Podnikala jsem do svých 66 let, firmu zrušila lege artis za pomoci advokáta, což trvalo víc jak rok. A teď si po letech honičky užívám zasloužený důchod a hlavně se konečně mám čas starat i o vlastní zdraví.
Jenže každý zaměstnanec se honí a bohužel v důchodu zebra a na koníčky nejsou peníze a zdraví je už dávno zničené. A na záda vám dýchá nadřízený.
A proč taky nepodnikáte, když je to tak supr, já se vám divím, co ten barák a luxusní auto?. V tom článku je hodně pravdy, byla jsem OSVČ 25 let, jen se pán ještě zapomněl zmínit o tom, že máte neustále za zadkem finančák, pojišťovny nebo živnostenský úřad. Ten byl v mém případě obzvlášť vynalézavý, jak mi to podnikání otrávit.
Tak proč neprodavate a nejezdite na kole?
Na co zabíjet? A pak zbytečně marnit život v krimu?
Existuje třetí možnost, nenásilná, ale dostatečně motivační: Chlap dostane blivajz, nechá ho na stole a jde se najíst do hospody. O to méně financí dostane Vařilka na jídlo a musí se velmi rychle naučit vymyslet
a): jak vyjít s rozpočtem
b:) jak uvařit, aby "manža" jedl doma.
A proč nevaří chlap??
Autor/ká zas neměl inspiraci na článek, proto se musí obout do ostatních, jak je dobrým zvykem. Jo, některá jídla nechutná jsou, ale článek je jako vždy emočně vyšroubovaný do nebes, protože nezamíchaná zálivka v salátu nebo zapečené rohlíky, to je přece katastrofa! Stejně tak nevím, jak autor přišel na to, že strouhaný tvaroh je “vysušený” a pokud nepozná ani zakysanou smetanu, tak je to totální blbka, co nemá v kuchyni co dělat možná ještě víc než autoři těchto receptů. Esteticky to fakt není nic moc, ale katastrofu si fakt představuju jinak. Chci vědět, co vaří autor/ká článku, ať se pochlubí.
Nezlobte se ale tohle je od pohledu na pobliti.
Chci empatii a slušné jednání po všech cestujících. Ale s tou slušností a zdvořilostí musím především začít sama u sebe - tedy když něco od druhého požaduji (např. to uvolnění místa u okna), nebýt skoupá v první řadě na pozdravení dotyčného (Dobrý den) a pak se ho slušně ho slušně optat, zda je místo volné a poprosit o možnost sednout si tam - a samozřejmě s úsměvem poděkovat. Když chci, aby na mne byli ostatní milí, musím začít sama. Třeba leccos "zkousnout", ale vystupovat přívětivě. Vzpomínám si na krásné rady pana Pecha (ze starých televizních pořadů o etiketě).. Když omylem někomu bolestivě v autobuse dupnete na nohu, tak okamžitě spusťte obrovskou omluvu, ubezpečte ho, jak moc Vás to mrzí, jak znáte tu hroznou bolest apod., a ten dotyčný než se stačí nadechnout ke nějakému vulgárnímu výrazu směrem k Vaší osobě, tak ač ho to bude bolet sebevíc, odpoví Vám, že se nic hrozného nestalo, že je vše v pořádku .. Svým chováním a lidským přístupem se Vám prostě podaří takového člověka krásně odzbrojit (dřív než dojde ke konfliktu)...
Empatie a slušně chování od všech je trapné. Mladí sedí. Senioři stojí a kolabují. A vy chcete empatii?
Prosím Vás, třetina seniorů jezdí jako by jim ty autobusy patřily. Dokud jim někdo nedá najevo, že to není správné, tak se nic nezmění. Babka se nemůže chovat jako arogant a čekat, že druzí budou milí. Že nechcete empatii po těch, kteří se tak chovají.
Spousta seniorů ano je hrubých ale spousta taky nemohoucích. Mohou mít problémy s chůzí. Tak je vše bolí. Pardon. Nehazejte vše do jednoho pytle.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Já na zdraví taky kašlala, jinak to nešlo, měli jsme při práci na starost oboje rodiče a byl to fičák. Nemocenskou jsem měla jen jednu za těch 25 let, protože jsem se nechtěla hádat s doktorkou. Stejně jsem po pár dnech už zase dělala, zákazníky moje choroby fakt nezajímaly. V každý smlouvě o dílo samozřejmě penále za nedodržení termínu. Sice mi na záda nadřízený nedýchal, ale různé úřady ano. A protože jsem dělala z 99 % pro obce, tak se stranou nic ulít nedalo, vše pěkně přes faktury. Můj koníček je zahrada, tam je mi nejlíp.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Já taky pracovala nemocná. Nebyl kdo by dělal za mě a za opravdu minimum. Pokud chcete hypotéku zaměstnat se opravdu musíte nechat. A pokud něco zdedite a dělá člověk sám na sebe tak je to pak pohoda. Buď pracujete a vydelate si a nebo ne ale pak máte pohodu.