Moc hezky a pravdivě napsaný článek.Sama jsem se také setkala s lidskou zlobou a zákeřností,která mně v první chvíli srazila psychicky na kolena,ale pak jsem si řekla,že já vím jaká je pravda a co říkají o mně jiní,kteří mně neznají, mi může být fuk.Bylo to hodně těžké,ale podařilo se mi s tím vyrovnat.

Už před 10 dny na mně sedl nějaký "moribundus" a protože se starám o svou maminku (92 let),tak to funguje tak,že s ústenkou obsloužím mamku,nadopuji se práškama a zalezu cca na 2 hod. do postele.Manžel se,naštěstí,uvolil,že bude vařit po ty dny,kdy mi nebude dobře.Je to fajn,ale svačiny a večeře pro mami jsou už na mně,protože je manžel už v práci.Takhle se v tom plácám už druhý týden.Určitě by bylo lepší zalézt do postele a nevylézat,dokud není člověku lépe,ale jinak to zařídit nešlo.

Už hodně dlouho jsem se tak od srdce nezasmála,jako při čtení vašeho článku.Slzy od smíchu mi tekly potokem a manžel na mně koukal jako na cvoka,který se u počítače řehtá na celé kolo.Moc děkuji za zpříjemnění dne.

Myslím si,že máte vy i pan Zdeněk pravdu,podle vašich a jeho vzpomínek na tu dobu.Každý z vás měl jinou zkušenost z té doby a také na to asi mělo i vliv,jak se vaši a jeho rodiče projevovali vůči tehdejšímu zřízení.Určitě to nebyla jednoduchá doba pro nikoho,ale někteří šli,jak se říká,cestou nejmenšího odporu.

Nádherně napsáno!Děkuji.Už dlouho jsem nečetla tak rozumný názor na tuto problematiku.Většinou mám dojem,že se svět už doopravdy úplně zbláznil.

Nádherně napsané!Už dlouho jsem se tak nanasmála!Živě jsem si tu situaci v ordinaci,při čtení, představovala a řehtala se tak,až mi tekly slzy proudem a nemohla přestat.Moc děkuji.Hned jsem měla příjemnější den.Tedy ne že bych vám přála nějaké zdravotní potíže!

To co jste napsal je svatá pravda.

Konečně článek s rozumným názorem na výchovu dětí.Není k němu co dodat.Děkuji.

Je to smutné,ale bohužel v dnešní době fakt.Sociální politika v Česku je šílená.Na jedné straně se pomáhá tam kde to není potřeba a tam,kde to potřeba je člověka odbydou jako obtěžující hmyz.Vůbec se nedivím lidem,kteří i kdyby možná měli nárok na nějakou finanční pomoc,že o ni žádat nejdou.Spousta starých lidí se jednak stydí,že by měli žebrat o peníze a navíc když už to martýrium s rodinným příslušníkem podstoupí a ve výsledku se dozví,že nemá nárok a bylo to vbšechno zbytečné a ponižující.Ale vláda tím hodně ušetří a může se plácat po ramenou,jak dobře hospodaří a nikoho nenechají padnout.Vždyť si přece ti potřební mohou o všelijaké dávky a příspěvky zažádat,ne?

Moc hezky napsaný článek a po přečtení toho příběhu na konci mi vstoupily do očí slzy.Vzpomněla jsem si na svého dědečka z maminčiny strany.To byl také přívětivý,hodný a pracovitý člověk,který zažil obě světové války,v té první i byl na straně Rakouska-Uherska,kam tenkrát Čechy patřily.Byl z rodiny menších hospodářů.Bylo jich doma 14 dětí.Okolo hospodářsttví uměl vše a v zimě,když už nebyla práce na poli,tak dělal košťata z březového proutí,nebo dřeváky,ve kterých chodili po dvoře nebo do chlíva,nebo ze slámy nebo loubků ošatky a nůše.Jako malá jsem za ním cchodila jako ocásek a přímo hltala jeho vyprávění z doby jeho dětství,nebo z doby,kdy byl ve válce.Také mně učil vše co je potřeba doma umět,hlavně,když máte nějaké hospodářství.Učil mě sekat kosou,dojit,kydat hnůj.obracet a kupit seno,učil mě o jednotlivých plodinách,jak se pěstují a k čemu jsou dobré a mnoho dalšího.Moc jsem ho milovala.Přesně jako v tom příběhu jsem si povzdechla,když ve věku 82 let zemřel.Dobří lidé by neměli umírat.

Když já jsem žačala chodit do školy v roce 1963.tak nám o velké přestávce (u nás na Jednotřídce) naléval pan řídící do hrnečku mléko z velké konve.Svačiny jsme měli z domova a hrneček na mléko také.Jinak to umytí rukou a prostření látkového ubrousku na lavici při svačině jsme měli stejné.Na vyšším stupni si nepamatuji,že bychom dostávali něco na svačinu.O loupácích,jogurtech a ostatních věcech,co bylo zmíněno v článku jsme si mohli nechat jen zdát.

Kéž by to tak skutečně bylo!Jsem ale v dnešní době tak trochu skeptik a tak si říkám:uvidíme,co z toho bude a jak to nakonec bude nebo nebude fungovat.

Moc hezky napsaný článek.Plně se s nim ztotožňuji.Po dlouhé době žádné osočování a dehonestace seniorů.Je to úlebné.Děkuji.

V tomto směru jsem si nemohla v žádném případě ztěžovat.vzhledem k tomu,že jsem dodržovala nejen ten uspávací režim už od miminek,tak jim to přišlo jako přirozené a pro ně známé v tu hodinu zakončení dne a to po večerníčku,kdy už byly navečeřené a vykoupané.Když už byly v postelích,tak si mohly vybrat,jestli se bude číst,nebo povídat(doba byla pro obojí stejná 1/2hodiny) a v tom, kdo to rozhodne, se střídaly.Samozřejmě,že se občas pokusily o sabotáž(chci napít,chci čůrat...)ale nebylo to často.To,že jsem potom k tomu mladšímu asi až do 4let v noci běhala(až 7x za noc) je otázka druhá.

Po dlouhé době konečně článek napsaný bez urážek a dehonestace.Plně se ztotožňuji s obsahem článku.Lidé v poslední době hledí jen na sebe a své potřeby a neohlížejí se na jiné.Téměř se vytratila mezilidská slušnost , ochota udělat něco nezištně pro druhé a ohleduplnost jednoho člověka k druhému.Když to tak vidím,je mi z toho smutno a svým způsobem je mi těch lidí i líto,protože musí mít smutný a prázdný život.Přeji hezký den.

Já jsem šla do důchodu před šesti lety a můj důchod byl 13500,odpracováno jsem měla 42 let jako zdravotní sestra