Jak může někdo zapomenout na děti v autě? To byl zfetovaný? Zapomenu mobila, klíče, peněženku.A navíc děti vydávají zvuky, takže je málo pravděpodobné,aby během cesty do jeslí dvojčata nevydala ani hlásku a řidič na ně zapomněl.A při opouštění vozidla asi musel vidět, že vzadu jsou autosedačky a v nich děti...
No muj letošní let do Egypta byl opravdu k nezaplacení.V letadle bylo asi 5 opravdu malých dětí cca do 2 let.Vsechny mrnata byla báječná.Ale moje spolucestující byla psycho.Jeste ani nenastoupila do letadla a už záchvaty paniky,ale fakt brutální.Sedla si a začala zvracet na všechny strany.Cele 3,5 hodiny letu do mě pořád stouchala a měla snad 1000 debilnich otazek.Opravdu debilnich.A celý let sem poslouchala, že je jí špatně a kdy už tam budeme.Rekla jsem ve 4 a ona se pořád ptala každých 5 minut.Takhle mi zkur.ila celý zážitek z letu.Jeji přítel se za ní úplně styděl.A to byl naprosto klidný let,bez turbulenci.Cesta zpět byla lepší sranda,byly docela slušné turbulence a dáma seděla vzadu letadla,no nevím koho poblila,ale já měla klid.Cestu zpět jsem strávila s postarsim parem a smála jsem se celou cestu až mi tekly slzy.
No to je pro rodiče super.Dnesni základní výbava pro prvnacka vyjde na 5000 Kč.A to jsem se držela opravdu obyčejných věcí, prostě nic speciálního.Pak přijdete 2.9. do školy a už to pojede 500 SRPŠD,600 družina,750 obědy,1000 pracovní sešity na psaní, počítání...No to aby někteří rodiče šli vyloupit banku.Mam jedináčka a právě i díky těmto věcem mě nenapadne si pořizovat 2.dite.Protoze přijít o příjem a být doma za tu almužnu si fakt nerisknu.
No mám známého včelaře.A ten mi radil, že v případě bodnutí pokud se začnete do 5 minut cítit trochu špatně,je lepší preventivně slupnout 2 prášky dithiadenu,zyrtecu nebo zodacu.No prostě co máte doma při ruce jako antihistaminikum.Vetsinou to pomůže anebo aspoň zpomalí rozjet následnou alergickou reakci než přijede třeba sanitka nebo se dostanete Vy do nemocnice.Pokud se jedná o male dítě,tak se podá jednorazove dvojnásobek dávky Fenistil kapek.
No tak já dělám v kanceláři,ale mohu být ráda, že žádný dress code nemusím dodržovat.Podle doporučení pana Špačka bych asi dávno v těchto vedrech chcipla.Klidne si do práce vezmu šaty a tenisky.Dulezite je, že jsem čistá a voňavá.Nikoliv jestli mám dle společenské normy šaty pod kolena, uzavřené boty a ještě silonky.To jsou rady z minulého století.
No mám syna, který půjde do školy a jsem ráda, že chápe v rodném jazyce,co po něm chci, má VD.Ale na druhou stranu angličtina hrou pro něj není problém a zvládá to nějak samovolně.Pohybuje se ve světě pc a tam se sám učí anglicky některé výrazy z her, protože navigace hry je v angličtině.Sice neumí slova sám pouzivat,ale na anglické povely reaguje např.go left,go ride,go around,the next level.Takze orientace....😁
No tak já byla matka, která ze začátku nosila bednu báboviček a všeho at si ma syn a ostatní děti s cim hrat.Ale po 3 návštěvě jsem trochu přehodnotila stanovisko a brala jsem synovi na pisek jen pár kousků.Jelikoz po 3.navsteve pískoviště synovi nezbylo skoro nic.Byla jsem několikrát svědkem jak některé maminky na ferovku odnášejí s sebou domů i naše bábovky.A když jsem se ozvala, že to jsou naše babovky,tak na mě matka spustila, že to jsou jejich babovicky.Ne nebyly,syn měl krásné babovicky s logem španělské značky a originálních tvarů.O jídlo a nějakou mlsku jsem se ráda podelila,ale ne tak, že cizi dítko si sedlo ke svačině pro syna a začalo se cpat stylem, že 14 dní nedostalo najíst a synovi nic nezbylo.A nebo já jsem cizímu ditku dala,ale maminka cizího dítka pak mému synovi ani bonbon nedala a raději si to schovala a nebo syna odehnala, ať si jde za svou maminkou pro svačinu.Proste já dám,tak očekávám, že druhá maminka dá také ochutnat.
S partnerem máme od začátku společný účet.A nikdy žádný problém nebyl.Nijak nemáme potřebu řešit to je moje a to je tvoje,i kdyz partner vydělává vice.Proste se kupuje všechno co je potřeba za peníze nás obou (opravy,auta,jidlo). Prostě oba si věříme a prostě oba víme, že si nemohu koupit něco drahého,aby to ohrozilo ekonomickou stabilitu rodiny.A jako nedokážu si pak predstavit, že budu rikat partnerovi, že jsem koupila něco našemu synovi a on ať mi dá půlku, když je to naše dítě.Nebo náklady na jídlo dělit dle toho,co kdo jí.Proste já si koupím co chci a on také.My máme v sobě důvěru, že ani jeden nerozhazujeme za zbytečnosti
No já mám zkušenost s dětskou pohotovosti bohužel taky negativní.Syn 15 měsíců si ve svátek odpoledne rozrazil čelo, bohužel krvácení se nedařilo doma zastavit.Jela jsem tedy na pohotovost.Pri příchodu nás přijala sestra s výrazem, že ji přímo obtezujeme svou přítomností.Pak si nás převzal docela ochotný lékař,ale vrchol byl na rentgenu.Asi 55 léta rentgenistka mě servala, ať laskavě syn přestane řvát jako na lesy, že ho jde jen zrentgenovat.Ale to že mu tlačila silou hlavu na rentgenovou desku se mělo dle ní asi synovi líbit?? Chápu, že tu hlavu mu musí takto zrentgenovat.Ale proboha co čekala? Ze syn bude v 15 měsících s úsměvem spolupracovat, nehybně bude mít hlavu prikovanou na desce??
No byla jsem svědkem kontroly, která mě ještě dneska fakt rozpaluje "do ruda". Bytovka o 10 bytech a 2 patrech, samozřejmě bez výtahu. Soused v pracovní neschopnosti kvůli komplikované zlomenině, sádru až po "pytlíka". Kontrola dole u zvonků jednou cinkla na zvonek a vyčkala sotva 30 sekund. A už si to štrádovali někam do pryč, že soused doma nebyl zastižen. Tenkráte jsem byla u schránek a byla zvědavá koho hledají (malé město a všichni jsou zvědaví jako opičky 🙂). No sdělili mi, že jsou kontrola a hledají souseda, který nebyl doma zastižen. Tak jsem jim sdělila, že soused se fakt během 30 s nedobelhá ke zvonkům a že musí chviličku počkat, že je stopro doma. Arogantně mi sdělili, že nemají čas na někoho vyčkávat až se uráčí otevřít. Ale přitom to fakt nebylo ani 30 sekund. No a vrchol všeho bylo, když odmítali jít na kontrolu nahoru k sousedovi a trvali na tom,aby soused přišel dolů. Jako se sádrou 40 schodů ? No ještě dneska jsem nas..ná z toho, když to píšu.
No tak nějak jsem to začala praktikovat já o víkendu.V sobotu cely den a nedelni dopoledne mám syna na starost já a tatínek má čas a prostor,aby stihnul udělat věci okolo baráku,auta nebo prostě co se nestihne v týdnu po práci.V neděli po obědě se sbalim a odjíždím se věnovat svému programu.V mém případě kolo, bazén,sauna anebo jen někam pokecat.Ale prostě být sama bez věčného mami tohle a mami tamto.Tatinek si užije chvíli se synem.A syn si konečně uvědomil, že máma není osoba 24 h denně k dispozici a že může taky "prudit"tatinka.😃 Syn si rychle zvyknul na tento program, tatínkovi to trvalo trochu déle.Ale je pravda, že synovi je už 7 let, takže už je to na pohodu.😃
No tak k této problematice se mohu vyjádřit docela adekvátně. Sama mám doma syna. Všimla jsem si cca ve 2 letech, že syn nemluví tolik jako jeho vrstevníci. Tuto obavu jsem sdělila pediatrovi. Ten mi sdělil, že syna necháme do 3 let, jestli se rozmluví nebo ne. A že je to kluk a ti bývají línější. Je pravda, že odplenkování synovi trvalo i přes moje urputné úsilí skoro do 3 let. Takže ve 3 letech slovní zásoba bída. fA syn je jedináček a věnovala jsem se jen jemu. Dělala jsem pro jeho rozvoj všechno možné i nemožné. Pak se rozjelo skoro 1,5 roční trvající kolečko vyšetření neurologie, foniatrie, klinická psychologie. Výsledek vývojová disfázie. Doporučení najít klinického logopeda. No sehnala jsem jen soukromého, kterého jsem platila. Teď šla logopedka do důchodu a já si musím najít normálního logopeda. Od loňského října obvolávám všechny možné ve vzdálenosti do 100 km od bydliště. A výsledek máme natřískáno nebo zapíšeme si Vás do pořádníku, takže Vás vezmeme asi tak za 1-2 roky. 🙁 Jedinný volný logoped je v Praze, ale 135 km fakt dojíždět nemohu, to už je trochu mimo moje možnosti,. Takže super situace a syn letos nastupuje do 1. třídy. Jsem zoufalá. :-(
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
No já si hlavu nedělám a moc to neresim.Davam synovi co má rád a je trochu "normálně" se tvářící z výživového hlediska.A syn to bude jíst.Takze na stridacku rajče, okurka,paprika,banan,jablko.Satecek, vánočka, toustový celozrnný chléb se žervé, šunkou, plátkovým syrem,parek v rohliku..
Do krabičky pár krupek, nebo pár bonbonu, sušenku,brumika.. K pití džus s vodou.Nebudu mu tvořit nějaké tofu pomazánky, humusové placky..