Jak typické. Každý by chtěl mít "platy jako v Německu", ale ceny jako v Albánii. Jenže takhle to bohužel nefunguje. Většina Čechů je ekonomicky negramotná a žije v iluzi, že se někde samovolně líhnou nějaké peníze, které chodí podnikatelé (případně "Fiala") sbírat s nůší. Libují si, jak je v "Egyptě levno", ale za egyptský plat by věru pracovat nechtěli. Stejně jako by nechtěli pracovat v podmínkách, v jakých se vyrábějí v Číně ty "fantasticky levné" bebechy, co si kupují na TEMU. Ale cokoli jim vysvětlovat je marný, marný... je to marný. 🙂
Tenhle typ dovolené prostě není pro každého. Jsou lidé, kterým vyhovuje dřepět v rezortu a pak lidé, pro které by to bylo za trest. Sama patřím do té druhé skupiny, pro mě takový pobyt nemá naprosto žádný přínos ani smysl, unudila bych se k smrti. Pokud jste si v praxi ověřili, že to není nic pro vás, těžko se na tom něco do budoucna změní. Prostě už na tento typ dovolené nejezděte, lepší to nebude. 🙂
Když jsem měla dítě ve školce, bylo mi úplně fuk, jestli jsou ostatní matky v práci nebo na mateřské, ale co mi neskutečně pilo krev byly matky na mateřské, které strkaly do školky viditelně nemocné děti. A nebyl to nijak výjimečný jev. Celé roky jsem na to upozorňovala na schůzkách rodičů, učitelky mi "po straně" říkaly, jak jsou rády, že jsem za tu zlou já a ne ony, protože je to pochopitelně štvalo taky, ale bylo to naprosto k ničemu. Takové matky, co strčí kašlající a smrkající dítě do třídy a pak si na rohu před školkou hodinu vykládají s jinou matkou, obě přitom pohupující kočárky, bych kopala do zadních částí těla s rozběhem.
Pro případné šťouraly: ano, učitelka může dítě nepřevzít, jenže tyhle dámy dítě poslaly do třídy samotné a "zdrhly". Nebylo ho komu "vrátit". A na to, aby jedna učitelka vartovala hned za vstupními dveřmi a každé dítě kontrolovala školka asi neměla úplně kapacitu.
"Ještě před pár lety si člověk mohl říct, že vydělá na vlastní byt nebo dům." A kdy přesně si podle vás mohl "normální člověk" (tzn. člověk s průměrnými příjmy) něco takového říct? Ve velkoměstě nikdy a na malých městech/na venkově situace zdaleka není tak dramatická jako v Praze/Brně apod.
Také by mě zajímalo, kdo přesně jsou ti lidé, co dřou a žijí v chudobě, kterou popisujete v článku. Mám rodinu i přátele napříč republikou a nikoho takového neznám ani z vyprávění. A všechno jsou to "obyčejní lidé", včetně důchodců, žádných "horních deset tisíc".
Mít dvě nemovitosti, dvě auta a na účtu 200 tisíc, hanba by mě fackovala od rána do večera, kdybych jen pomyslela na to, že si půjdu požádat o sociální dávky.
Tuhle "novelu sociálních dávek" beru jako hodně nepovedený vtip. Nehledě na to, že přepsat na někoho majetek a odklonit peníze je snadné jako ta facka.
Sorry, ale pokud někdo pracuje v kanceláři, tak tam asi nesedí za minimální plat. A nemocenská - schválně jsem si na to otevřela tabulku pro výpočet náhrady mzdy za nemoc na rok 2025 a vychází to takto: 7 dní nemoci, úvazek 8 hodin, průměrný hodinový výdělek 200, redukovaný průměrný výdělek 180, celkem náhrada 6048. U 150 Kč za hodinu 4563 Kč. Nemocenskou máte až od 15 dne nemoci, vyplácí ji sociálka a 15 dní se s chřipkou nejspíš léčit nebudete, že.
Pro ty, co přijdou po dnešních důchodcích, se něco změní jedině k horšímu - pokud jde tedy o "státní důchod". K lepšímu by se mohlo změnit to, že se lidé budou méně spoléhat na stát a víc sami na sebe. Třeba začnou přemýšlet o tom, že i malý byt může být dost velký pro dva a dvěma osamělým důchodcům se žije rozhodně lépe než jednomu, minimálně proto, že se podělí o náklady.
Pokud někdy budu mít nějaká vnoučata, budou holt "mladí" respektovat, že u mně platí moje pravidla, nebo ať si případná vnoučata nabouchají do trenek a svěřují je někomu jinému. Samozřejmě chápu, že je nutné respektovat např. potravinové alergie dětí, stejně jako to, že je neakceptovatelné je fyzicky trestat (což jsem ostatně neprovozovala ani u svého dítěte), ale aby mi někdo svěřoval děti "s manuálem", na to fakt nejsem zvědavá. 🙂
"Tlak společnosti" je hra, na kterou buď přistoupím, nebo ne. Nikdo při rozhodování nikomu nedrží odjištěnou zbraň u hlavy. Podle mého názoru je primární problém v tom, že lidé odvozují svou hodnotu od nějakých spotřebních krámů, protože se ani nezamyslí nad tím, že by to mohlo být i jinak. "Soused" nebo nějaký "známý na internetu" má dům s bazénem, chci taky dům s bazénem, i když nejsem soused ani známý, ale úplně jiný člověk. Přijde mi to jako znak vnitřní prázdnoty, řídit se tím, co mají/dělají ostatní. Navíc to těžko vede k opravdové spokojenosti, je to jen naplňování představ cizích lidí nebo té imaginární "společnosti" - k čemu mi je splněný sen "souseda"? Já bych přece měl být tím, kdo rozhoduje, ne "soused" nebo "společnost". A pokud já sám nechci "dům s bazénem", proč bych se měl snažit ho mít? K čemu přesně je to dobré?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajímalo by mě, podle čeho soudíte, že jsou Švýcarsko a Norsko nejdražší země Evropy. Z hlediska cestování mi jako zásadní výdaj přijde cena ubytování (doprava je vedlejší, vzhledem k množství leteckých nízkonákladovek, existenci levných autobusových dopravců, akčních cen vlakových jízdenek i ceně benzínu to ve finále není až tak rozhodující faktor), a to je jednoznačně nejdražší v UK a v Irsku. Stejně jako většina služeb. Poměrně drahé je to i v Dánsku, které je dražší než Norsko nebo Švédsko. Srovnávám ubytování a služby ve stejné kategorii, nikoli hostel vs. pětihvězda, takže tam zas na poměr cena vs. kvalita nevychází Dánsko až tak zle. Obávám se, že v tomto směru naopak Chorvatsko body dost ztrácí.