Mně se to stalo prvně při porodu a to podruhé z práce, celý den v předklonu. Kdo vyfasoval zdraví, neumí si to představit. Denně analgetika, jinak se nehnu. Mužům to posunuli o 5 let, ženám o 10 ;(

O těch pět let bych brala.

Pane Franku, žila jsem jako dítě na vesnici, životospráva jen bio, pohyb od rána do večera, pole, zahrada, zvířata, kamna na uhlí,

... je mi šedesát a v hlavě se cítím jak puberťák. Ale ve 23 a ve 30 operace páteře, nyní 3 plotýnky vahřezlé , už asi 8 let, od těch 23 let bolesti....udržuju se, cvičení, kupuju si lázně ....ale fakt už nemůžu. Ne každý má ten dar, jako Vy , vážte si toho, ale není to jen Vaše zásluha, něco jste dostal do vínku, jako třeba já hypermobilitu a toho puberťáka.

Jestli nebude velká zima, tak bude tepleji, jestli bude mrznout, tak bude velká zima, jestli nebude sněžit, nebude sníh, když bude svítit sluníčko, tak bude jasno, jestli bude zataženo, tak možná bude sněžit, nebo pršet, nebo déšť se sněhem a když to nad ránem umrzne, bude náledí a můžeme si namlít....asi tak nějak bude v zimě 100%, říkaly mi to rybičky v akváriu.

Pěkný večer;)

Děkuji

Pane Ondřichu, jsem žena, asi ne dnešní, ale včerejší. Po prvním dítěti jsem šla na operaci s páteří, po druhém dítěti také. Mám dobře vychované děti, vzdělané a pracovité ...Už mám i vnoučata, 3 vyhřezlé plotýnky a za odměnu mám starosti, jak to ještě pět let s bolestmi doklepat do důchodu ... kdo je a není potrestán, kdo je a kdo není odměněn....

Je to každého svobodná volba. Já bych bez děti být nemohla...ale...

No a k článku....třeba opravdu paní za nic nemůže, počkala bych na závěr vyšetřování.

Tak ten nejedl vůbec. Byl drobný, jídlo pro něj nebylo důležité a sladkostí vůbec. Od všeho jedl jen malinko.

V roce 2001, 38 letý švagr, manžel mé sestry. Štíhlý, nekouřil, žádný velký jedlík masa, hodně práce, asi stres. Kašel a pak několik měsíců strašná bolest břicha, na nic lékaři nepřišli...a ze jich bylo. Podívali se pak v nemocnici do břicha, ca slinivky, za 10 dni zemřel.

Proč to píšu, ....jen že už to bylo i před 20 lety. Ale je to opravdu strašná nemoc.

Po přečtení článku, jsem chtěla napsat: Si dělá p...l. A přišlo mi to k smíchu, ale to, co píšete, je fakt k pláči. Je to fakt smutné...

Skutečně? 😒

Jé, já četla jen nadpis a myslela jsem, že ho tam schovala nedávno před tornádem. Tak ona to nebyla jen nevinna starostlivá manželka.

Já vím, že to je strašný, ale taky mi článek vyvolal úsměv na ksichtu;)

Pan Dvořák si ale nestěžuje, jen si přeje zdraví a pisateli přeje a radí dobře. Pan Dvořák je na tom psychicky dobře, ne každý to tak máme, každý jsme jinak odolný. Všem vše jen to dobré;)

Taky jsem hledala, ...;(

Musím zůstat tam, kde to jde od 10 k 5....

(VŠ, 60 na krku)

Je to tak, ne každý jsme se narodil stejně odolný vůči stresu. Kdo to nazažil, nás nepochopí...

Já tomu rozumím, ...příští rok 60, celý život v pomáhajících profesích, ve 23 a ve 30 operace páteře, chtěla bych se věnovat vnučkám, malovat si, psát, chodit na procházky, užívat si na zahradě ....a ne se jen honit a užívat antidepresiva, analgetika, čistit stále brýle a stále líp nevidět, pořád se ptát co?, protože už neslyším tak dobře, Vadí mi, že občas zapomínám, nebo udělám chybu, ...nejsem na to zvyklá,....ale znám plno chlapů, co se stále chvástaji, mají sebevědomí na rozdávání, vypráví stále stejné historky dokola, zapomínají, ale neuvědomují si to, že už to bylo....že už vlastně nestačí modernímu trendu....těm je fajn. Naštěstí můj muž takový není.

Koller je Koller, jeho zpěv miluju!

Oprava....nesnědli jídlo.

A jen k článku, paní umím pochopit, ale nikdy bych takovou věc neudělala.

Pracuji v domově pro seniory 25 let. Přímo pečovatelka nejsem, ale s klienty pracuji. Je to opravdu náročné a hlavně, když nám je téměř 60 let a více a bolí zada a kolena, kyčle a do důchodu daleko. A i když jsou klienti celkem prima, zas Vás něčím dostane rodina klenta. Někdy se děti klienta mezi sebou neumí dohodnout a jeden chce to a druhý ono a nebo jsou spořivý a musíme se dívat na to, jak jim každou korunu co jim zbyde odnesou, musíme i hlídat, aby jim nesvědčí jídlo, nebo si myslí, že na každého klienta je jedna pečovatelka....

Asi jak kde, v Ústí nad Labem je domovů pro seniory plno, příspěvkových. Ti kteří říkají, že dlouho čekají, jsou buď soběstační, proto nemohou být přijatí, nebo vlastně nejsou úplně rozhodnutí a nechce se jim a jen pak odmítnoua zase čekají. Pokud ma senior vysoky PNP, je umístěný brzy. Ale ne v každém městě to tak je.

Ano nejsou lidi. Není to krásná práce a když se má přidat zaměstnancům, tak se v diskusích ozývají lidi, že proč by to měl stát dotovat a když někdo bere málo, ať jde dělat jinam. Buďme rádi za ty, kteří tuto práci dělají. Ne každý by to dokázal. Vykoupejte nerudného, otylého, hluchého, nemobilního, pokáleného cizího pána. A čím víc seniorů bude přibývat, což bude, bude situace horší a horší.