Proč by mé děti neměly dávat i mně ? Dávají mi už teď, dávají mi svou lásku, shovívavost, jsou ochotné mi pomoci, když potřeuji ... Já zase pomáhám jim, jak jen to jde. Je to oboustranné a tak by to mělo i zůstat. Tím vychovávají i své děti a ony zase budou pomáhat jim. Vše je o výchově, v tom, jak se k sobě navzájem chováme a co své děti naučíme a jakým vzorem jim sami jsme.

To ano, lidské příběhy jsou různé. Proto také neodsuzuji nikoho dřív, aniž bych věděla, o co jde. Jen jsem chtěla napsat, že když to jde a když člověk chce, může být odcházení rodinného příslušníka v rámci možností klidné, a tam, kde to má rád. A ano, každý z nás to máme v hlavě nastaveno jinak. Já se například před svými nejbližšími nestydím, proč také. Stydím se naopak před cizími lidmi. Samozřejmě bych své blízké nerada dostala do situace, která by jim byla nepříjemná, ale pokud mne mají rádi tak, jako já je, neměl by být pro ně problém se o svou stárnoucí či umírající matku postarat, když to bude situace vyžadovat. Nicméně jako každý, tak i já doufám, že to nebude potřeba. Píši zde za sebe, ne za ostatní. Vy to máte nastavené jinak, vám by bylo proti mysli, aby se o vás postaral syn. Uvádíte také příklady různých lidí, ale i já bych mohla uvést docela dost příběhů zcela opačných. Právě proto, že lidské příběhy jsou různé. Vaše zkušenosti vycházejí pouze z míst vašeho zaměstnání a ne ze všech míst celé republiky. Mnoho lidí potřebuje pobyt v ústavech, to nepopírám, je to lepší pro ně i pro jejich rodiny, ale ne každý starý člověk trpí Alzheimrem, nebo je bývalý alkoholik a pod. Často jsou to jen staří lidé, kterým prostě ubývá síla, pomaleji přemýšlí, zkrátka tělo i mozek pomalu stárnou a odcházejí a umístit je do ústavu nebo domova důchodců, pokud si to sami nepřejí, je zcela zbytečné. To je už potom jenom o ochotě rodiny a o tom, co jsme kdo zač.

Vím, je to složité, ale říkám si, jak to dělaly rodiny před sto lety ? I tehdy byly takové případy a rodina se musela postarat. A většinou se postarala. Byli tak vychovaní, aby neopouštěli své blízké, natož rodiče, kteří jim obětovali nejlepší léta svého života. A šlo to, muselo to jít, i když to bylo těžké. My jsme bydleli s prarodiči v jedné domácnosti. Když můj dědeček onemocněl rakovinou, celou dobu, kromě krátkého pobytu v nemocnici po operaci, byl s námi doma a ležel v kuchyni na gauči. Je to 43 let, co zemřel, mě bylo 17 let a dodnes si dobře pamatuji, jak to všechno probíhalo. Žádná LDN, ale ležel doma. Byl pěkně s námi, i když po několika měsících už nebyl schopen vůbec vstát. Babi s mamkou se o něho s láskou staraly, lékařka k nám docházela, děda dostával injekce proti bolestem a my jsme vše respektovali a sedávali jsme u něj na posteli a povídali si s ním. Moje první cesta ze školy byla rovnou do kuchyně k dědečkovi. Rodinné návštěvy k nám chodily každou neděli a konaly se v kuchyni okolo stolu a všichni si s dědečkem povídali. Zemřel, obklopený láskou a porozuměním. Do poslední chvíle u něho vždy někdo z nás byl, chodili jsme okolo něj, dávali jsme mu najevo, že ho máme rádi. Když o pár let později umírala na rakovinu babička, také byla doma, ale večer, co zemřela, jsme jí volali sanitku, protože to bylo nutné. Jinak ale byla s námi vnoučaty a mojí mamkou doma. Dnes mají lidé i jiné možnosti a hojně je využívají. Často zbytečně své blízké umisťují do ústavů, protože se jim nechce se o ně starat. Raději nechají cizí lidi, aby po jejich rodičích uklízeli zvratky.

Já bych jen ještě dodala k mé předchozí odpovědi, že i rodiče se potýkají s vážnými nemocemi svých malých i dospívajících dětí, s jejich různým postižením a přesto je neodkládají do ústavů tak často, jako své staré postižené rodiče, nebo třeba jen na nějaký čas a pak si je zase berou domů, i když je to pro ně velice náročné. Jsou to jejich děti a milují je. To se u starých postižených lidí moc často nevidí, vypadá to, jako by už nárok na nějakou silnou, rodinnou lásku neměli. I o ty nemocemi postižené děti se mnohdy jeden člověk postarat nestačí, a přesto je mají doma, nebo si je berou domů alespoň na víkendy, na prázdniny, na dovolenou, na svátky atd. Starého rodiče si z ústavu už většinou domů neberou, myslí si, že to spraví jedna, dvě návštěvy a hotovo. Byl by jim na obtíž, místo toho, aby byli rádi za každou společně strávenou chvíli se svou maminkou, svým tatínkem ... Vidím to kolem sebe, širokou rodinu nevyjímaje. Nemohu, samozřejmě, házet všechny lidi do jednoho pytle, ale nemohu před tím ani zavírat oči. Zde v diskuzi čtu názor, že děti svým rodičům nic nedluží. Možná by to tak bylo, kdyby je ti rodičové jen zplodili, porodili a pak odložili do nějakého státního útulku a dál se o ně nestarali. Ale tak to přece není, že ? Alespoň ve většině případů.

Ano, v tom s vámi souhlasím. Chtěla jsem se ve svém komentáři zmínit i o této stránce věci, kdy se staří lidé, kdysi milující rodiče a prarodiče, dostanou do situace, která je nezvladatelná pro jejich blízké, ale už se mi to tam nevešlo 🙂. Je mnoho stavů, kdy nejlepší, co může potomek udělat, je dát rodiče do nějakého pečovatelského ústavu a tam je navštěvovat a přinášet jim alespoň tam kousek své lásky a vděku za jejich lásku. Stále je však mnoho starých lidí, "postižených" pouze svým stářím nebo nějakou fyzickou dispozicí. Mají právo žít ve svých domovech, které si celý život budovali či platili a myslím, že si zaslouží od svých potomků oplatit stejnou mincí - pomoc s nákupy, s úklidem, s vyřizováním na úřadech, poradit s novými věcmi, které jsou pro mnohé staré lidi hlavolamem. Navštívit je, pohladit, nenechat je samotné třeba o svátcích. Milující rodič, který svým dětem dal, co mohl, věnoval se jim, trápil se, staral se, probděl celé noci, si zaslouží, aby se na něho děti, které se díky němu postavily na vlastní nohy, nevykašlaly s tím, že mu nic nedluží. To tedy za správný postoj nepovažuji. Vždy se tradovalo, že rodina je základ státu, ale když zde čtu některé příspěvky, tak si říkám - dnes lidé mají za to, že rodinou se zřejmě myslí jen mladí rodiče a jejich děti. Když rodič zestárne, tak už není rodina ? Nemám nic proti mládí, jen se trochu bojím toho, že se začíná do budoucna radikálně měnit postoj společnosti ke starým lidem. To rodinné zříkání se zodpovědnosti. Každý mladý bude jednou starý a dokud nebude, nemůže si nikdy představit, co mu život přinese.

Z 99% souhlasím. Též jsme si nedělali děti, aby pak byli našimi otroky. Rodinu jako takovou vnímám tak, že jak děti, rodiče i prarodiče si mají vycházet vstříc a pokud je to potřeba, pomáhat si a myslet na sebe vzájemně po celou dobu života. Nedrželi jsme naše děti proti jejich vůli a nechali je zařídit si svůj další život tam, kde chtěly, jak chtěly a s kým chtěly. Na druhou stranu ale doufám, že tak, jak jsme se starali s manželem o naše děti, platili jim jejich zájmy a zábavu, podporovali jsme je v jejich rozhodnutích, financovali jim vzdělání a pomáhali a pomáháme i dál s financemi, hlídáme vnoučata, když je to možné a tak dál, tak stejně tak doufám, že i naše děti nás nenechají v pokročilém stáří na holičkách. V době, kdy na tom budeme již fyzicky špatně, natož zdravotně či psychicky. Rodina je pro mne takřka svatá a pro naše děti jsme dělali a děláme, co jsme mohli a uměli. Ráda bych tedy věřila, že až nadejde čas, nestrčí nás naše děti někam do ústavu jen proto, že si řeknou, že nám nic nedluží. Tak se k sobě chovají cizí lidé a ne rodina. Vypočítavě, bezohledně, odcizeně. Stáří není pro život vůbec jednoduché, staří jsou čím dál víc bezmocnější, nemocní a osamělí. Jsou to takové velké děti, které pomalu přestávají rozumět stále modernějšímu světu a čím dál víc lidí je bere jako rodinnou přítěž a ne jako ty nejbližší, kterým vděčí za výchovu a rodičovskou lásku. Nečekám, že nás děti budou ve stáří obskakovat, ale doufám v jejich laskavost, lásku a rodinnou soudržnost, tak jak jsme se je snažili vychovat. Každý, kdo bere, by měl také dávat, ať je mladý nebo starý.

Mám pádných argumentů víc, než si vy dokážete představit. To ne já, ale VY jste narcista ! A svět nepostavili muži, nýbrž kosmické a fyzikální děje. Jestli máte na mysli budovy, tak bez budov, hradů a chrámů by se svět jistě obešel. Nejsou k životu důležité jako jiné věci či skutky. Muži vždy museli být se ženami, pokud chtěli svoji rasu dále udržovat. Bez žen to nikdy nešlo, stejně jako bez mužů. Ženy mají svoji úlohu v roli života stejně jako muži. Co si vlastně o sobě myslíte ? Že jste Bůh ??? Vaše názory mne jen utvrzují v tom, že jste nemocný člověk.

Vy jste buď psychicky narušený nebo schválně provokujete, protože nemáte co dělat. Zvláštní je, jestliže si za svými silně patriarchálními názory tak tvrdě stojíte, že ještě stále žijete v zemi, kde je rovnoprávnost mužů a žen. Jak to, že jste se už dávno neodstěhoval třeba do nějaké země, která vaši ideologii podporuje ? Nikdo by vám nebránil se tam odstěhovat, pokud si myslíte, že by jste byl šťastný v takové společnosti. Tam se můžete realizovat, tam vás jistě ženy pochopí, protože budou dle místních zákonů asi muset, ale jestli se vám dobrovolně a oddaně pohrnou do náruče, tak to tedy pochybuji. Vaše zoufalé výkřiky a naříkání ohledně feminismu atd. jen ukazují, jak moc jste sám frustrovaný svou neschopností harmonicky žít ve společnosti dvou pohlaví, kde by jeden měl ctít druhého a vzájemně spolu nebo vedle sebe existovat. Vaše touha po utlačování ženského pohlaví je evidentní. To, že nejste schopen vnímat ženy jako lidské bytosti, které mají právo žít stejně plnohodnotný život jako muži, na stejné úrovni a se stejnými právy, to jen ukazuje, jak moc jste mimo mísu a potřebujete pomoc. Nevidím jediný důvod, proč bych měla oceňovat to, že mi muži mohou zavřít ústa, kdy oni budou chtít. Tak to opravdu oceňovat nehodlám ! Nejsem nakloněna násilí na ženách, zato vy zřejmě ano. Za to by jste se měl spíš stydět ! Co se týče vaší reakce na tu moji, tak tlučete jeden nesmysl za druhým. A co se týká mne - oceňuji povahu a zásluhy člověka jako takového, a ne proto, že je to muž nebo žena, zato vy si vybíráte jen to, co se vám hodí pro obhajobu vašich zvrácených tužeb.

Vy jste ale myslitel ! To vás nenapadlo, že války chtěli a vedli hlavně muži, protože neustále chtěli moc a vládu nad vším ? Kdo násilím prosazuje třeba svoji víru a podobně ? Hlavně muži ! Ženy byly v 99% pouze oběťmi jejich válčení a mocenského rozhodování. Nezbylo jim, než se snažit se také prosadit, když nechtěly být jen pouhé loutky a otrokyně ve společnosti. Muži by nemuseli umírat, kdyby se nechtěli pořád prát !!! Do většiny válek muže nahnal zase jen muž, tak si tady nestěžujte ! To vás nenapadlo, že i těžkou fyzickou práci dělají muži proto, že je příroda stvořila s jinými fyzickými proporcemi, aby mohli bránit rodinu, své potomstvo a používat svoji sílu pro dobro svoje i své společnosti ??? Vymýšlíte miliony důvodů, aby jste usadil mužský element na vrcholku lidské společnosti, ale vůbec si neuvědomujete, že příroda stvořila ženské a mužské pohlaví zejména proto, aby se náš živočišný druh mohl dál rozmnožovat a ochraňovat, a ne proto, aby se snažilo jedno pohlaví mít vládu nad druhým. Pokud se považujete za přízemního primitiva, tak potom chápu, že by jste si jako muž rád "ulovil" nějakou pěknou mladou ženu někde v tlupě a zavřel ji ve své chýši, aby vám sloužila. Jestli jste ale již vyvinutý homo sapiens, tedy člověk moudrý, tak snad chápete, že rozumný lidský tvor neponižuje všeobecně a plošně opačné pohlaví a nedělá z něho důvod svého vlastního neúspěchu a neschopnosti. Každý člověk si za své neúspěchy může sám. Je neskutečně alibistické tvrdit, že za to může opačné pohlaví ! Víte vůbec, že žena není majetek ? Když vám tolik vadí ženy, tak si nabrnkněte chlapa.

"Měl by demokratický stát vyhostit propuštěné zločince do zemí, kde neplatí žádná lidská práva?" - za mne ? ANO, MĚL !!! Jednou zločinec, vždycky zločinec, zejména náboženský fanatik. Kdo do cizí země nepřijde jako slušný host, nebo to není zoufalec, který hledá spokojený, klidný život, pak je to vetřelec, který musí být okamžitě vykázán ! Demokracie přece není o tom, že si bude společnost hýčkat a chránit takovou verbež na úkor slušných lidí.

Každý takový lidský zmetek, který si myslí, že by mohl beztrestně likvidovat masy lidí jiných států, jen pro prospěch svůj nebo pro mediální a mocnostní prospěch své vlasti, by měl býti sám bez skrupulí jako jedinec zlikvidován !

Hm, a jak víte, že nám prodává zrovna tento člověk nekvalitní obilí ? Ráda bych měla také takové přesné informace. Navíc článek je hlavně o jeho poznatcích a osobních zkušenotech s Ukrajinci a Rusy přímo na místě. S jejich mentalitou v této válce. Odpovídá na otázky novinářky a sdílí nám své osobní názory na to, co by se mohlo stát. Jak víte z těch pár vět tak přesně, že mu jde jen o jeho zisk ? Přečtěte si pořádně, o čem ten článek vlastně je.

No jo, nevidíme do toho. Často se lidé mohou chovat nepochopitelně, když se o ně začne zajímat veřejnost. To pak mohou mít úplně odlišné reakce a mohou se chovat naprosto nepřirozeně a zmateně. Je jim trapně, mají tendenci se schovávat, omlouvat své činy, mohou být agresivní, vystresovaní, nebo se naopak vystavovat a předvádět se, nebo všechno dohromady. Mohou být nervově labilní nebo méně inteligentní, mohou mít lehkou psychickou poruchu, nebo mohou být prostě jen "hloupí". To my zde ale od internetu nemůžeme správně posoudit.

Naprosto souhlasím. Když vejde do domácnosti někdo cizí, tak se obleču. Ale pokud otčím Aničky žil s ní a její matkou a sourozencem ve společné domácnosti již nějakou dobu jako rodinný příslušník, tak nevidím jediný důvod, proč by měla být holka kamenována za to, že se před ním prošla ve spodním prádle. Dle matky by ho měla brát jako náhradního otce a on ji jako nevlastní dceru. A pokud Anička měla hloupý nápad se sváděním, měl on mít rozum a zachovat se tak, jak by se měl zachovat otec. Pořádně jí za to vynadat a držet se od ní tělesně dál.

A co je normální ? Když například druh, manžel či přítel matky běhá v bytě před všemi členy rodiny ve slipech, protože zrovna vyšel z koupelny, nebo vstal a šel se napít do kuchyně atd ? Chlapi mohou chodit doma po bytě přede všemi ve slipech ? To podle vás divné není ? Nebo dospívající dívka běhá v bytě, kde bydlí, ve spodním prádle, protože tam prostě bydlí, je to její domov a cítí se tam bezpečně, doma ? To vám zase vadí ? Takže podle vás muži doma v rodinném prostředí mohou chodit ve spoďárách a ženy by neměly ? Pokud matka dítěte žije nějaký čas s partnerem, který není otcem jejich dětí, znamená to podle vás, že děti se doma musí cítit jako u cizích a musí si neustále dávat pozor i na to, jak před matkou a jejím druhem chodí oblečené ? To mi přijde zvrácené, nemyslíte ? Pokud se do rodiny přistěhuje někdo cizí a žije s rodinou déle, pak se zase rodina začne chovat jako rodina, přirozeně. To ještě neznamená, že chodit v kalhotkách je něco špatného. A co v plavkách ? Plavky kopírují spodní prádlo. Takže podle vás by doma nesměla ani v létě chodit v plavkách. Rodina má fungovat jako rodina a když se do ní přistěhuje někdo cizí, tak se má podle toho chovat.

Ano, možná může podle zákona souložit, ale předpokládá se asi, že s úměrně věkově starým partnerem a hlavně s tím musí souhlasit ! Souhlasit pokaždé a ne jen jednou, a pak se nechat znásilńovat proti své vůli !

Šmankote, a vy si myslíte, že sexuální vztah mezi nezletilou a čtyřicátníkem je v pohodě ??? Dítě ve 14 letech ještě nemůže skutečně posoudit, co to pro něho znamená v budoucnu a jak se to na něm může odrazit. Vaše slova "holka si s ním užívala" mi rovněž zavánějí schvalováním pedofílie. Jak můžete vědět, že jí to bylo příjemné ? Možná ji přesvědčoval a ona byla trochu zvědavá, nikdo do toho úplně nevidí a on se samozřejmě bude všemožně hájit a situaci zlehčovat. A ta dívka jistě sama zcela neví, jaká výpověď pro ni je správná. Ať tak či tak, to ho nijak neomlouvá. Je to dítě, proboha ! A je sakra rozdíl, jestli sex vyzkouší se svým stejně starým spolužákem, nebo se svým, víc než dospělým, strýcem !

Tu vaši averzi chápu, jen si myslím, že na ně byl tak trochu dělán nátlak televizí. Něco podepsali a už se vezli. Nemyslím si že by sami od sebe aktivně chtěli, aby se jim národ vysmíval. A televize umí všechno tak krásně sestříhat ... 🙂 No a někteří prostě neměli tu správnou soudnost, aby si uvědomili, že jejich výkon není zrovna to pravé ořechové, jenže, přiznejme si, někteří mohli být třeba s nižší inteligencí a za svůj úsudek tak zcela nemohli. Možná je vyhecovali kamarádi, možná to bylo jejich rodinám jedno, kdo ví. Já si jen myslím, že není úplně správné hned každého odsoudit, když nejsme v jeho kůži. Navíc takový zážitek s dlouholetými následky může labilnějšího člověka dostat i do horšího konce, než Aničku. Mávla bych nad tím rukou a nechala bych ji "žít" , přijde mi nechutné to davové vysmívání se člověku, který je možná trochu i psychicky jinde, než druzí. O to víc je to ostuda televize, že toto podporovala a vytvářela. Myslím, že jsme se po té živé diskuzi nakonec oba sešli v jedné rovině a vzájemně si to vysvětlili. Děkuji za přání hezkého rána, já vám přeji pěkné odpoledne 🙂 .

Ano, s tím souhlasím.

No však mohl podle práva soudit, to se přece po něm chtělo ! Jenže on zřejmě soudil právě podle svých pocitů. Ale odsoudit znásilňování dítěte po tak dlouho dobu jen podmínkou, to je výsměch, ne řádný soud a adekvátní potrestání.