Letos jsem si prvně v práci domluvila, že budu měsíc pracovat ze zahraničí. Podotýkám, že povaha mé práce to umožňuje. Zaměstnavatel i kolegové mi vyšli vstříc. Pracovala jsem ještě o fous více, než normálně, abych dokázala, že to jde. Výsledky jsem podávala, nikomu život nezkomplikovala. Díky tomu jsem dostala zelenou si to příští rok zopakovat. A proč jsem to vůbec zrealizovala? Změna prostředí, ozdravný pobyt, předejití vyhoření u mentálně náročné práce. Pro mě je to benefit jako hrom. Chce to ale velkou sebekázeň. Podotýkám, že jsem necestovala.

Vůbec nechci spekulovat nad pravdivostí těchto informací. Spíše by mě zajímal motiv k tomu, že to zveřejňuje. A nejen ona, různé celebrity větrají své prádlo v éteru. Společnost za ně ten problém nevyřeší. Takže pokus o upozornění na svou osobu? Smutné.

Tak nevím, jak se jim v tom pohybuje, ale asi to bude jejich problém. Já spíš nikdy nepochopila to, proč by měly mít holky povinně pidi bikiny. Jaký to mělo vliv? To, že je na ně pěkný pohled? To docela určitě, ale o tom to asi nebude. Pokud se ještě furt bavíme o sportu, tak proboha ať si hrají v čem jim je dobře. A asi nikdo nemůže říct, že by jim hidžáb dával nějakou výhodu při podávání sportovních výkonů.

Influencerství není kariéra, to je zoufalství dnešní doby. Děti se mi to několikrát snažily vysvětlit, přesto tomu nerozumím. Asi jsem fakt stará.

Mladý muž ale jevil jisté známky smrti....bože kdo tohle psal.

Nikdo na světě nemůže mít všechno. Nespočetněkrát se v životě dostáváme na rozcestí a musíme se rozhodovat. Ten, kdo chce všechno, aspiruje na pacienta psychiatrie, protože to prostě nejde. Proto máme priority. Někdo rodinu, někdo kariéru. Pak je ještě možné to vzít popořádku. Děti a pak kariéra, nebo kariéra a pak děti. Každému, jak chce. Taky těžko bude člověk v jednu chvíli kosmonautem a hráčem NHL. Prostě tak to je. Všem by se mohlo ulevit, kdyby se s tím srovnali. A je jedno jestli se bavíme o rodině a kariéře, nebo kariérám v rozdílných oborech.

Co budou dělat, až onemocní nebo zestárnou a nebudou moct pracovat? Předpokládám, že si na stáří nešetří. Jako zabrali si jeskyni a v ní žijí? Navíc, mezi tím, jak žijí oni a tím, co popisují jako po práci ležet na gauči a pít pivo, je ještě mnoho dalších variant. Vychovat děti, cestovat, tvořit. Tohle mi přijde jako žití za hranicí společnosti. Je to jejich věc, nechtějí být součástí systému, ale pak asi nelze očekávat, že se do systému zapojí, až to budou potřebovat.

Především český statistický úřad zveřejňuje, mimo jiné, informace o porodnosti v dané oblasti a tak mají kraje možnost s předstihem reagovat na potřebu školek, škol apod. Tady jasně selhává stát. Pokud by pružně reagoval na tyto údaje, mohli bychom se vyhnout tomu, že budeme řešit, jestli má, nebo nemá dítě na školku právo. Navíc nejde o odkladiště dětí, ale především první vzdělávací instituci, která má nezanedbatelné místo v životě dětí a tak by na ně mělo mít nárok každé dítě. Zažila jsem slyšící dítě neslyšících rodičů, které nutně potřebovalo jít do školky, aby se mu rozvíjela řeč a to i přes to, že maminka byla doma. Těch příběhů je sousta. Pokud bychom měli mít instituci posuzování práva na školku, tak se z té byrokracie nikdy nevyhrabeme. Takže vraťme se na začátek a pojďme pružně reagovat na dostupné údaje.

Nejsem hudební znalec ani kritik, ale jsem moc ráda, že tento článek čtu. Já jsem si totiž říkala, jestli se mi to zdá, že Krajčo vykrada sám sebe. Navíc vlastně textům míč nerozumím, ale to může být chyba v mém intelektu.

Už mi to fakt leze krkem. Ať si každej vypadá jak chce, zobe, co chce a dělá co chce. Je mi to jedno. Ale tahle věčná propagace na internetu této "paní" je propagací dopingu a steroidů. A argument, že bez toho to v tomto "sportu" nejde, neberu.

Je to už 19 let, co jsme kojila naposledy. Kojila jsem vždy, když bylo potřeba. Pokud to bylo potřeba venku, sedla jsem si s miminkem pod stroj, přehodila jsem si přes rameno a miminko plenku. Chtěla jsem soukromí pro nás oba, ale i pro lidi kolem. Nikdy mi nikdo nic neřekl, přestože všem bylo jasné, co tam dělám. Když jsme potřebovala nakojit v autosalonu, když jsme kupovali vůz, požádala jsem, zda mě mohou usadit někde bokem, rádi mi vyhověli. Do restaurací jsme s miminkem nechodili. Neměli jsme na to peníze, čas ani chuť. A pokud už jsme náhodnou někde byli, vždycky byl způsob, jak nakrmit a přebalit diskrétně. První k dětem a maminkám velmi přátelskou společností byla IKEA. Tam byl takový diskrétní koutek na nakrmení i přebalení. Naprosto nechápu, že se dnešní maminky nutně potřebují scházet v kavárnách? Proč nejdou na hřiště, do parku, do dětského koutku. Pokud mají v okolí kavárnu, určitě tam někde bude i v předchozí větě zmíněný prostor.

Myslím si, že je v pořádku, aby děti vnímaly, že svět je rozmanitý a ne každé dítě má klasicky maminku a tatínka. Někdo má jenom maminku, nebo jenom tatínka. Někdo dvě maminky nebo dva tatínky. Je potřeba dětem vysvětlit, že i to je normální. Potud jsem s tím OK. Ale jaký smysl má, že dětem čte pohádku o dvou tatíncích tučňácích (nic proti pohádce) dramaticky zmalovanej chlap vydávající si ze ženskou a vypadající jako karikatura? Tímto dětem sdělujeme co? Tomu úplně nerozumím. Pokud je chlap převlečený za ženskou heterosexuální, pak mi to už vůbec nedává smysl. Pokud je homosexuální, chceme aby děti vnímaly, že takto vypadá homosexuál? Tak já nevím. Snažím se být tolerantní, mám mezi homosexuály přátele. Ale tomuto fakt nerozumím.

Je mi 48 let, menstruuji cca 36 let, vyjma dvou těhotenství. Zažila jsem síťované vložky připínané ke kalhotkám spínacím špendlíkem, vatu místo vložek. Vložky co se kroutily a protékaly. Zažila jsem ledasco. Ustálila jsem se na něčem, co mi vyhovuje a vzhledem k blížícímu se klimakteriu to už nehodlám měnit a ani zkoušet. Každému, co jeho jest. Já zůstanu u tamponu až do konce.

Je to už hodně let, co jsme seděli v restauraci a k našemu stolu přišel muž, položil na něj kartičku a čekal. Na kartičce stálo, že je neslyšící a něco prodává, aby si přilepšil. Protože jsem v té době pracovala jako tlumočnice do znakového jazyka, začala jsem na něj znakovat. Chvilku na mě koukal, pak sebral kartičku a odešel. K článku. Možná bych zkusila, že půjdu s nimi k pokladně a koupím jim jízdenky. Ono by se ukázalo, zda opravdu potřebují peníze na cestu domů a navíc by to určitě nebyly "tisíce". Obávám se, že pětistovka je daň za dobré srdce a důvěru v lidi. Nicméně jako zkušenost k nezaplacení.

Ona nehledá chůvu, ale služku. Chápu, že dnešní matky nesedí jenom doma na zadku, takže nějaká ta výpomoc se hodí, ale tady se matka nejspíš občas staví, dobře naladěná holčičky pomuchluje a pak je předá chůvě resp. otrokyni a vyráží žít si svůj život. Proč někdo zakládá rodinu, když ji pak zase odkládá?

Paní redaktorka žije zřejmě v jiné zemi, než já. Ne, že bych schvalovala hulvátské chování ke kterémukoli člověku, nicméně také se říká, na hrubý pytel, hrubá záplata. Já uznávám autority ne na základě jejich statusu nebo titulu, ale na základě jejich hodnot a chování. Uvidíme, třeba budeme i za 5 let plivat na odcházejícího prezidenta, ale upřímně, nemyslím si, že to nastane.

Je mi upřímně líto všem mladých životů na obou stranách. Ruským matkám a vdovam lze doporučit pouze to, aby svoji bolest přetavily v odpor proti Putinovi. On je jediným viníkem za všechny promarněné životy.

180 cm není málo, ale čekala jsem, dle titulku, něco ke 200 cm. Co mě zaráží více je, že je ji 35 let a o rodině mluví, až jednou.... Jako kdy? Dobrý, každý nemusí toužit se reprodukovat, ale pokud rodinu připouští a je jí 35 let?

Nechá dítě křičet v letadle, protože když prožije naplno vztek, pak bude naplno prožívat radost. A zajímá taky otce, jak se cítí lidé okolo? Doufám, že s nimi nikdy nepoletim letadlem. Svým synům jsem se vždy snažila vysvětlit, že křičet na hřišti ano, ale naopak metro není hřiště a nikoho jejich křik nezajímá. Nastavení mantinelu pomocí vysvětlení a také v klidu.