Já na sladké nikdy moc nebyla, ale fialkám a tvarohovému Míšovi jsem neodolala. Na co ale nemohu zapomenout byly dortík, kterému se říkalo "koňakové koule", velikost asi jako menší pomeranč. Prostě jakýsi božský našlehaný krém, který byl politý čokoškou a posypaný opraženými mandlemi. Prodávali to tak v roce 1967-1968 v Gastronomu Na Poříčí. Vždy dělali omezený počet koulí a bylo hned po nich. Již několik let se marně snažím na ně sehnat recept, ale marně. Bylo to nebe v hubě. pamatuje je ještě někdo? Nebo nemá někdo recept.

Tedy, já být jeho matkou, tak se stydím za to, co jsem vychovala. Bála bych se studem vyjít před dům. Určitě ji musí sousedé, a nejen sousedé milovat.

Moje vlastní zkušenost. V roce 1983 jsem byla odejita z práce. Dobře. Došla jsem tenkrát na národní výbor a začala tzv. podnikat v uvozovkách. Odváděla jsem pouze daň z příjmu. Ale nedalo mito a šla jsem tenkrát na Národní výbor Hlavního města Prahy s žádostí, aby zaevidovali moji činnost. Nikdo nevěděl a nechápal co chci. Až jsem narazila, tak po 6 hodinách běhání po magistrátu od jedněch dveří ke druhým, na jednoho pána, který pochopil co chci. Sepsal se mnou zápis o tom, že podnikám pod NV. Od roku 1986 to pak ale bylo již trochu jináč, ale léta se započítávala.Tenkrát jsem sociální a ani zdravotní platit nemusela. Když jsem odcházela do řádného starobního důchodu, tak díky tomuto zápisu (měla jsem originál) mi byla léta odpracovaná pod NV započtena do výměru. Od 1990 jsem pak ale byla OSVČ s ŽL. Takže to šlo, ale bylo to na palici vysvětlit někomu, co chci...byla jsem ale vytrvalá a vyplatilo se. Byla jsem ženou v domácnosti, pracovala, starala se o děti i manžela. Bylo navařeno, ukizeno. Děti nebyly dětmi ulice.

Mám s ním stejné zkušenosti, do FL jezdím na léčení již od roku 1990, tam jsem byla ubytovaná poprvé a naposledy, navrch huj a vespod fuj. Domluva s nimi nebyla žádná a to jsem tam byla 3 týdny... Loni htl. Centrum a naprostá spokojenost.