Nevím, jak autora napadlo zadat AI vytvořit fotografii kočky s ledňáčkem a ještě ve sněhu. Nebo jak chytá zajíce a veverku. Autor má zřejmě nějakou psychózu z koček. Pravda je, že se dnes už ani na venkově mnoho lidí nestará o "své" kočky. Moje maminka krmí sousedovy, aby nezašly hlady. Jsou polodivoké, nevím, jak bych je chytala kvůli kastrování. Loví v létě na zahradě hmyz, aby se nažraly. A ačkoliv se rozmnožují, nepřibývají. V zimě je totiž pravidelně vyhladí hladové kuny. Přežijí jen některé. Kuna je totiž největším predátorem takových polodivokých koček (kromě pilných myslivců a dobrosrdečných travičů čehokoliv), ale o tom autor příspěvku asi nikdy neslyšel.
V zaměstnání před kovidem si nosili vlastní jídlo jen bezlepkoví a bezlaktózoví kolegové. Po kovidu a zdražení skoro všichni. I když je člověk sám, nemusí vařit každý den, stačí dvakrát do týdne a něco si dát do mrazničky. A rozpočet na jídlo stačí pro jednoho na veškerou stravu týdně, co by týdně projedl v restauraci jen za oběd. To je slušný rozdíl, také v kvalitě. Při problémech s potravinovou nesnášenlivostí i jistota, že člověk nebude mít žádné nemilé problémy.
Slova, slova, slova. Když u něj samotného nějakým způsobem došlo na lámání chleba, tak co zanechal svým vlastním dětem? Doživotní trauma ze sebevraždy otce … Je mi ho líto, ale ještě více jeho dětí. Místo toho, aby je dle těch zásad vychovával, tak je nechal úplně na holičkách a s ohromným balvanem traumatu na noze. Strom se pozná po ovoci. Tento přinesl nakonec velmi trpké plody.
Obecně nemám velkou důvěru k psychologům a psychiatrům. Pár jsem jich z rodinných důvodů potkala, a dost z nich podléhá různým podivným módním teoriím a směrům, že je těžké najít někoho dostatečně rozumného, aby pacientovi/klientovi ještě více neublížil. O jejich rodinných a majetkových poměrech nic nevím a nechci vědět, a nejsou důvodem, proč píši příspěvek. Nejvíce mě totiž zaráží, jak to pan Ptáček mohl udělat své rodině, tím míním hlavně svým třem dětem. On jako psycholog si nebyl vědom, že když spáchá sebevraždu, tak jeho potomci a možná i jejich, to celý život ponesou s sebou? Řešení jakýchkoliv problémů takovým způsobem? Ano, nenašly ho jeho děti doma, toho jediného je ušetřil. Ale místo, aby se věnoval jejich výchově, tak je nechal na holičkách a s ohromným balvanem na noze. Jestli toto má být uznávaný psycholog, tak beru nohy na ramena a utíkám pryč . . .
Přijde mi přinejmenším zvláštní, že dle autorky rodiče nejsou součástí života svých dětí. Chápu, že péče o nemocného rodiče může být už neúnosná. Když nezbývá nic jiného, než ústavní péče, tak rodiče stejně zůstávají částí života svých dětí. V článku není jen popsání stavu, kdy už pečující osoba péči nezvládá, ale dost děsivý celkový chlad a odtažitost.
Vážený pane, skutečného lékaře jiné barvy pleti v České republice nejspíš nikdo nikdy neodmítne. Ovšem imigranty, co znásilňují a zabíjejí (oficiálně se uvádějí průměrně dvě hromadná znásilnění v Německu denně) nediskriminuje jejich barva pleti, ale tyto činy. No a ve Švédsku se gangy imigrantů mírumilovně vraždí mezi sebou, a když se tam náhodou někdo jiný připlete, tak má smůlu. Asi jeho chyba, že? Předpokládáte, že takový Tomio učí lidi rasismu? To si myslíte, že jsou občané padlí na hlavu a nevidí, co se děje? Za komunistů jsme také zažili, že se bílé vydávalo za černé a naopak. Máme praxi v tom, jak věci rozeznávat a nenechat ze sebe dělat blázny.
Naprosto nehorázné. Když jsem v rozhlase ten den navečer slyšela, co se stalo, tak by se ve mě krve nedořezal, i když jsem tam nikoho známého neměla. A člověk ví, že nemůže udělat nic, ovšem to neznamená, že se půjde bavit na večírek. Nechápu ministra, ani jeho podřízené, nekřesťanské a nelidské jednání.
Na jedné straně jsou někteří lidé, co nevědí, co by chtěli, a na druhé straně zase zaměstnavatelé, co se k zaměstnancům chovají jako hovada. Když potřebují, tak kecají o tom, jak jsou jejich zaměstnanci ten největší poklad, a když přijde na to, že si také zaslouží odměnu za snahu, vstřícné jednání, přestanou slyšet a začnou vyhrožovat. A k mladé generaci: když přijdu třeba do supermarketu, kdo je tam všude kolem jako personál? Často velmi mladí lidé, kteří makají jako šroubci. Moje dcera 20+ dělá tak těžkou práci, resp. zaměstnavatel ji zneužívá na tak těžkou práci, že ji přemlouvám, aby odešla. Žádné normy a limity pro ženy se nedodržují, bezpečnost práce na nule, v létě úpal, v zimě mráz bez jakékoliv snahy zaměstnavatele podmínky zlepšit. Poměrně velký obchod se sklady.
2
Sledujících
4
Sleduje
2
Sledujících
4
Sleduje
Jestli tohle není výmysl, tak je opravdu katastrofa, kdo má také volební právo. Asi si špatně vyčistila karmu u kartařek .... Juvenilní cukrovka nemá nic společného s cukrovkou 2. typu, kterou trpí starší lidé. Zdědit se dá ledacos a nejen to, prostě člověk si ani za všechny peníze světa nemůže koupit stále šťastnou a bezproblémovou budoucnost.