Třeba byla maminka tak zhulená, že si dodnes nevšimla, že už porodila...

Já bych potřebovala, aby se vrátily vozíky, které se dají připnout k invalidnímu vozíku. Dřív byl alespoň jeden všude, teď je úplně zrušili.

No teda - nic pro vozíčkáře!

Já jsem šťastná, že se prodávají. Moje postižená dcera bez brčka neumí pít. Papírová se rozmáčí, kovovými a skleněnými se může poranit. Jsem Tescomě hluboce vděčná!

Mě teda ještě víc štve inovace bezkapkových sosátek u Kubíku Waterr, nápoje určeného pro děti. Pojistný pásek už se nedá utrhnout, zůstane viset na víčku a při pití směřuje neomylně do oka dítěte. Geniální!

Za poslední rok mi "bankéři" volali 3x. Dvakrát stejná story, jen jiný hlas. Potřetí trošku změna historky, zato z banky u které ani nemám účet. Mám jen strach, aby taky nezavolali mé 81 leté mámě. S internetovým bankovnictvím umí, podvod neprokoukne...

Tímto rozhodnutím naše vláda podrazila naše stavebnictví. To tahle válka bude trvat dokud nedojdou lidi nebo náboje? Tak doufejme, že to druhé dojde dřív!

Slyšela jsem o nějakém pánovi u nás, co ve 105 letech dostal pozvánku k zápisu do školy a dorazil tam. Hájil se slovy: Já myslel, že se základní vzdělání musí každých sto let opakovat. Kvůli překotnému vývoji lidstva.

Mně někdo neustále propaluje na balkoně prádlo a křesílka netíplými špačky. A některé kousky oblečení mé dcery jsou pěkně drahé. Jenže nad námi je 10 pater a já fakt nevím, kterej magor hází ještě hořící nedopalky z balkonu. Kdybych to tušila, naruším sousedské vztahy takovým řevem, že by to zaskočilo i mě samotnou!

No jo, dřív to děcka chytaly a s rýmovačkou: Majko, majko, dej mi masti na bolesti si ten sekret mazaly na modřiny a šrámy. Dneska je nebezpečné na ni sahat...

Hm, příspěvek na bydlení pobírají hlavně důchodci s malým důchodem, invalidé s invalidním důchodem a a taky třeba lidi jako já, co celodenně pečují o postižené a přestárlé příbuzné. Makáme 24/7, nejsme v evidenci úřadu práce a pokud nás k tomu ještě naženou na veřejně prospěšné práce, padneme vyčerpáním... Zase reforma od zeleného stolu bez znalosti problematiky.

Obětí není 14, 14 je mrtvých. Všíchni ti, co leží v nemocnicích a neví se, jestli se uzdraví bez následků, jsou přece taky oběti.-

U nás čím hůř, tím lepší politický vtipy. Nějakou dobu nebyly žádné, pak se zas začaly objevovat. Poslední dobou jsou sakra dobré!

Myslím, že navíc pokud je dítě v nemocnici déle než měsíc, nemá maminka nárok na rodičovský příspěvek, neboť nepečuje - pečuje nemocnice...

Moje dcera takhle ležela v nemocnici skoro dva roky. Od dvou do čtyř let. Na pronájem židle bych neměla. Několikrát málem umřela - představa, že bych nemohla být s ní mi dělá zle i po těch letech!

To by chtělo demonstraci. Ale zkoušela jsem naučit svoji postiženou dceru skandovat: Deinstitucionalizaci nechceme! A fakt jí to nejde... (No, zkuste si to říct!) Doma být nechce. Má ráda svoje kamarády. Ty postižené. Ti zdraví na ni dost kašlou...

Asi jediná nemovitost, kterou si můžu dovolit. Ale zas řopík v zimě nevytopíš...

Češtinu si oživuje sledováním českých filmů, má rád Jiřinu Bohdalovou a touží být hostem Na plovárně...

Nedávno jsem založila sbírku pro spolužačku mé dcery, která se jako těžce postižená vozíčkářka snažíla osamostatnit a odejít z ústavu sociální péče. Měla práci, byt zařízený pomocí půjček - pak narazila na nějakého parchanta, skončila hospitalizovaná na 3 měsíce s postraumatickou stresovou poruchou, o práci přišla - válčí dál. Sbírka je na speciální mechanický vozík, normální neutáhne, s elektrickým se nedostane, kam potřebuje. Jenže nikoho nezajímá. Sbírek je tam spousta a fungují jen ty, co mají atraktivní příběh a dobrý marketing. I operace pro kočičku má lepší úspěšnost než invalidní táta od tří dětí. No, u nás vám v těžké situaci nikdo nepomůže. Chudí to vědí. Bohatí si myslí, že jim se to stát nemůže.

Mám postiženou dceru, která se bez brčka nenapije. Náhrada za plastové brčko s kloubem není! Kovovým brčkem je schopna se poranit, skleněné jsme ani nezkoušeli, silikonová jsou tak měkká, že je smáčkne rty a a nápoj neteče, papírová nemají kloub a rozpouští se. Bambusová jsou drahá. Dřív jsme mohli v létě do kaváren na limonádu a brčko jsme vždycky dostali. Teď tahám vlastní brčka všude sebou. Zatracený blbý želvy!

Nikdo z mých známých, co vystudovali pajdák a učili, už neučí. Jako důvod uvádí neschopnost ředitelů se za ně postavit a agresivitu rodičů svých žáků. Finance až na posledním místě.