Nemáte pravdu. Učím jazyky mnoho let a věřte mi, že drilové učení, pokud ho nekombinujete s ničím jiným, je velmi neefektivní.
Komunikativní netoda je rychlejší, trvalejší i zábavnější pro obě strany. Vyžaduje to jiný přístup a učitel musí odložit své ego. Například angličtinu, která je skutečně živá, se děcka nejlíp naučí z videí a filmů, které je opravdu baví. Pak stačí mít gramatiku a podobné neradosti jen jako doplněk, a i ten se dá udělat zajímavě. Výsledek - čeští středoškoláci, kteří mají diplomy z Cambridge a Goethe Institutu. Aby se člověk naučil skvěle cizí jazyk, opravdu není nutné trpět. Jenže mnoho učitelů a rodičů tomu prostě nevěří. Protože oni sami ve škole trpěli, neumí si představit, že by to mohlo být jinak.
I vy máte pravdu. Němčinu jsem jako dítě začala doma z učebnice jako samouk drilem (jen 4 lekce z učebnice DER DIE DAS). Pak mě moudrý tatínek poslal do Německa na "handl". A všechno do sebe zapadlo. Ale říkat dětem, že se nemusí učit, že stačí to jen poslouchat (a teď nemám na mysli jen jazyky)? Pomáhám dětem, ale přespříliš zametená cestička také není to pravé. Kdy se člověk nejvíce učí? Když je nahoře? Já myslím, že když je na dně. Ale musí chtít to dno opustit.
Ve škole jsem v žádném případě netrpěla. Jen jsem byla pilná. Možná troch víc potu. No a co?
Existuje také "něco", co můžeme nazývat klasickým vzděláním. Snad by každý mohl vědět, kolik krajů má jeho zem. Taky by mohl vědět, kdo složil opery Prodaná nevěsta a Libuše. A další a další vědomosti. Encyklopedický přehled. A co cizí jazyky? Jak ty se chcete učit jinak než drilem?
O znalosti dějin nemluvím. Kdo se vyzná v dějinách, vyzná se i v současnosti. Historie se opakuje.
Říkali mi, že paměť je sval. Tak ten sval trénujme. A hlavně ať ho trénují naše děti. Být pilný a makat na sobě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
nikde nepíšu, že se děti nemají učit, čtěte znovu prosím.
kromě toho - pracovat s dětmi, které jsou na dně - děkuji, to opravdu ne.
z praxe víc než 15 let vím, že to jde pozitivně. to, co jsem napsala, je z praxe mé a mých kolegů.
moje statistika: pot a slzy -- špatná až průměrná znalost školního jazyka
smích, zájem, témata vhodná k věku a AKTUÁLNÍM zájmům -- průměrná až vysoká znalost živého jazyka.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Obávám se, že každá mluvíme úplně o něčem jiném. Já jsem pro, nic nevzdávat, i když to zrovna nejde. Četla jsem pojednání, které se jmenovalo "Mozek na prázdninách". Plně se s tím ztotožňuji. Nechme ho pracovat. Dělá to i když spíme. Ale musíme mu dát úkol. Kdo se učí, ten se naučí. A ne přístup ve stylu - světe nebo školo tady mě máš a běda ti, jestli mě všechno nenaučíš. Že může být učení hrou, víme od Komenského. Někdy to ale prostě nejde. Pak platí tvrdší pravidlo, že kdo se učí, ten se naučí. A kdo umí, tomu se tleská.