Bible není učebnice dějepisu. Ve vzdálenější minulosti a především v Orientu bylo obvyklé se vyjadřovat obrazně, příklady, příběhy, podobenstvím, lidé pak myšlenky lépe chápali. Proto není Bible faktografickou knihou a taky proto nemůže být nevěrohodná.

Můj příspěvek není o bance, ale přesto má podobné rysy: když můj otec zemřel, tak mu ještě 2 měsíce po smrti přišly upomínky za internet, který sami zaměstnanci operátora odpojil a zrušili (být byl předán majiteli k rekonstrukci). Na pobočce mi rovněž tvrdili, že otec musí linku a mobil zrušit telefonicky a osobně. Jejich argumenty byly jednoznačné, i když jsem jim ukazovala úmrtní list. Nakonec kdesi ve vyšších sférách společnosti dohledali telefonický hovor starý asi 4 měsíce, kterým otec žádal o zrušení. Jinak by ho chtěli vyvolat na seanci.

Podle této teorie by naší předkové, kteří mívali občas hlad, nebo rozhodně jedli menší porce, do 18.století většinou jedli jen 2x denně, a žili v obydlích, kde často bylo teplo jen blízko kámen, by se měli doživat vysokého věku. Přitom se dožívali výrazně nižšího věku než my. O kvalitě potravin a čistotě vzduchu přitom není pochyb, nepoužívali žádnou chemii. Přesto v 50 byli staří a v 60 nad hrobem. Není pes zakopaný ještě jinde?

Je hodně utažená vůči ramenům, ale neuvádí se její výška, tedy poměr výškapostavy a pas.rozdíl, jestli má 150 nebo 170 cm. V rodině se traduje, že naše prababička, otcova babička, měla pásek od šatů stejně dlouhý jakotehdy ještě odepínací límeček od košile jejího může, pradědy. A nosila korzet i v době, kdy dávno vyšel z módy, ve 30.letech, před 2. světovou válkou. Byla na něj zvyklá a pas měla i po dětech štíhlý, navíc ji nutil stát rovné a nehrbit se.

Ano, přesně. V širším centru jako Vinohrady nebo Vršovice navíc člověk češtinu skoro neslyší a pražská čeština už snad úplně vymizela...

Napřed jsem stála v jakémsi potrubí, které okolo mě rotovalo až jsem se dostala na jeho okraj. Přede mnou byla plocha, asi vodní, hladká klidná, zprava začalo přicházet příjemné teplo,úžasný klid, který byl zároveň i tím teplem a harmonický až do jakémsi příjemné hudby. Bylo to všechno dohromady, nejúžasnější pocit nesrovnatelný s ničím, co jsem do svých seniorských let zažila. Pak se zpoza vodní plochy začalo šířit teplé žlutooranžové světlo se sílícím světlým středem a pocit neuvěřitelného míru a blaha sílil. Chtěla jsem tam jít, udělat krok z okraje toho potrubí, ale v tu chvíli jsem ucítila pokyn, ne, tam nesmíš, ještě ne, a všechno skončilo.

Tyto stavy na pokraji smrti lze snad vysvětlit chemickými procesy v mozku. Mě ale potkal podobný sen, vidění, nevím, v polospánku. Bylo mi dvacet let, byla jsem naprosto zdravá, na smrt jsem vůbec nemyslela, ale několik hodin předtím zemřel člověk, který by se byl stal mým tchánem, kdyby žil déle. Ale i to jsem se dozvěděla až dopoledne potom. Je to už skoro 50 let, o nějaké ezoterii nebo duchařině nebylo ponětí a ani já jsem do začátku 90.let nevěděla, co jsem to viděla. Až jednou v rádiu četli z knihy Život po životě a mně běžel mráz po zádech, protože tam popisovali totéž, co jsem viděla v tom snu. Nikdo mě nepřesvědčí, že jsou to chemické pochody v mozku. Ale od té doby, co vím, že to jiní taky viděli, se smrtí nebojím.

Dřív se lidé řídili biologickými hodinami, chodili spát a vstávali podle světla. Řídili se přirozeným rytmem sebe a dobytka, o který se starali, ale pracovali dokud mohli, většinou do smrti. Důchod vymyslel až kancléř Otto von Bismark ve druhé polovině 19. století, před 150 lety.

Naši předkové je v dobách hladu a hladomoru přidávali do mouky na chleba... ale my snad hlad nemáme

Byli zrušení 1312,tak nemohli být na této akci. To nebylo divadlo, ti přítomní členové řádů jsou skutečnými členy stále existujících řádů.

Lahve s picí houbičkou,nebo jak to nazvat,třeba to mají cyklistické lahve, tak takových v pet podobě, to připevněné víčko bylo odjakživa. Pravda,jen se zacvakne a nešroubuje, ale to je jen o malý pohyb navíc. A taky nemůže někam třeba v autě, zapadnout k nenalezení.

Gumové rohlíky začaly v socialistické velkovýrobě. Na křupavé rohlíky vzpomínala babička na první republiku nebo jsem o nich četla v literatuře ( Ignát Hermann), já jedla křupavé pečivo jen v zahraničí.

Ve Finsku, kde žije dcera, musí zákazník, který sáhne na pečivo rukou, zaplatit celý box, všechno pečivo, do kterého sáhl. Má ale po ruce kleště, které u nás často nejsou ani u sladkého pečiva.

Opětovná chyba ohledně tisu: je velice toxický celý kromě dužiny! červených bobulí. Dužina není jedovatá, jen "pecky" uvnitř. Tis se množí pomocí trávicího traktu ptáků, kteří sezobnou bobuli, pecku pochopitelně nerozkoušou, traktem projde celá a pak někde vyklíčí daleko od mateřské rostliny. Bobule nejsou sladké, mají celkem nevýraznou chuť, ale jsou celkem osvěžující. Ano, snědla jsem jich určitě kolem dvaceti. Přesto nedoporučuji to zkoušet!

Místy je to nevalný překlad z angličtiny, česky leze říct, že se muž vdá, o dalších chybách třeba v přechodnících pomlčím.

Eunuchovi amputovali něco jiného... zbavili ho mužství, aby nemohl ohrozit legitimitu dětí narozených v paláci císaři, jeho manželce a konkubínám.

Ptačinec žabinec je sice otravný plevel, ale snadno se vytrhává na rozdíl třeba od pyru plážového nebo bršlice, které mají podzemní oddenky, kterých se v podstatě nelze zbavit. A to bych mohla pokračovat dál. Zásadní námitka vůči článku, který je skoro doslovným přepisem článku z časopisu Naše krásná zahrada, je ilustrační foto. To opravdu není ptačinec, to bych si do salátů opravdu nedala!!

Nikdy se to netýká manželských sporů. V ožehavých záležitostech jen mlčky vyslechnu a řeknu, že na danou osobu budu myslet. Nic víc. Jedná se ale většinou o strach z nemoci blízkých, strach o děti, nic, kde bych radila proti někomu. To by bylo špatně. A pak, vyslechnu vždycky jen tehdy, kdy mě o to někdo požádá, nikdy se nenabízím.

Taky dělám vrbu, ale vyslechnu, jestliže je zájem, poradím. Většina lidí se chce prostě jen někomu svěřit, dostat problém ze sebe. Viděli jste už někdy skutečnou vrbu? Nese na sobě cizí problémy? Ne. A tak to musí mít i lidská vrba: vyslechnu a dál se tím netrápím, popřemýšlím o nějaké radě či pomoci, radu dám, pomoc poradím. Dál se mě to netýká, nemůžeme nést cizí problémy, kolikrát malicherné.

To je zajímavá informace. Tak si člověk Avary představuje. Ta dívenka byla drobná, ale naprosto souměrná s pravidelným obličejem bez výrazných lícních kostí (bylo jí mezi 8-11lety,pak šla na gymnázium) se zvláštně hnědou barvou očí a vlasů. Velmi inteligentní, učenlivé a krásné dítě.