Člověk kdysi věděl, že žije pro něco většího než pro sebe. Dnes povětšinou žije v iluzi reaktivního ega, krmeného algoritmy a lží – a nevidí dál než k další notifikaci či souhlasu stejně postiženého.

Smrt horolezkyně Kláry Kolouchové spustila lavinu komentářů. Méně o ní, více o nás. O potřebě potvrdit si, že žijeme správně. O tom, proč nás víc než tragédie dráždí ženy, které se odvážily žít jinak.

Třináctý důchod je téma, které se vrací jako bumerang. Většinou spolu s volbami. I letos je součástí předvolební kampaně a slibů některých populistických politiků.

Závist nás provází od nepaměti a má i pozitivní stránky. Pocit, že je něco nefér, nás ale může zničit.

Průměrný český důchodce se zdaleka nemá tak špatně, jak tvrdí Andrej Babiš. Výměnou za hlas ve volbách důvěřivým občanům Česka slibuje veledary, které nemá z čeho financovat a důvěry seniorů zneužívá pro vlastní prospěch.

Ano, říká se, že šaty dělají člověka. Na mysl se dere otázka: jakého člověka dělalo oblečení za socialismu a jakého dnes?

Přiznám se, že tato úvaha vznikla hlavně proto, že mě zajímají reakce čtenářů na diskuzním fóru. Rád bych věděl, zda teď, téměř osm let po bezvýhradném zákazu kouření ve všech restauracích, kavárnách a barech v Česku, je toto téma ještě živé.

Stát přestal starobním důchodcům vyplácet příspěvky od poloviny loňského roku. Ústavní soud nyní záležitost potvrdil a zamítl návrh poslanců hnutí ANO.

Naše babička i děda byli celý život úplně normální pracující lié. Teď jsou v důchodu a podle všech strašáků by měli být na mizině. Ale nejsou. Prošla jsem jejich záznamy a vím přesně proč.

Někteří lidé si myslí, že Němci, Nizozemci nebo třeba Skandinávci jsou „daleko pracovitější“ než my, Češi, a proto mají vyšší životní úroveň. Tedy např. že pracují více dnů v roce nebo více hodin denně. Přitom pravdou je téměř pravý opak.

Bylo bydlení pro všechny. Měli jsme vše, co jsme potřebovali. Nebyla nezaměstnanost, bezdomovci, narkomani. Bylo bezplatné školství a léky. Vyráběli jsme si vše sami. Všechno to jsou mýty.

V českém online prostoru se rozmáhá fenomén, kdy uživatelé odmítají platit za obsah, ale neváhají ostře kritizovat jeho autory. Tito čtenáři často urážejí novináře, označují je hanlivými výrazy a znevažují jejich práci.