Cituji: "A ač jde o nemoc zákeřnou a dnes stále nevyléčitelnou, díky moderní léčbě mají pacienti s roztroušenou sklerózou velkou šanci vést plnohodnotný život. Hlavní podmínkou je hlavně včasné podchycení nemoci." Další podmínkou je včasné nasazení zmiňované moderní léčby - a to je u nás stále problém. Omezení, která její nasazení podmiňují, jsou podstatně méně k pacientům vstřícná, než v naprosté většině Evropy - a to i v porovnání se zeměmi bývalého východního bloku. Podíl těch, kteří mají takto zajištěnou léčbu, na celkovém počtu diagnostikovaných, je u nás jeden z nejnižších v rámci civilizovaného světa....
Lázeňský areál je krásný a má svůj půvab, ale podle mne je v zimních měsících zcela nevodný pro lidi s větším pohybovým omezením. Nedokážu si moc představit, jak to dají třeba lidé po totálních endoprotézách kyčle či kolene, kterým také tyto lázně péči nabízí a to zpravidla s ubytováním mimo pavilon s procedurami a s tím, že se dochází parkem i na veškeré jídlo. I při sebevzornějším udržování venkovních komunikací i navazujících vnitřních prostor si nedokážu představit, že zde není zvýšené riziko pádu, který v těchto případech může být dost fatální...
Je tedy zajímavé, že například v docela dobře z Prahy dojezdném Kladně, Slaném, Novém Strašecí je dle mé osobní zkušenosti z přímo z Prahy studentů minimum... Zjevně až tolik po gymnáziích netouží, když si ani jako třetí školu tyto školy na jistotu nedávají... zřejmě je pod úroveň někoho z Prahy zvednout zadek a cestovat... ... 😀Zajímavé, že opačně jsou Ti nejtalentovanější ochotni jezdit... Velké město dělá velkým právě i ta velká konkurence... Kdo tam chce uspět, musí mít na víc nebo pro to víc udělat... A ne se dožadovat nároku na studium na základě místa bydliště.. To jde ještě na základce... A jen tak mimochodem, zkuste si testy Czermatu - jsou volně přístupné, jedničkář i dvojkař je, pokud si je párkrát zkusí, musí v poho dát... Je nich opravdu látka ZŠ, jen je to najednou a v souvislostech....možná, že kdyby se kolem toho nedělala taková hysterie a na druhém stupni se učily děti dokola pevné základy a používat zdravý rozum a ne se jen bezmyšlenkovitě navrčet na jednu písemku a vše pak zapomenout, tak by jich to udělalo víc a v pohodě...
Za mě hurá, že konečně někoho napadlo zkusit věc řešit transformací osmiletých gymnázií na gymnázia šestiletá. I když se obávám, že to je docela ojedinělý návrh, který nejspíše "spadne pod stůl". Na šestiletá odchází už zralejší děti, které mají zkušenosti s výukou na druhém stupni, dá se více i předpokládat, že se opravdu bude jednat o studijní typy. A pro všechny zúčastněné, je už docela zbytečné, aby se Ti nadanější hrabali se všemi až do devítky. Navíc během šesti let je pořád dost času na to, aby svůj potenciál rozvinuli - na čtyřletém studiu si zvyknou, rozkoukají se, začnou se zuřivě kamarádit a řešit sami sebe a když zjistí, že by bylo fajn se fakt něco naučit a zjistit, kterým směrem jít dál, je konec střední školy.. Vždy mě, jak jako někdejšího pedagoga, tak i jako rodiče dvou kluků, kteří na gymnázium dost jasně patřili či patří, mrzelo, že zejména v českých regionech je šestiletých programů minimum... A transformace by zčásti řešila i momentální přetlak zájemců o všeobecné studium... Za mě bych šestileté obory povolila a zřídila i na některých dosud čistě čtyřletých gymnáziích v regionech, kde zájemců ke studiu není až tolik a po rozdělení uchazečů dle priority tří škol, uvedených v přihláškách, mnohde berou do naplnění kapacit v podstatě všechny přihlášené a kvalita čtyřletého studia jde nutně dolů...(A když se kouknete na konkrétní školy, třeba i ve středočeském kraji, kolik jim uchazečů ve výsledku opravdu nastoupí, tak to tak fakt i na gymplech někde je...)
Napsábo pěkně, s nadhledem, ale pravdivě... Díky.. Učila jsem 20 let na prvním i druhém stupni ZŠ, pracovala v družině... Neustálý hluk, šum či zvuky všemožného původu jsou opravdu z pozice učitele jedním z toho nejnáročnější ho, s čím se musí nějak vyrovnat...🙉 a tïm, že jste v tom celý den, je to velmi unavující... Pedagog otočený čelem ke třídě slyší v podstatě pořád něco... A můžete mít sebevětší lázeň ve třídě sebevětší autoritu - vždyť něco spadne, šustí, vrže, chichotá se a pod.. Jakmile se kdekoliv sejde víc dětí a mohou mezi sebou mluvit, vždy to nabírá grády... Ono i padesát dospělých, kteří se sejdou jídelně, by bylo dost slyšet... Až jako učitelka jsem si uvědomila, že mí někdejší učitelé slyšeli fakt všechno.... a pokud nereagovali, bylo to spíš přehlížení některých našich projevů či komentářů.... 😀
Díky moc, za mne především za poznámku ke kojení... Mnoho maminek se s tímto potrápilo...A nemluví se o tom až tolik... Až po letech jsem si odpustila, že jsem nekojila - po akutnïm císaři, kdy jsme byli přidušeni já i dítě, s miminkem opakovaně s infekty a infuzními zátkami všude možně, po dvou měsících v porodnici a následných opakovaných hospitalizacích dítěte, s tím, že syn se krásně přisával, ale i to málo, co měl ode mne a u čeho se hlady nalapal vzduchu, pak opakovaně vyhazoval obloukem... - a paradoxně tím spíš si to v té situaci i dlouho potom člověk vyčítá - může mít pocit, že dítě neporodil, není schopen nakrmit a ani postarat se tak, aby prospívalo...A všem doktorům a sestrám při příjmu na oddělení opakovaně odpovídáte na dotaz zda je dïtě plně kojené a máte pocit, že ostatním matkám okolo teče mléko i ušima... Pak na chodbě nemocnice narazíte na plakát, na kterém se zcela vážně uvádí, že kojené děti mají vyšší IQ - to opravdu vážně... Tak alespoň malou útěchu a naději pro všechny, které jsou na tom podobně a s tím, že, možná naivně, doufám, že doba pokročila.... Syn byl i přes určitou počáteční zdravotní zátěž a antibiotika v kuse v podstatě do dvou let už od školky méně nemocný než je běžné, ve dvaceti mádocela běžné zdravotní obtíže a potvrzené IQ 140...😀
Milá studentko, napsal jste to moc hezky, čtivě, s jistou dávkou nadsázky i poetiky... Vybodněte se na všechny techniky a radily v komentářích, užijte si pobyt i v tom dobrém a snažte se být v maximální míře otevřená tomu, co všechno Vám může přinést... Přeji hezké dny a příjemná ranní překvapení za oknem...
Jo a ještě jedna poznámka - nakouslo se tu dnes ne úplně běžné téma, které je mnohdy považované za hranicí korektnosti - Tak jako často v životě je tu vidět, že výchova dítěte s nějakým postižením je nesmírně náročná, ovlivňuje všechny okolo na dlouhá léta a i přes veškerou snahu a dobrou motivaci všech zúčastněných má svá úskalí a šrámy na duši zůstávají .....
Pro mě není až tak důležité to, jak se tvůrci vypořádali s tím, jak to vlastně bylo. Naprosto brilantní mi přišly právě ty první čtyři díly, které pro někoho byly natahované. Ukazovaly věrně a uvěřitelně realitu 40-tých a ž 60-tých let, takovou tu surovost i syrovost každodennosti. Skvělé byly některé scény, kdy se lidé o něčem baví a ten, koho se to týká to poslouchá někde za rohem... Skvěle obsazené a zahrané postavy, které nebyly černobílé, divák viděl v mnoha v mnoha situacích docela obyčejní, fajn a chytré lidi, kteří se ale postupně díky okolnostem, jejich souhrou a souhrou s určitým vnitřním nastavením aktérů nezadržitelně řítí do pekel...
Kniha byly a je dodnes jedna z nejoblíbenějších...
Mám děti o +/- generaci starší (15 a 22 let) a nejsem si jistá, jestli je to až takový rozdíl ... Ale dovoluji si tvrdit, že zrovna Děti z Bullerbynu jsou jedna z knížek, která, až na některé detaily, v podstatě nezestárla. Na to jak je ten text starý, tak stále dokáže zaujmout a nadchnout a mé děti zcela upřímně milovaly některé příběhy - třeba to, jak šly Lisa s Annou nakupovat ... To má pointu, která je úplně srozumitelná i dnešním dětem... Naopak mě znovu a znovu překvapuje, jak tam v těch příbězích vůbec nechybí moderní vymoženosti a nepůsobí to až tak archaicky, má to spád a tempo , které, zejména když se to pěkně čte, udrží i dnešní děti.
Některé knížky, které patří k dětské klasice jsou dneska už v podstatě v původních verzích z velké části nečitelné (Sekora, O pejskovi a kočičce, Karafiátovi Broučci ...) - možná je to i jazykem - Děti z Bullerbynu jsou u nás asi v překladu z malinko pozdějšího období...
Školka je instituce vzdělávací a nikoliv hlídací ... a vzdělávat se mají děti bez ohledu na to, jestli mají někoho doma... Pokud není dostatek míst, má být jediné kritérium věk, protože u starších dětí je možné a nutné tuto funkci naplňovat do vyšší míry než u dětí menších. Uvažování, že když je maminka na mateřské, nemáš nárok na školku je podobné, jako kdyby dítě bylo odmítáno s tím, že má v dosahu babičku, která ho může hlídat.....
Ohledně viny v reálu - tipla bych si eskalaci a výbuch násilí ve vzájemných reakcích u obou, syna i otce... - kdo zabil matku je otázka, tipla bych si, dle toho, pod jakým byl v tu dobu tlakem, spíše otce... Syn ve studni zřejmě byl rukou otce první, pak se zázrakem vysoukal a pomohl do studně otci... Proto podle mě nikdy nevysvětlil,uspikojivě, co se stalo... Vraždili podle mne de facto oba, byť zřejmě jede z nich víceméně zčásti v sebeobraně či v reakci na to, že druhý zaútočil původně na matku...
Za mě seriál Studna: perfektní scénář, perfektní obraz doby, hodně vypovídající jsou ty scény, kdy někde za rohem slyší něco, co se ho týká a nemá to slyšet.... Všednost ve své syrovosti i syrovosti, takovéto stokrát nic, co umoří vola i skládání blbých náhod jedné na druhou.... Sarkasmus, inteligence i vtip postav, které vyvolávají určité sympatie nebo alespoň pochopení, i když je sledujeme, jak se nezadržitelně řítí do pekel.... perfektní herecký výkon - p. Švehlík byl pro mne dříve spíš za hezounka a je až děsivé, jaký démonismus z něj v roli jde i ve chvíli, kdy je vlastně milý....
Prázdniny v květnu - to y vedlo k tomu, že by se de facto končilo s výukou už před nimi - už takhle mnoho škol v červnu jezdí na různé školy v přírodě a kurzy a do značné míry se tlačí na to, aby vše zásadní, včetně kvalifikace bylo hotovo předtím.
Kdo navrhuje prázdniny v květnu a pak učení déle do letních měsíců, tak ten nikdy nepracoval s třídou koncem roku... všichni jsou už poněkud nesoustředění, rozdovádění tím, že dlouhé teplé dny lákají úplně k jiným věcem než studiu po celém roku docházejí síly všem zúčastněným... Pochybuji o tom, že by toto nějak zásadně změnilo týdenní či dvoutýdenní volno vložené v dubnu či dokonce v květnu...
V mnoha věcech souhlas, ale co ten obrázek u článku - hřiště, za socíku vypadala fakt jinak.... 😀 Tohle by byl sen a možnà bych si tehdy takový obrázek vystřihla a schovala jako malý poklad... Kdo pamatuje, ví, že se na udusaných pláccích se vyskytovala hromada trubek svařených do různých často se uniformě opakující tvarů v základních barvách... Viz třeba oblíbená a dnes kvůli bezpečnosti naprosto nepřijatelná zeměkoule, velbloudí hrby s hrazdami na kotrmelce, oblouky s různě vzdálenými šprycly a houpačka v podobném stylu, na které se daly na rozdíl od většiny dnešních dělat supr drncáky.... 😀
No, já se tedy útoků zlých imperialistů bv osmdesátých letech bála... , v noci jsem si občas představovala, jak vidím oknem hořet domy a seskakovat parašutisty...A to i docela velká, asi desetiletá... Je ale pravda, že mě mohlo ovlivnit i to, že jsem bydlela v domě z padesátých let, kde byl ve sklepě velký vchod do krytu s pancéřovými dveřmi a zamčené byly až ty druhé, takže prostor před a za těmi prvními a dveře samotné byly výzva pro hry dětí z domu i okolí.... Navíc jsem předtím pár let strávila na Kubě, kde byla propaganda na jiném levelu... Všichni tam sice chodili ve vyšmelených džínách z USA, ale v rámci branných cvičení jsme tam i ve škole na prvním stupni skládali samopaly a chodili svítit v noci na moře směr USA, abychom ukázali, že se imperialistů nebojíme a nedáme se....😀
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Má to ještě jednu rovinu - školní budovy a klima v kombinací s naší organizací výuky a související legislativou - už teď se v červnu v mnoha třídách nedá se třiceti žáky existovat ani při sebelepším větrání všemi okny naplno, kterým jako dozorující učitel navíc často porušuji všemožná bezpečnostní opatření.. A neustálé výletování či výuka v terénu taky není úplně možná (Na druhém stupni by se třeba na letní měsíce musel nějak radikálněji překopat rozvrh, hodiny musí odučit pro ně kvalifikovaní učitelé a pokud vyrazíte s žáky do terénu, těžko lze toto zajistit.) Navíc už teď jsou často veškeré lokality, které pro to připadají v úvahu, v červnu přecpány školním skupinami... Zkuste si představit, jak by v obdobných prostorách a podmínkách jako ve školní třídě ve vedru fungovalo 30 dospělých (nebo třeba jen polovina) s tím, že jedou šest pětačtyřicetiminutových bloků, kde je stále někdo organizuje s desetiminutovými přestávkami pod dozorem... 😉