Krásný článek. Všem otcům posílám přání k dnešnímu svátku.

Já bych to vzala t pohledu. Má jiný stát povinnost pomáhat Ukrajině?

Jeden se podivoval, že tu plkam v pondělí dopoledne. Pracuji na směny. Své mám odpracováno a ještě něco navíc.

Zajímá naše mocné názor většiny obyvatel? Měl by.

Napadlo mě. Nehledá tak trochu prezident Ukrajiny jak z toho vycouvat se ctí? Nic proti ničemu, pokud to zachrání další životy.

Ani jsem to nečetla. Není náhodou před volbami?

Já si myslím, že jsem za sociku byla vyživována dobře. Ať už školními jídelnami, menzami, mou mámou. Myslím si, že jsem dostala velice dobrý základ a i díky tomu jsem ještě v poměrně dobré kondici. Vzpomínám si,bze

Kandidovat může, má na to právo. Teď záleží na voličích, jestli ho zvolí.

Jak já jsem ráda, že jsem s mým mužem zplodila, porodila a vychovala dvě naprosto úžasné děti. Třetí nám nevyšlo, potratila jsem. Manžel zemřel, ale obě děti s ním byly do konce. Já již dnešnímu světu nejspíš nerozumím. Rodina je máma, táta a děti. Nic proti homosexuálům, ať si žijí své životy, přeji jim jen spokojenost. Ale, ať do svého způsobu života nezatahuji ljiné. Dečka, která si nemohou vybrat.

Já bych to nepodceňovala. Pokud k jaderné válce dojde, už níc na netu psát nebudete. Budete mrtví nebo těsně před smrtí. A věřte, že vás bude zajímat jen a pouze každý váš nádech, pokud ještě něco. Smrt z radiace....

Svá vyjádření beru zpět. Co jsem četla a čtu příspěvky. Tento národ mi již nestojí za jakoukoliv snahu. Už je mi to jedno a jde mi pouze o své přežiti.

Co naše republika? Naši důchodci, staří, nemocní? I děti a na jejich léčbu se skládáme. Na ně peníze nejsou. Na cizí války ano.

Šla bych bojovat pouze za naši zemi. A teď do mně.

Tak především by svou zemi měli bránit samotní Ukrajinci. Až se tak stane, můžeme diskutovat o dalším.

Já se učím žít single nedobrovolně druhým rokem, po tricetisedmi letech. Manžel mě opustil a sama nejspíš už zůstanu.

To si snad dělají prxxl? Pracuji na JIP.

Butynylcholinesteraza. Enzym, který zodpovídá za nadechnutí. Bohužel tyto případy byly, jsou a budou. Jak mně se vždy ulevilo, když mé děti dosáhly věku jednoho roku.

Stejný měsíc a rok narození jako já. Měla jsem ho ráda, kluka jednoho. Měl osobitý herecký projev. Je mi smutno Upřímnou soustrast.

Víme, co se děje v Německu.

Bla bla. Ty mrtvé děti nikdo už nevzkrisi. Jsou mrtvé. Ti mladí měli před sebou celý život a jsou mrtvi. Zkuste říci do očí mámě a tatovi, že se mají zaobírat barvičkami.

Co je to za blbé plkání? Jsem dost stará a Vánoce jsem zažila jak se patří. Se stromečkem, dárky.... K nám chodil Ježíšek. I za minulého režimu.