Maledivy byly vždy mým snem. Ten jsem si nakonec letos splnila už podruhé. Vykašlala jsem se na předražené vodní vilky, na které teda 100.000 Kč ani nemám a kde opravdu za 3 dny člověk neví, co dělat. A vyrazila na obydlený ostrov. A tam 5 dní na to poznat místní život a přírodu opravdu nestačí. Maledivané jsou velmi přátelští a otevření lidé. Na obydlených ostrovech nezažijete nudnou snobárnu, ale pravý ráj na Zemi. Tolik pestrobarevného života pohromadě! Žádné nebezpečí. Nemůžu říct, že už nikdy nechci vidět nic jiného, právě památek tam moc nenajdete. Rozhodně už ale nikdy nemám důvod jezdit za mořem do Chorvatska, Řecka, Tuniska nebo Turecka. Dovolená na 3 týdny mě vyšla na 30.000 Kč včetně veškeré útraty. Cesta byla zdlouhavá (3 dny tam, 2 dny zpět) a musela jsem hodně hledat, bez angličtiny bych to samozřejmě nedala. Dá se ale sehnat i varianta, kdy za vás někdo všechno zařídí, domluví, letenky jsou přímé, takže se vyhnete dlouhému cestování a přenocování v Abú Dhabí nebo jinde po cestě, a pořád se vejdete do nějakých 50.000 Kč za 10 nocí komplet včetně jídla a výletů. Znám lidi, kteří stejnou částku utratili za týden válení na přeplněné pláži v Řecku....
Zákon zakazující nošení nožů odzbrojí (a to pouze od nožů) všechny ty, kteří zákony dodržují. Protože 99,9% z nich už teď žádný nůž na veřejnosti nenosí, nedojde prakticky k žádné změně. Ostatní, kteří jsou často v zemi nelegálně, asi nebudou přeměřovat velikost čepele jen proto, aby se nedostali do křížku se zákonem...
U nás by se zakrývaly intimní partie, u nich hlava (...a intimní partie...). Jiný kraj, jiný mrav. Spíš mě překvapuje, že se tam prodávají dámské šaty na ramínka. Nebyl to obchod s prádlem? Nechci to ale jenom zlehčovat, zatímco zakrytí obličeje figurín jako problém nevidím, s omezováním práv žen už to tak v pohodě nemám. Je hrozné, když problém s nezvládnutím vlastního chtíče muži dávají za vinu ženám a ještě je trestají za to, když se odmítají zahalovat od hlavy k patě. Navíc pokud se ženy nedostanou ke vzdělání, přijde celá jejich země o polovinu lidí, kteří by mohli nastartovat ekonomiku. Nechápu proč se žen tak obávají. Navíc když žena prosazuje své zájmy napřímo, je to mnohem čistější hra, než když "musí" začít chytře manipulovat muži, protože sama se projevit nemůže. Ale třeba jim pohádky tisíce a jedné noci kulturně vyhovují (těm mužům).
Odporné! Je to ale jen další názorný příklad toho, že když člověk v nějaké oblasti převyšuje svými schopnostmi nebo znalostmi ostatní, ještě to neznamená, že je převyšuje i v těch základních oblastech jako je morálka nebo soucit.
Myslím si ale, že by soud neměl hodnotit míru "zvrácenosti" pachatele (viz citace v článku), ale jeho skutků. A to přísně rozlišovat. Mezi námi chodí mnoho "zvrácených" lidí. Nemůžou za to, jak se narodili nebo co z nich udělala ranná výchova nebo jiná traumata. Nezaslouží si odsoudit, nýbrž by zasloužili metál za to, že svou "zvrácenost" nepouští z řetězu. Pro hodně z nich to musí být nelehký celoživotní úkol a přesto se žádných "zvrácených" skutků nedopouštějí. Tito lidé by neměli mít pocit, že jsou odsouzeníhodní. Když tomu totiž uvěří, smíří se se svou "zvrácenou" identitou a nebudou schopni s ní vést svůj každodenní boj.
Znamená to tedy, že pokud by jakýkoli politik nebo občan chtěl otevřít diskuzi o znovuzavedení trestu smrti, podněcoval by k usmrcení pachatelů trestných činů a bylo by možné ho za to odsoudit? Nebo se to nesmí jen v případě, že k tomuto "podněcování" použijeme konkrétní příklad pachatele, který by si to zasloužil? A jaký je rozdíl mezi vyjádřením vlastního názoru a podněcováním? Taky si myslím, že by člověk, který chce druhého zbavit života jen pro svůj vlastní prospěch, měl být stejným způsobem odstraněn ze světa. Je to podněcování? Neříkám přece nikomu, že má jít, porušit zákon a vzít spravedlnost do vlastních rukou. Pokud nemůžeme polemizovat nad současným právním systémem, není tento právní systém nedotknutelný a tím pádem nesvobodný a zcela bez možnosti vývoje?
Před 14 dny jsem v plné prodejně viděla cizince, kterého zastavila paní z ochranky, protože kradl. Když po něm chtěla ukázat batoh, začal rozepínat poklopec a vytahovat "ho" ven. Čekala jsem, že to paní zarazí a chtěla jí pomoct. Ta to ale očividně nezažila poprvé a hned mu povídá: " No tak tu žížalku si zase rychle schovej nebo to budeš mít i se sexuálním obtěžováním. A dál řešila jen tu krádež a prohlídku batohu. A zafungovalo to dobře. Neumím si ale představit v téhle situaci nějakou mladší holčinu nebo to samý, ale někde mimo další lidi. A to tykání mělo asi taky jiný efekt na cizince a jiný by byl na Čecha....
Co je to za výsledky ankety? Jak, že někdy není jiná cesta... To jako když mi začne muž chodit z práce až po 7 pivech v hospodě a na moje domlouvání nedá, tak není jiná cesta než ho proplesknout? Nebo když naopak chce muž večer teplou večeři a myslí si, že je to práce ženy a ta mu ji neudělá, potřebuje snad žena trochu dovychovat pohrabáčem? A co takhle respektovat, že ne vždy bude po mým. Co přijmout, že nejsem neomylná a chybuji a i ostatní chybují a není to věc, za kterou by měli být potrestáni. Z chyb se máme učit a ne je trestat. A komunikovat se má jazykem, ne pěstí. Netvrdím, že facka nikdy v ničem nepomůže. Někdy v něčem pomoci může, ale ta stejná facka taky v něčem jiným ublíží a víc a tak daleko často lidi nevidí. Proč si tolik lidí myslí, že oni sami vychovávat druhé násilím můžou a druzí by je samotné takto vychovávat neměli? Věří, že ta jejich pravda je víc opravdová, že jejich svět je ten správnější? Co kdyby zítra přišel šéf a dal mi facku, zaracha nebo mi sebral mobil, protože nemám v práci výsledky, které si představuje? Myslel by to se mnou přece dobře... Ale chápu, že spousta lidí bude bití bránit. Sami byli biti a je tak těžké přijmout, že by vlastní rodiče dělali něco tak nízkého a ubohého, kdyby to nemělo hlubší smysl než jen si ulevit. Je snazší najít způsob, jak to ospravedlnit. I africké ženy jež podstoupily obřízku ji tak často praktikují na vlastních dcerách. Zlo páchané na nás samotných předáváme dalším generacím jako nejsvětější dobro... Člověk by se měl naučit odpouštět, ne trestat. Sobě i ostatním.
Chtít po důchodci, aby na stará kolena opustil místo, které zná a kde má přátele a přestěhoval se někam do malé obce bez služeb, nebo ještě lépe někam do vyloučených lokalit... hmmm, autor asi nečetl Dědovu mísu. Ale jo, v Chánově bude bydlet za pár šlupek, nové kamarády si udělá rychleji než by čekala a že platila v produktivním věku asi nemalé peníze na sociální pojištění, může teď vykládat místo pohádek vnoučatům. Třeba se ti malí poučí a pochopí, že sociální pojištění by si nikdo normální v bance dobrovolně neplatil (každé "normální" pojištění má předem danou výši pojistného, délku platby pojistného, výši plnění a podmínky plnění - žádná banka by neprodala produkt, který libovolně zdražuje a nevíte, jak dlouho musíte platit, ani kolik případně, jestli vůbec něco, a za jakých podmínek dostanete)
Oprávněně čerpat dávky znamená živořit? Měla jsem za to, že to znamená odvádět daně a sociální pojištění a následně po splnění podmínek pro přiznání dávky využít tuto placenou službu. Ony totiž ty dávky nejsou jen tak zadarmo. Je to pojištění jako každé jiné. Na jedné straně si toto pojištění platím (odvodem z platu) a na druhé straně při splnění podmínek čerpám výhody této placené služby. A že někdo, kdo splní podmínky, tuto službu přesto nevyužije (ani poté, co třeba přijde o práci)? Ano, ale takový člověk bude asi hloupý a takový opravdu na Maledivy NIKDY nepojede....
Všichni máme svobodu projevit (ten jediný správný) názor.... Zajímavé ale je, proč se u toho používají jednoznačne komunikační fauly typu: "jak všichni víme" nebo falešné dilema, které nás vede cestou "každý, kdo projeví nesouhlas s jednáním Izraele nebo každý, kdo nemá rovnítko mezi Hamasem a Palestinou, je antisemita". Opravdu to má "pravda" zapotřebí?
To je těžké, když se tu u nás pedofilie nebere jako něco nepřípustného. Stačí se podívat, jak se psalo o Bohušovi Matušovi v době, kdy jeho partnerce nebylo ještě ani 15 let. V rozhovoru řekl, že nedělá nic, co by ona sama nechtěla a do jejích15 let se spolu "jen" mazlí. Nejen, že nebyl nikdy trestně stíhán, ale ještě je to adorovaná celebrita. Fuj, hnus!
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
Je to zvláštní doba. Historické památky už nejsou jen zajímavou a důležitou připomínkou naší historie, ale stávají se jakousi modlou. Jejich ochrana už se netýká toho, abychom je v pořádku předali dalším generacím, vzniká kolem nich jakási hysterie, které úplně nerozumím. Nevím nic o tom, že by historické dědictví mělo nabubřelé ego, které je možné tímto způsobem urazit. Je ale zvláštní sledovat rozdílné přístupy k budovám, kde došlo k tragédiím. Před Koloseem se fotí davy vysmátých turistů, fotky z kolejí u koncentračních táborů jsou tvrdě odsuzovány, domy, kde došlo k vraždám bývají srovnány se zemí. A na krku tolika lidí se houpe kříž (smrtící mučící nástroj) s ukřižovaným člověkem... jako symbol lásky... Jak by se lidé tvářili na přívěsek s hořícím Janem Palachem jako symbolem svobody?! Symboly jsou často uctívány víc než poselství, které za nimi stojí. A o budovách to platí zrovna tak.
3 odpovědi