Zrovna u rakoviny vaječníku je roční kontrola nedostatečná. Chce to alespoň půlroční, ale i to může být málo - je rychlá a agresivní. Spíš mě překvapuje, že na to nepřišli při vyšetření v těhotenství nebo po porodu. Když nadýmání přicitala první menstruaci po porodu...
Nádory vaječníků bývají na ultrazvuku neviditelné / jsou anechogenní, obzvlášť pokud jsou za cystou.
tahle nenažraná banda de facto vybírá další daň a nikdo není schopen či ochoten toto okrádání zákazníků zastavit...
Spíše výpalné, ze kterého možná / snad tu daň teprve zaplatí.
Takže si to shrňme - mám mobil = poplatek za televizi, poplatek za autorská právě a přitom nikdy nepoužívám mobil na dívání se na televizi ani v něm nemám hudbu. Tak mi vychází, že vlastnictvím tohoto zařízení jsem, s posvěcením státu, vydíraná
Makro se pro mě přežilo - je to sice stále "klub pro vybrané", ale ceny jsou vyšší než v běžném supermarketu. Ani sortiment neohromí. Byli jsme se nedávno podívat po 2 letech a konstatovali, že to byla ztráta času. "Velmi výhodně" jsem koupila dvoubalení tuňáka, až po zaplacení jsem zjistila, že uvedená cena na prodejně byla za kus, všude jinde je právě za celé balení.
Asi jsem divná. Světelný řetěz mám jeden, pečlivě si jej vždy složím, svážu a na začátku prosince zkontroluji, jestli je ještě funkční. Je mi jedno, kolik cukroví, kdo má. Peču našich oblíbených 5 druhů, perníčky a vánočku. Cukroví se nám spálilo za 28 let jen jednou a největší stres je, že nesněží a je dost teplo, takže se nedá jídlo uložit na balkón, což každý uzná, nestojí ani za "ach, jo".
Krásné a klidné svátky všem a vy, hlavně v panelácích, dopřejte je i svým sousedům.
Není třeba se chodit věšet. Stačí přiznat si snižující se soběstačnost (je to nemilé, přiznat si, že přesun do a z vany mi dělá problém, že v dávkovači léků ve středu mám ,,plné okénko" úterních poledních léků atd.)
V této fázi je vhodné , zajistit (alespoň na několik hodin denně) návštěvu rodinného příslušníka, nebo pečovatelky.
Je třeba pokud bude péči zajišťovat rodina informovat se o službách které je možné využít (lůžka respitní péče atd.)
Požádat o Příspěvek na péči ze kterého mohu hradit služby pečovatelky.
Rozhodně NENECHÁVAT (od počátku) péči na jedné jediné osobě (často dceři)
A hlavně NEČEKAT a kolem 60 let reálně uvažovat, zda v domě , kde do bytu musím absolvovat 25 schodů mohu žít i za 15 let, zda postel (ze které se mi už dnes občas špatně vstává) by nebylo lepší vyměnit za polohovací, zda by nestálo za to přeměnit prahy mezi místnostmi za přejezdovou lištu atd.)
Nejhorší je NEDĚLAT NIC a čekat ,,na zázrak" (toho, že začnu v 70 vidět jako ve 20, že od zítra budu brát schody po třech a z vany budu vystupovat jako když mi bylo 17)
Tak hlavně si myslím, že pro mou generaci se vymyslí "účinná" léčba.
Nebyly jesle, nebyly školky, ve škole jsme měli vyučování na směny, protože nebyly třídy. Nebude ani dost sociálních pracovníků a už vůbec ne míst v "ústavech". Kam jinam směřují diskuze o eutanázii? "Bábo, už tě máme dost, tak to zabal, přece nás nebudeš obtěžovat a vyžadovat péči."
Ono pro mnohé lidi není snadné prodat byt, koupit jiný, protože je k tomu mému 18 schodů. Tak to má tchyně - dva roky nebyla venku. Přestala se hýbat, tak se přestala hýbat. Ale ani byt v přízemí by toto nevyřešil. Přesto je doma a nezůstala na holičkách. Ale asi vidím, že naší generací rodinná péče končí. Synové už jsou zpracováni masírkou - nejsme tu, abychom se starali, nebyla naše volba se narodit. Zatím to vypadá, že brát a vyžadovat je norma. Dávat? No to ne! Třeba dospějí..., nebo taky ne. To ukáže až čas.
Každopádně nerozmlouvejte lidem, když napíší, že vědí, že o ně bude postaráno. To jim totiž můžeme jen závidět a ano, existuje to. Moje maminka taky zemřela doma a ne, nebylo to hezké a milé. Bylo v tom hodně bolesti, nervů, vzteku, sebelítosti, ale nakonec přišlo smíření se se situací a přijeti smrti jako faktu - bylo jí 62 let. Rakovina jí požírala 3 roky.
Ne že bych s vašim názorem zcela nesouhlasila ALE, byla jste se někdy podívat v nějakém Alzheimer centru?
S kolika lidmi kteří (v 65-70 letech byli stále skvělými prarodiči pro vnoučata, báječnými rodiči pro své 48 leté děti a náhle během roku se změnili ne v babičku co roztomile zapomíná ale v sobeckého, arogantního i agresivního člověka, který nezřídka ani neví kdo jste), jste se setkala?
Ve své mnohaleté sociální práci jsem potkala nejednu ,,upečovanou " dceru ,které je 69 a protože cítila povinnost vrátit rodičům péči tak SAMA
24/7 pečovala o takovou matku.(která nejdřív používala argumenty jako rodinná soudržnost, laskavost, atd. později změněné na povinnost, nutnost atd)
Vím že každý (,,masírován" medii která ukazují 71 letého muže jak plave na Štěpána ve Vltavě) se domnívá ,že tak na tom bude on sám také.
To ,že nás opustí fyzická soběstačnost je jisté u každého (u někoho dříve u jiného později), ale Alzh. centra (kde ráno uvolněné lůžko se zaplní ještě večer)dokládají skutečnost, že nejlépe a nejprofesionálněji se postará zařízení plné odborníků. A věřte, že spousta rodin svěřením takového člověka do sociálního zařízení, se doslova ,,zachrání."
Můžete se pak věnovat své rodině, vnoučatům (to v případě, že nebudete pracovat do 67 let.)
Tak, že myslete na to až budete ztrácet soběstačnost nejen tu fyzickou , ale (především) tu psychickou , Do péče o takto nesoběstačné osoby se doma musí aktivně zapojit několik lidí a nesoběstačnou osobu MUSÍ OBSKAKOVAT (protože jinak to nejde).
Věřte mým slovům. stáří není tak idylické jako v Babičce B. Němcové (byť si to přejeme!)
Fajn, stáří může být i na prd. A co máme s takovými vašimi zkušenostmi dělat? Jít se včas oběsit?
Rozseknul to Lidl 😄 Zakázal prodej živých kaprů, protože trpí zvířata, ale pak dá do akce rachejtle 😄
Doma jím kapra jen já, takže jsem si jej asi po 10 letech chtěla dopřát. Koupila jsem tedy v Lídlu balenou půlku. Fuj - letěla do koše. Konzistence masa byla velmi podivná. Tento kapr zemřel naprosto zbytečně.
Koukněte na konec článku, je tam přesně to, co jste napsal. Čtete jenom titulek. V článku je reálně popsané, jaká je cesta kapra na štědrovečerní stůl, protože všichni najednou chtejí kapra a přes rok se cpou nečím jiným.
Ryba je postní jídlo. Naši předci si asi těžko dopřáli lososa nebo žraloka. Tradiční česká ryba je tedy kapr, případně štika, ale ta byla na panských stolech.
No před tím jsme si to nenechavali líbit? Co já vím tak to remcani bylo hodně potichu. Šlo o krk. To dneska ani náhodou.
Dneska sice nejde o krk, ale co zakážou, to nemáte.
Ideální občan - pracuje, platí daně, nikdy nestoná a po odchodu do důchodu brzy umře.
O utrpení kaprů je veliká starost, ale že jsou nešťastní lidé, to je všem jedno.
44
Sledujících
1
Sleduje
44
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
prázdná slova, jsem zpravidla velmi kritický k supermarketům, letos to však zvládali. Možná za to může i menší obsah peněženek, ale je to tak.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
V Ostravě podobně. Zboží dostatek. Lidí sice všude hodně, ale že by tlačili přeplněné vozíky jako v minulých letech, to ani moc ne. Ani u těch pokladen nebyly velké fronty a na pásech v pohodě měli většinou vyloženo dva zákazníci. Věřím, že obchodníci budou hlásit rekordní tržby, protože ceny jsou dost vysoké. My sami hlady trpět nebudeme, ale delikatesy pro rozmazlování jsme si odpustili. Rozpočet na svátky to nedovolil.