Zčásti je vidět i inspirace stylem 30. let - obliny, vestavěný nábytek ... A je vidět, že v Brazílii svítí slunce pod jiným úhlem, takže mají jiný vjem barev.

Inu, ve vlastním bydlení začátečník. Trochu inspirace v katalozích, trochu Ikea, trochu popminimalismu. Bylo by zajímavé vidět byt po 10ti letech, jak ho pan architekt zabydlel. Věřím, že nadčasovou hodnotou budou parkety, vestavěný nábytek a interiérové dveře. Strop bude bíle omítnutý a možná se zavěšeným podhledem, protože kročejový rámus od sousedů nahoře (stačí batole či kočka) bude rušit. A i pan architekt dozraje k zakrytí té holé konstrukce, neboť nebydlí v průmyslovém loftu, ale v pohodlném funkcionalistickém domě a nemá smysl předstírat, že jde o syrovou fabriku či sklad.

Text neodpovídá fotografiím, jako by ho psali amatéři (na patinované výmalbě není nic uměleckého, jde o řemeslný prvek, nikoli uměleckořemeslný; ložnice není bez omítky, zřejmě oškrabali jen štukovou vrstvu, jádro omítky zůstalo, nejde o betonové stěny ani nejsou obnažené cihly). Celá koncepce fabrické otlučenosti bohužel stírá noblesu původního prostoru. Dovedu si představit na bílých stěnách barevné obrazy, které by teprve interiéru dodaly na originalitě či "uměleckosti". Teď jde o "ušmudlaný" prostor s "operetní" koupelnou, vyniká jen nádherná parketová podlaha.

Interiér působí velmi příjemně. Úklid bude náročný (skleněné plochy, vrásněné obklady v koupelně atd.), ale to může dělat profesionálka. Takto střídmá kuchyně je trochu v rozporu s jídelním stolem pro 6 osob, řekla bych, že zde vaření není hobby majitelky. Obrazy bude jistě průběžně převěšovat, zbystří to jejich vnímání. Díváme se na aranžmá bytu před tím, než v něm majitelka začne bydlet. Později jistě přibude řada věcí (knihy, drobné umělecké předměty, květiny atd.). Místa i světla je tam pro ně dost, přeji té dámě, ať se jí dobře bydlí.

Bravo!

Text klame. Majitel totiž odstranil část původní stropní konstrukce - záklopová prkna pobitá rákosem, aby obnažil nosné trámy. Odstranil také původní omítku s měkkými liniemi fabionů, takže interiér ztratil na historickém výrazu. Parkety jsou ovšem krásné, ty jediné skutečně objevil a renovoval pod novodobými nánosy. Mě se to jeví jako rekonstrukce nikoli zvýrazňující původní prvky, ale rekonstrukce, která je dává do kontrastu s moderními, tedy nikoli "nádherně snoubí", nýbrž vytvářející napětí.

A což je nechat pást na louce?

Jako by tam stál vodojem.

Přímo vybízí k postříkání sprejery.

Ach, nechápu tu oblibu. Byly to pro mne ty nejhloupější písně. Neskutečně hloupé texty zpívané s křečovitým a prázdným pathosem. Podle článku a ohlasů jsem asi sama, kdo vypínal rádio. Je pro mne překvapení, jak nezrale a bez reflexe se může prezentovat doktor filosofie. Omlouvám se příznivcům, prostě to jen nemohu pochopit.

Zase další vize IT mozků, která předpokládá, že každý bude mít mobilní telefon. Je pravda, že Češi jsou v tom pilní, jsou však i jiné evropské země, kde to tolik s mobily nepřehánějí. Až půjdu do důchodu, nechci si pořizovat přenosný telefon. Budu muset šetřit a věnovat se životu, ne telefonování. Připomíná mi to ideu z 90. let - zrušit sanitky, protože každý má přece auto.

Myšlenka, že e-účet ušetří papír, je komická, bude jistě drahé, provozovat ten e-systém (energie, lidi, servery). A my to máme zaplatit.

Asi netuší, jaký rámus udělají kapky deště bubnující do plachty. Koncert i mluvené slovo to ukončí. Projekt nedává smysl.

Mimořádně ošklivé, jak v tom někdo může vydržet.

Nečtu žádné časopisy, tenhle jsem však před lety párkrát koupila. Nic, co by mne zaujalo jsem v něm nenašla, ale alespoň jsem snad pomohla dobré věci. Ovšem tehdejších 50 korun pro mne bylo dost vysoká částka. Dnes je za 80 korun. Nebylo by možné časopis zredukovat na polovinu, aby stál 40 korun? Pak by pro mne nebyl problém koupit si něco, co dám hned do sběru. Patřím k těm, kdo prodejcům občas přispějí, ale časopis si nekoupí.

Chybí tam "vyhýbejte se dehtu". Ten obsahují uzeniny, pečená a smažená jídla. Tedy "vyhýbejte se grilování a uzeninám". Také to nepřehánějte se smaženými jídly, nejlépe se jim vyhnout úplně.

Ach, to je ohavné. A ještě k tomu v Praze na Ortenově náměstí (sic!). Hanba autorům i těm, kdo to povolili.

Příště by tu mohl být festival "Franz Kafka a potravinářství" ev. "Vliv Franze Kafky na oděvní průmysl".

Přístavba nerespektuje charakter hlavní stavby. Koncepce vypadá jako "co dům dal", tady se nám hodí okno, tady dveře, není důležité, je-li to spolu souladné. Takový bunkr, to je zcela v protikladu k filosofii Montessori. Zvláštní, asi to byla nejlevnější varianta. Doufám, že žlutá barva evokuje optimismus, že si školka časem našetří alespoň na omítky. Nebo vychovává děti k přípravě na život v bunkrech?

Nezapomínejme, že káva obsahuje nejen kofein, ale také dehet z pražení (to je ta její hnědá barva). Dehet je karcinogenní. Šálek černé neslazené kávy mi chutnal skvěle, ale po vypití přišel pocit, jako bych olízla saze z komína. Když čtu všelijaké populární články o prospěšnosti kávy, vždy se dehtu vyhnou, inu, studie zadávají distributoři kávy.

Dům působí, jakoby mu část uřízli a v průčelí prorazili obrovský otvor. Proporcemi ani detaily nenavazuje na vesnickou architekturu, spíš, než jako práce architekta dům působí jako domácí přestavba staršího, proporcemi vyváženého domu. Přestavba, která vychází z potřeby upravit vnitřní dispozici a nestará se o vnější vzhled domu.