Opětovná chyba ohledně tisu: je velice toxický celý kromě dužiny! červených bobulí. Dužina není jedovatá, jen "pecky" uvnitř. Tis se množí pomocí trávicího traktu ptáků, kteří sezobnou bobuli, pecku pochopitelně nerozkoušou, traktem projde celá a pak někde vyklíčí daleko od mateřské rostliny. Bobule nejsou sladké, mají celkem nevýraznou chuť, ale jsou celkem osvěžující. Ano, snědla jsem jich určitě kolem dvaceti. Přesto nedoporučuji to zkoušet!
Ptačinec žabinec je sice otravný plevel, ale snadno se vytrhává na rozdíl třeba od pyru plážového nebo bršlice, které mají podzemní oddenky, kterých se v podstatě nelze zbavit. A to bych mohla pokračovat dál. Zásadní námitka vůči článku, který je skoro doslovným přepisem článku z časopisu Naše krásná zahrada, je ilustrační foto. To opravdu není ptačinec, to bych si do salátů opravdu nedala!!
Taky dělám vrbu, ale vyslechnu, jestliže je zájem, poradím. Většina lidí se chce prostě jen někomu svěřit, dostat problém ze sebe. Viděli jste už někdy skutečnou vrbu? Nese na sobě cizí problémy? Ne. A tak to musí mít i lidská vrba: vyslechnu a dál se tím netrápím, popřemýšlím o nějaké radě či pomoci, radu dám, pomoc poradím. Dál se mě to netýká, nemůžeme nést cizí problémy, kolikrát malicherné.
Pojem doba temna je odvozena od Jiráskova (Alois Jirásek, spisovatel historických románů, který svým protiněmeckým a protihabsburským pojetím českých dějin formoval obecný pohled na naší národní minulost asi až do dneška) románu Temno. Zabývá se právě dobou rekatolizace jako důsledku porážky v bitvě na Bílé hoře. Jako dobu temna to prosazoval Zdeněk Nejedlý, první komunistický ministr školství.
Chürem Sultan se jmenovala Maria a byla dcera pravoslavného popa z jihovýchodní části polsko-litevského státu, asi z dnešní západní Ukrajiny. Unesené dívky se dostávaly do jakéhosi internátu vedeného bohatou ženou, kde se učily turecky, hudbě a tanci, ruční práce, především vyšívání. Také základům literatury a pochopitelně číst a psát a islámskou věrouku. A umění zalíbit se (svému) muži. Ty nejhezčí a nejšikovněší byly vybírány pro sultánský harém. Ale ne na tržišti- v domě.
Článek je sbírka nepřesností, špatného překladu i nesmyslů.
Umět získávat informace je jedna věc, ty jsou dnes dostupné tak snadno a v takovém množství, jako nikdy předtím, ale informace není všechno. S těmi je potřeba nějak zacházet, logicky je dávat do souvislostí a interpretovat je. Jistě bude mnoho mladých a schopných lidí, kteří to budou umět, ale bohužel bude mnoho takových, kteří se budou utápět v jednotlivostech. Umí, a to celosvětově, méně číst a hlavně méně rozumět přečtenému.
Mohli by si k tomu mohli vyzkoušet ještě chůzi v lodičkách, ve kterých musí japonské zaměstnankyně v kanceláři chodit. Dokud se mi nenarodilo první dítě, měla jsem nejen bolesti, ale křeče při kterých to že mě "šlo horem dolem" a kroutily se mi prsty u rukou a přitom bolely šlachy, jako by mi měly prasknout. S tím opravdu nešlo chodit mezi lidi. Naštěstí jsem porodila ještě před nástupem do první práce...V lodičkach bych to teda opravdu nedala.
Pamatuji si tlusté vložky z buničiny v jakési jemné síťovině. Byly úžasné: snadno protekly, byly široké nějakých osm cm,takže se v dívčím rozkroku ohnula a obtekla někdy až na sukni. Navíc škrábala. Prostě ideál. Škoda, že už jsem po přechodu, ráda bych si to někdy z nostalgie zopakovala. Přes kalhoty se jemně rýsovala. V zahraničí, na východ a jihovychd od nás se skutečně používaly, a někde dokud používají, látkové, tj kus hadru, který se pak ve skrytu vypere a usuší, aby nebyl na očích. Ráda bych se vrátila i do idylických dob před 1.světovou válku, kdy, jak vzpomínala manželova babička, nosily se sestrou pod sukní starou spodničku, kterou si otíraly při práci na poli stehna. To byl velmi zdravý způsob, žádné opruzeniny, žádné záněty, prostě ideální do práce i do školy. Takže mladé ženy a dívky, tady máte ověřené zkušenosti! A jak budete vonět!
Dnešní senioři, patřím již mezi ně, už asi zapomněli, jak jsme přesně tyto věci - v duchu- vyčítali těm, kteří byli v době našeho mládí staří. Bylo nám taky líto, když jsme někoho pustili sednout a ten nám místo poděkování vypadal, že jsme nevstali dost rychle. Taky nám ráno před osmou hodinou nadávali za naše školní tašky, které jsme nosili přes rameno a v dopravním prostředku odkládali na zem. Je škoda, že mnozí z nás mají krátkou paměť.
Na Předním východě, v arabském chalífátu, i v muslimském Španělsku (od roku 710), byli lidé obojího pohlaví se světlou pletí,nebo dokonce i vlasy, považováni za krásné a sloužili především v domácnosti bohatých. Slovanští muži byli ceněni jako věrní a spolehliví otroci, kterým byly svěřovány důležité funkce, třeba správa majetku. Ne vždy si tedy pohoršili (až na povinnou kastraci,pokud byli součástí vnitřní domácnosti). Dívka, pokud porodila syna, mohla zaujímat v harému vysoké postavení nebo se stát i plnoprávnou manželkou. Všichni byli přivedeni povinně k islámu.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Lahve s picí houbičkou,nebo jak to nazvat,třeba to mají cyklistické lahve, tak takových v pet podobě, to připevněné víčko bylo odjakživa. Pravda,jen se zacvakne a nešroubuje, ale to je jen o malý pohyb navíc. A taky nemůže někam třeba v autě, zapadnout k nenalezení.