Rozmohl se nám tady takový nešvar...

...kdy v různých článcích komentátoři působí jako odborníci na dané téma, přičemž jako by ignorovali slova těch reálných odborníků. Vnímám tendenci k takzvanému konfirmačnímu zkreslení a mnohdy až i odbočení od tématu, přičemž si takoví lidé najdou své sympatizanty. Vidím to například na reakcích s množstvím "srdíček" často právě u výroků zahrnujících konfirmační zkreslení a prosazujících čistě osobní přesvědčení, a naproti tomu stojících reakcích s množstvím "mračíků" na komentářích, které si byť jen okrajově "opováží" zmínit nějaké objektivní fakty. Navíc pak často vidím všemožné argumentační fauly v reakcích na objektivní informace podané druhými zmíněnými komentátory.

Mrzí mě, že samozvaní "odborníci" nemají motivaci si pročíst třeba jen anotace či závěry mnohých studií, byť jim je články často přinesou tzv. na stříbrném podnose ve formě přímého odkazu na různé studie.

Na závěr bych ráda "vypíchla" jedna z posledních slov v současném článku: "Trest...by měl s sebou nést vždy informaci o tom, proč se to děje, a hlavně jak to má být správně." Nejsem si jistá, do jaké míry je možné toho "proč" a "jak" docílit fyzickými tresty :)

Psychofarmaka řeší "jen" symptomy nemoci, pro vyřešení příčin je tu psycholog. Psychiatrie a psychologie jsou komplementárními obory. Názor, že psychologové jsou jen kecálkové s vlastními problémy je značně krátkozraký. Ovšem takových názorů si ve většině případů všímám u jedinců, kteří s danými obory nemají žádnou souvislost a jejich povědomí o nich je vlastně dost mizerné. Naopak sebevědomí pak dost vysoké... Doporučuju se podívat na Dunning Kruger effect 🙂

"k čemu jsou dobří v porovnání..." --> každý má ve společnosti své místo. Vezměte jako příklad psychology, kteří jsou, a ještě budou, v dnešní době velmi potřební.

Tam pak bohužel nastává problém, že pokud by estetická výchova nebyla povinně ve škole, děti by ani nemusely přijít na to, že je něco takového může zajímat. To by museli rodiče obcházet s dětmi kroužek po kroužku, aby zjistili, jestli tohle sedí, tohle nesedí... Zkrátka opodstatnění estetické výchovy ve škole vnímám velké.

Napsala jsem to výše, zopakuju i zde. Různí lidé mají talent a zájmy v různých oblastech. Základy matematiky, logiky a finanční gramotnosti jsou určitě potřeba, není ale nutné do dalšího rozvíjení v těchto oblastech tlačit všechny děti. Své místo a opodstatnění mají všechny předměty. Někdo se najde v technických předmětech, někdo v přírodovědných, no a někdo se může najít v umění. Nevím, proč by tento národ neměl potřebovat umělce. Doufám, že si uvědomujete, že pokud umění není Vaším zájmem, neznamená to, že není zájmem ani nikoho jiného.

Další krásný příklad toho, jak někdo něco generalizuje na základě jedné, a ke všemu své vlastní, zkušenosti. To, že Vám tyto předměty byly docela k ničemu, neznamená, že to tak je i u ostatních. Různí lidé mají talent a zájmy v různých oblastech. Je správně, že estetická výuka existuje - nebýt jí, mnohé děti by třeba ani nepřišly na to, že je baví umění a že se vlastně v budoucnu chtějí vydat touto cestou. Jenže to tak platí o všech předmětech... Zkrátka každý má své opodstatnění.

Prosím, jak to souvisí s tématem?

Z čeho vychází tato Vaše hypotéza, prosím? Sice již nejsem studentem středoškolským, ale vysokoškolským, nicméně otázky eutanazie a konopí mi připadají důležité, takže se jimi sama zabývám. A rozhodně ne z toho důvodu, že bych chtěla eutanazii využít, respektive zneužít na některého z rodinných členů, nebo protože bych si chtěla beztrestně zahulit 🙂

Samozřejmě je nesmysl, abyste změnil názor po jednom mém komentáři, který vychází jen z jedné, mé, zkušenosti, jen Vám nabízím jiný úhel pohledu.

Naprosto s Vámi souhlasím v osvětě a prevenci, jen bych ráda dodala, že poruch osobnosti se prevencí bohužel zcela nezbavíme. Příčinou jejich vzniku je kromě okolních vlivů také dědičnost, a jak se říká - geny nevyčůráme 😕

Léky sice neléčí poruchy osobnosti jako takové, mohou ale pomoci s přidruženými problémy jako mohou být deprese, úzkosti atd.

Jinými slovy souhlasím s Vámi, jen jsem chtěla informace trošku rozšířit :)

Má-li klinický psycholog smlouvy s pojišťovnami, tak ano, ale psycholog bez atestace v klinické psychologii tyto smlouvy podepsat nemůže, jelikož není pracovníkem ve zdravotnictví. Příspěvky zmíněné v článku jsou myšlené na tyto psychology :)

Dnešní doba už je posunutá jinam. Samozřejmě se problémy v online prostředí vyskytují, ale vnímám i jeho podstatnou pozitivní složku - byť je způsob komunikace v něm jiný, je v jistých ohledech účinnější a rychlejší. Např. konkrétně ze své primárně studenské pozice vnímám Facebook jako skvělý prostředek k rychlé domluvě jak se spolužáky, tak i s některými vyučujícími, ať už v rámci jednodušší cesty sdílení materiálů, domlouvání schůzek, konzultací, nebo i v kontextu prodeje knížek, které jedni už nepotřebují a druhým se naopak hodí. A tak dál 🙂