Byt je citlivě zrekonstruován a rozšířen. Ano, je to bydlení pro mladé a pohybově zdravé lidi. Nicméně čeká je tam hezkých 20-30 let a to stojí za to.

Libuška z příběhu je slabá a nechá si všechno líbit - tam je každá rada zbytečná. Protože nakonec milá pitomá Líba řekne - Ale to mámě nemůžu udělat. Co všechno matka dělá jí tak nějak přehlédne.

Prostě komu není rady, tomu není pomoci.

Proč má paní, s takhle vážnou nemocí, která je dědičná a ví o ní od dětství, potomka?

Hezká, mladá a štíhlá dívka, která se ještě navíc pěkně usmívá vypadá dobře i v pytli od brambor.

Škoda, že majitelé domu nejsou rozumní a smrk nepokáceli.

Nejen, že může spadnout na jejich dům, ale podle fotek také ohrožují nemovitost souseda.

Milá Jitko, i když naprosto rozumím tomu, že se Vám od dítěte nechce odcházet do práce moje doporučení je následující: dítě ve třech letech potřebuje do kolektivu dalších dětí a dnes je možné sehnat zaměstnání na půl úvazku, aby nemuselo být ve školce celý den.

Ohledně domácího vyučování - pokud k tomu rodiče nenutí zvláštní okolnosti /česká rodina žijící na přechodnou dobu v cizině, nemoc dítěte,…/ to samé. Dítě potřebuje být v kolektivu vrstevníků.

S přístupem Vaší tchýně nesouhlasím,ale poznámku manžela o jeho přesčasech by jste neměla brát na lehkou váhu.

Adélko, rodiče si k Vám dovolí jen to, co jim dovolíte.

Zbytečně si děláte starosti, co si o Vás pomyslí. A tím jste, bohužel, vlastními rodiči vydíratelná.

Máte svůj vlastní život se svou rodinou a rodiče, kteří jsou dost schopní, aby si poradili sami nebo za pomoci spolubydlícího bratra, to nechtějí vidět.

Když se vzepřete, sice chvilku budou naštvaní, ale příště si na Vás tolik netroufnou. Držím palce🙋‍♀️

Dobrovolně přiznávám, po cca 35 letech manželství, že mě baví žít se svým mužem a doufám, že jeho to baví i se mnou. Zatím to tak vypadá 🙂

Asi bych uměla žít i sama, ale bez něj by mě život tolik nebavil.

A to se občas i pohádáme a lezeme si na nervy.

Škoda, že mnozí se často uchýlí k rozvodu místo toho, aby si společně život udělali hezčí.

I když je to pro mámu těžké, jediné co může udělat a zůstat v kontaktu v dcerou je

přijmout do rodiny i jejího partnera.

Moje milá, i když se Vám z toho chce křičet a brečet zároveň, nic jiného nepomůže.

Až si totiž ten čumák rozbije, bude Vás potřebovat jako oporu. To až ji spadnou růžové brýle a její miláček nebude tak úúúžasnej jako teď.

Na rodičovské jsou mámy proto, aby měly možnost se dobře starat o svoje dítě. To je práce na celý úvazek.

Ano, jsou určité profese, kde pracovat pár hodin z domova je možné. Případně sehnat hlídání na den, dva v týdnu u profesí, kde není dobře vypadnou na delší dobu z praxe - lékařky, vědkyně. Ale primárně máma je na mateřské kvůli dítěti. Když chybí peníze, měl by se hýbnout muž, aby svoji rodinu zajistil.

Milá Pavlo, Váš život je jen Váš a nikoho jiného. Nemůžete žít nanečisto, aby jste vyhověla mámě a až potom načisto ten svůj sen.

Hezky slušně, ale důrazně mámě vysvětlete, že opravdu odjedete. Doporučuji se ještě před odjezdem od matky odstěhovat a omezit kontakt.

Myšlenku, že to mámu přejde a umoudří se hned zapomeňte. Bohužel, takhle to opravdu nebude.

Krásný velký prostor a některé věci se mi zdají nelogické - dvě koupelny a ani jedna nemá přímé odvětrávání ven, prostor na kuchyňské lince a ostrůvku pro velké vaření a k tomu choulostivé dřevěné parkety na podlaze a malý jídelní stůl s nešikovně řešeným sezením v koutku.

Možná hezké na pohled, ale nepraktické pro běžný provoz.

Táňa bude mít po zveřejnění téhle své “akce” velký problém najít slušného chlapa pro život.

Rozumný rodič nikdy svému dospělému dítěti, s ukončeným vzděláním a bez vážnějšího tělesného nebo duševního handicapu, nedovolí, aby setrval ve svém dětském pokojíčku a nutí ho postavit se na vlastní nohy.

Spolubydlení nebo pronájem malinkého bytu ještě nikoho nezničilo.

Tak holt dospělé děcko si najde ke své práci brigádu navíc, aby to finančně utáhlo.

Jak jinak se naučí samostatnosti a zodpovědnosti za vlastní život?

V dětském pokojíčku u maminky a tatínka těžko.

Krásná štěnátka, hned bych si je počochnila

Vadí mi hrubý způsob, jakým se paní Bohdalová vyjadřuje. Všechno se dá říci, ale laskavě a s noblesou.

Nikoho stáří neopravňuje k tomu, aby urážel ostatní.

Mluvit nahlas o věcech, které někomu příjdou normální a jinému divné je v pořádku. Není v pořádku o nich mluvit stylem jako paní Bohdalová.

Změna veliká, ale je to "od zdi ke zdi"

K výrazným šatům černé punčochy hladké a lodičky - plná špička, volná pata. Rozparek jen nad koleno a šaty v délce po kotníky.

Ramena bych tolik neodhalovala.

Paní Pavle by slušela velmi elegantní umírněná móda.

Účes a líčení je pěkné.

Paní Špitálníková je velmi svérázná žena,dosti sebestředná - je to samozřejmě její věc.

Nepřipadá mi dobře, že se ke svému těhotenství vyjadřuje veřejně tímto způsobem.

Za pár let si článek bude moci přečíst její syn. Osobně bych nebyla vůbec ráda, kdyby moje matka takhle smýšlela o těhotenství se mnou.

Z mého pohledu by měla slečna Sofie hledět co nejdříve dostudovat. Nemyslet na investice do kabelek ani jiných produktů a co nejdříve dostudovat.

Pokud investovat, tak do vzdělání např. do různých jazykových certifikátů - jestli je přítel z Anglie má ideální možnost stálé konverzace s rodilým mluvčím a nemusí zato platit. Protože nejlepší investice je do vzdělání - to ji nikdo neukradne, nezdaní, neproclí a může si to s sebou odnést kamkoliv na světě.

Pak si najít práci, třeba jen na pár hodin, která se dá dělat i z domova - a díky internetu i na cestách mimo domov, aby získala jednak praxi a jednak byla pro svého přítele a jeho okolí pořád zajímavá.

Zdá se, že to není surerénní byt - takže se ptám - "Kdepak jsou okna?"