Bohužel se zrušilo spousta školek, jesle nejsou vůbec. Takže někde Vám dítě do školky vezmou třeba až v ten povinný předškolní rok nebo třeba ve 4 letech - A co do té doby? Já už naštěstí tohle řešit nemusím a když jsem řešila, bydleli jsme v malinkém městečku, kde mi syna vzali do školky ve 2,5 letech, a ještě jsem měla jako výhodu maminku, která už byla v důchodu a bydlela kousek od nás, takže v případě nemoci syna pohlídala a já to nemusela řešit v práci. Jinak je to ale těžké - dáte si rodičák na určitou dobu a pak se modlíte, aby Vám dítě někam vzali, případně aby Vás vzali do práce a nevadilo jim, že máte malé dítě. Mě se zaměstnavatel dost netaktně zbavil, takže když mi skončil rodičák a syn mohl nastoupit do školky, zjistila jsem, že jaksi nemám kam nastoupit já - což byl dost šok, ale naštěstí se brzy našla jiná práce, i když o kus dál než byla ta původní.

To je super, že? A kam pak to maličké dítě dáte, když Vám ten rodičák skončí a je mu třeba rok a půl?

Přesně tak. Pán má asi trochu zkreslený pohled na věc, možná ovlivněný vrstvou lidí, mezi kterou se pohybuje. My s manželem oba pracujeme, synovi je 10 let a letos poprvé jsme společně byli na ,, zahraniční,, dovolené - na Slovensku ☺️ Jinak jezdíme jen po ČR, protože když zaplatím nájem, leasing na auto a další nezbytné výdaje, o prázdninách tábory...tak nám moc na vyskakování nezbývá. A raději spolu strávíme 3 prodloužené víkendy poznaváním krás ČR než se 2 týdny smažit někde v zahraničí u moře. Vždyť i návštěva aquaparku nás jako rodinu vyjde na 600 Kč, jednou za čas cukrárna totéž, milujeme zámky, hrady...všude jsou dnes vstupy drahé když chce člověk něco vidět. Opravdu nevím, kde někteří lidé berou na ty drahé zahraniční dovolené, lyžování v Alpách apod.

A pracuje? Ona nebo její muž? Kdyby pracovali a chovali se slušně, neměli by lidé problém pronajmout jim byt. Ale nepracují - proto mají nárok na tak vysoké dávky. A je to jenom o tom chtít - znám několik romských rodin, kde dospělí pracují a žijí slušně, ostatní se jenom vymlouvají...

Myslím, že dobrý výběr vyznamenaných. I když by jich mohlo být i víc. Trošku mě mrzí, že byla celkem opomenuta oblast zdravotnictví - určitě máme spoustu vynikajících osobností - lékařů, vědců. A jinak musím říct, že ačkoli paní Pekarovou Adamovou nemám ráda, umí se ta potv..a fakt pěkně obléci. I když mít její plat a náhrady, asi by se oblékla každá žena ☺️

Zavraždila ho, 16 let je málo. A další věc je, že 5timěsíční dítě má být s matkou a ne na týdenních ,,prázdninách'' u nevlastní babičky.

Syn mé kolegyně pracuje ve věznici a je paradox, že oni jako dozorci mobilní telefon mít nemohou 👍😁

No právě. A proto raději zůstavá na částečný úvazek v práci, dokud jí to zdraví jakž takž dovoluje...

Není se čemu divit. Já mám dítě jedno. Chtěli bychom s manželem víc, ale nedaří se a už máme celkem věk, takže asi zůstane nedobrovolně u toho jednoho. Na druhou stranu, jsme v nájmu, na vlastní bydlení nedosáhneme, letos nám nájem se službami podražil o téměř 6500 Kč. Syn chodí do 5.třídy ZŠ a navštěvuje i dvě ZUŠ - vše je nehorázně drahé od oblečení, bot přes školní potřeby a nesmyslné poplatky v souvislosti se školou. Samozřejmě nemluvě o jídle, synovi je 10 a sní jak dospělej chlap. Ale zase, máme jedno dítě, tak člověk nechce, aby jen seděl doma, ale aby taky měl nějaké zážitky, takže jezdí na výlety jak s dětmi ve škole, tak s námi rodiči, když to jen trošku jde. Sháníme alespoň městský byt, ale to je běh na dlouhou trať a když už je v nabídce nějaký, který by nám vyhovoval lokalitou i dispozicí, nájemníci se vybírají obálkovou metodou kdo dá víc. Co se týče platu, tak manželovi se za poslední roky prakticky nezvýšil, mně jakmile se o nějakou korunu zvedne, tak automaticky přijde majitel bytu, že zvedá nájem, bo inflace... Druhé dítě bychom moc chtěli, na druhou stranu si říkám, že by to bylo těžké - já vydělávám víc jak manžel, takže výpadek mého příjmu by byl fakt znát, a jediné rozumné řešení by pro nás bylo se na rodičovské prostřídat. Rodiče už máme staré a daleko, takže na jejich pomoc se spoléhat nemůžeme, spíš naopak řešíme, že možná brzy budou potřebovat oni naši pomoc a jak zrealizovat, abychom si je mohli vzít k sobě a postarat se. Pak člověk potká cigánku s 5ti dětmi, která nic neřeší, a je mu tak nějak smutno ze všeho, ale to je holt život...

To právěže vůbec ne, žije velmi skromně. Ale zkuste si představit, že vyděláváte třeba 35 tisíc, z nichž platíte nájem, energie, jídlo, drogerii, ošacení atd. a najednou máte ze dne na den spadnout na 17 tisíc - což je třeba jen ten nájem...A kde je zbytek? Zvlášť, když jste na to sám bez partnera. Podotýkám, že ne každý měl životní podmínky na to, aby měl vlastní bydlení a v tomhle ohledu bude už jenom hůř.

Mám několik kolegyň, které už překročily 60 let, a bohužel chtě nechtě je to znát - větší únava, celkově vyšší nemocnost. A to jsme zdravotní sestry a děláme pod střechou - v suchu, v teple a dá se říct, že na našem pracovišti relativně v klidu. Ale na druhou stranu naprosto nepravidelné 12tihodinové směny, velkou část směny na nohou, zvedáme často pacienty, kteří jsou těžší než my. Jenomže když teď jedna kolegyně v 64 letech (pár měsíců před tím než má odejít do důchodu) si nechala spočítat výši předpokládaného důchodu, zjistila, že bude muset alespoň na částečný úvazek pracovat dál. Jinak by totiž z té almužny, kterou jí spočítali za celoživotní práci (ani děti nemá, tudíž žádná pauza na mateřskou apod.) nepokryla své životní náklady. A tak to máte. Mně se sice protočily oči, když jsem se dozvěděla, že nás ročník půjde do důchodu v 66 letech a 11 měsících, na druhou stranu raději pracovat pokud je člověk zdravý, než živořit z pár korun důchodu.

Je to hnus... Jako žena, která by dala cokoli za to mít další dítě, tohle nepochopím. A některé tu možnost mají a...hodí do popelnice. Snad bude chlapeček v pořádku a půjde do rodiny, kde ho budou milovat.

Jinak co vím, protože tam stále chodí někteří moji známí, tak ty ordinační hodiny jsou stále podobné, a pokud se mu potřebujete dovolat, máte prostě smůlu, telefon nikdo nezvedá. Tak se seberete a jedete tam třeba z vedlejší vesnice a on už tam není, protože opět odjel domů dřív...

Ne, nezbláznila. Je to ordinace v malém pohraničním městečku. On tam dojíždí, má ještě jinou ordinaci tam, kde bydlí. Nicméně tady v době kdy jsem tam pracovala já měl ordinační hodiny v průměru 2hod./den. Oficiálně to samozřejmě měl napsané jinak, ale většinou když zrovna nebyl nikdo v čekárně, sbalil se a jel pryč a sestřičku tam nechal ať si to schytá od pacientů sama...

🤣 Promiňte, ale rozesmál mě ten plat pro sestru... U jednoho takového jsem kdysi dělala a dával mi minimální mzdu, zatímco sám měl co chvíli nové BMW a nevěděl, kterou dovolenou se pochlubit dřív. A o pár let později jsem pracovala u jiného a to bylo to samé v bledě modrém...Tam ale aspoň byla nově vybavená ordinace a ne jak u toho prvního (nábytek z 80.let, který se že všech stran loupal).

Tak to je síla... Praktičtí lékaři nejsou žádní chudáci a to vím moc dobře, u jednoho takového jsem totiž nějaký ten pátek pracovala a vím jaké peníze se tam točily. Zatímco jeho ordinační hodiny dělaly v součtu s bídou 10 hodin týdně, na návštěvy k pacientům domů zásadně nechodil a když mu někdo zavolal, že nemůže chodit a nedostane se tam (do ordinace vedlo dost velké schodiště), tak mu s klidem odpověděl: Tak si zavolejte rychlou. Nejsou všichni takoví, ale je jich takových dost. A rozhodně v nemocnicích jsou peníze mnohem více potřeba než dotovat panu praktikovi dalšího nového Bavoráka.

Jako člověk, který se narodil v zapadákově na malé vesnici a teď shodou okolností žije ve 3. největším městě v republice, myslím mohu dostatečně posoudit. Vše má své výhody a nevýhody. V tom zapadákově jsem žila cca do 30ti let, měla tam rodinu, známé, každý den vstávala ještě za tmy, abych jela do práce, kterou si tam člověk nemohl moc vybírat a moc peněz za ni ani nedostával. Ale zase nebylo moc kde ty peníze utratit - nájem celkem levný, 1x za týden se jelo do města udělat větší nákup, jinak kulturní vyžití veškeré žádné. Teď jsem teda v tom velkém městě, vydělám si víc, ale zase utratím víc za bydlení, máme syna na ZŠ, takže je tu sice mnohem víc možností kroužků a ZUŠ, ale samozřejmě to také něco stojí, rádi si zajdeme do divadla, na koncert... Člověk je v tom městě více anonymní, každý se stará sám o sebe a je mu fakt jedno jak se má soused, což ale také pro nás s manželem znamená, že jsme na vše sami a prostě sami se musíme postarat, rodiče máme stále na té vesnici 100 km daleko, takže když je potřeba, chvíli to trvá, než se můžeme vidět, případně si navzájem vypomoct. Město je fajn, že je tu vše potřebné k životu, ale rádi si občas jedeme odpočinout od toho rychlého života k rodičům na vesnici, kde jsme oba s mužem vyrostli.

Lidi jsou hnusní. Přitom si taky prožila svoje a nikdo by s ní neměnil. Já jí přeji štěstí a svým způsobem jí závidím, že ještě mohla mít další dítě, i když ve vyšším věku. Je to šikovnej chlapeček a navíc se jmenuje stejně jako můj syn, takže má moje sympatie 😉

Je to smutné, ale máte pravdu. Tohle přece nikdo nedělá těm lidem natruc, jak si asi někteří myslí...

Mně tohleto syn naštěstí nedělal. A třeba když jsme šli do obchodu, udělali jsme ještě před vstupem dovnitř dohodu, že si vybere jednu věc (nebo někdy dvě) a bude klid, jinak nedostane ani to. Jednou to na mě zkoušel a chtěl cosi dalšího, já si stála za svým, že ne, škemral, kňoural a pak na celý obchod pronesl:,,Ty mi ani nikdy nic nekoupíš! Ani mi nikdy nedáš najíst!'' 😁 No, v obchodě jsem to vydržela, zaplatila, vytáhla ho ven, tam chytl na zadek, doma kázání, že tohleto bylo teda naposled, jinak už se mnou nikdy nakupovat nepůjde, a od té doby už to nikdy neudělal.