Týká se to všech i veřejně známých žen, které stejnou anebo hodně podobnou situaci zažili a zažívají. Pokud se o tom zmíní, bulvár je roznese v zubech a lidé - hlavně ženy je odsoudí. A ti muži (vždyť jsou tak pohlední a slušní) z toho vyjdou jako hrdinové. Takže - jakou pomoc a od koho čekat? Každý druhý z těch tyranů je buď narcis anebo psychopat. Řešitelné? Moc ne. A pak ta týraná žena zabije sebe, jeho anebo i své děti vezme sebou. Co na to říct? V lidech je málo empatie.
Kaira je Káhira. Nevím, jak na to přišla, asi jí nebyla Kateřina dost dobrá. Ale vážně: Kateřina Hrachovcová se chová, jako kdyby zamrzla v čase. Je jí 50, ale dětinská je až běda. Tedy svým chováním. Nadruhou stranu ji musím pochválit za její videa se zvířátky, z nich je patrno, že je velkou milovnicí zvířat. Já taky.
Moje kamarádka se taky jmenuje Kaira. Co je na tom?
Jedna z mnoha která zůstala po padesátce sama a myslí si že když se někde polonaha všichni padnou na zadek.Ve dvaceti by to nikdy neudělala ,evidentně ztracená co neví co s životem.Děti nemá tak vymýslela ezo.
To je váš pohled, ne její realita. Za mě je to nezávislá, svobodná bytost, která žije tak jak chce ona a ne jak by chtěli jiní ať žije. Já ji obdivuji.
Tyhle rychlokvašky, které jsou naprosto bez talentu, mi otravují život s berou čas, na opravdové umění a umělce. Strčte si ji do análu! Nemůžu ji ani vidět, každou píseň pokazí (zku...rví) a herecké nadání nemá ani co by se za nehet vešlo. Vypadá to, že je to někoho vlivného, levoboček, nebo ozdoba pohovky. Jinak si to neumím vysvětlit.
Napsat něco tak hloupého, chce taky talent.
Vzpomínky na školu, jsou dnes úsměvné. Já chodil do jednotřídky, ještě za Zápotockého. Prvního září, jsme jako prvňáčci, měli vše potřebné připravené na lavicích. Rodiče se postarali jen o školní tašku, penál, přezůvky a ručník.. Nic se nemuselo shánět a kupovat. Pastelky, vodovky a další pomůcky se všem ukládaly do skříně ve třídě po celých pět let. Nikdo tak nemohl zapomenout pomůcky doma. My psali násadkovými pery a namáčeli je do kalamáře v lavici. Služba kalamáře doplňovala. Sešity se nekupovaly, ale dostávaly od učitele. Plnicí pera - tedy dvě pera - ta byla připravena zdarma už od prvního září. Ten, kdo zvládl psaní násadkovým perem, dostal od učitele povolení, naplnit si pero z kalamáře za začít psát plnícím perem.
Jsem levák. Mne učitel za psaní levou trestal. Vzdorovat jsem vydržel až do třetí třídy.
Naštěstí z toho předělávání nekoktám, ale hezky psát nedovedu.
Jen ve velkém na tabuli mě to ještě dnes jde i levou rukou.
Bavil jsem se tím, že jsem větu začal psát levou, pak si přendal křídu do pravé a dopsal větu, aniž jsem se pohnul z místa.
Verzatilce se u nás flusačka nenadávalo. Bývaly do ní i barevné tuhy.
Já jsem začala psát zprava do leva a ještě zrcadlovým písmem, když se mě učitelka snažila předělat. Pak toho nechala. Píšu oběma rukama a zrcadlové písmo jsem používala na tajnosti. Byla to legrace.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
hrozné je, že narcistu nikdo neodsoudí, manipuluje tak brilantně, že jako ta špatná vyjde žena/matka ... Mám s tím aktuálně zkušenost v rodině a je hrozné, že není dovolání - to není asi diagnoza....
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Taky mě to štve.