Dnešní kapitalisti čerstvé a kvalitní pečivo upéci neumí! Ty gumové rohlíky a nechutné rozpadající se housky, to mu říkají pečivo? Kvalitní křupavý a chutný rohlík, jsem jedl naposled za komunistů!
Gumové rohlíky začaly v socialistické velkovýrobě. Na křupavé rohlíky vzpomínala babička na první republiku nebo jsem o nich četla v literatuře ( Ignát Hermann), já jedla křupavé pečivo jen v zahraničí.
Opětovná chyba ohledně tisu: je velice toxický celý kromě dužiny! červených bobulí. Dužina není jedovatá, jen "pecky" uvnitř. Tis se množí pomocí trávicího traktu ptáků, kteří sezobnou bobuli, pecku pochopitelně nerozkoušou, traktem projde celá a pak někde vyklíčí daleko od mateřské rostliny. Bobule nejsou sladké, mají celkem nevýraznou chuť, ale jsou celkem osvěžující. Ano, snědla jsem jich určitě kolem dvaceti. Přesto nedoporučuji to zkoušet!
Ptačinec žabinec je sice otravný plevel, ale snadno se vytrhává na rozdíl třeba od pyru plážového nebo bršlice, které mají podzemní oddenky, kterých se v podstatě nelze zbavit. A to bych mohla pokračovat dál. Zásadní námitka vůči článku, který je skoro doslovným přepisem článku z časopisu Naše krásná zahrada, je ilustrační foto. To opravdu není ptačinec, to bych si do salátů opravdu nedala!!
Nemluvě o tom, že kolikrát může člověk zvenku, který se v dobré víře do problému montuje, všechno ještě zhoršit. Starý kněz říkal v semináři studentům: "nikdy se nepleťte do manželských sporů! Oni se smíří - a vy budete ten špatný!"
Nikdy se to netýká manželských sporů. V ožehavých záležitostech jen mlčky vyslechnu a řeknu, že na danou osobu budu myslet. Nic víc. Jedná se ale většinou o strach z nemoci blízkých, strach o děti, nic, kde bych radila proti někomu. To by bylo špatně. A pak, vyslechnu vždycky jen tehdy, kdy mě o to někdo požádá, nikdy se nenabízím.
Taky dělám vrbu, ale vyslechnu, jestliže je zájem, poradím. Většina lidí se chce prostě jen někomu svěřit, dostat problém ze sebe. Viděli jste už někdy skutečnou vrbu? Nese na sobě cizí problémy? Ne. A tak to musí mít i lidská vrba: vyslechnu a dál se tím netrápím, popřemýšlím o nějaké radě či pomoci, radu dám, pomoc poradím. Dál se mě to netýká, nemůžeme nést cizí problémy, kolikrát malicherné.
Ale nebyla spíš z kavkazských Avarů? Žijí hlavně v Dagestánu, ale nejsou s těmi, co žili v Pannonii, nebyli nijak blíže příbuzní (v Dagestánu žijí rovněž Albánci, které s balkánskými Albánci spojuje jen jméno, nic bližšího).
Jeden urbanista, znalec nemalé části evropského prostoru, mi ale říkal, že potomci Avarů žijí (resp. žili v 80. letech minulého století, kdy tam na to narazil) ve Švýcarsku v několika obcích – jednom údolí – v kantonu Appenzell. Mnozí z nich měli částečně asijské rysy obličeje (široké tváře, vysedlé lícní kosti), černé vlasy, relativně krátké nohy a nízké postavy: domy tam prý běžně měly horní futra dveří třeba 160 cm nad prahem. Tak na to narazil (a prý doslova!). Podle něho jsou to byli potomci Avarů nuceně přestěhovaných Karlem Velikým do tehdejší Východní marky (dnešní Österreich+části Slovinska a Švýcarska).
To je zajímavá informace. Tak si člověk Avary představuje. Ta dívenka byla drobná, ale naprosto souměrná s pravidelným obličejem bez výrazných lícních kostí (bylo jí mezi 8-11lety,pak šla na gymnázium) se zvláštně hnědou barvou očí a vlasů. Velmi inteligentní, učenlivé a krásné dítě.
Pojem doba temna je odvozena od Jiráskova (Alois Jirásek, spisovatel historických románů, který svým protiněmeckým a protihabsburským pojetím českých dějin formoval obecný pohled na naší národní minulost asi až do dneška) románu Temno. Zabývá se právě dobou rekatolizace jako důsledku porážky v bitvě na Bílé hoře. Jako dobu temna to prosazoval Zdeněk Nejedlý, první komunistický ministr školství.
Na některých školách se dělá dodnes. Někde všeobecný, někde si uchazeči mohou vybrat zaměření: literatuta, umění.. Některé školy ho mají jako doprovodný test ke státním přijímačkám, stejně jako mají body za vysvědčení, portfolio uchazeče, nebo osobní pohovor.
Kterých škol se to týká? Nevěděla jsem to.
Chürem Sultan se jmenovala Maria a byla dcera pravoslavného popa z jihovýchodní části polsko-litevského státu, asi z dnešní západní Ukrajiny. Unesené dívky se dostávaly do jakéhosi internátu vedeného bohatou ženou, kde se učily turecky, hudbě a tanci, ruční práce, především vyšívání. Také základům literatury a pochopitelně číst a psát a islámskou věrouku. A umění zalíbit se (svému) muži. Ty nejhezčí a nejšikovněší byly vybírány pro sultánský harém. Ale ne na tržišti- v domě.
Článek je sbírka nepřesností, špatného překladu i nesmyslů.
Umět získávat informace je jedna věc, ty jsou dnes dostupné tak snadno a v takovém množství, jako nikdy předtím, ale informace není všechno. S těmi je potřeba nějak zacházet, logicky je dávat do souvislostí a interpretovat je. Jistě bude mnoho mladých a schopných lidí, kteří to budou umět, ale bohužel bude mnoho takových, kteří se budou utápět v jednotlivostech. Umí, a to celosvětově, méně číst a hlavně méně rozumět přečtenému.
Mohli by si k tomu mohli vyzkoušet ještě chůzi v lodičkách, ve kterých musí japonské zaměstnankyně v kanceláři chodit. Dokud se mi nenarodilo první dítě, měla jsem nejen bolesti, ale křeče při kterých to že mě "šlo horem dolem" a kroutily se mi prsty u rukou a přitom bolely šlachy, jako by mi měly prasknout. S tím opravdu nešlo chodit mezi lidi. Naštěstí jsem porodila ještě před nástupem do první práce...V lodičkach bych to teda opravdu nedala.
5
Sledujících
0
Sleduje
5
Sledujících
0
Sleduje
Škoda že nejsou zveřejněny řády které se účastnili posvěcení Mariánského sloupu. Nepostřehla jsem přítomnost Templářů.
1 odpověď
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Byli zrušení 1312,tak nemohli být na této akci. To nebylo divadlo, ti přítomní členové řádů jsou skutečnými členy stále existujících řádů.