Ať si lidé pořizují děti třeba po roce, když to pak vše zvládnou - je to na jejich triko. Přijaté dítě si nese do života většinou nemoci, traumata, hendikepy. A Vy se točíte jen v okruhu těchto starostí - lítání po soudech, lékařích aj.odbornících, mnohdy i kontakty s bio rodinou, najīždíte s ním do sdružení pro pěstouny, kde se musíte dle zák.ihned školit. To často vede k tomu, že v tomto období vypadnete také z práce a vše se podřizuje (a právem) tomu jednomu přijatému dítěti. Může být i bez hendikepu, každopádně si k Vám buduje zcela nový vztah, stejně jako Vy k němu. Ten vztah se nerodí porodem, tak nějak samozřejmě, ale úplně jinak a mnohdy i složitě. Navíc jak vysvětlovat malýmu mrněti, že s ním se chce vidět jeho bio rodina a to vase vlastní nikam nemusí, má jistá privilegia?? 🥴 A to prijate děcko Vás chce mít také jen a jen pro sebe. Těžko se to vysvětluje, a já tu nechci s nikým slovíčkařit. Můžete si to nastudovat z knih o pěstounství. Také se mi to nelíbilo a dnes po cca víc jak 10ti letech musím uznat, že všichni na KÚ a OSPODech měli pravdu.

Ale oni to na krajs.úřadech moc dobře ví, stejně jako my pěstouni, proč nelze dát dítě k náhradním rodičům, kteří mají ještě malé dítě, tzn.dítě do cca 10ti let, které je plně potřebuje fyzicky i psychicky. Přijaté dítě se na dlouhou dobu stane středobodem rodiny, a odsune pozornost na cokoliv/kohokoliv jiného.

Jako matka bych zešílela. Stále je sleduji, jak se to vyvíjí a trpím s unesenými a jejich rodinami.