Ráda bych platila za obsah, který mě zajímá, ale problém je v tom, že jen málo publicistických webů nabízí možnost placení pouze za konkrétní článek. Většinou žádají rovnou předplatné na měsíc. A když mě za měsíc zaujme třeba jen pět článků na pěti různých serverech, nebudu si přece u všech pěti pořizovat předplatné a pak hlídat, kdy vyprší, abych ho zase rušila.
Na druhou stranu, proč by mě nebo moje dítě mělo zajímat, co si o mojí dovolené myslí paní učitelka. Nebo spolužáci. Tyhle hry musí vždycky hrát dva. Mně to bylo vždycky z hloubi duše protivné, takže jsem i dítě vedla k tomu, že primární je, co se líbí a vyhovuje NÁM/JEMU, ne to, co si o tom myslí někdo, komu do toho reálně je úplné prd. A čím víc lidí na hru "co si kdo pomyslí" nebude přistupovat, tím bude fenomén poměřování pindíků slabší. Jediný ospravedlnitelné důvody, proč se starat o chování ostatních je moje vlastní ohrožení nebo porušení zákona. Jiným slovy, nestarám se, kam jezdí soused na dovolenou nebo co si on myslí o mojí dovolené, začnu se "starat", když začne nahatý exhibovat před školkou.
To jsou bohužel důsledky té hloupé hry na "střední třídu", jejíž tuzemská definice je proklatě nízko a snaží se tak v lidech vzbudit dojem, že ve skutečnosti nejsou "až tak chudí". Jenže jsou, a hlavním důvodem tohoto stavu je politika nízkých mezd (a vysokého zdanění práce). Problém je, že neexistuje relevantní politická síla, co by to alespoň slíbila nějak řešit. Není to v zájmu ODS a už vůbec ne Babiše, který z této politiky coby oligarcha a "velkozaměstnavatel" těží. ČSSD se bohužel pohřbila sto sáhů pod zem a dál už tu máme jen extrémisty a populisty, kteří mají jen chytlavá hesla pro skupinu nespokojených, ale reálná řešení žádná.
Jinými slovy, pokud se zázrakem neobjeví demokratická progresivní levicová nebo alespoň středolevá strana s potenciálem sestavit vládu, nemáme šanci z toho bludného kruhu vystoupit.
Jestli vám to dodnes nikdo neřekl, "stará holko", je asi nejvyšší čas nalít si čistého vína.
Pokud je pro vás muž v první řadě sponzor a dárce semene, vůbec nevíte, jak vypadá skutečný partnerský vztah. A proto také nevíte, k čemu je v životě muž (nebo i žena, jste-li menšinově orientována). Nemůžu ani napsat, že je mi vás líto, protože není. Máloco je mi totiž tak protivné jako vámi popisovaný způsob uvažování.
Husákovy děti, narozené v 70. letech těžko mohly "výhodně odkoupit obecní byty v privatizaci", protože před rokem 1989 žádné "dekrety" na obecní/služební byt neměly. Mohly maximálně dostat nějaký takový byt od prarodičů, rodiče Husákových dětí totiž většinou ještě žijí. Sama jsem ročník 1974 a nikdo z mých vrstevníků široko daleko opravdu nic neprivatizoval, byť tenhle blud čtu už nejmíň posté. A pokud jde o hypotéky před 20 lety, zkuste si dohledat tehdejší podmínky a úrokové sazby, pravděpodobně vás jejich "dostupnost" překvapí.
Rozdělený rozpočet - resp. přesněji oddělené účty - žádné rozdíly mezi partnery nedělá. Pokud totiž nevydělávají oba na korunu stejně, ty rozdíly existují tak jako tak. Sesypáním všech peněz na jednu hromadu nezmizí.
Přijde mi zajímavé, že s oddělenými účty mají problém v drtivé většině případů ti, co vydělávají méně. Nebude asi až tak složité odhadnout proč. 🙂
Vaše představy o "batůžkářích" jsou... řekněme úsměvné. Zřejmě nedovedete připustit existenci člověka, co nechce tvrdnout týden nebo déle na jednom místě. A když už někdo netvrdne dlouho na jednom místě, musí podle vás spát ve sdíleném bydlení nebo hostelu a stravovat se bagetami ze supermarketu, protože "batůžkář" rovná se low cost. Svatá prostoto! 🙂
Nikoli. Statistiky hovoří jasně. Nejvíce úrazů vč. smrtelných se stává doma (což je nepřekvapivé, když tam lidé tráví nejvíc času) a nejčastější pachatelé trestných činů na dětech jsou osoby z jejich nejbližšího okolí. To sice neznamená, že to nemůže být náhodný instruktor na letním táboře, ale spíš to bude někdo "z rodiny".
Ale pokud je vaším cílem vychovat ustrašené, vystresované dítě, které skončí s v ordinaci odborného lékaře s nějakou tou fobií nebo nezpracovaným traumatem (protože přesně k tomu hyperprotektivní výchova, kde za každým rohem číhá "bubák" či jiné hrůzné nebezpečí zhusta vede), je to samozřejmě vaše věc.
Z uvedeného asi nic, ale mít mateřskou a rodičák... to by se mi moc líbilo. Bohužel se mi narodilo dítě "ve špatné době", kdy i ten rodičák byl podmíněný tím, že nebudu pracovat, resp. nesměla jsem si vydělat víc než cca tři tisíce za měsíc. Na mateřskou jsem jako OSVČ neměla nárok vůbec. Dnešní "bezpodmínečný" rodičák lze opravdu závidět.
Už je to tu zas. 🙂
Chcete ceny "jako v Albánii/Egyptě", ale za místní platy byste pracovat nechtěli.
Vybíráte si profláklé lokality, kde se dá předem počítat jednak s vyšší cenou a "druhak" s vyšším podílem chytráků, co právě kvůli atraktivitě místa nasadí absurdní cenu za "plesnivou chatičku".
ČR fakt není jen Lipno, Krkonoše nebo Pálava. Dá se jet kamkoli jinam. Má to celou řadu bonusů. Nebudou tam všude mraky lidí, podpoříte podnikatele v méně "bohatých" regionech (nejen provozovatele hotelů/penzionů a restaurací, ale i lokální výrobce) a ubytování seženete obvykle levněji. Jenom to holt tak dobře nevypadá na sociálních sítích, protože jezdit někam (např.) na Vysočinu přece není dost "in". 🙂
Neříkám, že není zábavné pročítat komentáře pod články na téma "Chorvatsko", je to navíc i taková instantní sociologická studie, ale není toho už přece jenom trochu moc? Co je komu do toho, proč kdo někam jezdí nebo nejezdí, co tam jí nebo nejí, kde tam spí... vždyť je to každého věc. A jestli někomu přijde Chorvatsko drahé/špinavé/málo vstřícné k turistům atd. atd., no tak tam nemusí jezdit, není to povinné. Ani napsat o něm každý rok vyšší desítky článků, které jsou pořád dokola o tom samém. 🙂
Ale vždyť je to vzájemné. 🙂 "Rezortisté" zase hejtují "batůžkáře", protože jejich představa o dovolené na vlastní pěst jsou ve většině případů hostely s 12 lůžky na pokoji a společnou koupelnou a batůžek plný chlebů s Májkou z domova. Sama v článku stavíte proti sobě rezort a apartmán, jako by neexistovaly jiné způsoby ubytování. Nehledě na to, že i ten "apartmán" je dost široký pojem.
Kdyby se každý staral o sebe a nesnažil se před druhými prsit, že on je něco lepšího, protože to má "takhle", zatímco ten, kdo to má "jinak" je poloviční de*il, sice bych se tak nepobavila v diskuzích, ale svět by byl podstatně příjemnějším místem. A nejen ten virtuální.
Regulované nájemné v minulosti na současnou situaci nemá žádný vliv a pokud nějaký, pak přesně opačný.
Důvodem, proč jsou dnes byty drahé a nedostupné je v první řadě privatizace a rozprodávání bytů cizincům mimo země EU bez jakéhokoli omezení. Pronájmy bytů na trhu by měly z větší části pokrývat obce a firmy/jednotlivci, vlastnící celé objekty, nikoli jednotlivé byty. Takový majitel jednoho, dvou "investičních bytů" se totiž chová úplně jinak než firma, byť z pochopitelných důvodů (nemá tolik prostředků, aby opravoval případná poškození, jeho schopnost "právní obrany" je nižší a na svém majetku více lpí - z hlediska nájemníka je pronájem bytu od "malovlastníka" problematický rovněž, protože nikdy neví, kdy bude majitel chtít byt pro syna, vnuka nebo bratrance a neprodlouží mu smlouvu, bez ohledu na to, zda ji bude plnit). Nízká daň z nemovitosti tomu všemu jen nahrává. Lidem se vyplácí držet byty prázdné, zejména pak ty levně privatizované, kde jsou měsíční náklady pár tisíc za SIPO. Ten, kdo si pořizuje investiční byt na hypotéku s pronájmem počítá, jinak by se mu nevyplatilo jej pořizovat, ale majitele privatizovaného bytu "po babičce" v podstatě nic nenutí byt "vrátit na trh". Zhodnocený ho má už dostatečně a nic horšího, než že ho bude muset prodat, pokud by se dostal do finanční tísně mu nehrozí.
Itálie má právo si ve své zemi nastavit taková pravidla, která určí demokraticky zvolená vláda. Pokud se to nelíbí Italům, mohou proti tomu protestovat, podepisovat petice nebo si příště zvolit do vlády někoho jiného. Oproti tomu nic jako "právo na levnou dovolenou" neexistuje. V oblasti turistického ruchu se hlasuje peněženkou.
Jen poznámka pro ty, co vyzdvihují, o kolik je levnější dovolená v Egyptě, Tunisku apod. - chtěli byste pracovat za mzdy tamních obyvatel?
Dokud lidé nepochopí, že nemohou mít vysoké příjmy, pokud bude "všechno levné", není téhle zemi pomoci. Podíl služeb na HDP je v EU cca 73 %, v ČR je asi o deset procent nižší. Jistě, můžeme se bavit o kvalitě služeb u konkrétních provozovatelů a jejich ceně v poměru k této kvalitě, ale pořád platí, že čím vyšší průměrné příjmy, čím vyšší náklady a odvody státu, tím vyšší je cena produktu. Smažák s hranolky prostě nemůže stát 50 Kč, jako stál "před lety", protože ani ten, kdo ho konzumuje, nemá stejný příjem, jako měl "před lety", kdy těch 50 Kč stál.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
No, ono by asi bylo dobré zmínit, že i z těch 40 tisíc je minimální sociální a zdravotní pro OSVČ letos sedm tisíc a od příštího roku už osm. Aby zas nenastalo kvičení, jak OSVČ "parazitují na systému".
2 odpovědi