Tohle, že měl být “Hard talk”? Tak to se opravdu směji. Je opravdu vtipné, jak paní Kalhousová tvrdí, že jí jde o demokratickou debatu, což je přesně to, co se pro-izraelské lobby v čele s ní daří tady potlačovat. A proto jsou nám prezentovány pouze její nekonečné monology a monology dalších stejně smýšlejících “odborníků”, kteří se nemusí obávat, že by s nimi redaktor/ka nebo dokonce jiný host polemizovali.

Konečně článek, který v titulku vypíchnul důležitou informaci a to, že za výzvou prezidentovi, aby podpořil zastavení masakru Gazy, stojí stovky umělců. Věřím, že číslo poroste.

Ráda bych ale upozornila na to, že nejisté udávání počtu zavražděných v Gaze je v této chvíli nedotažená novinařina.

Daniel Veselý, který si tu práci s hledáním informací dává, vám poslouží jako vodítko ke zdrojům:

Nejenže jsou data zveřejňovaná ministerstvem zdravotnictví v Gaze podle prosincové studie vědeckého časopisu Lancet jako tradičně akurátní, další věrohodné analýzy tvrdí, že celkový počet obětí vražedné izraelské mašinérie může být v reálu mnohem vyšší. Ostatně i autoři této studie píší, že izraelské nálety již loni 10. listopadu vedly ke kolapsu komunikace a reportování gazanského ministerstva zdravotnictví, což nevyhnutelně způsobilo podhodnocování skutečného počtu zabitých osob.

Nicméně v Gaze nezabíjí pouze izraelská armáda, jak na konci loňského roku konstatovala vedoucí katedry globálního zdraví na univerzitě v Edinburghu Devi Sridhar.Výzkumnice, která vycházela z extrapolovaných odhadů Lancetu pojednávajících o hrubé úmrtnosti v uprchlických populacích v předchozích konfliktech, dospěla k poznatku, že pokud se nic nezmění, zahyne během letošního roku téměř půl milionu Gazanů. Zdůrazňuji, že text Devi Sridhar vyšel na konci loňského roku v Guardianu, přičemž tragická situace v Pásmu se kvůli systematickém blokování humanitární pomoci IFD a použití hladovění jako zbraně ještě více zhoršila.

Odkaz 1  

Pan Vondra opět lže v zájmu dehumanizace Palestinců. Když říká, že "krásná Palestinská holka" řekla, že bude pít krev židů a drtit jejich lebky, tak referuje o hoaxu, kdy na instagramu bylo založeno několik účtů se jménem a fotkou Ahed Tamimi, která se už jako dítě ocitla v izraelské věznici poté, co dala facku izraelskému vojákovi, který chvilku předtím, střelil jejího bratrance projektilem do hlavy a málem ho zabil. Musela mu být odoperována část lebeční kosti... naprostá hrůza. Za facku okupačnímu vojákovi byla tedy vězněná několik měsíců. Teď je vězněná s tím, že se jí připisují slova zmíněná panem Vondrou z instagramového účtu, který ani není její, ale nese její jmého.

Odkaz  .

Všech lidí žijících od řeky k moři, pro něž tato země je a zůstane domovem, ať jsou to Židé, Palestinci, nebo příslušníci jiných menšin. Z těchto idejí se toto heslo zrodilo, takto je široce chápáno lidmi po celém světě, kteří se s přesvědčením o hodnotě univerzálního humanismu k tomuto heslu hlásí. A takto je chápeme a užíváme i my. Dnes a tady.

Odmítáme, aby si heslo ukradli ti, kteří chtějí vyhánět nebo zabíjet jedny či druhé. Nejsme šovinisti a je pro nás nepřijatelné, aby byla svoboda Palestinců podmíněna vyháněním Židů. Nejsme antisemité a je pro nás nepřijatelné, aby byla existence Izraele podmíněna židovskou nadřazeností – či nadřazeností kohokoliv jiného.

Představa, že bezpečí Izraelců a svoboda Palestinců se navzájem vylučují, se znovu a znovu ukazuje jako naprosto mylná. Ve skutečnosti jedno podmiňuje druhé a naopak: v čím větší nesvobodě, udržované s čím dál větší brutalitou, Palestinci musejí žít, tím menší je bezpečí Izraelců. Jsme přesvědčení, že je nejvyšší čas vystoupit z této bludné logiky násilného útlaku a násilného vzdoru, která plodí jen další zbytečné utrpení.

Jeden stát od řeky k moři už existuje. Teď jde o to jej zrovnoprávnit a humanizovat. K této snaze Palestinců a solidarizujících lidí po celém světě se hlásíme. Lidská touha po důstojnosti, svobodě a spravedlnosti je stejná u všech lidí.

A sní o ní stejně tak Palestinci jako Židé.

Všichni.

Od řeky k moři.

Ne našim jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě

Odkaz 1  

Ať již v anektovaném Východním Jeruzalémě, odkud jsou Palestinci vytlačováni, nebo v Pásmu Gazy, kde jsou namačkáni v kleci blokády. Od řeky k moři…

Od řeky k moři žijí Palestinci po desetiletí v útlaku a v porobení. Jsou jim bořeny domy, je jim kradena půda i voda a oni sami jsou zavíráni do detenční vazby. Od řeky k moři jsou Palestinci dehumanizováni a ponižováni, je jim odpírána svoboda i důstojnost, jsou označováni za zvířata. Od řeky k moři je zpochybňováno jejich lidství i jejich existence coby národa. Od řeky k moři je jejich pouhá přítomnost považována za existenční hrozbu pro ty, kteří chtějí od řeky k moři pěstovat izraelskou dominanci a nadřazenost. Od řeky k moři zažívají Palestinci po desetiletí vyhánění, nespravedlnost a lhostejnost světa, který od řeky k moři zpochybňuje jejich práva, jejich minulost a odpírá jim budoucnost. Od řeky k moři se musí znova brát za svůj život, dokazovat, že tady jsou a budou. Od řeky k moři.

Nejsme rasisti a nebudeme! Odmítáme apartheid pod izraelskou kontrolou – od řeky k moři – stejně jako jsme ho odmítali v Jihoafrické republice. Odmítáme rasismus, stejně jako jsme ho zavrhli v Evropě. Odmítáme nadřazenost a útlak. Odmítáme, aby se Palestinci nemohli vrátit do svých domovů, zatímco je Izrael definován jako stát pouze svých židovských obyvatel, kteří mají právo návratu, ať již předtím žili kdekoli na světě. Heslo od řeky k moři nevzniklo s myšlenkou na vyhánění, ale jako vyjádření touhy po svobodě, důstojnosti a rovných právech všech.

Na co se těší izraelské děti pod vedením svých kantorů… Vám to opravdu přijde normalni? Odkaz  

Chcete se bavit o školství? Prosím posudte sami… Odkaz  

Wow, vaše komentáře jsou na úrovni predholocaustoveho Německa. Poslechnete si izraelskou profesorku vzdělávání, která analyzovala izraelské učebnice. Nurit Peled Elhanan Odkaz  

Izraelské buldozery bourají palestinské školy prvního stupně. Palestinské děti a rodiče se na to v beznaději dívají. Toto se děje opakovaně a systematicky. Odkaz  

Palestinské studentky Birzeit byly zatčeny a uvězněny. Na seznamu obvinění bylo např. účastnila se výšlapu do přírody, prodávala knížky na studentském veletrhu knih...k výslechu a za mříže bez obvinění se dostala další studentka, která je členkou studentského výboru Birzeit, čehož se týkal její výslech. Jakékoli studentské aktivity okupační složky považují za "nelegální aktivity ovlivňující veřejný pořádek a bezpečnost". Za prodávání knih studentům 22 měsíců za mřížemi je opravdu mazec. Přijde vám to jako demokracie?

Odkaz  

To je opravdu smutné, cist tady ty nenávistné komentáře vůči novinářovi, který se snaží dělat svou praci dobře a tedy rozšiřovat nám obzory o tom, co všechno se v Izraeli a pod jeho okupaci děje. Někteří ale evidentne preferuji fantazii o jediné demokraci a nejmoralnejsi armádě okupantů, která sice v těchto chvílích bombarduje školy OSN, nemocnice, porodnice(!), humanitární konvoje … proste všechny, ale tady se bude fandit… tak hlavně ze máme ty západní hodnoty a vyspělejší civilizaci…

Odkaz 1  

Vystrčit hlavu z čr pohledu také neuškodí...

Odkaz 1  

Dnes je výročí masakru vesnice Dawayima, kde v r. 1948 při etnické čistce Palestiny sionistické teroristické jednotky zmasakrovaly téměř 500 Palestinců. Mez zavražděnými bylo 170 dětí a přes 200 žen. Dětem byly klacky rozbity lebky. Nebylo domu, kde by nebyli mrtví. Druhou vlnou [izraelské] armády byla četa, k níž patří i voják, který podal svědectví. Jeden z vojáků se chlubil, že znásilnil arabskou ženu a poté ji zastřelil. Arabská žena s několikadenním kojencem byla použita k úklidu zadního dvora, kde se vojáci stravují. Sloužila jim den nebo dva, poté ji i s kojencem zastřelili. Voják vypráví, že z velitelů, kteří jsou kultivovaní a zdvořilí, ve společnosti považovaní za dobré hochy, se stali podlí vrazi, a to nikoli v bouři boje, ale spíše v rámci systematické kampaně vyhánění a ničení. Čím méně Arabů zůstane - tím lépe. Tento princip je hlavním politickým motivem [vyhánění] a hrůzných činů, proti nimž nikdo nic nenamítá, ani v polním velení, ani mezi nejvyšším vojenským velením. Sám jsem byl dva týdny na frontě a slyšel jsem chlubivé historky vojáků a velitelů, jak vynikají v aktech lovu a "šukání" [sic]. Ošukat Arabku, jen tak, a za jakýchkoli okolností, se považuje za impozantní úkol a na získání této [trofeje] se soutěží.

Nereagovat by znamenalo solidarizovat se s morální korupcí. Voják mi řekl, že Deir Jásin [další masakr, který spáchali bojovníci Irgunu v dubnu 1948] není vrcholem chuligánství. Je možné křičet o Deir Jásinu a mlčet k něčemu mnohem horšímu?

Odkaz  

Neignorujme pravdu mezi námi… politicky jsme agresory a oni se brání… Země je jejich, protože ji obývají, zatímco my sem chceme přijít a usadit se, a podle jejich názoru jim chceme vzít jejich zemi. … Za terorismem Arabů je hnutí sice primitivní, ale není prosté idealismu a sebeobětování.“

David Ben Gurion. Address at the Mapai Political Committee (7 June 1938) as quoted in Flapan, Simha, Zionism and the Palestinians. Gurion byl považován za izraelskou levici...

Otec zakladatel izraelské pravice, byl hrdý fašista Vladimír Žabotinský, který v r. 1923 ve své hlavní idoelogické eseji Železná zeď napsal: Každé domorodé obyvatelstvo na světě odolává kolonizaci tak dlouho, dokud má nejmenší naději, že se zbaví nebezpečí být kolonizováno.

To je to, co Arabové v Palestině dělají a v čem vytrvají tak dlouho, dokud zůstane jediná jiskra naděje, že budou moci zabránit transformaci "Palestiny" na "zemi izraelskou".

Mezi sionisty a Araby neexistuje žádné nedorozumění, ale jedná se o přirozený koloniální konflikt, vysvětluje Žabotinský. Sekretářem Žabotinského byl otec Netanjahua. Marek Čejka píše: "Železná zeď" není jen historický dokument, ale svým způsobem vysvětluje i postoje pozdější (a také současné) izraelské sekulární pravice - hlavně kolem strany Likud - k izraelsko-palestinskému konfliktu, která spatřuje velkou inspiraci právě v Žabotinského myšlenkách. Odkaz  

4. Ezra Danin, rozvědka Hagany

Násilné činy je vyděsí a z pomoci z arabského světa učiní zbytečnost.

Co myslíte násilnými činy?

Ničení dopravy, autobusů, nákladních aut převážejících zemědělské výrobky, soukromých automobilů, potápění jejich rybářský lodí v Jaffě, zavírání jejich obchodů bránění tomu, aby se suroviny dostávaly do jejich továren.

Jak budou reagovat?

Prvotní reakcí mohou být nepokoje, ale v konečném důsledku pochopí, o co nám jde.

Yosef Weitz, Židovský národní fond

To nestačí. Teď není čas se jich zbavit? Proč máme mezi námi nadále udržovat tyto trny v době, kdy pro nás představují nebezpečí. Jediným řešením je transfer Arabů odsud do sousedních zemí. Jediná vesnice ani jediný klan nesmí zůstat. Jedině po tomto transferu bude naše země schopna přijmout miliony našich bratří. Neexistuje jiné řešení. Transfer neslouží jen jednomu cíli, tedy snížení arabské populace, ale slouží také druhému cíli, to je osvobození země obdělávané Araby a její osvobození pro židovské osidlování. Ovládnutí naší země je naší povinností. Bez transferu nebude židovský stát.

V roce 1948 činil poměr Palestinců k židům v Palestině přibližně 2:1 (přibližně 1,3 milionu Arabů na 630 000 Židů)

Citace sionistických lídrů pochází z dohledatelných dokumentů uvedených v knize Ethnic Cleansing of Palestine izraelského historika Ilana Pappého. Sionističní lídři se svojí agendou etnické čistky nějak netajili.

3. část Státní izraelská ideologie sionismu stojí na dvou základních principech, vyhnat z Palestiny co nejvíce původního obyvatelstva a zajistit si tak v zemi židovskou většinu.

Zakladatel sionismu Theodor Herzl si 12. června 1895 napsal do deníku, že je nutné zamezovat zaměstnávaní arabského obyvatelstva a podněcovat tak jejich odchod do okolních zemí za prací. „Proces vyvlastnění a odsunu chudých (míněno palestinských rolníků) musí být proveden diskrétně a obezřetně,“ napsal Herzl.

"We shall try to spirit the penniless population [Palestinians] across the border by procuring employment for it in the transit countries, while denying it any employment in our own country. Both the process of expropriation and the removal of the poor must be carried out discreetly and circumspectly."

Raphael Patai (ed.), The Complete Diaries of Theodor Herzl, Translated by Harry Zohn. New York: Herzl Press and Thomas Yoseloff, 1960, pp. 88-9.

Otcové zakladatelé byli názoru, že teror, etnická čistka a kolonizace jsou jediné řešení.

Yigal Allon, velitel jednotek Palmachu, elitní bojové jednotky sionistické paramilitární organizace Hagana v r. 1948

Co je třeba udělat s palestinským obyvatelstvem? Realita palestinské většiny v zemi přinutí židovské osadníky použít sílu, aby zrealizovali sen čistě židovské Palestiny.

Yitzhak Rabin, vrchní operační důstojník Palmachu, pozdější ministerský předseda Izraele

Souhlasím, že je nezbytné obyvatelstvo vyhnat pryč. Buď můžou být masově zatýkání, nebo vyhnáni. Je lepší je vyhnat.

2. část. ...vyhánění tisíců palestinských rolníků z půdy, kterou obdělávali po generace. Což jako důvod k nepokojům potvrdila i Shaw Commission, britského právníka Waltra Shaw. Již v polovině dvacátých let bylo více než 8700 palestinských rolníků vyhnáno ze 20 vesnic v oblasti Marj Ibn Amer v Galileji (dnes známé jako údolí Jezreel). V letech předcházejících povstání byli palestinští rolníci vyvlastněni a vystěhováni ze třetiny veškeré orné půdy v Palestině. Rokem 1931 už bylo vyhnáno 20 000 palestinských rodin. (Balfour Shadow, Dvavid Cronin)

Židovský národní fond, židovské odbory Histadrut a další sionistické agentury v Palestině také usilovaly o postupné znemožnění existence nežidovského nicméně většinového obyvatelstva Palestiny, a to prosazováním politiky zaměstnávání a pronajímání půdy pouze židům.

Už v r. 1937 si Židovská agentura v Palestině založila Výbor pro transfer obyvatelstva (Population Transfer Committee). Ben Gurion tehdy řekl:

Podporuji povinný transfer obyvatelstva, nevidím v tom nic nemorálního.“ (Benny Morris, Righteous Victims, st. 144)

1919 Americký president Wilson do Palestiny poslal King-Crane Commission, která také došla k závěru, že “sionisté usilují o prakticky kompletní vyvlastnění současných nežidovských obyvatel Palestiny.“

Mezi lety 1933 – 1935 do Palestiny emigrovalo 150 000 židů.

1935 palestinští dělníci v Jaffě vykládali nákladní loď, když se jeden barel rozbil a vypadly z něj zbraně a munice. Brzy se zjistilo, že barely putovaly sionistickým ozbrojencům.

Ve 20 letech bylo palestinské vedení, které se krystalizovalo v Palestinské národní konferenci, ochotno absorbovat příchozí židovské přistěhovalce.

1928 se Britové v Palestině pokusili prosadit smlouvu mezi sionisty a Palestinci o rovné reprezentaci židovských osadníků a Palestinců v budoucích státních strukturách. Sionisté návrh podporovali jen do té doby, kdy si mysleli, že ho Palestinci odmítnou. Když ho Palestinci přijali, tak ho sionisté okamžitě odmítli, protože se naprosto vylučoval s cílem sionismu, tedy absolutní kontrolou nad Palestinou.

Po roce 1930 se palestinské vedení institucionalizovalo v Arabské vyšší komisi (Arab Higer Committee). Komise reprezentovala veškeré politické strany a hnutí v palestinské komunitě. Když Britové v roce 1947 předali otázku Palestiny OSN, Arabská vyšší komise se spojila s několika arabskými státy a navrhla OSN řešení. Řešením měl být společný stát, který by absorboval veškeré dosavadní židovské přistěhovalce, ale zamezil by další sionistické kolonizaci Palestiny, tedy přílivu dalších osadníků. OSN se nicméně rozhodla Palestinu nespravedlivě rozdělit.

Podobnou strategii měli sionisté s Partičním plánem OSN. Navenek si jej nedovolili odmítnout, protože představoval první mezinárodní dokument, schvalující nárok sionistů na půdu Palestinců. Uvnitř sionistického hnutí však měli jasno, jak Partiční plán využít.

Odmítnutí britského návrhu v r. 1928 patřilo o rok později k hlavním podnětům palestinského povstání. Dalším důvodem byla systematická britsko-sionistická politika změn pozemkových zákonů, která vedla k vyhánění tisíců palestins

Bylo by dobré si také uvědomit, že Hamas pomohl vytvořit Izrael. A teď nemyslím jen teror, ve kterém Palestince nutí žít, ale Izrael stál u zrodu Hamás v praktickém slova smyslu. Sponzoroval je, aby tak rozdělil palestinskou společnost, která stála za PLO a Arafatem, kteří se chtěli domluvit. Složili zbraně, uznali Izrael a jediné, co od Izraele požadovali, bylo respektování mezinárodního práva a lidských práv Palestinců. To by ale v první řadě musel ukončit vojenskou okupaci a kolonizaci Západního břehu, což je válečný zločin a zbavit se diskriminačních zákonů a dvojího právního systému, které z něj dělají apartheid. Na to ale Izrael nikdy nepřistoupil. Nikdy ani neuznal právo Palestinců na sebeurčení, raději podpořil Hamas dle politiky rozděl a panuj. Pak 2007 Hamas v Gaze vyhrál demokratické volby a Izrael to řešil dnes už 17tiletou blokádu tohoto odkladiště uprchlíků, které Izrael do Gazy vyhnal nejdříve v roce 1948 pak 1967, aby mohl mít co nejžidovštější stát s minimem původních obyvatel, kterým zabavil majetky a půdu a vyhnal je. Pak následovala zmíněná blokáda a opakovaná bombardování lidí v už tak bezvýchodné situaci. Co taková politika a takovýto státní terorismus, protože při každém bombardování Gazy umíraly celé palestinské rodiny, mohl přinést a co může přinést dnes? Nic než další zoufalství, které zrodí další násilí. Jedinou cestou je dialog a respektování mezinárodního práva a lidských práv. Nic lepšího jsem tu zatím nevynalezli.

Odkaz 1