Neustále se zde opakují dogmata, nemají náladu jít volit, mají jiné starosti než volby atd. To je nepochybné, ale není to překážka ve výkonu volebního práva každého jednotlivce. Pokud každý volební okrsek v celé zemi dokáže zajistit veřejně dostupné místo k volbám, tak asi nelze volby zpochybnit. Samozřejmě pokud někdo má volební místnost cca 5 min. od bydliště a nyní se mu z důvodu povodní přesune dejme tomu o 1 km, tak je to nepříjemné, ale opět to není zásadní omezení jeho práva volit. Ohledně osobních dokladů byl již 3-5 dní předem každý instruován, že je má mít v případě evakuace u sebe.
Pokud pět dní nespíš, všecko máš mokré, nevíš, co bude dál, jsi vděčný za každou pomoc a volby jsou ti v ten moment u pr,ele.
Vážený autore, výuka je proces tvůrčí, takže příprava na výuku se nedá opakovaně použít. Všichni učitelé pracují nejen o přestávkách, ale i před výukou i po ní. Mají totiž zodpovědnost za žáky jim svěřené. Kromě toho povinná administrativa bují. Učitel rozhodně svůj čtyřicetihodinový úvazek naplní, někdy i přestoupí. Přičtěte si kroužky bez nároku na mzdu, výlety, školy v přírodě, lyžařské výcviky ...
Ten plat jste také zjistil bůhví kde..
Mám jednu oblíbenou červenou tužku, ráda vám ji věnuji. Běžte si tu práci zkusit.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Proboha, pane Červenko, přeji vám, ať to nemusíte nikdy prožít, ať už jako nemocný, nebo pečující. Ale už radši nic nepište. Jitříte city těch, co tím prošli. Moje tedy jistě. Pochovala jsem maminku před třemi měsíci. Zemřela doma. Ležela tři roky. Nebylo na tom nic hezkého ani obohacujícího. A to jsem si denně kladla otázku, jestli to pro mou maminku má nějaký smysl.
Odpověď nikdy nedostanu .
Je to strašný. Ke konci pak už je to neživot, udržovaný drahou péčí ošetřujících, bez naděje na zlepšení.
Postižený by v klidu zemřel na dehydrataci, aniž by si to uvědomil, ale my bychom se obvinili vzájemně z vraždy a tak je napájen a krmen, i když je zcela apatický a nereaguje ... pro mě je tohle divný svět. Dooufám, že mi křáchne najednou a bude ..
Tohle podepíšu.
Přesně tak. Až nebudu schopný se o sebe plně postarat tak odejdu do ústavu kde najdu nějaký způsob života než to skončí. Ale spěchat do kopru nebudu.
Víte, ležet několik let na lůžku, utlumený dostupnou medikací, zmatený, trpět bludy, třást se, bát se, neschopný komunikovat s okolím, později neschopný polykat stravu, možná byste změnil názor.
Doufám, že si autorka ten příběh vymyslela jako úvod k následnému poučení. Protože pokud ne, má na stavu své maminky nemalý podíl. Dnes by každý člověk měl znát první projevy alzheimera a OKAMŽITĚ svého blízkého přivést na vyšetření. Protože čím dřív se začnou brát léky, tím déle člověk vydrží v relativně dobrém stavu. Řešit to až v takovém stadiu, co popisuje autorka, je trestuhodná nezodpovědnost.
Vůbec nevíte, o čem mluvíte. Modlete se, abyste nemusela řešit takovouto situaci. Útočit na člověka, který se stará a bojuje, kdy podpora zdravotnictví i sociální péče není vždy ideální a dobře dostupná, je ubohé.
Je ostuda státu, že pro lidi s demencí není možné sehnat jejich umístění do penzionů.
Málokdo z představitelů státu si dovede představit co obnáší chození do zaměstnání a starost a péče o tyto osoby- rodiče. Nemáte klidné večery, víkendy vůbec. Možná by to chtělo se zamyslet , jak zlepšit pomoc.
S prací to skloubit nelze.
Hodně ožehavé téma. Dříve bylo normální, že rodiče dožívali u dětí na výminku. Děti se o ně postaraly, na oplátku dostaly domek a výminek později posloužil jim, až přišel jejich čas. Dnes už to moc nefunguje, nejen proto, že lidé žijí víc v bytech než v domcích; je tady jeden problém, o němž se moc nemluví. Farmaceutický průmysl chrlí spoustu léků, které pomáhají seniorům dožít se vyššího věku. Ovšem málokdo řeší kvalitu takového života. Nikdo z nás neví, jaký bude jeho konec a jaké nemoci ho na stáří potkají. Dříve nebylo tolik léků a lidé buď umírali dřív, nebo se léčili bylinkami, které nemají tolik vedlejších účinků, jako naše farmaceutika. Také je nutné brát v potaz životní styl jedince. Stáří člověka není nahodilé; je to výsledek jeho celého života. Kdo si celý život ničil zdraví - jedno čím -, nemůže na stará kolena očekávat klidný podzim života. Ale ani ti, kteří se celý život stresovali tím, zda nesnědli moc "Éček" nebo umělých barviv, nebudou mít na růžích ustláno. Asi není jednoduché najít zlatou střední cestu - aby si člověk života opravdu užil, a přitom se nezruinoval ještě před důchodem. Každopádně můžete již během života poznat, jestli se vaši příbuzní dobrovolně likvidují a podle toho se zařídit. Na rovinu řeknu, že moji maminku fakticky zabil alkohol. I to je důvod, proč jsem téměř abstinentka. A vadí mi, když někteří moji příbuzní pijí "jako duhy". Ovšem pokud na to dojedou, litovat je nebudu. I tady platí, že každý svého štěstí strůjcem. Sama udělám všechno proto, abych odešla pokud možno v klidu, byť to neovlivním zcela... Přeji hezký den všem.
Přeji vám, aby vám to vyšlo. Moje maminka žila příkladně a zdravě, štíhlá, nekouřila, téměř abstinentka, pohybu habaděj, přesto umírala dlouze a nedůstojně s Alzheimerovou chorobou....
Můžete požádat praktického lékaře o poukaz na domácí zdravotní péči, pak bude za maminkou docházet zdravotní sestra, platí to pojištovna. Sociální služby -pečovatelky, odlehčovací péči, denní stacionáře atp. -se pak hradí z příspěvku na péči, takže pomoc ve většině oblastech Česka je.
Máte pravdu, o těchto možnostech vím a občas i využívám, maminka už teď nepotřebuje sestru, ale lékaře.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nebyla nevychovaná, proboha. Jen ještě nebyla zvyklá na školku, tak brečela. 🤦🏻♀️ Učitelka by si přesně s takovou situací měla poradit.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Naučme se věci nazývat pravými jmény.
Ona nebrečela, vztekala se a hystericky křičela. Zřejmě je zvyklá terorizovat své okolí, aby dosáhla svého.Učitelka možná situaci nezvládla, protože toto není běžné chování tříletého dítěte. Ale jak se měla tedy zachovat?
Před paní učitelkou ale nezvládl výchovu někdo jiný...