Říkat to může protože má vystudovanou vysokou. Narozdil od koňského ksichtu.

Podle mého názoru plácnutí po zadku nebo po ruce je velmi účinné u malých dětí. Tříletému dítěti nic nevysvětlíte. Můžete mu říct, že nesmí lézt na okno, ale když tam i přesto vyleze, nejlepší je dát mu po zadku nebo aspoň na něho zařvat - ono si to dítě spojí s tím oknem (sporákem, zásuvkou...) a to je podle mě žádoucí. Ovšem větší děti už potřebují spíše tu férovost rodičů. Jak se s nimi jedná, tak to většinou vracejí. Stačí málo - zajímat se, mluvit spolu, domluvit se na pravidlech a na tom, co se stane, když se dodržovat nebudou. Desetileté dítě není potřeba plácat po zadku nebo fackovat, tak se akorát zatvrdí a radši se vykašle na to, aby s vámi komunikovalo nebo se vám nedejbůh s něčím svěřovalo. To tak, ještě dostane. Všimla jsem si, že umíme trestat, ale vůbec neumíme chválit. To dobré bereme jako samozřejmost, to zlé trestáme. Jaké sebevědomí potom to dítě bude mít ? A ještě něco neumíme. Když neopanujeme svůj vztek (což neumíme, protože s tím naši rodiče nepracovali a na náš vztek reagovali jen dalším vztekem a agresí) a dítěti pořádně naložíme, neumíme pak za ním přijít a omluvit se. Je zajímavé, že pokud nás neposlechne manžel, tak je to špatné - mlátit ho. Ovšem dítě - to můžeme, že ?

Dobrý den,

dvouletému dítěti můžete odvést pozornost k jiným činnostem.

Počkejte co to bude za hrůza dnešní účesy za 10-15 let.😉

Jojo, i Ramba byla koukatelná.

Když jsem byla nemocná a naděje na uzdravení velmi nejistá (lékaři se báli jít do riskantní operace), děsně mě štvaly věty typu To bude dobrý... Když ten dotyčný ani pořádně nevěděl, co mi je. To fakt nedělejte 🤐

Jsou i zajímavější jména. Můj známý se např. jmenuje Čuraj, znám taky doktora Smrtku (naštěstí je advokát). Zažila jsem situaci, kdy sestra ze dveří ordinace několikrát zařvala "Hrejsemnou", než se zvedla paní, která se tak jmenovala. Znám člověka, který se představuje "Tomáš Marný". Můj známý Pavel Tlustý si na letišti vyměnil vizitku s panem Tenkým. A když šéf mé kamarádky pan Žabák volal do jedné firmy, ozvalo se "Kvak". Dvakrát zavěsil, než pochopil, že se dovolal na pana Kvaka.

je to všechno blbě, proházely se jim k těm charakteristikám nadpisy. Blíženci mají být místo Raka, Lev to má od Býka a Býk zase od Panny. Štír je dobře. Váhy mají Krozoroha a patří jím to co mají ve článku Ryby. Zbytek je nejasný, páč u toho redaktor usnul.

Není pravda, že jsou lidé, kteří se za socialismu neměli lěpe. Autor zapomněl na dvě skupiny lidí, které se lépe měly. Tou první byli nomenklaturní komunisté, kteří za svou devótnost vůči režimu dostávali pamlsky od vládnoucí garnitury. Ať už to byly přednostně přidělené byty, nedostatkové zboží, nebo dovolené, povýšení v zaměstnání, možnost dostat protekčně děti na vysoké školy. Pak tady byla druhá skupina, která byla ráda, že jí soudruzi naplánovali život a starali se o ní. Tihle v podstatě nesamostatní plebáni jsou dodnes nejvěrnějšími voliči komunistů. Nevadilo jim, že nebylo možno koupit vše, nevadilo jim, že jejich spoluobčané byli perzekuováni, mučeni, zavírání a popravováni ve vykonstruovaných procesech, nebo stříleni na hranicích. Jich se to přece netýkalo. Žil jsem za komoušů a vím, že jedno bylo skvělé. Byl jsem mladý, to bylo k nezaplacení.

Ne všude se berou peníze jako v Praze. Ne že by si člověk nechtěl našetřit k důchodu, ale když prostě nezbývá, tak není z čeho šetřit. Bohužel.