Jestli tohle není výmysl, tak je opravdu katastrofa, kdo má také volební právo. Asi si špatně vyčistila karmu u kartařek .... Juvenilní cukrovka nemá nic společného s cukrovkou 2. typu, kterou trpí starší lidé. Zdědit se dá ledacos a nejen to, prostě člověk si ani za všechny peníze světa nemůže koupit stále šťastnou a bezproblémovou budoucnost.
Nevím, jak autora napadlo zadat AI vytvořit fotografii kočky s ledňáčkem a ještě ve sněhu. Nebo jak chytá zajíce a veverku. Autor má zřejmě nějakou psychózu z koček. Pravda je, že se dnes už ani na venkově mnoho lidí nestará o "své" kočky. Moje maminka krmí sousedovy, aby nezašly hlady. Jsou polodivoké, nevím, jak bych je chytala kvůli kastrování. Loví v létě na zahradě hmyz, aby se nažraly. A ačkoliv se rozmnožují, nepřibývají. V zimě je totiž pravidelně vyhladí hladové kuny. Přežijí jen některé. Kuna je totiž největším predátorem takových polodivokých koček (kromě pilných myslivců a dobrosrdečných travičů čehokoliv), ale o tom autor příspěvku asi nikdy neslyšel.
V zaměstnání před kovidem si nosili vlastní jídlo jen bezlepkoví a bezlaktózoví kolegové. Po kovidu a zdražení skoro všichni. I když je člověk sám, nemusí vařit každý den, stačí dvakrát do týdne a něco si dát do mrazničky. A rozpočet na jídlo stačí pro jednoho na veškerou stravu týdně, co by týdně projedl v restauraci jen za oběd. To je slušný rozdíl, také v kvalitě. Při problémech s potravinovou nesnášenlivostí i jistota, že člověk nebude mít žádné nemilé problémy.
Ukázat rodinu se jménem a bydlištěm. Pořád nějaký rozmazávání obličejů, utajování atd. Rodiče zaplatit celkové náklady na znovu opravení a škodu. Dětem dát na zadek, aby si uvědomily co vůbec udělaly. Oni by si to příště rozmyslely a ostuda pro rodiče jako prevence pro ostatní. 🤷👍👍👍
Váš kontext je nepřípadný. Tzv. odborníci jsou také jen lidé a v historii známé spoustu případů, kdy se totálně mýlili. Víte např., že svého času byly rasové teorie o hodnotnosti lidských ras také brány jako vědecké? Češi jsou většinou ateisté, tak by neměli věřit, že "odborník" je nějaký pánbůh. Už jen termín "optimální psychický vývoj"? To je vlastně co? Na každého jedince má vliv něco jiného. Nic "optimálního" pro všechny prostě neexistuje.
Slova, slova, slova. Když u něj samotného nějakým způsobem došlo na lámání chleba, tak co zanechal svým vlastním dětem? Doživotní trauma ze sebevraždy otce … Je mi ho líto, ale ještě více jeho dětí. Místo toho, aby je dle těch zásad vychovával, tak je nechal úplně na holičkách a s ohromným balvanem traumatu na noze. Strom se pozná po ovoci. Tento přinesl nakonec velmi trpké plody.
Obecně nemám velkou důvěru k psychologům a psychiatrům. Pár jsem jich z rodinných důvodů potkala, a dost z nich podléhá různým podivným módním teoriím a směrům, že je těžké najít někoho dostatečně rozumného, aby pacientovi/klientovi ještě více neublížil. O jejich rodinných a majetkových poměrech nic nevím a nechci vědět, a nejsou důvodem, proč píši příspěvek. Nejvíce mě totiž zaráží, jak to pan Ptáček mohl udělat své rodině, tím míním hlavně svým třem dětem. On jako psycholog si nebyl vědom, že když spáchá sebevraždu, tak jeho potomci a možná i jejich, to celý život ponesou s sebou? Řešení jakýchkoliv problémů takovým způsobem? Ano, nenašly ho jeho děti doma, toho jediného je ušetřil. Ale místo, aby se věnoval jejich výchově, tak je nechal na holičkách a s ohromným balvanem na noze. Jestli toto má být uznávaný psycholog, tak beru nohy na ramena a utíkám pryč . . .
No, tomu dítěti je 22 let, pracuje u bratra v dílně a mě jezdí traktorem na 10 hektarech, takže taková dělba práce. Zvířata omezit nechci, je to můj život, co bych dělala, kromě práce na zahradě a některých polích. Teď zakládám meruňkový sad, každý půlrok (jaro a podzim) kopu díry a zasadím 10 meruněk. Teď chci ještě na jedno pole vysadit pás třešní, višní a hrušek. Prostě se tím bavím. Vykašlala jsem se na práci ve státní správě, kde jsem koukala celý rok do počítače nebo jednoho místa, prodala jsem byt, abych měla peníze, stejně mě nebavily ty tragické sociální případy, co chodili jako zájemci o nájem. Ale u moře jsem byla naposledy v 17 v roce 1985 v Bulharsku 🙂
Takže máte hospodářství a problém s dětmi není vlastně žádný. A žijete, jak Vás baví, syn pomáhá. Kdybyste moc moc k moři chtěla, určitě byste vymyslela, jak to zařídit. A nic si z toho nedělejte, je mi úplně stejně jako Vám, a u moře (jako pobyt), jsem nebyla nikdy. Kdybych hodně chtěla, tak pojedu. A raději bych pracovala na zahradě a poli, jako Vy, ale nemám na to zdraví.
To ne, oni jsou samostatní, ti 2 starší už mají rodinu a žijí jinde. Ale mě je trapné se nepostarat, na co bych pak byla. A otravovat ho krmením mých hospodářských zvířat, kterých mám poměrně hodně, je mi také trapné.
Tak to byste zřejmě nemohla odejet na delší dobu hlavně kvůli početným hospodářským zvířatům, to byste měla uvážit, zda neomezit počet. A pokud už mluvíme o trapnosti, tak jestliže dospívající dítě žije ve Vaší domácnosti, mělo by mu být trapné, že se nezapojí do jejího chodu. Když jsem bydlela u rodičů, tak slepice a králíci nebyli jen mých rodičů, ale naši, také kočky a pes. A je normální, že každý někdy nemůže zvládnout všechno. Když to dospívající dítě nevidí, je třeba mu to vysvětlit. Neděláte dobře, když si říkáte: "Na co bych pak byla?". Na co jsou děti, když je potřeba a nepomohou?
To je důsledek chladné výchovy matky.
Vše není jen důsledek výchovy. Evidentně si dcera stěžuje na chlad a přitom se chová ještě hůř. Její matka ji do dětského domova nedala. Jak říkám, chápu situaci, když už člověk péči nezvládá vlastními silami. Ale napsat o vlastní matce: "A pokud se někdy cítila osamělá nebo opuštěná, já to nevnímala jako svůj problém." Takové věci se stanou, moje maminka se určitě někdy cítí osamělá, ale snažím se, aby se necítila opuštěná, alespoň telefonáty na dálku. A vnímám to, ne jako "svůj problém", ani jako povinnost, ale jako součást vztahu a lásky mezi námi. Osoba, která psala článek (jestli si nevymýšlela) tak je nejen chladná ale zároveň pomstychtivá, protože ji evidentně těší, že matce může "vrátit" co se jí samotné nelíbilo. A to je dost hrozné a více to vypovídá o té osobě samotné, než o její matce, v současnosti značně bezmocné staré osobě.
Slečny v té době byly již často těhotné a měli první dítě, já v 21. Takže nějaké "dělání co chtěly" jsem při 3 dětech po 6 a 7 letech začala mít až teď v 56, protože až loni dodělalo poslední dítě školu a stejně mu musím vařit, prát,.... Takže prakticky nikdy se nemůžu sebrat a jet třeba někam pryč na delší dobu. A Vy žijete kratší dobu, protože žijete rizikovým způsobem živata . sporty, alkohol, cigarety, bůček, holky, kluci,.....
Milá paní, s některými věcmi, co uvádíte se nedá souhlasit. Určitě není nutné, aby dětem, které jsou na střední škole, jejich matka neustále vařila a prala. Moje maminka byla nemocná a za socialismu jezdívala do lázní na tři týdny. Od 14 let, tehdy zrovna zrušili 9. třídy, kdy jsem byla na SŠ, jsem odmítla tuto dobu přebývat u babičky, protože mi bylo trapné, aby se o mě v tomto věku starala babička jako o malé dítě. Tak jsme s taťkou byli doma, jsem pro nás uvařila podle kuchařky, mamka neviděla ty postupy a mezifáze, sníst se to dalo, vyprali jsme si i uklidili. Králíci a slepice také nezahynuli. Takže děti by neměly být zpovykané a starší sourozenci by se měli postarat o mladší. Nebo by všichni zahynuli hlady a chodili špinaví, kdybyste třeba musela nečekaně do nemocnice?
2
Sledujících
4
Sleduje
2
Sledujících
4
Sleduje
O matce a motivech jejího jednání si může myslet, co chce. Ale dítě nemůže za nic ...