Pracuji ve školce jako provozní a rve mi srdce, když některé tříleté děti propláčí celý den, nejedí a všechno jen ze stesku po mamince. Co potom ty dvouleté?
Moje vnučka je v jeslích o roku a čtvrt, druhá ve školce od tří let. A protože je rodiče dobře připravili, ani jedna neplakala. Jistě, nějaká ta slzička první týden byla, ale nejsou rozmazlené, jsou naučené, že se máma a táta vždycky vrátí, tak to bylo naprosto v pohodě. Horší jsou děti, jedináčci, kolem kterých rodiče skáčou, dělají vše, aby nikdy ani nezakňouralo... No tak pak je v jeslích nebo ve školce problém.
Jsem štíhlá až hubená od přírody. Jím, když mám hlad a na co mám chuť. V podstatě kdykoliv. Necvičím, neběhám, to mě prostě nebaví. Jen nedokážu lapět u TV a nic nedělat. Prý jsem takový králíček Duracell. Zdravá strava mi absolutně nic neříká, to co napíšou, že je zdravý, mi prostě nechutná. Ovoce, zelenina jen málo, ze sladkého jen mléčná čokoláda, a to jen párkrát za rok...
Jo, jsem trouba. Ale Vy jste zakyslá nepřející a závistivá osoba, která je nespokojená se svým životem - který jste si sama podělala. A chcete ho podělat všem ostatním. Ale to se Vám nepovede. Tak si to užijte! Sbohem :-)
v jaké fázi svého vývoje jste na tuto hloupost přišel? Že by podle sebe soudím tebe?
Podle chování Pavla a jeho ženy je patrné, jak byli vychovávaní za socializmu. U Pavla vidíme družnost, že pro něho není problém vyjet mezi lidi a diskutovat s nimi. U jeho ženy zase porozumění a cit a empatii.
Takoví lidi byli za socializmu. Jasně ti co kritizují vládu komunistů, tak pouze 50 léta. Každý systém se vyvíjí.
Věřte mi, že právě tyhle dva byste nechtěl potkat před 89'. Ani jednu vlastnost, kterou píšete, nemají. Jen se přizpůsobují momentálnímu režimu...
Rozumím ,protože tohle když se ve vztahu stane , pochroumá to psychiku ač se sebevíc snažíte tomu nepodléhat . 30 let ,to je hodně velký kus společného života a je škoda ,že se to takto pokazilo. Nejhorší je jestli v tom vztahu žijete i nadále ,protože to neustále dennodenně přikrmujete negativy a to může být pro Váš stav jak mučení. Možná by bylo fajn najít si něco co Vám dělá radost a dává pocit spokojenosti ,aby byl nějaký ten protipól na ředění všech těch problémů a starostí.
Mám dvě úžasné vnučky, které mě doslova nabíjí. A syna se snachou. Žiju svůj život, ikdyž se zlomeným srdcem....
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Dcera je jedináček, ve školce byla od 2 a čtvrt roku, a pokud plakala, tak proto, že ještě nechtěla domů, že si tam nemá s kým hrát... A paní učitelka žasla, že si jde sama umýt ruce nebo vyčistit zuby... Já jsem samozřejmě pracovala, jinak bych to těžko utáhla, babičce bylo 69 a pomalu potřebovala pomoc i ona, natož, aby se starala o vnučku celý den. Dnes 16 let stará dcera říká, že ji kamarádky, zejména ty, co mají více sourozenců a maminky byly na rodičáku i 12 let, závidí to, že má mámu, co není jen máma... Tak si nejsem jistá, zda rozmazlenost, jedináčci, dokonalá péče na "plný úvazek" alespoň do tří let dítěte, šťastné dětství atd. spolu jakkoli souvisí. Jistá si ale jsem, že kdo se více snaží, více odvede a méně dostane a to je podle mě nespravedlivé a povede to jen k tomu, že se čím dále tím méně lidí bude snažit...
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
já osobně jsem dala syna do jeslí den po 2.narozeninách...První den plakal, protože nevěděl, do čeho jde. Ale už odpoledne nechtěl domů a každý další den se těšil na kamarády, tety, nové hračky a hry. Žádná matka, ať se jakkoliv snaží, nedokáže dítěti nahradit vrstevníky, socializaci v dětském kolektivu, dítě získá respekt k tetě nebo paní učitelce, okouká od kamarádů nové věci, děti mají denně program, který rozvíjí jejich psychiku, motoriku, řeč, samostatnost, dovednosti i osobnost. A pokud se někdy dítěti zasteskne po mamince, je na zkušenostech učitelky, jak dokáže dítě i s pomocí ostatních dětí zabavit, aby se nesoustředilo jen a pouze na to, že tu není máma....