To ale nikdo netvrdí. Cituje představitelku feminismu, která toto řekla nebo napsala, prosím

Jingle Bells je původně napsaná pro Den díkůvzdání.

Fakt s ním nemusíte zrovna prasknout o zem. A i kdyby - nutná obrana. Toto jsou jen výmluvy.

Oni věděli, na které fakultě studuje. Filda jich tolik nemá. Není co omlouvat, zbabrali to.

Podobná hloupá reakce se dala čekat

Ví se to obecně, sled událostí byl popsán stokrát v médiích, nechápu, proč z toho nevyvodil závěry.

Podělali to, věděli, že zabil otce, že je ozbrojený, že míří na fakultu. Prohledali jednu budovu, druhou nesmyslné opomněli, nevarovali včas vyučující ani studenty, prostě to nezvládli.

Naprosto neprofesionální, necitlivé, bezohledně jednání policie. Jsem si jistá od začátku, že to zbabrali, že tomu mohli zabránit, informace měli.

Je to strašné, příšerné a podle všeho všechna ta "odborná pomoc" je úplně na nic.

Ani její sousedé nevěří, že by to byla sebevražda. Navíc, jak píšete, z 1. patra to spíš byla nešťastná náhoda a taky velká smůla.

Explodovaly I spontánně, stalo se mi to, když jsem ležela v porodnici na rizikovém. Bouchla mi na nočním stolku kousek od hlavy. Jen tak, z ničeho nic.

Mně explodovala ve špitále na nočním stolku. Docela zážitek.

Jojo, když jsem byla v porodnici s jedním s děti, ještě tam tyhle skleničky měli a jedna mi explodovala přímo na nočním stolku. Prostě tam stála a najednou prásk a voda a střípky všude.

Jezdit na kole přes přechod je ten nejhloupější zvyk a mám pocit, že spousta lidí snad ani neví, že se to nesmí. U nás ve městě norma, ještě se dokážou tvářit, že jim má člověk jako chodec uhnout. Nejlepší jsou ti, co jedou po silnici a pak bez varování najednou odbočí na přechod. Ale většinou tu jezdí po chodníku. 🙁 A to píšu jako člověk, co má cyklistiku rád a najezdí toho docela hodně. Ale toto mi hlava nebere.

Pamatuji ten případ a jako matka čtyř dětí, které s námi v posteli spaly v jednom kuse, říkám, že pětileté dítě zalehnout prostě nejde

Barva kůže se dokáže změnit v závislosti na prostředí během několika tisíc let. Ty změny a přizpůsobení jsou poměrně rychlé.

Ještě aby ne.

A co běh? Přijde mi to schválně nastavené tak, aby to zvládli i obézní.

Ono se to mění, ale pomalu.

Nejde o to, že by školy nerozpoznaly nadané dítě, nebo dokonce mimořádně nadané dítě (i když nevěřím, že paní je má hnedle čtyři, to je statisticky nepravděpodobné, i kdyby byla sama Marie Curie a za muže měla Alberta Einsteina). Učitelé si samozřejmě všimnou zjevného nadání. Ale často si nepovšimnou té zmiňované tzv. dvojí výjimečnosti - dítě je nadané a zároveň má nějaký problém, třeba tu zmíněnou dyskalkulii, který to nadání maskuje. Jenže - přijde mi velmi nepravděpodobné, že by škola v dnešní době ignorovala doporučení poradny a takové dítě nechávala propadnout, i když má naprosto jasné instrukce, jak s dítětem pracovat. Každá škola má výchovného poradce, který toto vše hlídá. Jako pedagogovi z mnohaletou praxí mi to přijde spíš prakticky nemožné. Je ale pravda, že roky se směřoval všechen zájem a všechny prostředky k dětem s problémem a nadané děti (hlavně ty mimořádně nadné) byly zanedbávané. To se v posledních letech naštěstí mění.