. Takže to bylo tím hlavním důvodem, proč mě moje prsa neposlouchala. Jeden doktor to vyřešil ibalginem, ale po kojení moje dítě zase dlouho spalo a nešlo probudit a mělo takové malilinkaté záškuby, tak jsem dostala strach, že něco není v pořádku. Doktor mě ale ujistil, že se nic neděje.
Jednou takhle přišla na pokoj jedna žena a měla rýmu a já se zděsila, proč musím zase budit moje krásně spící dítě. Nakonec dělala otisk jeho nožičky na jakousi darovací dvojstránku. Moje zděšení bylo z toho, že měla rýmu a neměla roušku.
Dost mi vadilo, že když moje dítě usnulo, tak přišel někdo, kdo jej měl nutnost vzbudit - buď doktor, nebo sestra. A vždycky to bylo úplně zbytečné probuzení, tedy z mého subjektivního pohledu. Já jsem rodila už před 23 lety.
Plně souhlasím s celým článkem. Mám podobné zkušenosti s personálem v nemocnici. Ovšem doktorů u porodu se musím v mém případě zastat, tam byla péče špičková. Problém nastal až po porodu. A to ze strany zdravotní sestřičky. Nevěděla jsem, že po porodu, který trval od 1 hodiny ráno až do 16.40. hodin odpoledne, budu muset po porodu ležet v zakrvácené a špinavé noční košilce několik hodin. Když už jsem to nemohla po několika hodinách fakt vydržet být v krvavé noční košilce, tak jsem si stoupla a chtěla si vzít čisté prádlo, které bylo nachystané vedle mé postele. Marně jsem tam hledala čistou noční košilku, Byli tam pouze dvě prostěradla. Tak i přesto jsem se rozhodla, že se osprchuju. Jenže v ten moment jsem o sobě nevěděla. Maminka, která se mnou byla na pokoji to popsala tak, že jsem sebou třískla na zem a ona hned zavolala zdravotní sestřičku.
Sestřička když přišla a zjistila proč se to stalo, tak mi suprově vynadala, že jsem měla počkat, až ona přijde a pomůže mi při sprchování. Jenže tohle mi nikdo dopředu neřekl a vůbec jsem to ani v nejmenším netušila, když jsem prvorodička. Já neumím číst myšlenkové pochody lidí, ale tohle sestřička zřejmě nepochopila. Asi taky neuměla číst myšlenky ostatních lidí. Zkrátka "empatie" bylo pro ní asi sprosté slovo. Od té doby byla na mě tahle sestřička jakoby setrvačně naštvaná. Asi to bylo tím, že jí přidávám práci hned od začátku mého pobytu. Potom jsem nechápala, jak se lpělo na tom, že musí moje miminko přibrat, jinak mě domů nepropustí. Co je to za divnost? To už ve mě začala klíčit laktační psychóza.
Chodím pravidelně k různým odborným doktorům několikrát za rok z důvodu mého zdravotního stavu. Za léky doplácím různě vysoké částky peněz v lékárnách. Tuhle volbu jsem si nevybrala dobrovolně. K doktorům musím chodit, aby se můj zdravotní stav nezhoršil. Opravdu je nutné opět zavádět poplatky u lékařů? To mám doplácet na to, že jsem dlouhodobě nemocná a nic se na tom v budoucnu nemůže změnit? Cigarety nekouřím a alkohol nepiju a na demonstrace proti chudobě nechodím.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To zase někdo v kanceláři vymyslel absolutní b.bost. Nic rozumného v tom nevidím. Místo aby normálně na ministerstvu pracovali, tak vymýšlejí něco, co nemá logiku. Zbytečně tím zatěžují ředitele na školách. Takový nesmysl. Zbytečná další byrokracie. Vždyť škola je na to aby vzdělávala děti. To už se školstvím nemá žádnou souvislost. Od toho tady školy nejsou. Důležitá je kvalitní výuka a to, aby měli učitelé a ředitelé k tomu kvalitní podmínky. Místo aby se ministerstvo snažilo pomáhat, tak házejí učitelům a ředitelům klacky pod nohy.