Myslím, že dobrý výběr vyznamenaných. I když by jich mohlo být i víc. Trošku mě mrzí, že byla celkem opomenuta oblast zdravotnictví - určitě máme spoustu vynikajících osobností - lékařů, vědců. A jinak musím říct, že ačkoli paní Pekarovou Adamovou nemám ráda, umí se ta potv..a fakt pěkně obléci. I když mít její plat a náhrady, asi by se oblékla každá žena ☺️

Zavraždila ho, 16 let je málo. A další věc je, že 5timěsíční dítě má být s matkou a ne na týdenních ,,prázdninách'' u nevlastní babičky.

Není se čemu divit. Já mám dítě jedno. Chtěli bychom s manželem víc, ale nedaří se a už máme celkem věk, takže asi zůstane nedobrovolně u toho jednoho. Na druhou stranu, jsme v nájmu, na vlastní bydlení nedosáhneme, letos nám nájem se službami podražil o téměř 6500 Kč. Syn chodí do 5.třídy ZŠ a navštěvuje i dvě ZUŠ - vše je nehorázně drahé od oblečení, bot přes školní potřeby a nesmyslné poplatky v souvislosti se školou. Samozřejmě nemluvě o jídle, synovi je 10 a sní jak dospělej chlap. Ale zase, máme jedno dítě, tak člověk nechce, aby jen seděl doma, ale aby taky měl nějaké zážitky, takže jezdí na výlety jak s dětmi ve škole, tak s námi rodiči, když to jen trošku jde. Sháníme alespoň městský byt, ale to je běh na dlouhou trať a když už je v nabídce nějaký, který by nám vyhovoval lokalitou i dispozicí, nájemníci se vybírají obálkovou metodou kdo dá víc. Co se týče platu, tak manželovi se za poslední roky prakticky nezvýšil, mně jakmile se o nějakou korunu zvedne, tak automaticky přijde majitel bytu, že zvedá nájem, bo inflace... Druhé dítě bychom moc chtěli, na druhou stranu si říkám, že by to bylo těžké - já vydělávám víc jak manžel, takže výpadek mého příjmu by byl fakt znát, a jediné rozumné řešení by pro nás bylo se na rodičovské prostřídat. Rodiče už máme staré a daleko, takže na jejich pomoc se spoléhat nemůžeme, spíš naopak řešíme, že možná brzy budou potřebovat oni naši pomoc a jak zrealizovat, abychom si je mohli vzít k sobě a postarat se. Pak člověk potká cigánku s 5ti dětmi, která nic neřeší, a je mu tak nějak smutno ze všeho, ale to je holt život...

Mám několik kolegyň, které už překročily 60 let, a bohužel chtě nechtě je to znát - větší únava, celkově vyšší nemocnost. A to jsme zdravotní sestry a děláme pod střechou - v suchu, v teple a dá se říct, že na našem pracovišti relativně v klidu. Ale na druhou stranu naprosto nepravidelné 12tihodinové směny, velkou část směny na nohou, zvedáme často pacienty, kteří jsou těžší než my. Jenomže když teď jedna kolegyně v 64 letech (pár měsíců před tím než má odejít do důchodu) si nechala spočítat výši předpokládaného důchodu, zjistila, že bude muset alespoň na částečný úvazek pracovat dál. Jinak by totiž z té almužny, kterou jí spočítali za celoživotní práci (ani děti nemá, tudíž žádná pauza na mateřskou apod.) nepokryla své životní náklady. A tak to máte. Mně se sice protočily oči, když jsem se dozvěděla, že nás ročník půjde do důchodu v 66 letech a 11 měsících, na druhou stranu raději pracovat pokud je člověk zdravý, než živořit z pár korun důchodu.

Je to hnus... Jako žena, která by dala cokoli za to mít další dítě, tohle nepochopím. A některé tu možnost mají a...hodí do popelnice. Snad bude chlapeček v pořádku a půjde do rodiny, kde ho budou milovat.

Tak to je síla... Praktičtí lékaři nejsou žádní chudáci a to vím moc dobře, u jednoho takového jsem totiž nějaký ten pátek pracovala a vím jaké peníze se tam točily. Zatímco jeho ordinační hodiny dělaly v součtu s bídou 10 hodin týdně, na návštěvy k pacientům domů zásadně nechodil a když mu někdo zavolal, že nemůže chodit a nedostane se tam (do ordinace vedlo dost velké schodiště), tak mu s klidem odpověděl: Tak si zavolejte rychlou. Nejsou všichni takoví, ale je jich takových dost. A rozhodně v nemocnicích jsou peníze mnohem více potřeba než dotovat panu praktikovi dalšího nového Bavoráka.

Jako člověk, který se narodil v zapadákově na malé vesnici a teď shodou okolností žije ve 3. největším městě v republice, myslím mohu dostatečně posoudit. Vše má své výhody a nevýhody. V tom zapadákově jsem žila cca do 30ti let, měla tam rodinu, známé, každý den vstávala ještě za tmy, abych jela do práce, kterou si tam člověk nemohl moc vybírat a moc peněz za ni ani nedostával. Ale zase nebylo moc kde ty peníze utratit - nájem celkem levný, 1x za týden se jelo do města udělat větší nákup, jinak kulturní vyžití veškeré žádné. Teď jsem teda v tom velkém městě, vydělám si víc, ale zase utratím víc za bydlení, máme syna na ZŠ, takže je tu sice mnohem víc možností kroužků a ZUŠ, ale samozřejmě to také něco stojí, rádi si zajdeme do divadla, na koncert... Člověk je v tom městě více anonymní, každý se stará sám o sebe a je mu fakt jedno jak se má soused, což ale také pro nás s manželem znamená, že jsme na vše sami a prostě sami se musíme postarat, rodiče máme stále na té vesnici 100 km daleko, takže když je potřeba, chvíli to trvá, než se můžeme vidět, případně si navzájem vypomoct. Město je fajn, že je tu vše potřebné k životu, ale rádi si občas jedeme odpočinout od toho rychlého života k rodičům na vesnici, kde jsme oba s mužem vyrostli.

Lidi jsou hnusní. Přitom si taky prožila svoje a nikdo by s ní neměnil. Já jí přeji štěstí a svým způsobem jí závidím, že ještě mohla mít další dítě, i když ve vyšším věku. Je to šikovnej chlapeček a navíc se jmenuje stejně jako můj syn, takže má moje sympatie 😉

Mně tohleto syn naštěstí nedělal. A třeba když jsme šli do obchodu, udělali jsme ještě před vstupem dovnitř dohodu, že si vybere jednu věc (nebo někdy dvě) a bude klid, jinak nedostane ani to. Jednou to na mě zkoušel a chtěl cosi dalšího, já si stála za svým, že ne, škemral, kňoural a pak na celý obchod pronesl:,,Ty mi ani nikdy nic nekoupíš! Ani mi nikdy nedáš najíst!'' 😁 No, v obchodě jsem to vydržela, zaplatila, vytáhla ho ven, tam chytl na zadek, doma kázání, že tohleto bylo teda naposled, jinak už se mnou nikdy nakupovat nepůjde, a od té doby už to nikdy neudělal.

Mě by třeba zajímalo, jestli má v průběhu nájmu majitel právo nám kauci neustále navyšovat. Tzn. když jsme do nájmu nastoupili, byla jeho výše nějakých 12 tisíc a stejnou částku chtěl i kauci. Mezitím nám nájem zvýšil a doplatit chtěl do stejné výši i kauci, to bylo pár stovek tak dejme tomu. Teď nám zvedl nájem o cca 6 tisíc a dalších 6 tisíc chtěl doplatit ke kauci. Nehledě na to, že nám poslal rozpis, co vše platíme a je v tom i fond oprav a daň z nemovitosti - To by měl podle zákona platit majitel, ale jak se proti tomu máme bránit? Já vím, odstěhovat se jinam, ale nechceme jít z bláta do louže, proto čekáme, až se nám naskytne skutečně lepší byt k nájmu. Jinak do nové smlouvy si napsal, že opravy do 5000 hradí nájemník - Od té doby už v bytě nic nezvelebujeme, protože na své náklady jsme mu opravili odpady, které tekly, a další věci - Vždy jen řekl: Řekněte manželovi, on je šikovný, ať to udělá, potom se nějak vyrovnáme - A vyrovnal se s náma tak, že nám o více než 6 tisíc zvedl nájem 😟

Tak už jenom 30 let a 3 měsíce 😁 A to už mám 14 let odpracovaných a předtím 3 roky VŠ (to nevím, jestli se počítá, asi už ne). Ve svém oboru to asi do 67mi nedám, tak abych začala přemýšlet, co potom dál, až to nepůjde...

To je vymaštěnec... Proč už dávno není zavřenej na psychiatrii?! Proč se mu dává tolik prostoru, aby mohl ubližovat lidem?! Sebevědomí mu teda nechybí...Už by mu měl konečně někdo zatnout tipec!

Ale vždyť je to blbost... Lidé, kteří jsou k dnešnímu dni v důchodu 30 let, přeci nebrali tak vysoký důchod celou tu dobu, ale ze začátku podstatně nižší. Navíc to je statistika jak Brno...Spousta lidí se důchodu ani nedožije, spousta jich pobírá důchod v řádu třeba jen několika málo měsíců nebo let...Ti 90tníci pobírající důchod 30 let budou spíš výjimkou. A naše generace rozhodně nebude 20 a více let v důchodu, když budeme do 70ti pracovat. Spíš by mě zajímala jiná čísla a to kolik peněz náš stát vyplatí na sociálních dávkách lidem, kteří nikdy nehnuli ani prstem...za celý život...To bysme teprve koukali!

Taky jsem jednoho znala a pomáhala mu kde se dalo. Dneska bych si za to nafackovala. Celkem pohledný čtyřicátník, pracoval v nemocnici na vedlejším oddělení jako sanitář. Začli jsme se víc bavit, já byla vdaná, takže jen v rámci přátelství. Dozvěděla jsem se, že žije na azylovém domě, předtím byl asi rok na ulici. Původně voják z povolání, nevypadal jako úplný hlupák, tak jsem si říkala, proč ten osud. Záhy jsem se dozvěděla: Jako voják s kolegy dost popíjel, až skončil v protialkoholní léčebně, kde potkal ženu - také alkoholičku, kvůli níž se rozvedl se svou manželkou, s kterou byl 18 let. Ta nová byla trochu mediálně známá, měla dům a peníze, tak se nastěhoval k ní a dál si popíjeli spolu. Až jednoho dne se ona neprobudila a její rodina ho pochopitelně z domu vyhnala. Skončil na ulici. Snažila se mu pomoci jeho rodina, chvíli tuším žil s invalidní matkou, ale jelikož měl milionové dluhy a byly na něj uvaleny exekuce, ani to nebylo řešením. Skončil tedy v azylovém domě, kde mu pomohli najít si práci. Měl šanci, ale alkoholu se nehodlal vzdát. Já osobně jsem mu několikrát zaplatila nákup a taky jsem ho kryla v práci, když jsem věděla, že je pod vlivem. Ale stejně to prasklo a propustili ho. Jednoho dne skončil na JIP se srdečním selháním. Chodila jsem za ním a prosila ho, ať to nevzdává, že teď má šanci začít líp. Dostal se z toho a pak to začalo. Pořád chtěl, abych za ním chodila a starala se, ale já měla vlastní rodinu. Začal mi vyhrožovat, že všem řekne, že spolu něco máme, v práci, že mě zničí. Po čase jsem se odstěhovala, ale ještě 2 roky mi psal a nalitej vyhrožoval.

Kdysi když jsem se ještě jako svobodná a bezdětná hlásila na poměrně lukrativní pracovní místo, zaměstnavatel po mně chtěl, abych se mu ,,upsala'', že minimálně 5 let neotěhotním. Tak jsem mu řekla, že tohle je věc, kterou mu přeci nemůžu slíbit, přeci nemůžu vědět, co bude za 5 let...Tak mě nevzal. Ale chápu ho, chtěl mít stálou pracovní sílu a jednal na rovinu. Jinak když už jsem měla dítě, všude se mě ptali: A kdo ho bude hlídat, když bude nemocný? Koukala jsem jak puk a odpovídala:Já nevím...asi babička. Ano, měla jsem výhodu, že rodiče tehdy byli už v důchodu a moc mi pomáhali, takže ani jednou jedinkrát jsem si nemusela brát paragraf. A také jsem měla štěstí, že syn býval nemocný jednou do roka 3 dny. Ale do práce jsem musela v jeho 2,5 letech a dojížděla jsem 15 km, takže dneska by někdo řekl chudáček chodil do školky už od 5:30 a vyzvedávala jsem ho často těsně před zavíračkou v 15:30 - holt jako zdravotní sestra v ambulanci, kam nám kromě objednaných pacientů často ještě po obědě dovezli akutní případ, který se musel vyšetřit (gastro) a následně vyčistit přístroje, jsem si nemohla dovolit říct ve 14:30 padla a nechat všechno tak jak je a jet do školky. Byly to těžké roky, protože tehdejší manžel moc nepomáhal, zato rodiče jsem měla zlaté a ti často sedli do auta a jeli do té školky 5 km a o syna se postarali. Paradoxně jemu to brzké vstávání nikdy nevadilo, zato já si na to nezvykla nikdy ☺️ Částečný úvazek jsem nikdy neměla, prostě ta možnost nebyla, tak od začátku naplno.

10 milionů je obrovská částka. Teda aspoň pro mě. Sice asi byli zvyklí na vyšší životní standard než my někteří, ale i tak...Vždyť za 10 milionů koupíte třeba dům... Navíc, já nevím, ale pan Ptáček přeci věděl, že má 3 poměrně malé děti. Pro sebevraždu se člověk nerozhodne jen tak z hodiny na hodinu, tak si asi musel být jistý, že o ně bude postaráno, že strádat nebudou. Leda že by...že by měl nějaké obrovské finanční problémy, o kterých žena nemusela vědět, a teď to na ni padne... Jinak si nedovedu vysvětlit tak obrovskou částku sbírky. Ale každého věc, asi žiji úplně v jiném světě...a přesto jsem šťastná, což asi bohužel pan Ptáček nebyl... Přemýšlím, co ho mohlo tak strašně tížit, že to vyřešil takhle nešťastně...Tak šikovné děti...

Připomíná mi jednoho mého bývalého šéfa -Taky měl prachy a plnou hubu keců o sexu, taky už to byl pán celkem v letech a ještě navíc nebyl pohledný ani trochu...Jen si myslel o sobě bůhvíco, protože byl MUDr. a měl peníze. Z jeho siláckých řečí před některými lidmi mi bylo až nevolno a už tehdy před lety (byla jsem ještě docela mladá holka když jsem u něho začala pracovat) jsem si říkala: No jasně, někdo to dělá a někdo už to nedělá, tak o tom musí mluvit. Správnej chlap o takových věcech veřejně nemluví a neponižuje svou ženu nebo vůbec jakoukoli ženu. Ale dnes je moderní všechny detaily svého intimního života vytrubovat do světa a ještě si někteří myslí, jak jsou zajímaví. A upřímně, nechtěla bych chlapa, který veřejně mluví tak jako pan Chlad - Žít s vědomím, že když třeba já nebudu moct např. ze zdr. důvodů, tak půjde za jinou... Vím, že to tak někteří muži dělají, ale takoví ať také nežádají úctu od ženy v případě, že sami nebudou moct...

Tohle je věc, kterou jsem u muže nikdy neřešila a vždycky to nechala čistě na něm. Vousy preferuji, když má oholené...jinak je mi to fakt jedno :-)

Nechápu, proč někdo dává prostor Kajínkovi. Kriminálník, nic dobrého pro společnost nevykonal, ale dělá se z něho mediální hvězda. Půlku života strávil ve vězení a nikdo se nepodivuje nad tím, z čeho a jak si teď žije. Každej odsouzenej vrah vám bude tvrdit, že je nevinnej. Taky vím o jenom, který se tehdy bezprostředně po činu přiznal, spolupracoval s kriminalisty, popsal podrobně jak se věc stala a věci, které mohl vědět jenom ten, kdo to udělal, ale pak najednou otočil a začal tvrdit, že on to neudělal, že tam ani nebyl. Pachové stopy potvrdily jeho přítomnost na místě a šel si sednout. Dnes už je dávno venku a spokojeně si žije, možná jeho nejbližší okolí ani netuší s kým mají tu čest, žije totiž spořádaným rodinným životem .Zatímco rodině zavražděné zbyly jen oči pro pláč, na tu si už dneska nikdo nevzpomene. Tady to samé - Neustále se obhajuje odsouzený vrah a z oběti se dělá ludra, která si to snad i zasloužila. Na holčičku, která měla život před sebou, už si nevzpomene ani vlastní babička, která má jen plnou pusu chvály na svého syna - na němž od začátku všichni viděli, že jeho chování v souvislosti s úmrtím nejbližších není v pořádku. Když teda tvrdí, že on to neudělal - Tak zajímal se někdy o to, kdo to udělal a proč? A proč teda lhal o průjmech a zvracení? Proč manipuloval s těly zemřelých, které byly nalezeny ve zcela jiné poloze než zemřely a údajně i na jiném místě? Když pominu manželku - zemřela mu dcera a soud ho prý neprávem obvinil, že ji zabil on - Kdyby to opravdu neudělal a svou dcerku miloval, tak by se jinak vztekal, zatímco on se jen chladně usmívá.

Nevím no... Nedávno jsem četla článek o poměrně mladé ženě, kterou vyřadili z žádosti o adopci právě proto, že v nedávné době prodělala onkologické onemocnění - s odůvodněním, že přece chudákovi dítěti nedají nemocnou maminku. Paní Navrátilová je o mnoho starší - v tomhle věku už se snad malé děti ani nepřidělují, když už, tak možná nějaké starší, ale článek popisuje ,,dva malé chlapce''. Osobně to nepokládám za rozumné, ale to je jejich věc. Děti budou jistě majetkově zajištěny, o dalších aspektech takového rodičovství těžko spekulovat...