Vím, o čem je řeč. Mám alopecii víc než dvě desetiletí. Léčba úspěšná nebyla. Teď, když mi bude 75, to neřeším vůbec, ale zvládala jsem to naštěstí i na začátku. Paruku mám, ale jen pro "slavnostní příležitosti," není opravdu pohodlná. Ale osvědčily se mi čepičky z bambusového vlákna. Jsem prostě babička s čepičkou 😊
Máme psí holku a ta opeřence toleruje. Soused na zahradě má ale hejno koček, kterým se daří ptáky lovit. Pod břízou spí tři kosáčci, které roztrhaly. Už se v létě na verandě netěším z toho, jak staří večer učí mladé z trávníku vyzobávat brouky. Kočky jsem vždycky měla ráda, ale teď už jen ty opravdu domácí...
Proboha, už i ráno? Naše psina nechce ven v téhle době kvůli petardám večer.
Chodím s ní tedy na pořádné procházky v době, brzy ráno ,kdy je i u nás alespoň zatím klid. Večer jen před dům, udělá malou potřebu a táhne mě domů. A děsím se Silvestra. Fakt nechápu potřebu dospělých a dětí ten rámus vytvářet. Navíc ty rachejtle nejsou vůbec levné
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jak já jsem šťastná, že máme vnoučata, která s námi jezdí už řadu let a ráda na společný týden! Jsou tři, dvě děvčata (18 a 15) od jednoho syna a desetiletý chlapec od druhého. S jídlem to nebylo jednoduché, jedna vnučka zápasila a my s ní s mentální anorexií, obě jsou vegetariánky, vnuk není zvyklý na polévky a klasickou českou kuchyni, nejradši by jedl jen řízek, hranolky a pizzu. Ale zvládáme to. Vracíme se už řadu let do rodinného hotýlku u Františkových Lázní, kde nás už berou za své. I jídlo přizpůsobují. A když jsem se při odjezdu uplynulou sobotu zeptala, zda mám zas objednat pokoje, unisono souhlasili ❣️