Ano Praha a středičeský kraj vždy byly spojené nádoby..a celé Čechy... . Většina těch, kteří zajišťují chod města a služeb dojíždí a i ti nejambicióznější a nejschopnější přichází - to dává městu dynamiku, umožňuje rozvoj a růst... Většina těch, co volá po zakonzervování a obraně místních v Praze původně sami pražáci nejsou... 😀 Pokud žijí ve větším městě, užívám jeho výhod ale musím počítat s tím, že v něčem to naopak bude náročnější... Komu se to nelíbí, může se odstěhovat... Přijdou jiní, kterým to vyhovuje... (P.S. - jsem původně z Prahy, nyní Středočeský kraj - dobrovolně ... 😀)

Dobrý den, paní doktorko, moc děkuji za Vaši reakci... Přeji vše dobré a hlavně, aby Vás Vaše práce i nadále těšila a měla jste dost sil být "dobrým andělem" pro všechny, o které budete pečovat... Z mé zkušenosti tak totiž anesteziolog v tom frmolu a přípravách na sále, kdy ostatní řeší vše možné, fakt působí - je to ten, koho vnímáte jako že je Vám nejblíž a je s Vámi nejvíc, působí nejvíc klidně... nejvíc se asi většinou s pacientem baví.....

Díky moc, paní doktorko... Dost složitě se odhodlávám k plánované operaci, v minulosti se u mne dvakrát při anestezii něco úplně nepovedlo či mi nesedlo tak, jak se čekalo. Vaše články mi pomáhají... A raději dodávám, že to myslím vážně, ne ironický... Hezký den...

Nepřeháníte, jezdí všude, nemusíte ani jet z Anděla, jezdí i v na první pohled "rezidenčních čtvrtích" , je jich čím dál víc a jsou čím dál ofrklejší... a čím dál víc by jich kromě lepší hygieny zjevně potřebuje i odpovídající psychiatrickou péči a medikaci... Vždycky jsem MHD měla ráda, zejména tramvaje, nejsem úplně cimprlína a vydržím dost, ale poslední dobou začínám mít fakt problém se držet nebo si sednout.. .... V Praze je alespoň šance, že se občas ty soupravy čistí a dezinfikují, ale v rámci PID dopravy (Pražská integrovaná doprava) je fakt nechutné MHD Kladno, kde nemají řidiče ani busy ani další personál a busy si prý uklízí sami řidiči, když je trochu času... Nějaká ionizační dezinfekce tu není vzdálená 25 km v Praze, ale tak sto let v čase...

Zatlanka je na Smíchově, odjakživa Praha 5.

Trojský zámek a jeho areál je ukázkový přïklad barokního stavitelství a urbanismu, opravdu úplně nesedí psát o něm jako o renesanční...

Jé, to je krásné, to máte nádherně zachycené vzpomínky...

V minulém příspěvku mi došlo místo...

Tak zdravím a přeji hezké dny a mnoho fajn knížek Vám i Vašim blízkým.... Jana Kopecká

No, to je pěkné.. To jste mě potěšila...Já jsem to měla - a vlastně dodnes mám úplně stejně...

Děti z Bullerbynu umím skoro nazpaměť - četla jsme je kdysi i jako úča dětem na prvním stupni, pak svým "klukům" (je jim 15 a 20) a letos na táboře na usnutí menším dětem v týpí ... Arthura Ransomeho jsem objevila asi ve čtvrté třídě - ve vydáních po svém tatínkovi - a dodnes je to můj poklad. Byla zima, tak jsem první četla Zamrzlou loď kapitána Flinta a pak až Boj o ostrov. Úplně jsem ty knihy milovala a v knihovně i na návštěvách u známých jsem vždy hledala další knížky o Vlaštovkách a Amazonkách - naštěstí zase v osmdesátých letech vycházely (s ilustracemi Jana Černého) Vždycky jsem měla neskutečnou radost, když jsem sehnala další a mohla ji "zhltnout" . Až časem mě trochu zklamaly Slečna Lee, Petr Kachna a vlastně i Klub Lysek....Je to pro mě součást vzpomínek na dětství... Hned v devadesátých letech jsem jako mladá slečna měla možnost jet na skoro rok s tatínkem do Anglie, na průmyslový sever na východním pobřeží u Newcastlu - a první větší výlet i mnoho dalších jsme podnikali do jezerní oblasti na východ... Takže jsem se po vřesovišti i prošla...🙂Četla jsem pak Ransomeho životopis (moc zajímavé) a různé další informace, narazila i na to, že je u nás skupina lidí, kteří se po stopách Vlaštovek a Amazonek vydali.... Ale obávám se, že jsem ve svých skoro 50 jedna z posledních z těch, které toto nadšení popadlo...Teda mí synové si ještě v mém podání v době, kdy byli na prvním stupni, poslechli ty základní knihy a docela některé z nich ocenili, ale to bude spíš výjimka.

No, ale přesně tenhle životní pocit mají často i dnešní pubertální chlapci.. 🙂

Skvělá kniha, nebojím se napsat, že zejména první díl jsou takové Děti z Bullerbynu v českém prostředí.

A ano, mnohé se změnilo, ale tyhle knížky nestárnou - některé věci, jako třeba vztahy mezi starším bráchou a mladší ségrou, mají co říct i dnešním dětem a to, co je dnes už jinak, může být pro ně právě proto zajímavé...

Ale tak jako jiné knížky, budou to číst nebo poslouchat děti, které jsou zvyklé, že se jim pravidelně ještě i během mladšího školního věku čte a rodiče čtou s nimi, povídají si o knížkách a čtení je v rodině důležité... Pak to také chce, aby se dětem četly knížky opravdu pro děti a neuspěchávalo se to dopředu... Pokud dětem ve druhé třídě čtete Harryho Poterra, co budou číst v páté ? ...

Každý určitě ne, ale plno lidí na to má (mnoho řemeslníků dnes bere víc, než většina nižšího managementu) a stejně se rozhodnou pro pohodlnější a jistější druhý plat, udržení původního místa....

To jsem rozhodně nenapsala.. Psala jsem, jak to z mé zkušenosti funguje v těch zemích, které tu jsou často zmiňovány jako země, kde děti jsou ve školce běžně od časného věku - jsou, ale pár hodin a v opravdu malé skupince... O tom, že hrozilo příživnictví vím - dokonce to zmiňují v jiném příspěvku dál v diskusi. ..Takže dřív to opravdu nebylo jen o tom se jako rodič sám rozhodnout, ale to už dneska naštěstí plno lidí může... Taky chápu, že když někdo zůstane sám, jinou volbu nemá. Ale u nás je i plno těch, kteří ji mají, a prostě jim přijde zásadní mít druhý plat, udržet si původní místo - život je pak jednodušší a jistější, ale je to jejich rozhodnutí. Ono s nižím standardem to plno rodin dá i s jedním platem, ale u nás je to, co je považováno za standard vlastně dost nadstandardní (v porovnání s většinou světa) , jen si to plno lidí neuvědomuje....

Souhlasím, ale i když se dětem opravdu věnujete, tak většina z nich na to, jít téměř ze dne na den naplno do školky úderem třetího roku, prostě nemá a nedá to s úsměvem a v klidu. A tak se to u nás dělá, protože na pozvolný nástup do práce a do školky z mnoha různých důvodů není prostor a čas...

Chápu, že v situaci nemám na nájem a jídlo, je to jiné... A že do takové situace se může dostat každý, tedy spíš každá... I když to ve chvíli, kdy si děti pořizovaly, třeba vypadalo jinak... Ale u nás naprostá většina dětí jde téměř ze dne na den do školky naplno hned, jak je to možné. I rodiny, v kterých by to i za cenu určitého uskromnění dali, jsou většinou celé natěšené na to, že zase budou dva platy - život je tak prostě pohodlnější, jistější a jak jsem psala - o, co se u nás většinou považuje za standard, je vlastně dost nadstandardní... A tam je to o těch prioritách...

No, nikdo Vás nenutil tlachat. Tak malému dítěti se dá dost naplno na hřišti věnovat a v těch několika chvílích, kdy se fakt zabaví samo, si jedním okem něco číst nebo se třeba učit čínsky... 😀

Souhlasím s Vámi, dítě má jít do školky, když je na to zralé. A to je někdo ve třech, někdo ve čtyřech.... Dřív je to spíš výjimečné a jsou to spíš malé slečny... Ale kritérium mladšího sourozence je blbost.... Školka je primárně vzdělávací instituce pro děti a ne hlídárna pro rodiče a to jestli jiná mamka potřebuje jít do práce by nemělo mít přednost před tím, že dítě už věkem i zralostí do školky patří...

Moc hezký napsaná reakce k článku.. 😀 👍

Se mnou byla mamka doma i na konci sedmdesátých let skoro do čtyř let doma a pak, když hrozilo, že bude obviněna z příživnictví, chodila na zkrácený úvazek, abych nemusela ve školce čumákovat už od šesti ráno. Plně se mi věnovala, zapojovala do různého domácího vyrábění, jezdili jsme na výlety...Žádné velké úklidová í a vytváření, fakt byla pro mne... Ve školce jsem byla výrazně napřed a ten náskok si udržela v podstatě pořád...a byla pak paradoxně dřív mnohem samostatnější než ostatní... Její mamka byla v domácnosti úplně, já jsem u svých dětí chodila jen dvakrát až třikrát týdně do práce a nelituji, možná bych se na to zpětně vybodla úplně... Jde Asi i o to, jak to má kdo vnitřně nastavené a jaké má priority.... Na jednu stranu je fajn, že si to dnes do značné míry každý může udělat, jak chce, ale na můj vkus je také plno maminek, které jsou přesvědčené, že do práce prostě musí a nevadí jim, strčit dítě téměř ze dne na den do školky na devět hodin a ani si neumí představit, že by to mohlo být jinak a že vlastně do práce hned nemusí....

Je to individuální, ale s článkem plně souhlasím... Mnoho dětí, zejména chlapců totiž není zralých na školku ani v těch třech.... První rok dva je to pro ně nutné zlo, s minimem přínosu. Často pro ně má smysl až opravdu až ten předškolní rok... Na západě je to tak, že většina žen pracuje, ale od určité socioekonimické úrovně zpravidla na částečné úvazky a pokud déle, tak určitě nestrkají děti na celý den do kolektivních zařízení, ale přebírá je po o chůva... Plně tam odkládají děti jen socky....

Díky za Vaši reakci...

Ono v podstatě zase myslíme to samé - rovnou jsem předpokládala, že počty předčasných ukončení a opětovné začátky ze socioekonomických důvodů by se sociálním stipendiem + možností půjčky do značné míry snížily. Vzhledem k finanční náročnosti studia si dokonce myslím, že na půjčku se zvýhodněným a odloženým splácením by měl mít nárok každý, bez ohledu na to, jaký má socioekonomický background.. A souvisí to mj. i s tím, že při přípravě na některá povolání, která jsou i pro ostatní nezbytná, opravdu těm, kteří jsou ochotni je vykonávat nezbývá nic jiného, než studovat do docela vysokého věku... Totální závislost dospělého studenta na původní rodině může být do značné míry problematická - a to bez ohledu na to, z jak movité rodiny pochází a bez ohledu na to, že na takovou podporu od rodiny má student ze zákona právo... (Konkrétně u mne to kdysi rodiče podmiňovali dost jasnými a striktními představami o mém osobním životě a vymahatelnost takové podpory v případě jejich odmítnutí by byla velmi zdlouhavá a také to do značné míry mé studium ovlivnilo.. )

U doktorandů je zahrnutí do důchodového pojištění úplně bez debat, ty bych do té lhůty vůbec nezahrnovala ....

Ještě jednou díky a hezký den...