No máme tolik peněz, kolik máme a i důchodců máme tolik, kolik jich máme. To nezměníme my, ani vláda, tak se prostě musi něco udělat. Jestli se budeme zuby nehty bránit změnám, ať už budou jakékoliv, dopadneme jako v Řecku, jednoho dne sníží radikálně důchody všem, i těm, kteří je už bereme.
A co takhle zrušit odvody mladých na důchodce a ať si každý živí svoje rodinné důchodce sám?
Na ŽÁDNÉ výchově není nic špatného, ale dnešní rodiče nevychovávají, jen prostě nechají dítě dělat si co chce a když dojde k maléru, obviní okolí. Výchova je hlavně dávání příkladu, jak se co má dělat, jak se chovat, každodenní práce s dítětem. Co vidí dítě ve svém okolí, to většinou napodobí, tak o čem tady mudrujeme?
Je to jednoznačně chyba naší (starší) generace. To my jsme pustili z rukou otěže a dovolili dnešním rodičům upřednostnit vlastní pohodlí před těžkou a nekončící prací s formováním potomků. To my jsme vymysleli počítače, mobily a všechno ostatní, co podle nás odvádí pozornost od výchovy a dělá život pohodlným. Za pár let zničíme životní prostředí natolik, že všechny tyto vychytávky nebude možné nadále krmit energií a pak se uvidí, jak si dnešní mladá generace dokáže poradit.
Vždycky jsem se těšila na stáří, jak na mě nebude nikdo závislý, budu moci provozovat jen vlastní záliby, mít spoustu času..... Nakonec jsem ráda, že jsem stará a nedožiji se toho, jak bude svět dnešních dětí vypadat.
Pravda, pravda. Jenže moje děti odmalička dělaly všechno se mnou. U praní, vaření a úklidu asistovaly podle věku a schopností, vyprávěla jsem jim při tom pohádky nebo příběhy ze života, stejně tak cestou do školy, chodily na denní nákupy (ovšem obchod nebyl v sousedním městě). S tatínkem pracovaly na zahradě, štipaly dříví, dělaly drobné opravy v domácnosti, zatápěly, přikládaly do kamen, podávaly nářadí. Když měly volno ve škole, chodily se mnou do práce (dovolenou jsem měla 3 týdny za rok), razítkovaly, rovnaly papíry do šanonů nebo podle abecedy, nosily došlé formuláře..... Takže byly použitelné, šikovné, měly slovní zásobu, uměly si zorganizovat práci. A ve zbylém čase jsme denně hráli různé společenské hry, karty, četla jsem jim a povídali jsme si o tom, co jsme za celý den zažili.
Dnes když prosím podat mašlovačku, neví dítě, jak vypadá, pizzu řežou rádlíkem na sušenkové těsto, nožem by se pořezaly, hrnec moc pálí, vymáchat hadr potřebuje 20 litrů tekoucí vody, vytírat podlahu tou špinavou vodou? No fuj! A poslat je na nákup? Ani neumí zjistit, co je na kusy, co na kila a musí se zvážit.
P.S. 5. a 3. třída ZŠ.
S autorkou článku naprosto souhlasím.
Moje vnoučata ve věku 10 a 12 let se pozvracela z nervozity , když se dozvěděla, že na soutěži se bude stanovovat pořadí družstev podle dosažených výkonů. A to mi opravdu nepřipadá normální. Nejsou vůbec připraveni na to, že je někdo bude hodnotit a porovnávat, a to veřejně. Když neuspějí tak trojčí a do stejné činnosti se už nepouštějí.
Polovina dětí při nástupu do školy šišlá, neudělá ani obyčejný kotrmelec vpřed, tři čtvrtiny jsou tlusté jak bedny kytu, pleny mají do 5ti let a i pak se ze školy občas vrací pokaděné, při pohledu na jejich písemný projev nevím, jestli se mám smát a nebo brečet, jít do školy se sami bojí, boty mají na sucháč, protože stále neumí zavázat tkaničky. A když něco "necitlivě" poznamenám, řeknou mi, že je jiná doba!
A jen tak pod čarou, když jsem dostala horší známku, než jedničku, vždycky jsem věděla proč, slovně mě hodnotili při zkoušení,` opravené písemky i diktáty jsme si mohli prohlédnout a průměr známek jsme uměli vypočítat!
Mám 3 děti. V prvnim těhotenství jsem se prožrala na neomluvitelných plus 20 kilo. Zbavit se jich bylo strašné a tak během dalších dvou těhotenství jsem se pečlivě hlídala a z porodnice domů jsem šla v oblečení, které jsem nosila před otěhotněním. Maminky, které se mnou byly na pokoji, mi tleskaly, byla jsem na sebe moc pyšná.
Moje mamka mi poradila, jak předcházet stryjím a tak je ani po 3 dětech nemám. Když jsem ležela na porodním sále se svým třetím dítětem bez stryjí a nadváhy, ležela vedle mě na porodním sále prvorodička jako koule s fialovými stryjemi po celém těle od stehen až po prsa. Podle toho, co tady píšete, by na sebe měla být pyšná, ale na co! Že se nedokázala ovládat v jídle, necvičila, nepromazávala denně kůži? Když někdo z lenosti ztratí tvary i hladkost kůže, je to jeho volba, ale co její manžel, tomu se musely ježit hrůzou vlasy na hlavě, v co se mu proměnila milovaná partnerka a matka jeho dítěte.
S ohledem na lidi, kteří ve městě žijí si myslím, že to není špatný nápad. Bydlet někde, kde je rámus a smrad není snadné a nemůžeme se všichni odstěhovat už jen proto, že v dnešní době totálního ucpání měst ve špičkách bychom se ani do práce a zpátky domů nedokázali dopravit. Vždyť už neprojede ani hromadná doprava, tahle situace je tak jako tak neudržitelná ať se jezdí jakkoliv starými či novými auty. A když se všichni motoristé pokusí nasednout do tramvají, metra a vlaků (které jediné dokážou jezdit rychle, protože na koleje se auta nedostanou), tak se stejně nevejdeme.
Případným komentátorům doplňuji, že sama jsem invalidní a bez auta se v podstatě nikam nedostanu, ale poslední roky to není s autem o moc lepší. Není kde zaparkovat, množí se různé zóny a v kolonách trávím strašnou spoustu času. Moc ráda řídím, ale je mi jasné, že auta (ani nová s nejlepšími emisními normami) zjevně nejsou budoucností dopravy, už na ně není místo ani na vesnicích, okolní svět se nám rychle mění v jedno velké parkoviště.
Možná pana prezidenta rozesmál výkon jeho tiskové mluvčí. Taková ostuda!
Panu Pavlovi fandím a moc bych si přála, aby se jeho styl jednání a vystupování nezměnil ani poté, co nahlédne do zákulisí politiky a stane se přímým účastníkem jednání s těmi, které jsme si zvolili před ním.
Ve svém projevu se neovládal ani původní stoik a slušňák pan premiér Fiala a nebylo to zdaleka poprvé. Ve funkci je málo přes rok a čím dál častěji neudrží emoce na uzdě. Kdyby nebyl premiérem, pousmála bych se tomu.
Tak moc prosím, pane Pavle, takhle ne, držte se a se svou mluvčí si promluvte.
Odbočovala jsem vpravo a přibržďovala před přechodem pro chodce na odbočce. To pobouřilo velmi rychlého řidiče za mnou a místo aby se věnoval řízení, jak mě míjel valil na mě oči, troubil, gestikuloval a nadával tak dlouho, až to nakonec napálil v plné rychlosti do posledního auta ve stojící před ním. Smíchy jsem slzela.
Nechápu, proč je tak rozsáhlá diskuse kolem očkování a jeho dobrovolnosti a nikdo tady neřeší nejjednodušší ochranu před Covidem.
Kdyby nemocní leželi doma v posteli, nechodili do práce, do školy, do dopravních prostředků, divadla a podobně, kdyby lidé (očkovaní i neočkovaní) nosili uvnitř budov respirátory, dodržovali rozestupy a myli si ruce, kdyby lidé po kontaktu s nakaženým dodržovali karanténu (jeden nakažený udává 1 kontakt, to je k smíchu), pak by nákaza nenabírala takové obrátky.
Když jsem paní bez respirátoru ve frontě za mnou poprosila, aby mi nedýchala na záda a odstoupila si, začala na mě křičet, že je očkovaná a pravidla dodržovat nemusí.
Očkovaná kolegyně v kanceláři s horečkou sedí bez respirátoru u svého psacího stolu a jestli se mi to nelíbí, mohu prý jít domů já.
Prodavačka požádala pána, aby si nasadil v obchodě respirátor, byl sprostý a když ho odmítla u pokladny obsloužit, odešel i se zbožím bez zaplacení. Co na to očkovaní a odmítači? Kdo je v právu a čí práva jsou porušena?
Spousta lidí se nechává očkovat jen proto, aby mohli bez omezení cestovat, bavit se, popíjet v barech a hospodách. Nejsme ochotní se omezovat ve prospěch svůj a ani ve prospěch společnosti. Ale nežijeme na pustém ostrově a svoboda a práva jednoho člověka končí tam, kde začínají svoboda a práva druhého. Na to se dnes zapomíná a nejvíce práv a svobod mají hrubiáni, hulváti, sobci a násilníci, protože slušnější lidé mají pramalé zastání. To si myslím já.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pro pejska seniora nastane veliký problem, pokud mu majitel zemře, protože je zvyklý na celodenní přítomnost člověka a tu mu většinou rodina zajistit nedokáže.
1 odpověď