Videa zajímavá ale ty komentáře děs. tahá to za uši. Tím ty videa strašně znehodnocujete.Jestli to chcete dál namlouvat, tak doporučujim, si sežeňte metronom pro klavír, a naučte se pomalu vyslovovat jednotlivé celé slabiky. A pak to převeďte do praxe. Vyslovit pomalu a zřetelně každou slabiku. Kritika vaší výslovnosti tu běží už léta.
No já si všimla, že poslední dobou už ten tanec není tanec ale scénické představení a s každým jednotlivým typem tance už to nemá nic společného. Proto tam už není ani porotce Zdeněk Chlopčík, protože tvrdě zastával taneční projev, základní kroky, postoj, a prostě více toho co tam má být. Mám ten pořad ráda ale s tancem, předepsanými kroky, držením a podobně už to nemá pomalu nic společného.Je to víc na city a efekt, než na povinné kroky a držení páru. A to asi je lákavější pro diváky a přináší to větší sledovanost. Ale i tak je to zábava.
to není nic proti lesu Svíb u Hradce Králové. Tisíce mrtvích. Má asi jeden a půl kilometru na délku a jen sedm set metrů na šířku
Zdroj: Odkaz 1
Tak myslim že nejstrašidelnější les je Svib u Hradce Králové ,kde byla velká bitva,je tam plno křížů a zakopaných stovky vojáků.
tisíce vojáků. a rozloha je celkem malá Má asi jeden a půl kilometru na délku a jen sedm set metrů na šířku
Zdroj: Odkaz 1
Zřejmě něco podobného fungovalo na telefonní lince, kde byly informace všeho druhu. Mohli jste se tam zeptat na cokoliv a operátorka vyhledala takto odpověď. Tuším že to byla linka 112. /jedna linka byla přesný čas, jedna televizní program/ A kdysi se říkalo Rady a Porady Hybernská 12. tak nevím, jestli to má souvislost. Ale napadlo mne, jen tak pro zajímavost, jestli to jednou za čas čistí a třeba vysávají prach nebo leští šuplíky. Neb za ty léta toho tam musí být nános a omatlané povrchy.
Všechno, co lidské tělo ke zdraví potřebuje, nám vždy bylo k dispozici. Různé exotické ovoce a údajné superpotraviny z cizích zemí jsou jen marketing. Jen reklama, nic víc... Kdo by kupoval borůvky, kterých máme plné lesy, když může kupovat goji za mnohem vyšší cenu?
Přesně. A už vidím jak se na druhý konec světa vyváží třeba naše šípky nebo kopřivy a píše se tam o nich jako o superpotravině.
toto je v našich domácnostech běžné. Kdysi jsem byla na návštěvě a paní měla ve staré bytovce tuto rostlinu několikrát omotanou dokola pod stropem obýváku. Moje známá to měla nad kuchyňskou linkou a táhlo se to všude okolo stropu a pokud si pamatuji tak naše paní herečka HlaváčováI /tuším, že to byla ona" jednou dávala k dobru historku, že ji měla tak velkou a pnoucí se všude, že na přesazování si pozvala pana Větvičku známého to odborníka z Botanické zahrady Praha, a ten se tak snažil až ji přetrhnul. Mimochodem, tahle na videu není vůbec v dobré kondici a tuším že nemá odpovídající veliost květináče pro kořeny.
Doba je jiná, výrazy jsou jiné, sdělení rychlá a nechtějící zbytečné emoce. Já četla strašně ráda Davida Copperfielda od Charlese Dickense a vůbec jeho knihy, Chaloupku strýčka Toma, Levhartici Penny. Ale už svým dětem, /které už mají dnes svoje děti/ když jsem chtěla přečíst některou tu knihu když byly ne už uplně malé, tak jsem zjistila,že to už je pro ně nepochopitelné, těžké a zbytečně dramatické a že je jiná doba. Vyrostli jsme na tajemnu, princeznách a králích, historii, románech o bídě a romantice, ale dnes je vnímání světa jiné.
Téma dětského čtení je složitější a nezasluhuje si zjednodušení v tom smyslu, že děti už pro samé mobily nečtou. A že pokud jdou rodiče vzorem, děti budou rovněž číst. Mnohdy a mnohde to tak je, ale jindy a jinde zase není. Některé děti čtou, některé nečtou. Čte řada dětí, které k tomu doma nevedli a naopak někdy nečtou takové, které jsou doma obloženy knihami. Rodiče jsou, či mohou být, jistě vzorem, nicméně vliv vrstevníků, kamarádů a spolužáků je v řadě ohledu mnohem silnější a rychlejší. Mám příklady ve vlastní rodině: ačkoli jsme dětem vždycky četli, kupovali knížky a sami šli se ženou příkladem, stejně nečtou, mají jinou zábavu. Rovněž si nic nenalhávejme sami o sobě: my jsme také všichni nečetli, mnozí četli jenom proto, že neměli nic jiného, čemu by se věnovali a spousta dalších četla jenom podřadný brak. Jakmile ten brak začali dávat v televizi, číst pochopitelně přestala. Spousta (nejen) dětských knih minulosti hovořila ke svým generacím a dnešním dětem už je cizí, není to jejich svět. Hovořit ke dnešním dětem je velmi obtížné. My rodiče si myslíme, že přesně víme, co by je zajímalo, ale to je volovina, jejich svět se rychle mění a jeho dynamika a trendy jsou pro většinu autorů neznámé.
Přesně. Já četla strašně ráda Davida Copperfielda od Charlese Dickense a vůbec jeho knihy, Ale už svým dětem, /které už mají dnes svoje děti/ když jsem chtěla přečíst některou tu knihu když byly ne už uplně malé, tak jsem zjistila,že to už je pro ně nepochopitelné, těžké a zbytečně dramatické a že je jiná doba. Vyrostli jsme na tajemnu, princeznách a králích, historii, románech o bídě a romantice, ale dnes je vnímání světa jiné. Já osobně miluji Chaloupku strýčka Toma ale tím by se asi dnes nikdo nenadchnul.
Nevím. Píše se že hmyzu je dost. Ale jak kde a nebo málo kde. V minulosti se kolem každého lustru honily mouchy. Kolem každé lampy večer létaly můry. Pomalu jste nemohli otevřít okno aby nelétaly dovnitř. A teď u nás ve městě a určitě i jinde kromě stájí a skládek hnoje nelétá nic. Říká se že apokalypsu přežije hmyz ale já mám pocit že zmizí jako první.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nebo nechlastat.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
a nebo tak a ještě i jinak