No, tak můj manžel byl právník. V kancelářích chtivých slečen dost. Rozvedli jsme se, nějak jsem s pomocí rodičů vychovala děti. Pak jsem měla desetiletý vztah, přítel šel do většího města za prací a ta samá situace.
Dnes jsem 10 let sama a v pohodě, mám dům, práci a hlavně absolutní svobodu ve všem. Nikomu bych už stejně nevěřila.
A jeden citát na závěr - kdo nám chce uškodit, ten nám vlastně pomůže 🙂
Ve svých 55 letech, jsem si na nátlak kamarádky, jak je to prostě bezva 😅, založila účet na seznamce, takové nějaké lepší, kde si můžete “ určit “, koho jo a koho ne. Mým “ požadavkem “ byl max. věk partnera 59 let. No a nestačila jsem se divit, když první, kdo se mi ozval byl pán 82 let a další dva 72 let.
Pracuji jako prodavačka a mohla bych vyprávět hodně dalších příběhů. Hodně starších pánů, ve stále stejné silonové bundě a s umaštěnými, nestřilhanými vlasy, má dvojsmyslných keců a hlavně seběvědomí na rozdávání.
Někde v článku je, že sestra k němu vzhlížela s autoritou a někde v diskusi tady, proč se nesvěřila dřív.
Já mám 60 let a jako dítě jsem si myslela, bylo mi vštěpováno, že dospělci prostě dělají všechno správně, jsou neomylní, jsou autority. A my děti jen zlobíme a neposloucháme. Prohlédla jsem opravdu až na střední, kdy nějaký lehčí průšvih řešila polovina učitelů tak nějak normálně a druhá půlka nás chtěla zavrhnot do skonání světa. Tam jsem začala o “ autoritách “ přemýšlet jinak.
Tak doufám, že už konečně začnou ve školách malé děti učit, že NE, že všichni dospělí nejsou hodní. Svým malým vnučkám to opakuji tak od jejich pěti let.
Můj názor.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Hmm, byla jsem poštovním zaměstnancem 34 let. Srdcař a bylo nás hodně takových. V roce 2020 jsem v pětapadesáti letech dobrovolně odešla. Byrokracie, tlaky, neustálé organizační změny, snižování úvazků, nesmyslná pracovní doba. Jo a měla jsem za tu dobu tuším že 18 generálních ředitelů…