Jsem nesmírně vděčná panu prezidentu Petru Pavlovi za jeho názor, podpořený zkušeností s utrpením jeho maminky. Tedy souhlas s eutanázií. Obavy některých lidí ze zneužití rozhodně nesdílím. Je to ubohé a necitelné. Často myslím na naše milované kocourky, kteří ve svém pokročilém věku nevyléčitelně onemocněli a očividně velmi trpěli. Oba byli šetrně zbaveni svých bolestí citlivým zásahem zvěrolékařů. Bylo to sice pro naši rodinu velmi bolestné, ale věděli jsme, že naše rozhodnutí bylo správné...
Vážený pane profesore MUDr. Vladimíre Zavorale, vzdávám Vám veliký dík za Vaše dlouholeté vysoce kvalitní vedení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Je to prestižní nemocnice, kde jsem byla několikrát hospitalizována - pokaždé ke své maximální spokojenosti. Tímto bych chtěla poděkovat všem lékařům, sestřičkám i pomocnému personálu, a hlavně Vám, pane doktore Zavorale za Vaše kvality - jak odborné z lékařského hlediska, tak hluboce lidské. Bezmezně Vás obdivuji obzvláště proto, jak statečně jste snášel před několika málo lety nepochopitelné, úděsné, drzé a nevděčné jednání osoby, která by naopak měla být vzorem celému národu ...
Je mi dost smutno z těch negativních komentářů ... Mně se to zahájení OH líbilo a nesmírně obdivuji všechny, kdo se na tom všem podíleli. Samozřejmě nějaké ty výstřednosti bych "oželela", ale drtivá většina toho, co jsme mohli sledovat v televizi, mě nadchla. Komentátoři to měli velmi těžké, neboť museli velmi rychle reagovat na doslova vteřinové záběry. Nakonec jsem se smířila i s těmi zvláštními kabáty naší výpravy, i když se mi původně zdály hrozné...
Jsem zděšena akcí Miloše Zemana a spol. na Arcibiskupství pražském ... Vůbec nechápu, že současná hlava české katolické církve ( Jan Graubner ) si nepohlídala, co se v jejím sídle má konat. Jak strašné pohoršení to způsobí. K té knize podotýkám : tehdy, kdy prezident byl v krajně zuboženém stavu převezen do Ústřední vojenské nemocnice - a ty nejlepší lékařské kapacity nedávaly mnoho nadějí v jeho brzký návrat do pracovního procesu - bylo právě po volbách. A v obecném zájmu bylo uvést jejich výsledek do praxe a zajistit normální fungování státních institucí. Kdyby měl Miloš Zeman jen nepatrnou míru soudnosti a rozumu, bral by jako naprosto normální, dočasné ( !!! ) převedení svých pravomocí na jiný ústavní orgán. Bylo by to racionální řešení tehdejší situace.
Již jsem k tomuto článku napsala komentář ( viz. asi před 9 hodinami ), ale později jsem si uvědomila, že v něm nebylo pojednáno konkrétně o narozeninách tohoto teprve ročního dítěte. Dost mě děsí pomyšlení, že toto dítě, které nemůže za to, jaké má rodiče - bude ( a vlastně už nyní je ) vystavováno děsivé rozpolcenosti. Umím si představit, jak se oba rodiče snaží přemírou dárků a rádoby velkou láskou přetáhnout dítě na svou stranu. Vyrůstat v takovém ovzduší je pro dítě obrovské trauma, a troufám si tvrdit, že ho to negativně poznamená na celý život. Ať je tato konkrétní matka jakákoliv, přece trvám na svém přesvědčení, že by měla mít své dítě pouze ve své péči !!! A tento konkrétní otec by nejlépe projevil lásku k dítěti, kdyby dítěti i jeho matce dopřál klid, pokoj a pohodu.
Dovoluji si k tomu všemu kolem Rozárky - tedy hlavně k oběma jejím rodičům - poznamenat : je to všechno velmi složité, a nemá to jednoduché řešení. Ale jsem přesvědčená, že toto přetahování o dítě, to předávání na chodníku, kdy z obou rodičů čiší ta jejich vzájemná nenávist, to je prostě pro to dítě strašné !!! Už teď to jistě pociťuje, a čím bude starší, tím to bude pociťovat víc a víc. Omlouvám se, je to jen můj dojem, ale myslím, že oba tito rodiče jsou nezralí... A navrhovala bych, aby to dítě měla ve své péči výhradně matka, ať už si o ní můžeme myslet cokoli...
Tak nevím, jak se slušně vyjádřit o "Pochodu pro život"... Nechápu, co lidé, kteří jej organizují a účastní se jej, vlastně touto nesmyslnou akcí sledují. Mně by bylo stydno, o tak intimních věcech demonstrovat... Nejvyšším a jediným kritériem v situacích, o kterých těm lidem jde, by mělo být svědomí !!! A to takové, které v klidu a bez emocí zvažuje, co je v dané situaci a pro konkrétní ženu únosné, racionální a normálně lidsky soucitné. Takto - tedy bez pocitu viny - je i pro katolíka závazné jedině vlastní svědomí !
Vážený pane Jiří Krampole, velmi srdečně - a hlavně s velkým pochopením - Vás zdravím. Bulvární media jsou něco šíleného... Ujišťuji Vás, že jste svými diváky a posluchači milován a ctěn. Sama se k nim už dlouhá léta počítám. Nyní, když jste hospitalizován a očividně trpíte, Vám třeba může vadit, že vzpomínám právě ( a hlavně ) na Vaše veselé scénky a pořady, za které Vám moc děkuji, naše rodina milovala např. "Vašeho" Vietnamce s babetou a mouchou tse, tse. Samozřejmě je pravda, že rozesmát lidi je nesrovnatelně těžší, než je rozesmutnit. A přitom humor a vtip je často nejen zábavou, ale i lékem !!! Prožil jste hrozně těžké období, kdy byla Vaše paní těžce nemocná. Také proto si Vás vážím a moc Vám přeji alespoň snesitelný zdravotní stav. S velkými díky za Vaše umění, a s úctou, Vás zdravím - Jana Lacinová
Podle mého názoru ( a nejen mého ) bychom si měli představit, v jak obrovsky obtížné situaci se nacházeli policisté během zachraňování studentů, pedagogů a jistě i dalších lidí, přítomných v budově. Neměli sebemenší ponětí, kde se vrah nachází, a jestli jich není víc. V tak rozlehlé budově to bylo jako "hledání jehly v kupce sena". Nevěděli, zda i oni nebudou obětí toho šíleného střelce. Proto jim patří velký dík.
Podle mínění hosta tohoto pořadu jsem jedním z blbečků, přesto si dovoluji napsat krátký komentář, resp. jen doporučení. V pořadu "Na kafeečko" dne 2.10. byl hostem mladý, sympatický muž jménem Daniel Black. Jeho zkušenosti a názory, týkající se stejného tématu, mě nesmírně zaujaly - v kladném slova smyslu. Vřele doporučuji...
Vážený pane Fischere, velký, velký dík za tento Váš rozhovor s panem René Kekelym - něco tak nádherného jsem již dlouho neslyšela ! Jsem dojatá Vašimi hroznými zkušenostmi, vším tím utrpením, kterým jste byl vystaven. Jsem nadšená Vaší skvostnou češtinou, moci ji poslouchat je pro mne stejným zážitkem, jako sedět v Rudolfinu na koncertě nějakých velkých umělců klasické hudby. Také Vám moc děkuji za překrásnou dovolenou - s Vaší cestovní kanceláří - na Mallorce v roce 1997, kdy jsme s manželem podnikali výlety touto úžasnou, překrásnou "perlou Středomoří". Z celého srdce Vám přeji hlavně zdraví, a splnění Vašich tužeb. Totéž přeji i Vám, pane René Kekely, a děkuji Vám za kultivované provázení Vašich hostů.
Velké díky, pane René Kekely i Vám, pane Vincente Navrátile, poslouchala jsem vás oba se zatajeným dechem a skutečným obdivem. Zaujalo mě úplně všechno, co jste, pane Vincente, pronesl. Váš krásný vztah k členům Vaší rodiny mě dojal... Je to projev skutečného lidství a zralé osobnosti. Děkuji Vám a moc Vám přeji hodně štěstí, radosti a uskutečnění Vašich tužeb.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Mně připadá, že Lukáš Pollert dosud nevyrostl ze svých klukovských let, kdy člověka nezvladatelně láká "na just" negovat jakýkoli obecně platný a závažný názor. Prostě nevychovaný grázlík - omlouvám se, je to jen můj osobní názor, a kdyby nešlo o tak závažné téma, vůbec bych na jeho řeči nereagovala. Není to po prvé, kdy se pozastavuji nad jeho podivnými názory.