Vy asi necestujete v MHD po Praze, že ne? Svezte se někdy v chladném období roku třeba tramvajovou linkou č.9 ze smíchovského Anděla na Jarov na Spojovací. Pak uvidíte, jestli přeháním...
Nepřeháníte, jezdí všude, nemusíte ani jet z Anděla, jezdí i v na první pohled "rezidenčních čtvrtích" , je jich čím dál víc a jsou čím dál ofrklejší... a čím dál víc by jich kromě lepší hygieny zjevně potřebuje i odpovídající psychiatrickou péči a medikaci... Vždycky jsem MHD měla ráda, zejména tramvaje, nejsem úplně cimprlína a vydržím dost, ale poslední dobou začínám mít fakt problém se držet nebo si sednout.. .... V Praze je alespoň šance, že se občas ty soupravy čistí a dezinfikují, ale v rámci PID dopravy (Pražská integrovaná doprava) je fakt nechutné MHD Kladno, kde nemají řidiče ani busy ani další personál a busy si prý uklízí sami řidiči, když je trochu času... Nějaká ionizační dezinfekce tu není vzdálená 25 km v Praze, ale tak sto let v čase...
Stodůlky jsem kdysi četla (přečetla jsem kdeco), ale pro mne byly vždycky top Děti z Bullerbynu a celá série knih Arthura Ransoma. Ty si občas přečtu i dnes, a to mi za půl roku bude 60.
V minulém příspěvku mi došlo místo...
Tak zdravím a přeji hezké dny a mnoho fajn knížek Vám i Vašim blízkým.... Jana Kopecká
Stodůlky jsem kdysi četla (přečetla jsem kdeco), ale pro mne byly vždycky top Děti z Bullerbynu a celá série knih Arthura Ransoma. Ty si občas přečtu i dnes, a to mi za půl roku bude 60.
No, to je pěkné.. To jste mě potěšila...Já jsem to měla - a vlastně dodnes mám úplně stejně...
Děti z Bullerbynu umím skoro nazpaměť - četla jsme je kdysi i jako úča dětem na prvním stupni, pak svým "klukům" (je jim 15 a 20) a letos na táboře na usnutí menším dětem v týpí ... Arthura Ransomeho jsem objevila asi ve čtvrté třídě - ve vydáních po svém tatínkovi - a dodnes je to můj poklad. Byla zima, tak jsem první četla Zamrzlou loď kapitána Flinta a pak až Boj o ostrov. Úplně jsem ty knihy milovala a v knihovně i na návštěvách u známých jsem vždy hledala další knížky o Vlaštovkách a Amazonkách - naštěstí zase v osmdesátých letech vycházely (s ilustracemi Jana Černého) Vždycky jsem měla neskutečnou radost, když jsem sehnala další a mohla ji "zhltnout" . Až časem mě trochu zklamaly Slečna Lee, Petr Kachna a vlastně i Klub Lysek....Je to pro mě součást vzpomínek na dětství... Hned v devadesátých letech jsem jako mladá slečna měla možnost jet na skoro rok s tatínkem do Anglie, na průmyslový sever na východním pobřeží u Newcastlu - a první větší výlet i mnoho dalších jsme podnikali do jezerní oblasti na východ... Takže jsem se po vřesovišti i prošla...🙂Četla jsem pak Ransomeho životopis (moc zajímavé) a různé další informace, narazila i na to, že je u nás skupina lidí, kteří se po stopách Vlaštovek a Amazonek vydali.... Ale obávám se, že jsem ve svých skoro 50 jedna z posledních z těch, které toto nadšení popadlo...Teda mí synové si ještě v mém podání v době, kdy byli na prvním stupni, poslechli ty základní knihy a docela některé z nich ocenili, ale to bude spíš výjimka.
Skvělá kniha, nebojím se napsat, že zejména první díl jsou takové Děti z Bullerbynu v českém prostředí.
A ano, mnohé se změnilo, ale tyhle knížky nestárnou - některé věci, jako třeba vztahy mezi starším bráchou a mladší ségrou, mají co říct i dnešním dětem a to, co je dnes už jinak, může být pro ně právě proto zajímavé...
Ale tak jako jiné knížky, budou to číst nebo poslouchat děti, které jsou zvyklé, že se jim pravidelně ještě i během mladšího školního věku čte a rodiče čtou s nimi, povídají si o knížkách a čtení je v rodině důležité... Pak to také chce, aby se dětem četly knížky opravdu pro děti a neuspěchávalo se to dopředu... Pokud dětem ve druhé třídě čtete Harryho Poterra, co budou číst v páté ? ...
Aha on ma kazdej milionovy zalohy aby zenska mohla nekolil let travit s deckem doma.... pokud je manzel manazer tak mozna🤣
Každý určitě ne, ale plno lidí na to má (mnoho řemeslníků dnes bere víc, než většina nižšího managementu) a stejně se rozhodnou pro pohodlnější a jistější druhý plat, udržení původního místa....
to je tedy názor, podle Vás, je tedy každá máma dnes už dospělých dětí socka? protože jsme musely do práce? Za prvé, dříve žádne dávky nebyly, a za druhé pokud byla ženská sama a nechodila do práce, tak to bylo příživnictví.
To jsem rozhodně nenapsala.. Psala jsem, jak to z mé zkušenosti funguje v těch zemích, které tu jsou často zmiňovány jako země, kde děti jsou ve školce běžně od časného věku - jsou, ale pár hodin a v opravdu malé skupince... O tom, že hrozilo příživnictví vím - dokonce to zmiňují v jiném příspěvku dál v diskusi. ..Takže dřív to opravdu nebylo jen o tom se jako rodič sám rozhodnout, ale to už dneska naštěstí plno lidí může... Taky chápu, že když někdo zůstane sám, jinou volbu nemá. Ale u nás je i plno těch, kteří ji mají, a prostě jim přijde zásadní mít druhý plat, udržet si původní místo - život je pak jednodušší a jistější, ale je to jejich rozhodnutí. Ono s nižím standardem to plno rodin dá i s jedním platem, ale u nás je to, co je považováno za standard vlastně dost nadstandardní (v porovnání s většinou světa) , jen si to plno lidí neuvědomuje....
To ze dite neni zrale je ale vetsinou tim jak se k nemu chovaj doma.
Souhlasím, ale i když se dětem opravdu věnujete, tak většina z nich na to, jít téměř ze dne na den naplno do školky úderem třetího roku, prostě nemá a nedá to s úsměvem a v klidu. A tak se to u nás dělá, protože na pozvolný nástup do práce a do školky z mnoha různých důvodů není prostor a čas...
vnitřně nastavené? já bych spíše řekla finančně nastavené. Když nemáte na nájem a jídlo, tak do té práce půjdete ráda i za cenu, že dítě bude v jeslích.
Chápu, že v situaci nemám na nájem a jídlo, je to jiné... A že do takové situace se může dostat každý, tedy spíš každá... I když to ve chvíli, kdy si děti pořizovaly, třeba vypadalo jinak... Ale u nás naprostá většina dětí jde téměř ze dne na den do školky naplno hned, jak je to možné. I rodiny, v kterých by to i za cenu určitého uskromnění dali, jsou většinou celé natěšené na to, že zase budou dva platy - život je tak prostě pohodlnější, jistější a jak jsem psala - o, co se u nás většinou považuje za standard, je vlastně dost nadstandardní... A tam je to o těch prioritách...
jj, já měla mateřskou 6 měsíců a pak bud hybaj do práce, nebo bud doma zadarmo. Já se tedy přiznám, že když jsem šla s malým na hřiště nebo do parku, kde byly další mámy, tak jsem byla na prášky z těch stále se opakujících tlachů ostatních matek a těšila, až budu moct jít zase do práce.
No, nikdo Vás nenutil tlachat. Tak malému dítěti se dá dost naplno na hřišti věnovat a v těch několika chvílích, kdy se fakt zabaví samo, si jedním okem něco číst nebo se třeba učit čínsky... 😀
Protože školky nejsou hlídárna dětí ale vzdělávací instituce. Kde se navíc dítě socializuje.. máma s miminem mu asi nevynahradí kolektiv dalších 15 dětí. To je dost nefér aby dítě zůstalo doma jen proto že se mu narodil mladší sourozenec, ne? A jak jako líná máma? To je tak hrozné že by chtěla třeba věnovat 100% pozornosti alespoň pár hodin miminku?
Souhlasím s Vámi, dítě má jít do školky, když je na to zralé. A to je někdo ve třech, někdo ve čtyřech.... Dřív je to spíš výjimečné a jsou to spíš malé slečny... Ale kritérium mladšího sourozence je blbost.... Školka je primárně vzdělávací instituce pro děti a ne hlídárna pro rodiče a to jestli jiná mamka potřebuje jít do práce by nemělo mít přednost před tím, že dítě už věkem i zralostí do školky patří...
Já s článkem souhlasím, i když je napsaný pocitově. Ale ať si to každý zařídí podle svého. Já jsem měla děti proto, abych o ně pečovala, ne abych je šoupla malinké do školky/jeslí a honem rychle vydělávala. Na to nejsou potřeba ani žádné studie, data či analýzy, aby bylo jasné, že se o malé dítě má starat především matka/rodič. Někdy je rodina ve složité ekonomické situaci, to je pak jiná. Co se týče argumentu "sněhových vloček" osobně tyto škatulky nemám ráda. Ani nevím, kterých ročňíků se pojem týká (!) Ale každá předchozí generace kritizuje ty následující, to je v ČR takový nešvar....jak oni byli schopní, jak to měli těžké, jak to všechno zvládli a ti dnešní mladí hrúza....vsadím se, že každý si to v životě musí párkrát vyslechnout 😄
Moc hezký napsaná reakce k článku.. 😀 👍
Se mnou byla mamka doma i na konci sedmdesátých let skoro do čtyř let doma a pak, když hrozilo, že bude obviněna z příživnictví, chodila na zkrácený úvazek, abych nemusela ve školce čumákovat už od šesti ráno. Plně se mi věnovala, zapojovala do různého domácího vyrábění, jezdili jsme na výlety...Žádné velké úklidová í a vytváření, fakt byla pro mne... Ve školce jsem byla výrazně napřed a ten náskok si udržela v podstatě pořád...a byla pak paradoxně dřív mnohem samostatnější než ostatní... Její mamka byla v domácnosti úplně, já jsem u svých dětí chodila jen dvakrát až třikrát týdně do práce a nelituji, možná bych se na to zpětně vybodla úplně... Jde Asi i o to, jak to má kdo vnitřně nastavené a jaké má priority.... Na jednu stranu je fajn, že si to dnes do značné míry každý může udělat, jak chce, ale na můj vkus je také plno maminek, které jsou přesvědčené, že do práce prostě musí a nevadí jim, strčit dítě téměř ze dne na den do školky na devět hodin a ani si neumí představit, že by to mohlo být jinak a že vlastně do práce hned nemusí....
Je to individuální, ale s článkem plně souhlasím... Mnoho dětí, zejména chlapců totiž není zralých na školku ani v těch třech.... První rok dva je to pro ně nutné zlo, s minimem přínosu. Často pro ně má smysl až opravdu až ten předškolní rok... Na západě je to tak, že většina žen pracuje, ale od určité socioekonimické úrovně zpravidla na částečné úvazky a pokud déle, tak určitě nestrkají děti na celý den do kolektivních zařízení, ale přebírá je po o chůva... Plně tam odkládají děti jen socky....
Dobrý den,
v Německu je například horní hranice pro uznání doby studia pro účely náhradní doby důchodového pojištění na 8 let, kdy tato doba v ideálním případě pokryje jak bakalářské, tak magisterské studium, přiřemž zbývající tři roky pokryjí buď dobu na střední škole po dovršení 18 let, nebo část doktorandského studia. .
Pokud jsou dnes v České republice studenti s nízkým socioekonomickým původem (a že i za tento pojem lze schovat leccos) kvůli finanční situaci nuceni studium ukončit nebo změnit, tak má tato skutečnost vliv na dobu, kterou stráví na univezitě nebo vysoké škole.
Vlastně nastanou dvě základní možnosti (přičemž může nastat více konstelací, které pro jednoduchost vynechám): Chudí studenti z České republiky buď studium vzdají, nebo studují znovu, se všemy nevýhodami, které další a delší studium po ukončeném studiu přináší. A to stojí ještě více času a peněz. Narážel jsem spíše na druhou možnost, přičemž obě možnosti by existence robusního systému sociálních stipendií ve velké míře řešila.
Horní hranice pro započítávání studia pro důchodové účely stanovená na 6 až 8 let mi přijde přiměřená. Čili průměrně 5 let pro studium a další tři roky pro střední školu nebo další studium. Všem studujícím nad tento rámec bych dal možnost doplatit si pojištění za každý další rok. Hlavně doktorandům.
Díky za Vaši reakci...
Ono v podstatě zase myslíme to samé - rovnou jsem předpokládala, že počty předčasných ukončení a opětovné začátky ze socioekonomických důvodů by se sociálním stipendiem + možností půjčky do značné míry snížily. Vzhledem k finanční náročnosti studia si dokonce myslím, že na půjčku se zvýhodněným a odloženým splácením by měl mít nárok každý, bez ohledu na to, jaký má socioekonomický background.. A souvisí to mj. i s tím, že při přípravě na některá povolání, která jsou i pro ostatní nezbytná, opravdu těm, kteří jsou ochotni je vykonávat nezbývá nic jiného, než studovat do docela vysokého věku... Totální závislost dospělého studenta na původní rodině může být do značné míry problematická - a to bez ohledu na to, z jak movité rodiny pochází a bez ohledu na to, že na takovou podporu od rodiny má student ze zákona právo... (Konkrétně u mne to kdysi rodiče podmiňovali dost jasnými a striktními představami o mém osobním životě a vymahatelnost takové podpory v případě jejich odmítnutí by byla velmi zdlouhavá a také to do značné míry mé studium ovlivnilo.. )
U doktorandů je zahrnutí do důchodového pojištění úplně bez debat, ty bych do té lhůty vůbec nezahrnovala ....
Ještě jednou díky a hezký den...
Dobrý den, v základě s Vámi souhlasím.. I pro rodinu, která má příjem nad průměrem jsou náklady na potomka studujícího VŠ dost vysoké a při mnoha typech VŠ studia opravdu není možné plnohodnotně studovat a zároveň si pravidelně vydělávat a studium finančně zajistit ze strany studentů bez podpory rodiny... Také plně souhlasím s tím, že studium VŠ by se mělo započítávat do doby odpracované ve vztahu k důchodovému pojištění - a to zejména řádně ukončené studium. Ve vztahu k tomuto ale úplně nerozumím tomu, proč by studenti kvůli socioekonomickému původu měli strávit delší sobu v akademickém prostředí tak, jak uvádíte.... ? Předem dík za další vysvětlení....
Tato rekonstrukce byla vymyšlena bez ohledu na to, že bude také nějaké zítra. Majitel si byt přizpůsobil tomu, že žije sám. Užívání těchto prostor pro mladou rodinu si jaksi nedovedu představit. Asi bych také jako návštěva byla trochu překvapená, že jako první při příchodu do bytu uvidím otevřený sprchový kout. Ale proti gustu ....
No, tipla bych si spíš, že mladá rodina nebude aktuální ani v budoucnu a pro dva muže to bude OK... 🙂
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Díky moc, paní doktorko... Dost složitě se odhodlávám k plánované operaci, v minulosti se u mne dvakrát při anestezii něco úplně nepovedlo či mi nesedlo tak, jak se čekalo. Vaše články mi pomáhají... A raději dodávám, že to myslím vážně, ne ironický... Hezký den...
1 odpověď