Občas se setkávám v článcích tady i v příbězích dějících se v mém okolí, s tématem, jak je krásné, když se vztahy rodičů a dětí urovnají - ale jde vždy už o posledních pár dnů, týdnů života, většinou někde v hospici.
Ne, ne a ne. Lidé se k sobě mají chovat hezky za života. Žádné smíření nevrátí ČAS, kdy se kvůli někomu cítíme špatně, smutně, odstrčeně.
Jednou mi sousedčina dcera přivezla pár časopisů o módě a životním stylu, z pražského nakladatelství, kde pracuje. Povídaly jsme si a ona mi říkala, že vůbec nejde o to, co v tom časopise je a ani o to, za jakou cenu se prodává. Je to prý pouze obal na reklamu a oni žijí z inzerentů….
Takže seriály bych tipovala na totéž.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Někde v článku je, že sestra k němu vzhlížela s autoritou a někde v diskusi tady, proč se nesvěřila dřív.
Já mám 60 let a jako dítě jsem si myslela, bylo mi vštěpováno, že dospělci prostě dělají všechno správně, jsou neomylní, jsou autority. A my děti jen zlobíme a neposloucháme. Prohlédla jsem opravdu až na střední, kdy nějaký lehčí průšvih řešila polovina učitelů tak nějak normálně a druhá půlka nás chtěla zavrhnot do skonání světa. Tam jsem začala o “ autoritách “ přemýšlet jinak.
Tak doufám, že už konečně začnou ve školách malé děti učit, že NE, že všichni dospělí nejsou hodní. Svým malým vnučkám to opakuji tak od jejich pěti let.
Můj názor.
4 odpovědi