My byli tento víkend - 26-28.7 . Z 10 lidí to máme zatím tři...první - mámě od dětí to začalo 27.7 večer, šílené zvracení a průjem s vysokou horečkou a dezorientací...úžeh ani úpal to být nemohl, protože zrovna ona se pořád chladila ve Vltavě, pokrývku hlavy měla celou cestu...další to laply dvě děti ....Jedli jsme pouze v jednom kempu - ve Vltavanu a každý něco jiného. ( ta máma rizoto , nic smaženého..)..takže fakt nevíme kde se to chytlo...buď to jde vzduchem, nebo ještě se pila pitná voda z kempu , nebo opravdu vodou ve Vltavě ... Na Vltavě jsme byli už vícekrát , ale vždy mimo sezónu a vše bylo ok, takže jsme se poučili a v sezóně už nikdy...když čtu komentáře budou to desítky případů, ne-li stovky...něco je na Vltavě zatraceně špatně...
Zaplaťbůh za to, že se moje matka o mě ani o moji rodinu absolutně nezajímá. Jsem za to vděčná, protože než prožívat toto...mít takovouhle mámu, jako je v článku , to je opravdu za trest. Vůbec si ta "máma" neuvědomuje jak dceři škodí...nejspíš jí i závidí. A jestli se neprobere, tak o dceru přijde.
Tak já tedy nevím, ale u nás v parních saunách se používá běžně solný peeling , který si můžete buď zakoupit u obsluhy sauny nebo donést svůj...kartáče se používají taky běžně...nikdo se nad tím nepozastavuje, je to tu zcela normální a podporované přímo majiteli sauny...Před použitím parní sauny a před odchodem se místo vystříká hadicí...pokud ale někdo nepoužívá sprchu po parní a jakékoli sauně a jde do ochlazovacího bazénku, to je jiné téma, to je prostě čuně. Jinak v bazénu , kam chodím kondičně plavat , nemám nikdy problém. Vždycky se nějak vejdem , nebo si uhneme popřípadě se lze točit- plavat za sebou...Tak moc nechápu pointu článku...hold kdo chce drama, ten si ho vždycky a všude najde...
Moje zkušenost je - Mám za sebou císařský řez i přirozený porod - císařský řez , v celkové narkoze , byl první a akutní, syn šel jednou nožkou napřed a jsem šťastná, že tato možnost byla , zachránila nám život. Jen se nevyplavily hormony jako při klasickém porodu a dlouho jsem k synovi nic necítila, byl pro mě jako cizí...(dovezli mi ho až po delší době po porodu)...hodně jsem si to tenkrát vyčítala a nakonec se mi rozvinula poporodní deprese .Bylo to před 20ti lety a nebyla ani žádná osvěta. Vše se nakonec srovnalo , postupem času se rozvinula i láska , teď je syn dospělý a máme skvělý vztah.
- U druhého syna jsem se mohla rozhodnout a chtěla jsem přirozený porod (který nakonec trval 34 hodin, stahy byly po 5ti minutách, a stále byli všichni připraveni v případě nouze na císařský řez) bylo to velmi vyčerpávající, při porodu byly různé komplikace, paní doktorka mě nakonec moc nařezala a těžko zastavovala krvácení, ( poporodní komplikace byly taky nic moc, obrovský hematom, chudokrevnost a zapomenuli mi v děloze kus placenty , takže nakonec v narkoze další zákrok ) několikrát jsem při porodu omdlela, ale se synem jsme to zvládli ..pro mě to byl pak obrovský dosud nepoznaný rozdíl, pro mě to byl pak ten nejkrásnější okamžik v mém životě, když mi syna položili na břicho a já k němu najednou cítila obrovskou lásku a cit...vyplavily se hormony co měly. V tom byl pro mě ten zásadní rozdíl.Šrámy byly ,ale časem se všechny zahojily.Jsem šťastná že jsem oba porody ,ve zdraví , přežila a moje děti též .Nyní jsou moji kluci už dospělí ,zdraví a šťastní a to je to nejdůležitější.
Dala jsem tomu šanci, nikdy jsem to nesledovala, nečetla recenze, mám voyo tak jsem poprvé mrkla...a musím říct, že mě to moc nenadchlo, říkám si, třeba se to rozjede , dám tomu šanci...ale nakonec mě dorazilo , že se v bulváru člověk dozví kdo vypadl, dřív než to voyo odvysílá. Sledovat tento pořad , je ztráta času...
S manželem si jezdíme kam potřebujeme. Někdy i na víc dní, každý jak potřebuje. Vycházíme si vstříc , jsme v tomto oba svobodní a oboum nám to vyhovuje. Máme děti i psa a dva rodiče o které se staráme a lze to skloubit. Vystřídáme se. Každý máme své koníčky, přátele. Zcela odlišné záliby i přátele. A i přesto jsme spolu šťastní , spokojení a stále se milujeme a doplňujeme. Trávíme spolu rádi čas , ale i tu svobodu oba potřebujeme. U nás to takto funguje už 25 let a bez problémů...
V roce 2020 ( během covidu ) jsem přestala zcela sledovat TV, poslouchat rádio ...a musím říct , že se mi velmi ulevilo, protože to co se z médií hrnulo bylo neúnosné a velice psychicky náročné....🙂 v ne- sledování pokračuji nadále a TV ani rádio mi vůbec nechybí..hodně selektuji zprávy i na seznam.cz...Na netu si přečtu jen co chci , dívám se na co chci - pouštím si hlavně komedie -
a mám svatý klid...
U nás ve školce před 40.ti lety , co si pamatuju tak jediné co mě štvalo byla jedna zlá paní učitelka, která nás opravdu nutila sedět u stolku dokud jsme nesnědli co bylo na talíři. Já jsem nesnášela rýžový nákyp...hodně dětí měli problém se škraloupem v mléce..seděli jsme u stolku , já před tím nákypem věčnost, do teď ho nejím. Jinak to bylo ve školce bezva. Ale bylo to spíš o lidech než o režimu. Moje dvě děti v dnešní době byly nuceny taky jíst co nesnáší...jeden syn se pozvracel, do teď některé potraviny nejí... a druhý má totální odpor k jakémukoliv masu . Kolikrát jsem je prosila , šla i přes ředitelku , ať mu to maso tedy necpou pořád na talíř ,když ho nebude chtít..ať ho nenutí ho jíst ..že se to stejně vyhodí a je to škoda...bylo mi řečeno, že to neexistuje a vesele se vyhazovaly celé obědy- protože se masa syn už ani nedotkl a postupně nejedl z talíře kde leželo maso vůbec nic...tak jsem platila vyhozené obědy a doma denně obědy vařila, protože bez obědů do školky, to u nás nešlo... ,do teď je syn vegetarián...co už...vždycky to bylo a je jen o lidech a je jedno jaká je doba...
Taky se mi to stalo , byl třeba akutní císařský řez, v celkové anestezii , který mě i synovi zachránil život. Cítila jsem obrovskou vděčnost za život ale zároveň jsem nedokázala pochopit ty poporodní deprese a zároveň to že necítím nic ke svému dítěti, velmi jsem si to vyčítala, představovala jsem si to před porodem jinak, syn je moje první dítě, ale prostě se to dělo a nešlo to ovlivnit..bylo to před 18ti lety a tehdy jsem o tom nic netušila, vyčítala jsem si , že nejsem dobrá matka, že nic necítím k dítěti ,necítím ani radost, donesli mi syna až ráno a bylo to pro mě, jako kdyby mi donesli cizí dítě...učila jsem se ho milovat, byl velmi plačtivý a v noci se budil i 10x do 2 let. Bylo to nejtěžší období v mém životě.
Tehdy jsem netušila že se to po císařském řezu může dít, pomoc ani radu jsem pořádně nikde nenašla. Zvládla jsem to, syn je už plnoletý a máme krásný vztah , ale bylo by to o moc snažší s informacemi a nějakou podporou .Jsem moc ráda ,že se o tom v dnešní době mluví, je osvěta a existuje i pomoc maminkám, které něco podobného zažívají, nemají to vůbec lehké.
Kolotoče míváme o pouti v naší obci, rok co rok celý týden přímo pod domem. A musím říct, že jak mám trochu přehled, je to o strach - řetězák zpravují na koleně, či svépomocí, sem tam zavolají nějakého místního elektrikáře, divím se že to nikoho ještě nepřizabilo. Napichují se na okolní domy za úplatu - aby nemuseli platit oficiální zapojení. Ceny jsou opravdu vysoké, naše děti projezdily několik tisíc za ten týden. Ale postupem času přišly na to, že si peníze raději ušetří. Máme totiž srovnání -vzala jsem je do Itálie do Mirabilandie, kde je obrovský zábavní park, a troufám si říct ,na vysoké úrovni . Zaplatila jsem tenkrát cca 1300 Kč za dospělého + 2 děti a celé dva dny od 10.00- 22.00 jsme mohli jít kolikrát jsme chtěli na jakékoli atrakce , vše bylo v ceně. Ať kvalitou, bezpečností i cenou se to nedá srovnat s vesnickou poutí...nedivím se, že upadají , kvalita je bídná, ceny vysoké , navíc kolem pochybné existence...kdy se vcelku i ten týden bojíte, když u toho bydlíte.
25 let nepiju nic jiného , pouze vodu z vodovodu , naučila jsem se to na internátu , nic kromě vody z vodovodu a hnusného čaje , nic jiného nebylo, nebyla jiná možnost než si zvyknout na čistou vodu 🙂 a piji pouze čistou vodu do teď . Z ničeho jiného se tak dobře nenapiju . Naštěstí máme doma vodu chuťově moc dobrou. Je pravda že jinde se kolikrát nedá voda z vodovodu pít a nedivím se, že ji lidé pít odmítají.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tohohle člověka komentovat ani nebudu...je to ubohé co šíří...Co mě nadzvedává je to, že volby vůbec budou...v zasažených oblastech, kde je potřeba každá pomoc, se budou muset vyčlenit další lidé ( kteří tím pádem nebudou moct pomáhat ostatním lidem a své rodině s odklízením, ale budou muset vše zorganizovat a sedět u voleb ) Volby jsou tudíž důležitější než katastrofa kolem...to jsme se opravdu posunuli..
1 odpověď