Mně někdo neustále propaluje na balkoně prádlo a křesílka netíplými špačky. A některé kousky oblečení mé dcery jsou pěkně drahé. Jenže nad námi je 10 pater a já fakt nevím, kterej magor hází ještě hořící nedopalky z balkonu. Kdybych to tušila, naruším sousedské vztahy takovým řevem, že by to zaskočilo i mě samotnou!
Hm, příspěvek na bydlení pobírají hlavně důchodci s malým důchodem, invalidé s invalidním důchodem a a taky třeba lidi jako já, co celodenně pečují o postižené a přestárlé příbuzné. Makáme 24/7, nejsme v evidenci úřadu práce a pokud nás k tomu ještě naženou na veřejně prospěšné práce, padneme vyčerpáním... Zase reforma od zeleného stolu bez znalosti problematiky.
Myslím, že navíc pokud je dítě v nemocnici déle než měsíc, nemá maminka nárok na rodičovský příspěvek, neboť nepečuje - pečuje nemocnice...
Moje dcera takhle ležela v nemocnici skoro dva roky. Od dvou do čtyř let. Na pronájem židle bych neměla. Několikrát málem umřela - představa, že bych nemohla být s ní mi dělá zle i po těch letech!
Nedávno jsem založila sbírku pro spolužačku mé dcery, která se jako těžce postižená vozíčkářka snažíla osamostatnit a odejít z ústavu sociální péče. Měla práci, byt zařízený pomocí půjček - pak narazila na nějakého parchanta, skončila hospitalizovaná na 3 měsíce s postraumatickou stresovou poruchou, o práci přišla - válčí dál. Sbírka je na speciální mechanický vozík, normální neutáhne, s elektrickým se nedostane, kam potřebuje. Jenže nikoho nezajímá. Sbírek je tam spousta a fungují jen ty, co mají atraktivní příběh a dobrý marketing. I operace pro kočičku má lepší úspěšnost než invalidní táta od tří dětí. No, u nás vám v těžké situaci nikdo nepomůže. Chudí to vědí. Bohatí si myslí, že jim se to stát nemůže.
Mám postiženou dceru, která se bez brčka nenapije. Náhrada za plastové brčko s kloubem není! Kovovým brčkem je schopna se poranit, skleněné jsme ani nezkoušeli, silikonová jsou tak měkká, že je smáčkne rty a a nápoj neteče, papírová nemají kloub a rozpouští se. Bambusová jsou drahá. Dřív jsme mohli v létě do kaváren na limonádu a brčko jsme vždycky dostali. Teď tahám vlastní brčka všude sebou. Zatracený blbý želvy!
No já jsem, když byly děti malé, u nás na hřišti každé dítě, 2x napomenula, 1 napomenula s výstrahou, že dostane na zadek a pak dostalo. Vlastní i cizí. I před jeho rodiči, když si dítě neumravnili sami. Výsledkem bylo, že ke mně měly děcka důvěru, chodily se za mnou radit a svěřovat se vším, co je trápilo, co potřebovaly opravit nebo vyřešit. Nějak má zkušenost neodpovídá tomu, co píšou. Řekla bych, že děcka potřebují pravidla, která jsou platná a vymahatelná, aby se cítily jistě a bezpečně. Děti do určitého věku rozumí spíš plácnutí, než argumentům - a pokud jde o jejich bezpečnost - strkat prsty do zásuvky nebo do kamen hrozí mnohem horšími následky než plácnutí. Ovšem vylévat si na dětech vztek nebo trestat tak, že hrozí podlitiny nebo úrazy je samozřejmě nepřípustné. Mimochodem - většina malých kluků, když něco provede, dá přednost drobnému tělesnému trestu, před dlouhým kázáním a trest vnímá, jako fair play. Fair play - to bysme měli děti učit.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Já bych potřebovala, aby se vrátily vozíky, které se dají připnout k invalidnímu vozíku. Dřív byl alespoň jeden všude, teď je úplně zrušili.