Udělal někdy někdo průzkum trhu, kolik občanů rozhlas vlastně poslouchá? Já nikoho ve svém okolí neznám. Pamatuji si, že moje máma si ráno rádio zapínala, když nás vypravovala do školy, ale to už je padesát let nazpět, Od té doby jsem už rozhlasové vysílání neslyšela, ani mi nechybí, Co je nového zkouknu na internetu, hudbu si pouštím takovou, co se líbí mě. Když čtu tento článek, žasnu, kolik těch stanic je a pro koho vlastně? Pro nějakého důchodce v noci na vrátnici? Kdo to proboha poslouchá?

Vdávala jsem se roku 1988, tak jsem to zažila, Kolovala fáma, že od 1.ledna 1989 půjde nábytek o třicet procent nahoru, Lidé bláznili, Byla jsem v jiném stavu a manžela měla na vojně, Přijela jsem z odpolední směny a šla si stoupnout do fronty, kde jsem strávila celou noc, Sníh-nesníh. Sedací soupravu jsem koupila jako zajíce v pytli, Prodavačka natrhla kartonový obal, já jsem řekla, že barva potahu je fajn a jak sedačka a křesla vypadají jsem zjistila až doma po vybalení, A tak to bylo i s dalším nábytkem, pračkou, atd. Jindy jsem stála několik hodin před elektrou, ale místo slíbených lednic přivezli jen nějaké vysavače a fény na vlasy . Neskutečné,

Jako veřejná služba stačí jeden, maximálně dva programy, Ostatní programy by se měly majetkově osamostatnit a fungovat jako ostatní televize, tedy z reklamy, Stardance či přihlouplé seriály nejsou veřejnou služnou. Co mi v ČT chybí, je více vzdělávacích pořadů, divadla, koncertů či jazykové kurzy,

U nás dostávají sociálně slabí stravenky, na které lze zakoupit pouze potraviny, Oni jdou do večerky, smění stravenky za peníze, majitel večerky si odečte z hodnoty patnáct procent. Občan je spokojen, má hotovost, překupník je spokojen, vydělal patnáct procent hodnoty a stravenky uplatní při nákupu v marketu, Když si stoupnete do fronty za někoho, kdo má nákup za osm, deset tisíc a zaplatí štosem třicetikorunových stravenek, tak ve frontě strávíte mládí.

Jako děti jsme si tam i přes zákaz chodili hrát, byla to ruina. Později už to nešlo, objevil se nový majitel.Je úžasné, co se dá z takového objektu vytvořit. V té době se ve Varnsdorfu domy spíše bouraly a budovaly se paneláky, mnoho zákoutí města mám uloženo v paměti, bohužel není fotodokumentace. Pokud ano, tak ji mají lidé na rodinných fotografiích a není jak si je prohlédnout.. Vily i podstávkové domy, třeba podél Mandavy, knihovna, hotel Burza, Stalingrad,.. vše je pryč. Vřelé díky těm, kteří udržují historickou podobu obcí. Budují, ale neničí.

Zajímalo by mě, jestli budou příští rok v Heřmínovech opět pořádat pravidelnou akci Rockem proti přehradě .... 😄 😄 😄

Trochu odbočím... Višňová na Liberecku je vytopená každý rok, někdy i několikrát za rok. Nikdo nic neřeší, protože Višňová a Černousy se nachází v přírodní rezervaci "Meandry Smědé", vyhlášené roku 1998, A tu rezervaci tam vyhlásili přesto, že byli místní obyvatelé řekou Smědou každoročně vytopeni, často opakovaně. Místo toho, aby lidem pomohli, tak povinné koupání zajistili vyhláškou, 😄 😄 Ekoteroristi. Sami by tam nebydleli, ale jiným ztrpčují život.

Tak to z nich musejí mít obchodníci radost. Hodinu po krámě vozí mraženou pizzu, ananas vzhůru nohama a další věci, narážejí do sebe vozíky a potom vše vrátí na své místo,(v lepším případě), včetně již rozmražené pizzy a jdou domů, Kdo tohle vymýšlí, to musí být hlava.

Já koncesionářské poplatky platím roky, i když televizi prakticky nesleduji, pouze přes internet V domě máme nefunkční STA, svoji anténu si dát nemohu kvůli zateplení objektu, to máme zakázáno, Kabelová televize mi přijde jako vyhazování peněz. At klidně podraží, ale když chtějí peníze od těch, co sledují program přes internet, ať je tam kompletně. Lidé si budou platit za to, že mohou sledovat. Pokud velkou část neuvidí kvůli tomu, že televize nemá vysílací práva, tak jde o podvod. Já požaduji plný rozsah. Ne, že se čas od času chci na něco kouknout a ono nic. Platím? Platím.

Pokud nebudou obchody platit miliony za tisk a distribuci letáků, mohli by uspořené peníze použít jiným způsobem. Třeba více slev a různých akcí. Nebo snížit ceny, atd.

Tradice. Nelze si nevzpomenout například na problémy s registrem vozidel. 😄 😄

To je ale hloupost, co se zde píše. Spotřeba klesá, protože jsou brambory drahé, nekvalitní - posekané, zelené. Z dvoukilového pytlíku toho vykrájíte často tak málo, že to sotva stačí pro rodinu k obědu. A hlavně to podle barvy jsou krmné brambory, co se dříve dávaly prasatům, O pěkné brambory, třeba rohlíčky, člověk nezavadí.

První generace imigrantů bývá zpravidla vděčná, Problémem bývá druhá, a ještě více třetí generace. Pocit vykořenění, když dotyčný nepatří tam ani tam, ten bývá značný.

Dobrá je ta poznámka vlevo nahoře - Rossenn Perez asi před týdnem

Jak se přes internet pouští rádio? Ne, že bych si ho chtěla pustit 😄 Považuji ho za zbytečnost, stejně jako telegram nebo denní tisk v papírové podobě a další přežitky. Rádio už několik desítek neposlouchám, pouštím si to, co chci slyšet a ne to, co mi někdo vnucuje, ale přesto mě ta myšlenka zaujala. Jaké vlastně existují v současné době stanice, na čem si je můžu pustit a jakým způsobem? Rádio dávno nemám doma ani v autě. A další možnosti? Televizní přijímač taky nemám, přes ten by to prý nějak šlo.,,,,

„der schöne Toni“ - to byl i Antonín Novotný

Mám naprosto stejnou zkušenost. Se staršími dětmi jsme toho procestovali hodně, ale následně se narodila ta nejmladší a už nebyl čas ani peníze. Měla jsem i dvě zaměstnání, abych vše finančně utáhla a dceři dokázala zajistit studium na vysoké škole. Řím byl můj sen, který jsem si roky odpírala. Nic jsem neponechala náhodě, našetřila jsem, učila se italsky, dcera uměla anglicky. Strávila jsem opravdu mnoho a mnoho času studiem, abych se naučila vše o historii města a jeho pamětihodnostech, Když bylo dceři osmnáct let, měly jsme vyrazit. Ona se ale rozhodla pro Řím letecky, se svým přítelem. Dobrá, obrečela jsem to, potají, ale je dospělá, Když se vrátila, vyptávala jsem se, co všechno viděli. Odpověď mě uzemnila. Viděla jen baráky, staré baráky, Prostě nuda,

To, co pan Šmucler je hloupost. Dnes má problémy najít stomatologa mnoho lidí. Pro rodiče postižených lidí je to problém neřešitelný. Moje scera má doma dva malé autisty. Dvanáct a devšt let. Za ty slouhé roky nenašla jediného soucitného zubaře, který by se jich ujal.Tohle je jedna velká skvrna na naší společnosti, pan Šmucler se doufám za tohle bude jednou smažit v pekle. Jak může neustále mluvit tak, tak mluví? Pacienti ho nezajímají, hájí zájmy stomatologů.

Slevové akce jsou lákadlem, jak dostat do obchodu zákazníka. Přijde, koupí a současně nakoupí i jiné zboží, beze slevy. Tedy, alespoň tak by to teoreticky mělo fungovat. Skutečnost je jiná. Řetězce někde poskytnou slevu, aby se současně finančně zahojili na něčem jiném. Přece nechcete slevu zadarmo a oni potřebují vydělat. Nakonec to vypadá takto : Máte chytrý telefon? Nemáte? Smůla. Je vybitý nebo doma na stole? Smůla. Máte naši aplikaci? Ne? Smůla. Máte aplikaci, ale nenaskočila vám? Aktivujte si data nebo máte smůlu. Jste cizinec a nemáte aplikaci? Smůla. Jste dítě, nemáte mobil a chcete si koupit svačinu do školy? Smůla. A tyhle slevy jsou jen pro důchodce. Bylo vám už 65 let? A můžete to dokázat? Ne, tak máte smůlu. ...atd...A tak zatímco přemýšlíte, zda vám ty tři, čtyři koruny slevy stojí za takovou anabázi, na tyto aplikace ve velkém nakupují někteří spoluobčané do svých večerek, kde zboží se ziskem přeprodávají. Obchod jim jejich velký nákup zlevnil, finančně se zahojí na někom jiném. Na tom bez chytrého telefonu, bez aplikace, třeba proto, že do tohoto řetězce nechodí pravidelně. Je to morálně ospravedlnitelné? a právně? Otázkou zůstává, k čemu tato data obchodníkům jsou? Nakupuji pro sebe? Pro celou rodinu? Pro sousedy? Koupila jsem zboží já, nebo dala pípnout kartičku člověku ve frontě přede mnou? Je moje, či kolegyně z práce? Našla jsem ji na chodníku a přivlastnila si ji? Statistika je přesné sčítání nepřesných čísel Jsem pro zrušení.kartiček i aplikací, nakupujme svobodně.

Neuvěřitelně smutná událost. Byl to lyžař, co riskoval, nebo účastník lyžařského výcviku? Věk třináct let napovídá, že jde o druhou možnost. Dnešní děti nejsou tak sportovně zdatné, mnoho času tráví u monitorů. Časem dojdou do sedmé třídy a vysoké náklady, nedostatek sportovního nadání, či nezájem, vše jde stranou, a děti jsou tlačeny k účasti na lyžařském výcviku, I když jim lyžování nic neříká, bydlí v rovině, v životě na tom nestáli a už nikdy stát nebudou.