Asi bych s tím na trh nešla. Proti gustu, žádný dišputát...Říkávalo se. Umění našich českých perníkářek to ale není.

To jsem tak zjistila u papírových kapesníků. Zabalené v akci, po pěti krabičkách, vyšly za kus o 15 haléřů dráž, než bez akce. Byly to jen kapesníky. Celý život porovnávám ceny za kilo, nebo jinou měrnou jednotku. Štve mě to, ale nic jiného mi nezbývá.

To teda, když nevím, ověřím si. A co tak vyjmenovaná slova po B, že?

Přesně tak a ještě vám řekne, že máte k tomu invalidní důchod, tak máte peněz dost.

Já bych místo hájení GDPR udělala fotku a pěkně vystavila ve výloze, aby každý viděl, kdo každý takový zlodějíček je. A myslím, že by bylo po problémech. Ani by nemusely být ostrahy.

Co kdybyste se všichni na to podívali jinak? Jestliže mě nahání policajti s majáky, tak asi zastavím a nepojedu jak ... a neujíždím. Co asi stálo za takovým rozhodnutím? Plivete na policajty, ti ztrácí respekt, už potom i všeobecně. Suďte, až budete znát detaily.

Když si myslí, ať to sama zkusí. Horší bude, až z toho vršku sjede...

To je vidět, jak si kdo jídla váží. Všeho je nad míru, nikdo nemá nedostatek, tak rùznými jídly opovrhuje. Až jednou ..., bude rád i za tu chlebovou polévku.

Měla vy vědět, kdy má odejít, aby z toho vrcholu rychle nesletěla...

Nechci soudit, ale opět "Bílá Masajka"...

Přes to všechno kritizování jste čučeli na každý díl, že?

Co komu dovolíme záleží jen na nás. Pokud dovolíme stavět na úrodné půdě, která by nám mohla poskytnout pěstovat plodiny k naší obživě, tak se potom nedivme. Nechme růst obchody, montovny, skladovny a plaťme chleba zlatem. Jenže zlaté doly nemáme, tak potom víc podvádějme, okrádejme, třeba se nám povede dobře. A svědomí, to také mít nemusíme.

Neumíme se chovat, dokážeme obejít každý zákaz či příkaz, dokonce dřív, než jej vymyslí a vydají zákonem. Spoléháme se na to, že na nás nepřijdou. A když ne, už nás to láká porušovat víc a víc. Tak se pak nedivme. A tak by to bylo i s nějakou tolerancí alkoholu. Prostě nula je nula.

Jasně, Évropa spasí svět. Celý zbytek světa kálí do moří, plasty tam hrnou buldozery a přílivová vlna je vrací zpět. Ryby jsou plné plastů a "zdravý"losos má v sobě antibiotika. A my to vše zachráníme, že zakážeme uchošťoury a podobným. Že každé desetideko čehokoliv je zvlášť v plastu, že všichni a všechno létáme přes půl světa, že každý jedeme zvlášť jedním autem atd atd. A jádro pudla je na světě.

Ten nás vyžral a nechal vyžrat dávno. Ti ostatní už jen ohlodávají kosti. Po nás nezbyde už nic a dlouho to trvat nebude.

Také mám od malička milované knížky o Gabře a Málince. Žítkovské bohyně znám odtud. Dokonce si pamatuji to tajemno, když jsem ten příběh četla. Jsem na půl z Valašska, z kraje, který je pro mě oázou. Bylnice, Štítná, Pitín, celé okolí, kde ještě máme rodinu. Na Žítkové jsem byla jednou jedinkrát a to už je za dávných časů. Třeba se ještě někdy do Bílých Karpat vypravím.

Kdyby mámy doma skutečně vařily a ne se jen chlubily honosnými kuchyněmi a naučily děcka jíst všechno od malička, tak nebude s jídly ve školních jídelnách problém. Vyjma tedy těch alergiků atp. Ale když jedno u stolu řekne na jídlo fůj, tak spustí lavinu a nejí nikdo. A ti, co znají jen kuřízek a špagety s kečupem, pak hledí na obyčejnou tvarohovou pomazánku s pažitkou, jak na manu nebeskou. Dneska se i školní kuchyně snaží vyjít vstříc každému. Bohužel, rozpočet dělá hodně. Asi je něco špatně, v tomto celém království dánském. Schody se mají zametat od vrchu, ne zespoda. A to všude.

...do prvních plínek...

Nechci znát naše politiky, natož jejich manželky.

A co mám dělat já, ve výpovědi pro nadbytečnost a končení firmy s dvěma lety před důchodem? A když slyšíte od zaměstnanců správy "to jich tady zase je, a když to ještė všichni slyší v televizi", to se vám pak chce blejt... samá ochota na přepážce, jako by ten důchod dávali z vlastní kapsy. Hlavně, že oni mají teplé místečko.