Nejsem zrovna mladá. Je mi 50 let. Důchodci jsou tudíž generace mých rodičů, rodičů mého muže, mých přátel a spolužáků. Do toho počítejme všechny ty tety, strýčky, kamarády a bývalé kolegy rodičů apod. Poměrně široký vzorek.
Světe div se, drtivá většina bydlí ve vlastním (privatizace + dědictví po jejich rodičích), kulturu i cestování si dopřávají běžně (prakticky na vše mají slevy, MHD pak v některých městech zcela zdarma) a pokud jde o jídlo, rozhodně nemusí nikde "vybírat popelnice". Nikdo z nich nebyl žádný papaláš, přesto mají plus mínus průměrné důchody. Bývalí úředníci, učitelé, techničtí pracovníci apod. Samozřejmě nelze zpochybnit, že existují i důchodci, kterým se vede hůře, ale troufnu si tvrdit, že naprostá většina seniorů v tomto státě skutečně neživoří.
Fascinuje mě, jak ve všech článcích na toto téma, které se v poslední době vyrojily - bez ohledu na hypotetickou částku měsíčních příjmů - všichni lidé utrácí peníze jen za spotřební blbosti typu kafíčka, dortíčky nebo kosmetika. Nikdo nemá žádné koníčky. Nikdo nesportuje, necestuje, nic nesbírá, ani nečte knihy... jen si denně kupuje kafe s sebou a nechává si domů dovážet pizzu. :-)
Ne, není to sobecké. Je to úplně normální. Malé dítě, které ještě nechodí do školy nemá žádnou "dovolenou" ani "prázdniny" ve smyslu "času na odpočinek/regeneraci", protože jaksi nevyvíjí aktivitu, od které by "odpočívalo". Navíc v tomhle věku je celá dovolená o tom, že se přizpůsobujete dítěti. Dovolené, které mi vyhovují nejsou pro malé dítě vhodné, takže dokud bylo malé, trávilo "dovolené" u babičky s dědou na chalupě. A když dorostlo do puberty, nemělo už o společný čas s rodiči takový zájem, tak zůstávalo doma zcela dobrovolně a na základě vlastního uvážení.
A to, že jezdím na dovolené/výlety sama nebo s kamarádkou neznamená, že bych dostatečně nemilovala svého muže; naopak, mám ho natolik ráda, že ho nenutím jezdit tam, kam nechce a trávit čas způsobem, který ho nebaví. Což je vzájemné, nenutí mě k tomu ani on. Neznám větší opruz než muset se vláčet někam, kam nechci, navíc z tak přiblblého důvodu jako "aby si někdo něco nemyslel". Ať si o tom každý myslí co chce. 🙂
Hanba by mě fackovala z obou stran, kdybych měla na účtu 200 tisíc a šla si žádat o dávky. U invalidního nebo těžce nemocného člověka bych to chápala, jinak ne.
Ty částky a seznam majetku jsou absurdní. Ale jestli si opravdu takhle někdo představuje chudobu a potřebnost, začíná mi dávat smysl, kolik lidí kňourá, jak se má špatně.
To je dnes bohužel takový trend. Jeho vyznavačky nejsou sice ve většině, ale jsou tak hlasité, jako kdyby byly. Hlásají, že dítě jen z toho titulu, že je dítě, má právo chovat se kdekoli jakkoli. Žádná psaná ani nepsaná pravidla nedodržují. Pokud proti tomu něco namítnete, jste zapšklá bába, co nenávidí děti a určitě by je nejraději mlátila jako žito, protože kdo má slušně vychované dítě, ten ho pochopitelně musí bít. Jinak by přece slušně vychované nebylo.
Pevně doufám, že to časem přejde. Je to jeden z nejotravnějších trendů, co jsem zažila, a že jich už pár bylo.
Nebývalo. Resp. bývalo ve velmi vzdálené minulosti a zdaleka ne u všech aerolinií. Úsměvné na tom je leda tak to, že ty letenky rozhodně nestojí "pár stovek", protože u low costu by člověk za nízkou cenu letenky tak nějak očekával minimální servis, u standardní ceny je minimální servis na pováženou.
Konkrétně na Ryanairu mi ovšem vadí úplně jiné věci než velikost kabinového zavazadla, potíž je v tom, že se mu dá čím dál tím hůř vyhnout, požírá letové sloty jeden za druhým. 🙁
Stejně jako se pravidelně každé září objevuje v obchodech vánoční sortiment, v říjnu ve zpravodajství naříkání vlekařů, tak se každý rok na jaře začnou rojit články na téma Chorvatsko.
Nemůžu říct, že by to nebyla zábava, zejména pak komentáře... ale asi nejzajímavější mi na tom přijde, proč je sakra takový fenomén zrovna Chorvatsko? Na světě je kolem 200 států (záleží na tom, jaké kdo uznává), v Evropě 46, jak se to stane, že tolik lidí jezdí zrovna do Chorvatska a nikam jinam? Rok co rok? A to jako proč?
Možná by nebylo od věci si ty blbiny, co chrlí umělá inteligence, před zveřejněním alespoň přečíst a přepočítat.
Pokud rodině po odečtení "nájmu a pravidelných účtů" zůstane 15 tisíc a při namátkové kontrole zjistí, že utratí přes pět tisíc za "drobnosti" týdně, taková rodina by byla každý měsíc pět tisíc v mínusu... pokud by tedy už po prvním měsíci neumřela hlady, což by se v reálném životě stalo.
Umělá inteligence tohle samozřejmě neřeší, protože nejí. 🙂
Tak se ještě jednou podívejte na ten graf ohrožení chudobou. Jasně z něj vyplývá, že hlavním faktorem je OSAMOCENOST.
Nejsem žádný velký fanoušek ODS, spíš naopak, přála bych si mít v politické nabídce silnou progresivní demokratickou levici, ale holt "není skladem". Je tu ale ještě jedna věc. Sama jsem vyrůstala s babičkou a dědou, děda byl "kovaný komunista", přesto razil zásadu, že stát je až poslední, kde má člověk hledat pomoc. Že na prvním místě jsou lidé kolem nás - rodina, přátelé. To, že jsme dobrovolně rozbili vazby v širších rodinách, nastolili trend "nukleárních rodin" a přátelství omezili na povrchní sedánky u kafíčka je primární příčinou dnešní situace. Lidé, kteří mají problém utáhnout nájem nehledají možnost ve spolubydlení, ale jdou si požádat o státní příspěvek, protože se přece "nebudou s někým dohadovat". Staří lidé "by si už nezvykli". Navíc se "dneska nedá nikomu věřit".
Možná by nebylo od věci se nad tím trochu zamyslet. On by totiž pak i ten stát měl více prostředků pomáhat těm, co si opravdu nemohou sami pomoci, kdyby se na něj nespoléhal každý, kdo prostě jen nechce slevovat ze svého pohodlí a naučit se vycházet s "cizími lidmi". To nejsou hraběcí rady, sama jsem bydlela v ekonomicky náročných dobách jako samoživitelka několik let s kamarádkou, moje matka důchodkyně si vzala na byt osamělého důchodce... je to jen o tom, do jaké míry jsme ochotni slevit z nějakého "pohodlí" a sebestřednosti.
Rozlišovala bych "vyjití" a "možnost generovat majetek". Vyjít musí každý s tím, co má, pokud nechce skončit v dluhové pasti. Problém je zůstatek. U jakéhokoli příjmu, kde po zaplacení nutných nákladů něco zbude (a je vcelku fuk, jestli tisícovka nebo "desetitisícovka") se musí člověk rozhodnout, jestli za ty zbylé peníze chce normálně žít nebo je někde "sušit" na horší časy. Dokud nemáte příjem cca 200 tisíc měsíčně a víc, tak z toho nemáte šanci ZÁROVEŇ normálně žít a ještě generovat majetek. "Normálním žitím" myslím např. výdaje za kulturu, cestování, setkávání se s přáteli, provozování nějakého sportu apod.
Obvykle nemám očekávání, tudíž neprožívám ani žádná velká zklamání, ovšem Řím mě fakt neoslovil ani "napodruhé". Potřetí už to nejspíš zkoušet nebudu. S tímhle městem jsme se prostě "nepotkali". A není to kvůli davům turistů nebo špíně, to je prakticky ve všech profláklých destinacích stejné. Přijde mi, že nemá duši. Že je to taková filmová kulisa plná komparsu. Kromě Říma jsem tenhle pocit měla už jen v Barceloně.
"Mnoho žen se jen těžko smiřuje s tím, že už je rodina po letech péče přestává potřebovat. A najednou nevědí, co s volným časem i sama se sebou."
Tohle je tak smutné čtení. Mnoho žen se jen těžko smiřuje s tím, že už nemají komu dělat služku... nemají koníčky, nemají přátele, nevědí, co se sebou, protože už nemusí nikoho opečovávat. Jak to sakra může vůbec někdo dopustit? To jsou všechny ty ženy masochistky nebo co?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Fíha. Tolik komentářů k satirickému článku. Vyloženě se nabízí úsloví o potrefených husách. 🙂
Nechápu, co je na tom tak kontroverzního. Někdo to takhle prostě chce, tak to má. Mně se z komentářů "byli jsme v Egyptě 20x" ježí chlupy i tam, kde je nemám, protože pro mě by dovolená v rezortu byla za trest i jednou, ale kde se bere ta potřeba hájit si za každou cenu "to svoje", když jde o takovou blbost? Kdo si takovou dovolenou užívá, nemá přece potřebu řešit, co si o ní myslí někdo jiný. To je nějaký skrytý pseudocestovatelský mindrák nebo co?