Letos jsem si prvně v práci domluvila, že budu měsíc pracovat ze zahraničí. Podotýkám, že povaha mé práce to umožňuje. Zaměstnavatel i kolegové mi vyšli vstříc. Pracovala jsem ještě o fous více, než normálně, abych dokázala, že to jde. Výsledky jsem podávala, nikomu život nezkomplikovala. Díky tomu jsem dostala zelenou si to příští rok zopakovat. A proč jsem to vůbec zrealizovala? Změna prostředí, ozdravný pobyt, předejití vyhoření u mentálně náročné práce. Pro mě je to benefit jako hrom. Chce to ale velkou sebekázeň. Podotýkám, že jsem necestovala.

Vůbec nechci spekulovat nad pravdivostí těchto informací. Spíše by mě zajímal motiv k tomu, že to zveřejňuje. A nejen ona, různé celebrity větrají své prádlo v éteru. Společnost za ně ten problém nevyřeší. Takže pokus o upozornění na svou osobu? Smutné.

Existuje tedy nějaký test, který by prokazal nade vší pochybnost, že je žena, či muž? Neryju, ptám se vážně, neboť je zjevné, že problematice rozumíte. Měla jsem pocit, že kdyby šla/šel na testy krve, prokáže se to. Není tomu tak?

Tak nevím, jak se jim v tom pohybuje, ale asi to bude jejich problém. Já spíš nikdy nepochopila to, proč by měly mít holky povinně pidi bikiny. Jaký to mělo vliv? To, že je na ně pěkný pohled? To docela určitě, ale o tom to asi nebude. Pokud se ještě furt bavíme o sportu, tak proboha ať si hrají v čem jim je dobře. A asi nikdo nemůže říct, že by jim hidžáb dával nějakou výhodu při podávání sportovních výkonů.

No, a kde je pointa? Nevadí mi, když někdo bere statisíce a něco umí, dává společnosti přidanou hodnotu, výrobek, myšlenku, umění....

Influencerství není kariéra, to je zoufalství dnešní doby. Děti se mi to několikrát snažily vysvětlit, přesto tomu nerozumím. Asi jsem fakt stará.

Mladý muž ale jevil jisté známky smrti....bože kdo tohle psal.

Cestovat musíte, brát do kavárny dítě, které se nezvladne ještě chovat tak, jak se v kavárně očekává, nemusíte. V tom je zásadní rozdíl.

Nikdo na světě nemůže mít všechno. Nespočetněkrát se v životě dostáváme na rozcestí a musíme se rozhodovat. Ten, kdo chce všechno, aspiruje na pacienta psychiatrie, protože to prostě nejde. Proto máme priority. Někdo rodinu, někdo kariéru. Pak je ještě možné to vzít popořádku. Děti a pak kariéra, nebo kariéra a pak děti. Každému, jak chce. Taky těžko bude člověk v jednu chvíli kosmonautem a hráčem NHL. Prostě tak to je. Všem by se mohlo ulevit, kdyby se s tím srovnali. A je jedno jestli se bavíme o rodině a kariéře, nebo kariérám v rozdílných oborech.

Děkuji, mluvíte mi z duše.

Co budou dělat, až onemocní nebo zestárnou a nebudou moct pracovat? Předpokládám, že si na stáří nešetří. Jako zabrali si jeskyni a v ní žijí? Navíc, mezi tím, jak žijí oni a tím, co popisují jako po práci ležet na gauči a pít pivo, je ještě mnoho dalších variant. Vychovat děti, cestovat, tvořit. Tohle mi přijde jako žití za hranicí společnosti. Je to jejich věc, nechtějí být součástí systému, ale pak asi nelze očekávat, že se do systému zapojí, až to budou potřebovat.

Spíše je hloupý váš komentář.

No tak hlavně abyste v jejím věku vypadala taky tak dobře, jako ona. Babky vypadají jinak.

Vy to píšete, jako by pojišťovna platila porod a péči o matku a dítě ze svého. Hradí to z povinného zdravotního pojištění, do kterého jistě rodiče odvedli nemalou část ze své výplaty. Spousta lidí si ničí zdraví dobrovolně např. kouřením a léčbu jim pojišťovna hradí. Tady máme dítě, které má šanci na život za 150 mil. Kč. Nechtěla bych být ta, co řekne, že jeho život nemá cenu a nechá ho umřít. Ne, pokud je naděje.

Především český statistický úřad zveřejňuje, mimo jiné, informace o porodnosti v dané oblasti a tak mají kraje možnost s předstihem reagovat na potřebu školek, škol apod. Tady jasně selhává stát. Pokud by pružně reagoval na tyto údaje, mohli bychom se vyhnout tomu, že budeme řešit, jestli má, nebo nemá dítě na školku právo. Navíc nejde o odkladiště dětí, ale především první vzdělávací instituci, která má nezanedbatelné místo v životě dětí a tak by na ně mělo mít nárok každé dítě. Zažila jsem slyšící dítě neslyšících rodičů, které nutně potřebovalo jít do školky, aby se mu rozvíjela řeč a to i přes to, že maminka byla doma. Těch příběhů je sousta. Pokud bychom měli mít instituci posuzování práva na školku, tak se z té byrokracie nikdy nevyhrabeme. Takže vraťme se na začátek a pojďme pružně reagovat na dostupné údaje.

Nejsem hudební znalec ani kritik, ale jsem moc ráda, že tento článek čtu. Já jsem si totiž říkala, jestli se mi to zdá, že Krajčo vykrada sám sebe. Navíc vlastně textům míč nerozumím, ale to může být chyba v mém intelektu.

Už mi to fakt leze krkem. Ať si každej vypadá jak chce, zobe, co chce a dělá co chce. Je mi to jedno. Ale tahle věčná propagace na internetu této "paní" je propagací dopingu a steroidů. A argument, že bez toho to v tomto "sportu" nejde, neberu.

Je to už 19 let, co jsme kojila naposledy. Kojila jsem vždy, když bylo potřeba. Pokud to bylo potřeba venku, sedla jsem si s miminkem pod stroj, přehodila jsem si přes rameno a miminko plenku. Chtěla jsem soukromí pro nás oba, ale i pro lidi kolem. Nikdy mi nikdo nic neřekl, přestože všem bylo jasné, co tam dělám. Když jsme potřebovala nakojit v autosalonu, když jsme kupovali vůz, požádala jsem, zda mě mohou usadit někde bokem, rádi mi vyhověli. Do restaurací jsme s miminkem nechodili. Neměli jsme na to peníze, čas ani chuť. A pokud už jsme náhodnou někde byli, vždycky byl způsob, jak nakrmit a přebalit diskrétně. První k dětem a maminkám velmi přátelskou společností byla IKEA. Tam byl takový diskrétní koutek na nakrmení i přebalení. Naprosto nechápu, že se dnešní maminky nutně potřebují scházet v kavárnách? Proč nejdou na hřiště, do parku, do dětského koutku. Pokud mají v okolí kavárnu, určitě tam někde bude i v předchozí větě zmíněný prostor.

Proto jsem Vám ukazovala vždy dvě situace, které si mohou být podobné, ale nejsou. Taky jsem zažila starého zlého člověka, ale o tom se tu nebavíme. S manželem jsme vychovali 2 syny, děti mám ráda, dělám tetu každému prckovi, který se chce kamarádit. Ale vadí mi, když se rodič dítěti nevěnuje, nechá ho dělat cokoli, aniž by mu vysvětlil, že se něco nedělá a hlavně PROČ se to nedělá. Se syny jsme jezdili metrem, měli knížku, autíčko, povídali si, ukazovali si obrázky, učili se barvy. Rozhodně jsem nečučela do mobilu a moje dítě neokopávalo lidi okolo. Když syn kopal nohama a kopnul paní před námi, omluvili jsme se a já mu vysvětlila, že prostě v metru nemůže nožičkama kopat, může někoho kopnout a jeho to bolí, ušpiní mu kalhoty....samozřejmě, že když byl malý, musela jsem ho hlídat a situace vysvětlovat. Nikdo se na něj nezlobil, že to udělal, možná i proto, že viděli, že se snažím synovi situaci vysvětlit. Tomu se říká výchova. Dneska jsou ze synů dospělí muži, nejsou lhostejní k lidem kolem sebe.

A jak vás to obohatilo?