Ale ano, vydělává. A dává synovi první poslední. Ale to přece nijak neomlouvá vlastního otce a nedává mu to žádné právo se nestarat, nemyslíte? Kdo má dnes malé děti, moc dobře ví, jak je všechno drahé, když rostou. A můžu Vás ujistit, že alimenty jsou jen plivnutím v moři při všech těch nákladech. A ne, na zahraniční dovolené skutečně nejezdíme, zato ale dopřejeme synovi věnovat se zájmům, které má, a platíme mu dvě ZUŠky, taky hodně jezdíme na výlety, hrady, zámky apod.

Ano, já to vím. Ale tehdy jsem to nevěděla, na čele to napsané neměl, některé věci se projevily až časem. Ale narozdíl od něj já se o syna starám, vychovávám ho i živím a snažím se, aby měl hezké dětství. Má už téměř 5 let nahradního tatínka, který se mu také věnuje. Minulost nezměníme, samozřejmě, že kdybych tehdy věděla to co vím dnes, tak bych si ho nikdy nevzala, ale jak říkám, některé věci se projevily až časem a kromě toho jsem byla o 14 let mladší než jsem teď, bez těch životnich zkušeností...

Souhlasím s tím, že rozchodem rodičů dětí trpí, ale ne vždy je to z toho důvodu, že oba to dítě tak moc milují, věnují se mu apod. Třeba můj syn ani tak netrpěl rozvodem (protože jeho otec předtím spíše žil vedle nás než s námi), než teď tím, že si na něho ,,otec" ani nevzpomene a když si ho má vzít, vymlouvá se stále na práci. Nikdy, ani jednou jedinkrát nezvedl telefon aby mu zavolal nebo aby zavolal mně jak se syn má, nezajímá ho jak mu to jde ve škole, jaké má zájmy, jestli je zdravý...Nedá mu ani halíř navíc nad rámec stanoveného výživného a když dostane peníze od jeho matky, nenechá mu je, ale jdou spolu koupit nějakou hloupost a ještě to komentuje slovy:,,Však mamka dostává dost." Až na to, že ne mamka, ale veškeré peníze jdou na synovy potřeby a já dám ještě minimálně 2x tolik, ale to už je nemoc některých rozvedených otců, kteří si myslí, jak si jejich bývalky z výživného asi jezdí k moři (dost vtipná představa). Tímhle třeba trpí můj syn - nezájmem vlastního otce. Má sice ,, strejdu", který ho má jako vlastního, ale vím, že i když to na sobě nedá znát, musí si říkat:,,Co jsem provedl, že o mě taťka nemá zájem?"

Život ale není takhle černobílý 😉 Mohla bych vyprávět náš příběh, ale to by bylo nadlouho...

Chápu, že je těžké opustit násilný vztah - když se mezi partnery objeví násilí a ten druhý ho přesto miluje a omlouvá to nebo je žena na muži zavislá finančně, mají spolu děti a tak je těžké odejít. Také jsem schopná pochopit, že když někoho zneužívá otčím, lékař nebo učitel, je tzv. v pasti a není jednoduché se z takového vztahu vymanit. Ale nerozumím tomu, že si ke mně už jako v podstatě dospělé kněz na faře něco dovolí co já nechci a já to trpím, nic neřeknu, navštěvuji ho dál a za 30 let si vzpomenu, že mi to asi tehdy mělo vadit. Tím nechci omlouvat nevhodnost chování toho kněze. Já nevím, možná to nedokážu pochopit, protože podobnou zkušenost nemám. Ale asi i kdybych měla, tak bych si řekla blbko, proč jsi to neřekla dřív. Chápu, že hned to třeba nejde, protože...,trvá nějakou dobu než se s tím člověk sám nějak popasuje...ale 30 let?! Aby to pak opravdu nedopadlo tak, že si začnou ženské vzpomínat co v mládí zpackaly, a hnát k soudu chlapy, kteří ani netuší, že něco udělali špatně...

Náš kamarád, tehdy ještě student teologie, nám říkával: Vy jste jako naše květinky. My vás můžeme zalévat, ale okopávat ne. 👍😁

Ale jo, máte pravdu. Pokud je dívka už téměř dospělá nebo dospělá, tak moc dobře ví co k čemu v této oblasti směřuje. A pokud si ke mně ten člověk lehne a já mu nedám nijak najevo, že mi to vadí, začne mě hladit a já mu nedám najevo, že je mi to nepříjemné a nechám ho pokračovat, tak se pak nemůžu divit. Pak dokonce se mnou má sex a já ho příště s klidem navštívím znovu a znovu u něj trávím noc...Tak z čeho měl poznat, že si to nepřeji?! Jsem žena, ale vím, že chlapi nám skutečně do hlavy nevidí a nestačí si něco myslet nebo nenápadně naznačovat. Navíc tady paní říká, že pokud řekla ,,ne", tak přestal. Ano, zneužil svého postavení, ale v tomto případě k němu nijak uvázané nebyly a nemusely se s ním dál stýkat (jako je to třeba v případě lékaře nebo učitele). Jako taky mám z doby svého ranného mládí věci, které bych z dnešního pohledu dnes neudělala nebo udělala jinak nebo si můžu říct, že jsem byla naivní, někdo toho využil či zneužil, ale po 20ti či více letech už bych se v tom nehrabala. Navíc, já si opravdu nedokážu vysvětlit, že někdo se nechá s prominutím v klidu osouložit když nechce, nijak se nebrání a pak je schopen říct, že ho ten člověk znásilnil. Nevím teda, ale i můj muž pozná a ví velice dobře, když si něco nepřeji, natož někdo cizí, jehož blízkost a dotyky se mi protiví. Pak můžu říct, že jsem byla hloupá, že jsem jako nezralá dívka měla něco s knězem, ale nemůžu říct, že on mě znásilnil nebo zneužil...To by mohlo říct dítě, ale ne v podstatě dospělá žena.

Když jsem jako mladá holka nastoupila do svého prvního stálého zaměstnání jako zdr. sestra u obvodního lékaře, ta práce mě natolik bavila, že jsem dělala spoustu věcí navíc, nosila si ji v rámci možností i domů, lidé (pacienti) měli moje telefonní číslo. Vše tehdy za v podstatě minimalní mzdu, nikdy žádné odměny apod. Tehdy jsem neměla rodinu a nevadilo mi to. Po čase toho začali zneužívat - psali mi SMS pozdě večer, chtěli po mně nejen donést domů recept na léky, ale i vyzvednout léky v lékárně atd. Ale tou prací jsem žila. Pak jsem odešla na mateřskou, můj zaměstnavatel si tam vzal důchodkyni a já zjistila, že jsem nahraditelná a že nikdo neocení kus mé práce, kterou jsem za ty roky udělala v rámci modernizace dokumentace a zlepšení celkového prostředí v ordinaci. Když jsem se pak chtěla po mateřské vrátit a těšila se, že navážu tam kde jsem přestala, oznámil mi zaměstnavatel, že si nechá tu důchodkyni, protože ho vyjde levněji. Rázem jsem zůstala s 2,5letým dítětem bez práce a bez iluzí. Od té doby už vím, že dělat ze sebe vola se nevyplácí. Dnes mám práci, kterou miluji a dělám na 100%, ale začíná a končí přesně ohraničenou pracovní dobou, domů si ji nenosím a věnuji se doma rodině. Pokud někdo potřebuje vyměnit směnu, ráda vyhovím, když ten dotyčný jindy zase vyhoví mně, ale už je pro mě na prvním místě rodina a čas strávený s ní.

Proč paní Malou urážíte?! Buďte ráda, že asi takové potíže sama nemáte a vězte, že to není samozřejmost. Dítě je dar. Já ten dar také dostala jen jednou a pak mi 3 v těhotenství umřely...a od té doby už jsem neotěhotněla vůbec. Možná jsem si taky předtím myslela, jaká je to samozřejmost mít dítě, teď už vím, že není. A ani jedna z Vámi zmíněných věcí se mě také netýká. Možná je paní Malá jak píšete níže silnější postavy než Vy, ale myslím, že také lepšího charakteru.

Mému tatínkovi je 74 let, celý život dělal toho pokrývače a není to tak dlouho, co si ještě k důchodu občas přivydělal tím, že na tu střechu fakt lezl 🙂 Ale je pravda, že on je spíš vyjímka a právě proto, že někteří jiní jeho kolegové už toho nebyli schopni, chodil každý pořád za ním a protože on neuměl říct ,,ne'' a lidem nedocházelo, že i mu roky přibývají, musela tomu udělat přítrž mamka, jinak se vsadím, že by to dělal dodnes. Ale samozřejmě už je na něm po celoživotní dřině vidět, že ho bolí záda, zdravotních problémů přibývá...

Takže budeme dělat dýl, ale důchod pak budeme mít nižší než ti, kteří jdou do důchodu třeba o 5 nebo i 10 let dříve než půjdeme my? Tak to je ,,super''. Já už pracuji 14 let (předtím VŠ, to nevím, jestli se počítá) a dalších 30 let budu, do důchodu mám jít v 66 letech a 11 měsících, ale pokud zůstanu u svého povolaní zdravotní sestry u lůžka, stejně se toho nedožiju...

Bohužel se zrušilo spousta školek, jesle nejsou vůbec. Takže někde Vám dítě do školky vezmou třeba až v ten povinný předškolní rok nebo třeba ve 4 letech - A co do té doby? Já už naštěstí tohle řešit nemusím a když jsem řešila, bydleli jsme v malinkém městečku, kde mi syna vzali do školky ve 2,5 letech, a ještě jsem měla jako výhodu maminku, která už byla v důchodu a bydlela kousek od nás, takže v případě nemoci syna pohlídala a já to nemusela řešit v práci. Jinak je to ale těžké - dáte si rodičák na určitou dobu a pak se modlíte, aby Vám dítě někam vzali, případně aby Vás vzali do práce a nevadilo jim, že máte malé dítě. Mě se zaměstnavatel dost netaktně zbavil, takže když mi skončil rodičák a syn mohl nastoupit do školky, zjistila jsem, že jaksi nemám kam nastoupit já - což byl dost šok, ale naštěstí se brzy našla jiná práce, i když o kus dál než byla ta původní.

To je super, že? A kam pak to maličké dítě dáte, když Vám ten rodičák skončí a je mu třeba rok a půl?

Přesně tak. Pán má asi trochu zkreslený pohled na věc, možná ovlivněný vrstvou lidí, mezi kterou se pohybuje. My s manželem oba pracujeme, synovi je 10 let a letos poprvé jsme společně byli na ,, zahraniční,, dovolené - na Slovensku ☺️ Jinak jezdíme jen po ČR, protože když zaplatím nájem, leasing na auto a další nezbytné výdaje, o prázdninách tábory...tak nám moc na vyskakování nezbývá. A raději spolu strávíme 3 prodloužené víkendy poznaváním krás ČR než se 2 týdny smažit někde v zahraničí u moře. Vždyť i návštěva aquaparku nás jako rodinu vyjde na 600 Kč, jednou za čas cukrárna totéž, milujeme zámky, hrady...všude jsou dnes vstupy drahé když chce člověk něco vidět. Opravdu nevím, kde někteří lidé berou na ty drahé zahraniční dovolené, lyžování v Alpách apod.

A pracuje? Ona nebo její muž? Kdyby pracovali a chovali se slušně, neměli by lidé problém pronajmout jim byt. Ale nepracují - proto mají nárok na tak vysoké dávky. A je to jenom o tom chtít - znám několik romských rodin, kde dospělí pracují a žijí slušně, ostatní se jenom vymlouvají...

Myslím, že dobrý výběr vyznamenaných. I když by jich mohlo být i víc. Trošku mě mrzí, že byla celkem opomenuta oblast zdravotnictví - určitě máme spoustu vynikajících osobností - lékařů, vědců. A jinak musím říct, že ačkoli paní Pekarovou Adamovou nemám ráda, umí se ta potv..a fakt pěkně obléci. I když mít její plat a náhrady, asi by se oblékla každá žena ☺️

Zavraždila ho, 16 let je málo. A další věc je, že 5timěsíční dítě má být s matkou a ne na týdenních ,,prázdninách'' u nevlastní babičky.

Syn mé kolegyně pracuje ve věznici a je paradox, že oni jako dozorci mobilní telefon mít nemohou 👍😁

No právě. A proto raději zůstavá na částečný úvazek v práci, dokud jí to zdraví jakž takž dovoluje...

Není se čemu divit. Já mám dítě jedno. Chtěli bychom s manželem víc, ale nedaří se a už máme celkem věk, takže asi zůstane nedobrovolně u toho jednoho. Na druhou stranu, jsme v nájmu, na vlastní bydlení nedosáhneme, letos nám nájem se službami podražil o téměř 6500 Kč. Syn chodí do 5.třídy ZŠ a navštěvuje i dvě ZUŠ - vše je nehorázně drahé od oblečení, bot přes školní potřeby a nesmyslné poplatky v souvislosti se školou. Samozřejmě nemluvě o jídle, synovi je 10 a sní jak dospělej chlap. Ale zase, máme jedno dítě, tak člověk nechce, aby jen seděl doma, ale aby taky měl nějaké zážitky, takže jezdí na výlety jak s dětmi ve škole, tak s námi rodiči, když to jen trošku jde. Sháníme alespoň městský byt, ale to je běh na dlouhou trať a když už je v nabídce nějaký, který by nám vyhovoval lokalitou i dispozicí, nájemníci se vybírají obálkovou metodou kdo dá víc. Co se týče platu, tak manželovi se za poslední roky prakticky nezvýšil, mně jakmile se o nějakou korunu zvedne, tak automaticky přijde majitel bytu, že zvedá nájem, bo inflace... Druhé dítě bychom moc chtěli, na druhou stranu si říkám, že by to bylo těžké - já vydělávám víc jak manžel, takže výpadek mého příjmu by byl fakt znát, a jediné rozumné řešení by pro nás bylo se na rodičovské prostřídat. Rodiče už máme staré a daleko, takže na jejich pomoc se spoléhat nemůžeme, spíš naopak řešíme, že možná brzy budou potřebovat oni naši pomoc a jak zrealizovat, abychom si je mohli vzít k sobě a postarat se. Pak člověk potká cigánku s 5ti dětmi, která nic neřeší, a je mu tak nějak smutno ze všeho, ale to je holt život...