Četla jsem původní Honzíkovu cestu a mám ji stále doma. Nebudu číst vnučkám tu novou, upravenou. Radši jim vysvětlím, co to bylo družstvo a v jaké době to bylo. Je to stejné, jako bychom vyškrtli např. druhou světovou válku, protože nás to dnes už nezajímá, je jiná doba. Vyrostla jsem v době, kdy se také zamlčovalo leccos, protože to nezapadalo do oficiálně povoleného názoru a věřili jsme tudíž tomu, co nás učili. A to je špatně. Aby si člověk udělal svůj názor, musí znát minulost nezkreslenou. Se vším všudy. Dnes se děje to, co kdysi, jenže opačně.

Milá paní. Jen brečíte, fňukáte, litujete se. S touhle možností jste měla dávno počítat a připravit se na ni. Nebo jste čekala, že vám se to nemůže stát? Byly jste dobře situovaní, tak proč jste si neodkládala pro sebe? Proč jste se nesnažila více stát na vlastních nohou? Proč měli synové dostat peníze až ve 30ti? To už by snad dávno měli stát na vlastních nohou oni. Chodila jste vůbec do práce? Zažila jsem něco podobného, jen jsem byla mladší (což uvádíte jako výhodu) a muž odešel k mé vrstevnici. Dnes už spolu dávno nejsou, je sám, nemocný a je rád, že jsme se na něj se syny nevykašlali a částečně ho přijali zpět do rodiny. I kvůli vnučkám. Čas rány nazahojil, ale otupil. Jenže já jsem na něm nebyla nikdy závislá. Možná mu to i trochu vadilo. Ale ta jeho nová nebyla můj opak, ale byla ještě víc nezávislá než já. Dělal u ní domácí práce, využívala ho, jak mohla. A to jsme všichni vysokoškoláci. Měla jste víc bojovat, nenechat si všechno líbit a rozhodně se neutěšovat tím, že všichni jsou na vaší straně. Život prostě není peříčko a překážky zde jsou proto, abychom se naučili to, co ještě neumíme.

Už dost pamatuji a bylo to tak vždycky. Už za totáče. A muselo to tak být i v době, kdy do školy chodila paní autorka příspěvku. Tak proč se teď diví. Ovšem na druhé straně chápu, že některé rodiny mají problémy s hlídáním dětí. Na to se u nás příliš nemyslí a zlepšit by se to mělo. Každý nemá babičky na hlídání.

Jsem babička dvou vnuček, které chodí rok do školky (4 a 5). Když jsou nemocné, hlídám je. I my jsme si ale loni vyslechli několikrát kázání o rýmě a kašli. Vnučky byly doma, ale nic jiného jim nebylo, chodily ven a doma řádily. Když je třeba po 3 týdnech kašel a rýma přešel, tak po týdnu ve školce to bylo zpět. Četla jsem, že v zahraničí rymu /i zelenou/ a kašel neřeší, pokud je jinak dítě v pořádku. Myslím si, že i imunitu mají děti lepší, pokud jsou vystaveny infekci. Chápu i rodiče. Paní učitelky neznají jejich situaci a i dětská lékařka často kroutí hlavou proč musí psát rodičům OČR když dle ní by dítě do školky mohlo. Prostě se to přehání. Děti je třeba otužit a ne je zavírat doma při banalitách. Letos je to zatím lepší. Holky zatím chodí a podle počtu dětí vidím, že i ostatní jsou na tom lépe. A navíc. Stejně se to neuhlídá. Na šíření infekce stačí i jedno dítě.

Sám si vytváříte svůj stres. Na snídani je celkem běžné nakoupit dopředu a do obchodu pak nemusíte. Nezmiňujete se také o dětech, které také ráno snídají, takže máte na starost pravdpodobně jen sám sebe. Důchodci většinou hůř spí, a tak jdou do obchodu ráno, kdy si myslí, že je tam lidí nejméně. Nemohou se zavděčit každému. Zorganizujte si čas lépe a nechte důchodce na pokoji. Není to jejich chyba.

Já s panem Duškem naprosto souhlasím. Jen to neměl říkat tak veřejně,protože na to ještě většina lidí nedozrála, aby to chápala. Klub skeptiků je směšný, stejně jako současný ministr zdravotnictví.