Pozor na citace, na obou odkazech se bohužel píše, že existuje "drobná" naděje, ne "dobrá" naděje :-(

Ach jo, věčná nesnášenlivost a agrese mezi lidmi... starým vaděj mladý, bezdětným dětný, řidičům cyklisti, běžkařům turisti... Proč do tý obecný nasranosti všech na všechny nepřispět ještě vaší nasraností a frustrací v úplně zbytečném, nic neříkajícím "článku". Není to o těch skupinách, ale vždy o jednotlivcích, jak ohleduplně se k sobě navzájem chovají (ač zobecňujete, všechny matky s dětmi se nechovají takhle). "Určitě to bude jedinec, který bude respektovat ostatní lidi a jejich pocity." - Tak hlavně, že vy sama jste očividně jedinec respektující ostatní lidi a jejich pocity 😉

Možná to jde jen těžko takhle zobecnit, záleží na spoustě věcí, na konkrétním oboru a profesi, na časové flexibilitě dané práce, na možnostech střídání se např. s manželem a vlastně i na tom, jaké jsou děti... ale obecně bych asi souhlasila s autorkou. Za předpokladu, že mám malé děti a starám se o ně primárně já, tzn. nejsou většinu času někde ve školce, s babičkama, s jinýma lidma atd., vyžadují většinu času péči a pozornost, neumím si představit u toho "dělat kariéru" ve smyslu každý den se několik hodin intenzivně a v klidu věnovat práci, i kdyby z domova. Mám zlaté dítě a přesto se dost těžko něco plánuje a jsou dny, kdy jsem ráda, že si v poledne vyčistím zuby... Ale taky je otázka, co si kdo představuje pod pojmem kariéra. Spousta hereček maminek třeba hraje večerní představení, která už mají nazkoušená (odejít na pár hodin večer zase třeba není takový problém), jen omezí nové projekty, proč ne.