Tak to je dobrý blábol. V osmdesátých letech bylo téměř vše? Nebylo nic. Pamatuji si, že nebyly ani takové kraviny jako bílé ponožky, céčka, digitálky atd. A jen pro dokreslení, v r. 1989 má holka strašně sháněla parfém Impulz incognito. Nikde se to u nás nedalo sehnat. 16. prosince 1989 otevřeli hranice do Rakouska, tak jsem tam jel s rodiči. Mimochodem Favoritem, který nebyl vůbec k sehnání, vypisovali se na něj pořadníky ale táta měl známého na Jarově, tak mu jej pod rukou sehnal. Přejeli jsme v Dolním Dvořišti hranice, a šli hned do prvního krámu. A hádejte co tam bylo - Impulz Incognito. Pro rakušáky to byl to naprosto obyčejný pičifuk, kterého byly plné regály a tady to bylo nedostatkové zboží. A to vůbec nemluvím o autech, elektronice, sportovním vybavení atd. A jen k tomu že tady bylo vše. Nebylo. Zahraniční lyže se v Praze daly koupit jedině v Pragoimpu a když je dostali, tak byla fronta až ven. Táta si pro lyže Elan jel do Pardubic- Z Prahy. A také ze známosti . Přes rok mi sháněl Simsona, tak tady neplácejete o tom, že bylo téměř vše.

Začátkem šedesátek nebylo v obchodech prakticky nic, co človek aktuálně potřeboval. Sortiment byl téměř srovnatelný s tím, co je v současné době k dostání v obchodech na Kubě na lístky ( nemám na mysli obchody, kde se nakupuje za dolary). V osmdesátkách to bylo výrazně lepší, ale že by tam bylo prakticky všechno, tak to je holý nesmysl. Například v takové prodejně zeleniny ( konkrétně Brno, ul. Drobného) rozhodně se nedalo koupit, co člověk právě potřeboval. Dlouhé týdny nebyla mrkev, květák. petržel, cibule, zelí, brambory, česnek, cerel, jablka, hrušky a další produkty. Vždy tam byla jen malá část uvedeného sortimentu, takže dlouhé týdny člověk vyhlížel, až se tam něco z toho konečně objeví a pak se snažil nakoupit větší množství do zásoby. Ale ani to nebylo často možné, protože to bylo omezené například na půl, 1 nebo dvě kila. Z exotického ovoce byly samozřejmě jen ty banány a kubánské pomeranče. Jinak nic. Pochopitelně nebyly během roku, ale jen před vánocemi.

Ježiškotky jeslti ve srovnání v 50 a 60 letech bylo v 80kách vše, tak podle mě to bylo tragické ...v 80kách jsem čekala frontu na vše..pribináček, maso, prášek na praní, vložky, ovoce, lyže, vázání na lyže, oblečení...už nikdy

Ne všude jsou starší a staří vnímáni jako přítěž. Jsem 1941 a stále pracuji pro firmu na částečný úvazek. A dobře spolupracuji i s hodně mladšími kolegy. Je to asi v různých podnicích různé.