Tak přesně tohle jsou slova mé maminky a ježí se mi chlupy na těle, když je čtu. Mamina je též ze šedesátých let, já z devadesátých. Ve vaší době, když jste měl práci a sekal latinu, věděl jste, že máte jistotu práce do důchodu. Mnohdy zaměstnanci dostávali byt od podniku, byly novomanželé bezúročné půjčky, při nemoci nás hlídaly babičky. Byly jsme u nich celé prázdniny. Dnes? Jistota v zaměstnání absolutně nulová, všude se šetří, propouští a ruší místa. Bydlení? Buď nájem nebo hypotéka, která vám sežere víc jak půl platu. Když si pořídím teď dítě, vyhodí mě z práce, protože s ním budu pořád marodit a babičky jsou a ještě budou stále pracující. Co 2 měsíce prázdnin? Kdo se mi o dítě postará? Školky dnes fungují max do půl 5. Já přijíždím z práce každý den v půl 6, kdo mi dítě každý den vyzvedne? Muž dělá na směny. Platy dnes jsou natolik nízké, že s hypotékou si těžko můžete každý den dovolit ještě chůvu. A ne, nejsou to výmluvy. Tohle je prostě realita dnešní doby. Není to o tom, že bychom děti nechtěli, naopak. Děti jsou dneska luxus, dvě sakra velký luxus. My jsme jen zodpovědní a pokud víme, že nejsme aktuálně schopni to zařídit tak, aby to fungovalo finančně i organizačně, tak si ho prostě nepořídíme. A odpověď, že to vždycky jde nějak udělat neplatí. Zkuste se na to podívat z našeho pohledu, ona to opravdu není sranda všechno skloubit dohromady.

Chápu vaší reakci, nicméně věřte, že dneska být mladý je opravdu těžký. Každá doba má svoje. Maminka je 63 ročník a když mi vyprávěla jak dobře se měli. V práci měli jistotu, dostávali podnikové byty nebo provianty, novomanželské půjčky, nás jako děti hlídala v době nemoci babička, protože už byla dávno v důchodu a ve dvě hodiny byli všichni doma. Dneska? Když se ucházíte o místo tak ideálně aby vám bylo 25 let, měla jste odrostlé děti, vysokou školu a deset let praxe. V práci jste od nevidím do nevidím pomalu za minimální mzdu. Pořídit si dítě je luxus, protože to jsou výdaje na které nemáte, nedej bože když s ním budete 14 dní marodit, protože babičky mají ještě 5 let do důchodu a vám přijde poloviční výplata, která ale pak chybí. Na co nevydelate, to nemáte. Nikoho to nezajímá a nikdo se o vás nepostara. O bydlení ani nemluvím. Pokud nemáte movité rodiče, kteří něco zaplatí nebo odkážou tak je hotovo. A je fuk zda bydlíte ve vlastním novém, koupíte starší dům nebo jdete do nájmu. Hypotéka i nájem jsou dnes běžně kolem 10-15 tisíc měsíčně. Potraviny se měsíc od měsíce zdražují a jsou v neporovnatelné kvalitě co byly dříve. Na pěstování vlastních nemáte čas, protože jste furt v práci. Kino, divadlo? Maximálně jednou za rok. Partner má 3 práce a chodí domu úplně vyzdimany. Oba pracujeme s lidmi a jejich chování je zoufalý. Děkuju, prosím, dobrý den je dneska sprosté slovo.

Já soudit nemůžu, protože jsem dřívější dobu nezažila, ale maminka mi říká, že ani za zlaté prase by dneska být mladá nechtěla.

Protože nebydlím v Praze, ale na malém městě na Šumavě. Tady se na tituly nehraje. Nejvyšší představitelé ve firmach tady běžně mají základní vzdělání. A pokud se výjimečně podaří najít vhodnou pozici, je předem dáno a vyberko je jen na oko, aby člověk nemohl nic namítat. Takhle to na malých městech funguje. Je tu krásně, úžasná příroda, ale pracovně je to velká tragédie.

Musím se paní zastat...opravdu to takto funguje, bohužel. Též mám VŠ, jsem 5 let po škole. Pokud nemáte odpracováno alespoň pětadvacet let, aby jste byl ve vyšším stupni, pak se opravdu dělá za 20 hrubého ve státní sféře.

V tom případě mě těší. Nyní už někoho znáte. Na řádnou smlouvu a plný úvazek se takto pracuje ve státní sféře. Smutné co? Zařadí vás do tabulky dle oddělených let a že jste dřela x let na titul je každému úplně u zadku. Takhle skvěle se mají úředníci. 👌

Opět jen reklama na produkty...nacpala jsem do nich několik desítek tisíc s nulovým efektem a jedinou možností chodit kanálem abych se nestyděla sama za sebe... škoda, že až po pár letech trápení jsem zjistila, že to není kožní problém, ale problém zažívání a vnitřního čištění těla. Stačilo vytrvat, každý den zobnout lentilku v podobě ostropestrece mariánského a hle? Nepotřebují make-up, nemám ani jeden pupínek, nemusím skrývat tvář, mohu se dotknout obličeje a jako bonus navíc mám chráněná játra. Někdy méně opravdu znamená více.